1. Makabejská 10 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Vzpoura Alexandra Epifana

1 V roce 160^[1] se Alexandr Epifanes, syn Antiochův,^[2] vylodil u Ptolemaidy a obsadil ji. Místní ho přijali a on se tam prohlásil králem. 2 Když se o tom dozvěděl král Demetrios, shromáždil obrovské vojsko a vytáhl proti Alexandrovi do boje. 3 Zároveň poslal přátelský dopis Jonatanovi, aby mu polichotil. 4 Pomyslel si totiž: „Raději se s ním rychle dohodněme na příměří, než se dohodne s Alexandrem proti nám. 5 Určitě si vzpomene na všechno zlo, které jsme způsobili jemu, jeho bratrům a jeho národu.“ 6 A tak Jonatanovi jako svému spojenci udělil právo shromažďovat vojsko a opatřovat si zbraně. Dokonce nechal propustit rukojmí držená v jeruzalémském hradu. 7 Jonatan tedy přišel do Jeruzaléma a veřejně ten dopis přečetl všemu lidu i těm, kdo byli na hradě. 8 Když uslyšeli, že mu král povolil shromažďovat vojsko, dostali veliký strach. 9 Hradní posádka vydala Jonatanovi rukojmí a on je vrátil jejich rodičům. 10 Jonatan se tehdy usadil v Jeruzalémě a začal s výstavbou a obnovou města. 11 Stavitelům uložil, ať znovu vybudují hradby a opevní horu Sion ze všech stran kamennými kvádry; a tak se stalo. 12 Cizáci, kteří byli v pevnostech, jež postavil Bakchides, se tehdy rozutekli. 13 Každý opustil své místo a vrátil se do své země. 14 Pár odpadlíků od Zákona a přikázání zůstalo jen v Bet-curu, kde našli útočiště.

Jonatan se stává veleknězem

15 Když se král Alexandr doslechl o všech slibech, které Demetrios dal Jonatanovi (vyprávěli mu také o bojích a statečných činech, které Jonatan se svými bratry vykonal, a o útrapách, které přečkali), 16 pomyslel si: „Jiného takového nenajdeme. Pojďme si z něj hned udělat přítele a spojence!“ 17 Napsal mu tedy dopis tohoto znění: 18 Král Alexandr zdraví svého bratra Jonatana. 19 Slyšeli jsme o tobě, že jsi znamenitý a schopný muž a zasloužíš si být naším přítelem. 20 Proto tě ode dneška jmenujeme veleknězem tvého národa a udělujeme ti titul Králův přítel. Hleď tedy smýšlet jako my a zachovávat naše přátelství. A s tím dopisem mu poslal také purpurový plášť a zlatý věnec. 21 Sedmého měsíce roku 160^[3] o Svátku stánků pak Jonatan oblékl svaté roucho. Zároveň shromáždil vojsko a opatřil množství zbraní.

Demetriovy sliby Židům

22 Když se o tom doslechl Demetrios, byl roztrpčen. Pomyslel si: 23 „Jak jsme to mohli dopustit? Alexandr nás předešel a získal si přátelství a podporu Židů dříve než my! 24 I já jim napíšu působivý dopis. Slíbím jim pocty a dary, aby se přidali ke mně.“ 25 A tak jim poslal dopis tohoto znění: Král Demetrios zdraví židovský národ. 26 S radostí slyšíme, že dodržujete dohody s námi, zůstáváte našimi přáteli a nepřidáváte se k našim nepřátelům. 27 Nuže, vytrvejte i nadále a zachovávejte nám věrnost! Vaše jednání bohatě odměníme: 28 poskytneme vám velké daňové úlevy a zahrneme vás dary. 29 Tímto všechny Židy osvobozuji a zprošťuji je odvodů, poplatků ze soli a peněžních daní koruně. 30 Judsku a třem krajům, jež k němu patří ze Samařska a Galileje, ode dneška odpouštím svůj nárok na třetinu výnosu obilí a polovinu ovocné sklizně, a to od dnešního dne navždy. 31 Jeruzalém se svým okolím, se svými desátky a dávkami budiž svatý a svobodný od daní. 32 Vzdávám se také práva na jeruzalémský hrad a předávám ho veleknězi, aby na hradě zřídil posádku podle svého uvážení. 33 Všechny Židy odvlečené z Judska kamkoli do mého království propouštím na svobodu bez dalších nároků a všichni ať jsou zproštěni daní, a to i ze zvířat. 34 Všechny svátky, soboty, novoluní a vyhrazené dny, jakož i tři dny před svátkem a po něm nechť jsou pro všechny Židy v mém království osvobozeny od daní. 35 Nikdo nebude mít právo od nikoho z nich vymáhat platby nebo je jakkoli obtěžovat. 36 Do královských vojsk budou Židé začleněni v počtu 30 000 mužů a dostane se jim žold, jaký přísluší všem královým vojskům. 37 Někteří z nich budou přiděleni do nejdůležitějších královských pevností a jiní budou jmenováni do odpovědných funkcí v království. Jejich předáky a veliteli ať jsou jejich krajané a ať se řídí svými zákony podobně, jak to král nařídil i v Judsku. 38 Tři okresy připojené k Judsku ze Samařska budou patřit k Judsku. Budou mít jediné velení a nebudou podléhat žádné jiné pravomoci než veleknězově. 39 Ptolemaidu a přilehlé území dávám darem jeruzalémské svatyni na pokrytí nákladů spojených s bohoslužbou. 40 Sám také dám každoročně 15 000 šekelů stříbra z královských příjmů z míst k tomu určených. 41 Všechny přebytky, které úředníci v předešlých letech nevraceli, se budou od nynějška dávat na chrámové služby. 42 Dále se odpouští 5000 šekelů stříbra, které jsem vybíral z ročních příjmů z provozu chrámu, a ponechávají se kněžím konajícím bohoslužbu. 43 A kdokoli se kvůli dluhům na královské dani nebo čemukoli jinému uchýlí do jeruzalémského chrámu či do jeho okrsku, ať je osvobozen on i všechen jeho majetek v mém království. 44 Výstavba a obnova chrámového okrsku bude hrazena z královské pokladny. 45 Stejně tak bude z královské pokladny hrazena výstavba a opevnění hradeb okolo Jeruzaléma, jakož i výstavba hradeb v Judsku. 46 Když Jonatan s lidem tyto nabídky vyslechli, neuvěřili jim a nepřijali je, protože si pamatovali, kolik utrpení Demetrios Izraeli způsobil a jak krutě je utlačoval. 47 Rozhodli se raději pro Alexandra, který s nimi jednal o smíru jako první, a zůstali jeho spojenci po všechny dny. 48 Král Alexandr potom shromáždil mohutné vojsko a postavil se proti Demetriovi. 49 Oba králové se utkali v bitvě. Demetriovo vojsko se dalo na útěk, ale Alexandr je pronásledoval a porazil. 50 Bitva prudce zuřila až do západu slunce a Demetrios toho dne padl.

Alexandrova diplomacie

51 Alexandr pak poslal k egyptskému králi Ptolemaiovi^[4] vyslance s tímto poselstvím: 52 „Když jsem se vrátil do svého království, usedl na trůn svých otců a chopil se vlády, porazil jsem Demetria a ovládl naši zemi. 53 Svedl jsem proti němu bitvu, v níž jsme ho i s jeho vojskem porazili, a usedl jsem na jeho královský trůn. 54 Nuže, pojďme teď spolu uzavřít přátelství! Dej mi svou dceru za ženu, ať se stanu tvým zetěm. Tobě i jí dám náležité dary.“ 55 Král Ptolemaios odpověděl: „Šťastný to den, kdy ses vrátil do země svých otců a usedl na jejich královský trůn! 56 Rád vyhovím tvé žádosti, ale vyjeď mi vstříc do Ptolemaidy, abychom se osobně poznali. Potom se stanu tvým tchánem, jak jsi psal.“ 57 A tak se Ptolemaios v roce 162^[5] vypravil se svou dcerou Kleopatrou z Egypta a dorazil do Ptolemaidy. 58 Král Alexandr mu vyšel vstříc a on mu dal svou dceru Kleopatru za ženu. Vystrojil jim v Ptolemaidě svatbu s velkou slávou, jak to dělají králové. 59 Král Alexandr potom napsal Jonatanovi, ať za ním přijede. 60 Jonatan se tedy s velkou slávou vypravil do Ptolemaidy, kde se setkal s oběma králi. Daroval jim i jejich důvěrníkům stříbro a zlato a mnoho dalších darů a získal si jejich přízeň. 61 Bezbožníci a vyvrhelové z Izraele se tehdy proti němu spolčili a stěžovali si na něj u krále, ale ten na ně vůbec nedal. 62 Naopak přikázal, aby Jonatanovi svlékli jeho šat a oblékli ho purpurem; a tak se stalo. 63 Král ho pak posadil po svém boku a řekl svým hodnostářům: „Vyjděte s ním doprostřed města a vyhlaste, ať si na něj nikdo kvůli ničemu nestěžuje a ať ho nikdo ničím neobtěžuje!“ 64 Když jeho žalobníci viděli, jaké veřejné pocty se mu dostalo a jak je oblečen purpurem, všichni se rozutekli. 65 Král ho zahrnul poctami, započítal ho mezi své přední přátele a ustanovil ho místodržícím a vládcem provincie. 66 Jonatan se pak spokojeně a šťastně vrátil do Jeruzaléma.

Vítězství u Ašdodu

67 V roce 165^[6] se Demetrios,^[7] syn Demetriův, vrátil z Kréty do země svých předků. 68 Když o tom uslyšel král Alexandr, velice se roztrpčil a vrátil se do Antiochie. 69 Za správce provincie Velká Sýrie potvrdil Apollonia, který shromáždil mohutné vojsko, utábořil se u Jamnie a poslal veleknězi Jonatanovi tento vzkaz: 70 Ty jsi jediný, kdo se proti nám bouří! Kvůli tobě musím snášet posměch a urážky. Proč se chceš proti nám držet u moci jen v těch horách? 71 Když tolik důvěřuješ svým vojskům, pojď k nám dolů na pláň a poměřme síly zde! Na mé straně jsou vojska z měst. 72 Poptej se a dozvíš se, kdo jsem já a moji spojenci. Každý ti řekne, že před námi nemůžete obstát – vždyť i tví otcové byli už dvakrát poraženi ve vlastní zemi! 73 Ani ty teď neodoláš mé jízdě a tomuto vojsku. Zde na pláni nejsou skály ani balvany, aby ses měl kam skrýt! 74 Apolloniův vzkaz Jonatana hluboce popudil. Vybral tedy 10 000 mužů a vytáhl z Jeruzaléma. Na pomoc mu přišel také jeho bratr Šimon. 75 Utábořili se u Joppy. Místní před nimi ale zavřeli brány, protože v Joppě byla Apolloniova posádka. Jonatan se Šimonem tedy na město zaútočili 76 a obyvatelé dostali takový strach, že brány otevřeli. Tak Jonatan ovládl Joppu. 77 Když se to Apollonios dozvěděl, shromáždil 3000 jezdců a mohutné vojsko a táhl k Ašdodu, jako by chtěl pokračovat tím směrem. Zároveň ale postupoval i na pláň, protože spoléhal na svoji početnou jízdu. 78 Jonatan se hnal za ním k Ašdodu a obě vojska se střetla v bitvě. 79 Jenže Apollonios jim nechal v zádech ukrytou tisícovku jezdců. 80 Až tehdy Jonatan zjistil, že má v zádech nepřátelskou zálohu. Ta jeho vojsko obklíčila a od rána až do večera je zasypávala šípy. 81 Mužstvo se ale drželo podle Jonatanova rozkazu, dokud se nepřátelští koně neunavili. 82 Tehdy dorazil Šimon se svým vojskem, a protože jízda už byla vyčerpaná, zaútočil na pěchotu. Byli poraženi a dali se na útěk 83 a také jízda se rozprchla po pláni. Utekli do Ašdodu a vešli do chrámu své modly Dágona,^[8] aby se zachránili. 84 Jonatan ale Ašdod i okolní osady vypálil a vyplenil. Spálil rovněž Dágonův chrám i s těmi, kdo v něm hledali útočiště. 85 A tak padlo mečem nebo uhořelo na 8000 nepřátel. 86 Jonatan odtud táhl dál, a když se utábořil u Aškelonu, obyvatelé města mu vyšli vstříc s velikou slávou. 87 On i jeho muži se pak vrátili do Jeruzaléma s hojnou kořistí. 88 Když o tom všem uslyšel král Alexandr, zahrnul Jonatana ještě většími poctami. 89 Poslal mu zlatou sponu, kterou obvykle bývají vyznamenáni jen královi nejbližší, a daroval mu do vlastnictví Ekron s celým okolím.