1Když Boží truhlu přinesli, postavili ji na její místo uprostřed stanu, který pro ni David postavil. Pak před Bohem přinášeli zápalné i pokojné oběti.2Poté, co David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu v Hospodinově jménu.3Podělil také všechny Izraelce, muže i ženy, každého bochníkem chleba, datlovým a rozinkovým koláčem.4Určil také levity, kteří měli sloužit před Hospodinovou truhlou uctíváním, díkůvzdáním a chvalozpěvy Hospodinu, Bohu Izraele.5Vedl je Asaf a za ním byl Zachariáš, Jaaziel,[1] Šemiramot, Jechiel, Matitiáš, Eliab, Benajáš, Obed-edom a Jehiel, kteří hráli na lyry a citery, a Asaf na činely,6zatímco kněží Benajáš a Jachaziel před Truhlou Boží smlouvy pravidelně troubili na trubky.
Davidův chvalozpěv
7Toho dne David poprvé pověřil Asafa a jeho bratry, aby takto chválili Hospodina:[2]8Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte, jeho činy rozhlašujte mezi národy!9Zpívejte mu, hrajte mu, rozvažujte o všech jeho zázracích!10Jeho svatým jménem chlubte se, ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají!11Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle, jeho tvář vždycky hledejte.12Pamatujte, jaké divy provedl, jaké zázraky, a co rozhodl.13Vy, símě Izraele, jeho služebníka, jste jeho vyvolení, děti Jákoba.14On je Hospodin, Bůh náš, celá zem jeho soudu podléhá!15Na jeho smlouvu pamatujte věčně, na slovo tisíci pokolení svěřené,16na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem, na přísahu, již složil před Izákem.17Jákobovi ten výrok potvrdil za věčnou smlouvu pro Izrael:18„Tobě dám kanaánskou zem, bude tvým dědičným údělem!“19Přitom vás tehdy bylo jen trochu, byli jste tam jen hrstkou cizinců.20Z národu do národu když bloudili, od jednoho k jinému království,21nikoho nenechal jim ublížit. I krále kvůli nim varoval:22„Mé pomazané nechte být! Mým prorokům nepůsobte žal!“23Zpívej Hospodinu, celá zem,[3] zvěstujte jeho spásu každý den!24O jeho slávě národům vyprávějte, o jeho divech řekněte lidem všem!25Veliký je Hospodin, vší chvály hodný, nad všechny bohy ohromný!26Bohové národů jsou samé modly, Hospodin ale stvořil nebesa.27Sláva a nádhera je v jeho přítomnosti, síla a radost je tam, kde přebývá.28Vzdejte Hospodinu, lidské plémě, vzdejte Hospodinu slávu i moc.29Vzdejte Hospodinu slávu, jež náleží mu, přineste dary, před něj přistupte, Klaňte se Hospodinu v jeho svaté kráse,30před ním se rozechvěj, celá zem! Pevně je postaven svět, nic jím neotřese,31jásejte, nebesa, země ať raduje se, národům řekněte: „Hospodin kraluje!“32Moře ať burácí se vším, co je v něm, celý světa kraj ať se raduje.33Před Hospodinem ať zvučí stromy v lese: „Přichází, aby soudil zem!“34Oslavujte Hospodina – je tak dobrý![4] Jeho láska trvá navěky!35Řekněte: „Zachraň nás, Bože naší spásy! Vysvoboď nás a z národů posbírej! Tvé svaté jméno ať oslavíme, tvou chválou ať se chlubíme!“36Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský, od věků až na věky! A všechen lid odpověděl: „Amen. Chvála Hospodinu!“37David pak nechal Asafa a jeho bratry před Truhlou Hospodinovy smlouvy, aby před ní pravidelně každý den sloužili podle denního rozvrhu38spolu s Obed-edomem a jeho osmašedesáti bratry. (Obed-edom, syn Jedutunův, a Chosa veleli strážím.)39Kněze Sádoka i jeho kněžské bratry ponechal před Hospodinovým příbytkem na výšině v Gibeonu,40aby na zápalném oltáři pravidelně přinášeli Hospodinu zápalné oběti ráno i večer přesně tak, jak je psáno v Zákoně, který Hospodin svěřil Izraeli.[5]41S nimi ponechal Hemana, Jedutuna a ostatní jmenovitě vybrané, aby chválili Hospodina písní: „Jeho láska trvá navěky.“[6]42Heman a Jedutun měli na starosti trubky, činely a další nástroje Boží hudby. Jedutunovi synové stáli u brány.43Všechen lid se pak rozešel, každý k sobě domů. Také David se vrátil, aby požehnal svůj dům.