1Antiochos,[1] syn krále Demetria, poslal z mořských ostrovů list Šimonovi, knězi a vladaři Židů a celému národu.2Stálo v něm toto: Král Antiochos zdraví velikého kněze a vladaře Šimona a celý židovský národ.3Protože se království našich předků zmocnili jistí ničemové, chci se domoci vlády, abych království uvedl do dřívějšího stavu. Najal jsem si početné vojsko a vypravil válečné lodě4a chci se vylodit na pevnině, abych potrestal ty, kdo zničili naši zem a zpustošili mnoho měst v mém království.5Proto ti nyní potvrzuji všechny úlevy, které ti poskytli králové přede mnou, a promíjím ti i všechny ostatní dávky, které ti promíjeli.6Dále ti povoluji ražbu vlastních mincí pro tvou zemi7a uděluji svobodu Jeruzalému a svatyni. Ponechávám ti všechny zbraně, které sis opatřil, jakož i pevnosti, které jsi postavil a držíš ve své moci.8Odpouští se ti vše, co dlužíš na královské dani, jakož i budoucí dávky od nynějška až navěky.9Jakmile se chopíme království, vyznamenáme tě, tvůj národ i chrám takovými poctami, že vaše sláva bude zjevná po celé zemi.10Roku 174[2] vtrhl Antiochos do země svých předků. Všechna vojska se připojila k němu, takže Tryfonovi zůstala jen hrstka.11Když ho Antiochos začal pronásledovat, uchýlil se do přímořského Doru,12protože věděl, že je s ním zle a vojska ho opustila.13Antiochos se tedy utábořil u Doru a s ním 120 000 bojovníků a 8000 jezdců.14K obklíčení města se na moři připojily lodě, takže sevřel město z pevniny i z moře a nikomu nedovolil vycházet ani vcházet.
Dopisy z Říma
15Z Říma dorazil Numenios se svými průvodci a nesl dopis králům a jejich zemím. Stálo v něm toto:16Římský konsul Lucius zdraví krále Ptolemaia.17Přišli k nám vyslanci Židů, naši přátelé a spojenci, poslaní veleknězem Šimonem a židovským lidem, aby obnovili naše dávné přátelství a spojenectví.18Přinesli zlatý štít vážící tisíc min.[3]19Usnesli jsme se tedy, že napíšeme králům a jejich zemím, ať se jim nepokoušejí škodit, ať nebojují proti nim, jejich městům ani jejich zemi a ať se nespolčují s těmi, kdo proti nim válčí.20Rozhodli jsme se od nich ten štít přijmout.21Jestliže nějací ničemové uprchli z jejich země k vám, předejte je veleknězi Šimonovi, aby je potrestal podle jejich zákona.22Totéž napsal králi Demetriovi, Attalovi, Ariaratovi a Arsakovi[4]23a do všech zemí – do Sampsamy, Sparťanům, na Délos, do Myndu, do Sikyonu, do Karie, na Samos, do Pamfylie, do Lykie, do Halikarnasu, na Rhodos, do Faselidy, na Kós, do Sidy, na Arados, do Gortyny, na Knidos, na Kypr a do Kyrény.24Jeden opis listu poslali také veleknězi Šimonovi.
Antiochův obrat proti Židům
25Král Antiochos zatím tábořil u Doru. Neustále proti městu vysílal své jednotky, stavěl obléhací stroje a svíral Tryfona tak, že nemohl vycházet ani vcházet.26Šimon mu poslal na pomoc 2000 vybraných bojovníků, stříbro, zlato a množství vojenského vybavení.27On to ale nechtěl přijmout. Zrušil dokonce všechny dřívější dohody se Šimonem a zanevřel na něj.28Poslal k němu Athenobia, jednoho ze svých důvěrníků, aby s ním jednal a vzkázal mu: „Zmocnili jste se měst mého království, Joppy, Gezeru a jeruzalémského hradu.29Jejich území jste zpustošili, způsobili jste v zemi veliké škody a ovládli mnoho míst mého království.30Nyní tedy vraťte města, kterých jste se zmocnili, a odveďte daň z oblastí, které jste ovládli mimo judské území.31Nebo za ně zaplaťte 500 talentů stříbra a dalších 500 talentů za způsobené škody a za neodvedené daně z měst.[5] Jinak přitáhneme a budeme s vámi bojovat.“32Králův důvěrník Athenobios tedy dorazil do Jeruzaléma, a když viděl nádheru Šimonova dvora, jeho skříň se zlatým a stříbrným nádobím a ostatní okázalé vybavení, zůstal v úžasu. Vyřídil králova slova33a Šimon mu odpověděl: „Nezabrali jsme cizí zemi ani cizí vlastnictví. Je to dědictví po našich otcích, jehož se na čas neprávem zmocnili naši nepřátelé.34Jen využíváme příležitosti ujmout se svého dědictví po otcích.35Co se týče Joppy a Gezeru, které požaduješ, ty způsobily našemu lidu a zemi veliké škody; zaplatíme za ně 100 talentů stříbra.“[6] Athenobios na to neřekl jediné slovo.36Rozhněván se vrátil ke králi, vylíčil mu ta slova i Šimonovu nádheru a všechno, co viděl, a král se velmi rozlítil.
Vítězství nad Kendebaiem
37Tryfon mezitím nastoupil na loď a uprchl do Orthosie.38Král pak jmenoval Kendebaia vrchním velitelem přímoří a svěřil mu pěchotu i jízdu.39Nařídil mu, ať se utáboří na judských hranicích, ať opevní Kidron, zesílí jeho brány a bojuje proti lidu. Sám zatím pronásledoval Tryfona.40Kendebaios přitáhl do Jamnie a začal popouzet lid vpády do Judska, při kterých odváděl lidi do zajetí a vraždil.41Opevnil Kidron a umístil tam jezdce i pěchotu, aby odtud podnikali výpady podél judských cest, jak mu král nařídil.