1Když se Demetrios doslechl, že Nikanor a jeho armáda padli v boji, poslal do Judska podruhé Bakchida a Alkima a s nimi pravé křídlo vojska.2Vytáhli směrem na Gilgal, utábořili se před arbelskou Mesalotou, obsadili ji a mnoho obyvatel pobili.3Prvního měsíce roku 152[1] se utábořili před Jeruzalémem.4Pak odtud ale odtáhli a vydali se s 20 000 muži a 2000 jezdci do Beerotu.[2]5Juda zatím tábořil v Elase s oddílem 3000 vybraných mužů.6Když uviděli to obrovské množství nepřátel, dostali hrozný strach a mnoho se jich z tábora vytratilo, takže tam zůstalo sotva 800 mužů.7Juda viděl, že se mu vojsko rozuteklo, ještě než bitva začala. Srdce se mu sevřelo, protože neměl kdy své muže znovu shromáždit.8Hluboce skleslý pak promluvil k těm, kdo zůstali: „Vzhůru, vyrazme proti svým nepřátelům – třeba proti nim dokážeme bojovat.“9Oni ho ale odrazovali: „To určitě nedokážeme. Pojďme si raději zachránit holý život! Pak se vrátíme se svými bratry a budeme s nimi bojovat. Teď je nás ale málo.“10„V žádném případě!“ odpověděl jim Juda. „Utéct před nimi nesmíme. Nastal-li náš čas, raději statečně zemřeme za své bratry, než abychom zpochybnili svou pověst.“11Nepřátelské vojsko vyrazilo z tábora a postavilo se proti nim. Jízda se rozdělila na dva oddíly, prakovníci a lučištníci se vysunuli před hlavní voj, všichni udatní bojovníci stáli v první linii a Bakchides byl na pravém křídle.12Když zazněly trubky, hlavní voj chráněný oběma křídly se dal do pohybu. Také Judovi muži tedy zatroubili k útoku.13Země se třásla hlukem vojsk a bitva zuřila od rána až do večera.14Juda si všiml, že Bakchides je s jádrem svého vojska na pravém křídle. Všichni, kdo měli statečné srdce, se k němu přidali,15pravé křídlo nepřátel rozdrtili a pronásledovali je horami směrem k Ašdodu.16Když vojáci na levém křídle viděli, že pravé křídlo je poraženo, pustili se za Judou a jeho muži zezadu.17Rozpoutala se krutá bitva a na obou stranách zůstalo mnoho padlých.18Padl i Juda a ostatní utekli.19Jonatan a Šimon odnesli tělo svého bratra Judy a pohřbili ho do hrobu svých otců v Modiinu.20Celý Izrael ho s velkým nářkem a zármutkem oplakával. Truchlili mnoho dní a naříkali:21„Ach, jak padl hrdina,[3] zachránce Izraele!“22Ostatní Judovy příběhy, jeho boje a statečné činy nebyly přes svou velikost ani zapsány, neboť jich bylo příliš mnoho.
Ty povedeš náš boj!
23Po Judově smrti se ve všech končinách Izraele vyrojili bezbožníci a všichni zlosynové znovu zvedli hlavu.24V oněch dnech nastal velmi krutý hlad a celá země přešla na jejich stranu.25Bakchides vybral největší neznabohy a udělal z nich pány země.26Ti pak slídili a pátrali po Judových stoupencích a přiváděli je k Bakchidovi, který je mstivě ponižoval.27V Izraeli nastalo veliké soužení, jaké nebylo od dob posledních proroků.28Všichni Judovi stoupenci se tedy shromáždili a řekli Jonatanovi:29„Od smrti tvého bratra Judy tu není nikdo jako on, aby se postavil našim nepřátelům, proti Bakchidovi a všem těm, kdo nenávidí náš národ.30Proto jsme si dnes zvolili tebe, abys byl místo něho naším vůdcem a velitelem. Ty povedeš náš boj!“31Jonatan se tedy ujal velení a nastoupil na místo svého bratra Judy.
Pomsta za bratra Jana
32Když se to dozvěděl Bakchides, hledal způsob, jak ho zabít.33Jonatan a jeho bratr Šimon to ale zjistili, utekli se všemi svými druhy do Tekojské pouště a utábořili se u vodní nádrže Asfar.34(Bakchides se o tom dozvěděl v sobotu a sám s celým svým vojskem přešel na druhý břeh Jordánu.)[4]35Jonatan poslal svého bratra Jana v čele družiny ke spřáteleným Nabatejcům s prosbou, aby si u nich mohli uložit své hojné zásoby.36Vtom ale přitáhl Jambriho kmen z Medeby, zmocnili se Jana se vším, co měl u sebe, a ujeli.37Po nějaké době se Jonatanovi a jeho bratru Šimonovi donesla zpráva: „Jambriho kmen pořádá velikou svatbu. Nevěsta je dcera předního kanaánského velmože a přivádějí ji s velkým doprovodem z Nadabatu.“38Jonatan a Šimon pamatovali na vraždu svého bratra Jana, a tak vyrazili a ukryli se v horské roklině.39Pak se rozhlédli, a hle – blížil se veliký hlučný průvod s hojnými zásobami. Naproti jim mířil ženich se svými přáteli a bratry, za zvuku tamburín a písní a s mohutnou výzbrojí.40Židé na ně vyrazili ze zálohy a začali je pobíjet, takže zůstalo mnoho padlých a zbytek se rozutekl po horách. Potom pobrali všechnu kořist.41A tak se svatba změnila v truchlení a prozpěvování v nářek.42Takto pomstili vraždu svého bratra a vrátili se do mokřin kolem Jordánu.
Bitva s Bakchidem a Alkimova smrt
43Když se o tom dozvěděl Bakchides, vytáhl v sobotu s mohutným vojskem až k břehům Jordánu.44Jonatan řekl svým vojákům: „Vzhůru, bojujme o život! Dnes je to jiné než včera a předevčírem!45Vidíte, boj nám hrozí zezadu i zpředu. Zde je voda Jordánu, zde zas močál a houštiny. Není kam ustoupit.46Proto teď volejte k Nebesům, ať vyváznete z rukou svých nepřátel!“47Rozpoutal se boj a Jonatan napřáhl ruku, aby zabil Bakchida, ale ten před ním ustoupil zpátky.48Jonatan a jeho muži pak skočili do Jordánu a přeplavali na druhý břeh. Nepřátelé se už za nimi přes řeku nepustili.49Toho dne padlo na Bakchidově straně na tisíc mužů.50Bakchides se vrátil do Jeruzaléma a dal v Judsku budovat opevněná města – pevnost v Jerichu, dále Emauzy, Bet-choron, Bet-el, Timnu, Piraton a Tefon. Opatřil je vysokými hradbami, branami a závorami51a umístil v nich posádky, aby trápily Izrael.52Dále opevnil město Bet-cur, Gezer a jeruzalémský hrad a zřídil v nich posádky a zásobárny potravin.53Syny předních mužů země vzal jako rukojmí a dal je hlídat v jeruzalémském hradu.54Druhého měsíce roku 153[5] nařídil Alkimos zbourat zeď vnitřního nádvoří svatyně. Chtěl zničit dílo proroků![6] Jakmile však Alkimos začal s bouráním,55v tu chvíli ho ranila mrtvice a zabránila mu pokračovat v díle. Oněměl a ochrnul, takže už nemohl promluvit ani pořídit závěť.56Alkimos tenkrát zemřel v hrozných bolestech.57Když Bakchides zjistil, že Alkimos zemřel, vrátil se ke králi. V Judsku pak byl dva roky klid.
Konec války
58Všichni bezbožníci se potom domluvili: „Podívejte, Jonatan a jeho muži si žijí v klidu a pokoji. Když sem teď přivedeme Bakchida, pochytá je všechny za jedinou noc.“59A tak šli a radili se s ním.60Bakchides vytáhl s mohutným vojskem a potají rozeslal dopisy všem svým stoupencům v Judsku, že mají Jonatana a jeho muže zajmout. To se jim ale nepovedlo, protože jejich záměr byl vyzrazen.61Jonatanovi muži pak v zemi pochytali na padesát mužů, původců té zrady, a popravili je.62Jonatan se pak se Šimonem a svými muži stáhl do Bet-basy v poušti, znovu ji vystavěl z trosek a opevnil.63Když se to Bakchides dozvěděl, shromáždil všechny své jednotky a povolal i své stoupence z Judska.64Přitáhl k Bet-base, utábořil se před ní, postavil obléhací stroje a mnoho dní město dobýval.65Jonatan nechal svého bratra Šimona uvnitř a sám jen s hrstkou mužů vyšel do kraje.66Udeřil na Odomeru a jeho bratry i na Fasironův kmen v jejich stanech a ti se pak přidali k němu a rozšířili jeho bojové jednotky.67Šimon a jeho muži zatím vyrazili z města a spálili nepřátelům obléhací stroje.68Tak bojovali proti Bakchidovi, až ho porazili. Způsobili mu obrovské potíže, neboť jeho plán a postup vyšel naprázdno.69Strašně se proto rozzuřil na ty bezbožníky, kteří mu radili, ať táhne do izraelské země, a mnoho z nich dal zabít. Pak se rozhodl, že odtáhne domů.70Když se to dozvěděl Jonatan, poslal k němu poselstvo, aby s ním uzavřel mír a dojednal navrácení zajatců.71Bakchides souhlasil a návrh přijal. Odpřisáhl, že mu neprovede nic zlého, dokud bude živ.72Vydal zajatce, které předtím odvedl z Judska, vrátil se do své země a už nikdy nevkročil na jejich území.73Tak si meč v Izraeli oddechl. Jonatan se usadil v Michmasu, stal se soudcem lidu a odstranil z Izraele neznabohy.