1. Makabejská 15

Bible, překlad 21. století

od Biblion
1 Antiochos,[1] syn krále Demetria, poslal z mořských ostrovů list Šimonovi, knězi a vladaři Židů a celému národu.2 Stálo v něm toto: Král Antiochos zdraví velikého kněze a vladaře Šimona a celý židovský národ.3 Protože se království našich předků zmocnili jistí ničemové, chci se domoci vlády, abych království uvedl do dřívějšího stavu. Najal jsem si početné vojsko a vypravil válečné lodě4 a chci se vylodit na pevnině, abych potrestal ty, kdo zničili naši zem a zpustošili mnoho měst v mém království.5 Proto ti nyní potvrzuji všechny úlevy, které ti poskytli králové přede mnou, a promíjím ti i všechny ostatní dávky, které ti promíjeli.6 Dále ti povoluji ražbu vlastních mincí pro tvou zemi7 a uděluji svobodu Jeruzalému a svatyni. Ponechávám ti všechny zbraně, které sis opatřil, jakož i pevnosti, které jsi postavil a držíš ve své moci.8 Odpouští se ti vše, co dlužíš na královské dani, jakož i budoucí dávky od nynějška až navěky.9 Jakmile se chopíme království, vyznamenáme tě, tvůj národ i chrám takovými poctami, že vaše sláva bude zjevná po celé zemi.10 Roku 174[2] vtrhl Antiochos do země svých předků. Všechna vojska se připojila k němu, takže Tryfonovi zůstala jen hrstka.11 Když ho Antiochos začal pronásledovat, uchýlil se do přímořského Doru,12 protože věděl, že je s ním zle a vojska ho opustila.13 Antiochos se tedy utábořil u Doru a s ním 120 000 bojovníků a 8000 jezdců.14 K obklíčení města se na moři připojily lodě, takže sevřel město z pevniny i z moře a nikomu nedovolil vycházet ani vcházet.15 Z Říma dorazil Numenios se svými průvodci a nesl dopis králům a jejich zemím. Stálo v něm toto:16 Římský konsul Lucius zdraví krále Ptolemaia.17 Přišli k nám vyslanci Židů, naši přátelé a spojenci, poslaní veleknězem Šimonem a židovským lidem, aby obnovili naše dávné přátelství a spojenectví.18 Přinesli zlatý štít vážící tisíc min.[3]19 Usnesli jsme se tedy, že napíšeme králům a jejich zemím, ať se jim nepokoušejí škodit, ať nebojují proti nim, jejich městům ani jejich zemi a ať se nespolčují s těmi, kdo proti nim válčí.20 Rozhodli jsme se od nich ten štít přijmout.21 Jestliže nějací ničemové uprchli z jejich země k vám, předejte je veleknězi Šimonovi, aby je potrestal podle jejich zákona.22 Totéž napsal králi Demetriovi, Attalovi, Ariaratovi a Arsakovi[4]23 a do všech zemí – do Sampsamy, Sparťanům, na Délos, do Myndu, do Sikyonu, do Karie, na Samos, do Pamfylie, do Lykie, do Halikarnasu, na Rhodos, do Faselidy, na Kós, do Sidy, na Arados, do Gortyny, na Knidos, na Kypr a do Kyrény.24 Jeden opis listu poslali také veleknězi Šimonovi.25 Král Antiochos zatím tábořil u Doru. Neustále proti městu vysílal své jednotky, stavěl obléhací stroje a svíral Tryfona tak, že nemohl vycházet ani vcházet.26 Šimon mu poslal na pomoc 2000 vybraných bojovníků, stříbro, zlato a množství vojenského vybavení.27 On to ale nechtěl přijmout. Zrušil dokonce všechny dřívější dohody se Šimonem a zanevřel na něj.28 Poslal k němu Athenobia, jednoho ze svých důvěrníků, aby s ním jednal a vzkázal mu: „Zmocnili jste se měst mého království, Joppy, Gezeru a jeruzalémského hradu.29 Jejich území jste zpustošili, způsobili jste v zemi veliké škody a ovládli mnoho míst mého království.30 Nyní tedy vraťte města, kterých jste se zmocnili, a odveďte daň z oblastí, které jste ovládli mimo judské území.31 Nebo za ně zaplaťte 500 talentů stříbra a dalších 500 talentů za způsobené škody a za neodvedené daně z měst.[5] Jinak přitáhneme a budeme s vámi bojovat.“32 Králův důvěrník Athenobios tedy dorazil do Jeruzaléma, a když viděl nádheru Šimonova dvora, jeho skříň se zlatým a stříbrným nádobím a ostatní okázalé vybavení, zůstal v úžasu. Vyřídil králova slova33 a Šimon mu odpověděl: „Nezabrali jsme cizí zemi ani cizí vlastnictví. Je to dědictví po našich otcích, jehož se na čas neprávem zmocnili naši nepřátelé.34 Jen využíváme příležitosti ujmout se svého dědictví po otcích.35 Co se týče Joppy a Gezeru, které požaduješ, ty způsobily našemu lidu a zemi veliké škody; zaplatíme za ně 100 talentů stříbra.“[6] Athenobios na to neřekl jediné slovo.36 Rozhněván se vrátil ke králi, vylíčil mu ta slova i Šimonovu nádheru a všechno, co viděl, a král se velmi rozlítil.37 Tryfon mezitím nastoupil na loď a uprchl do Orthosie.38 Král pak jmenoval Kendebaia vrchním velitelem přímoří a svěřil mu pěchotu i jízdu.39 Nařídil mu, ať se utáboří na judských hranicích, ať opevní Kidron, zesílí jeho brány a bojuje proti lidu. Sám zatím pronásledoval Tryfona.40 Kendebaios přitáhl do Jamnie a začal popouzet lid vpády do Judska, při kterých odváděl lidi do zajetí a vraždil.41 Opevnil Kidron a umístil tam jezdce i pěchotu, aby odtud podnikali výpady podél judských cest, jak mu král nařídil.