1Roku 172[1] shromáždil král Demetrios svá vojska a táhl do Médie, aby tam získal posily pro boj s Tryfonem.2Když se však Arsakes,[2] král Peršanů a Médů, dozvěděl, že Demetrios vnikl na jeho území, poslal jednoho ze svých vojevůdců, aby ho zajal živého.3Ten vytáhl, Demetriovo vojsko porazil, krále zajal a přivedl ho k Arsakovi, který ho nechal uvěznit.4Po všechny Šimonovy dny zažívala judská země klid. Usiloval o prospěch pro svůj lid, jenž se těšil z jeho slavné vlády po všechny dny.5Ke své slávě navíc dobyl přístav Joppu, a získal přístup k mořským ostrovům.6Rozšířil území svého lidu a ovládl celou krajinu.7Spoustu zajatců přivedl zpět domů, stal se pánem Gezeru, Bet-curu i jeruzalémského hradu. Odstranil z něj nečistotu a nikdo neobstál proti němu.8Lidé obdělávali svou zem v míru, země dávala svou úrodu a stromy v rovinách nesly ovoce.9Starci sedali na náměstích a hovořili spolu o štěstí. Mladíci se odívali krásnými šaty a válečnou zbrojí.10Města zásobil potravinami udělal z nich pevnosti, a jeho slavná pověst se šířila do všech konců světa.11Zajistil v zemi mír a Izrael byl plný radosti.12Každý usedal pod svou révu a svůj fíkovník a nikoho se už nebáli.13Všichni, kdo je napadali, zmizeli ze země; v těch dnech byli poraženi králové!14Podpíral ve svém lidu všechny ubohé, bádal v Zákoně a vykořenil všechny bezbožné a zlé.15Dodal slávu svatyni a rozmnožil její vybavení.
Obnovené spojenectví s Římem a Spartou
16O Jonatanově smrti se doslechli i v Římě, a dokonce až ve Spartě, a velmi se zarmoutili.17Když se pak dozvěděli, že se po něm stal veleknězem jeho bratr Šimon a že dál vládne zemi i jejím městům,18napsali mu na bronzových tabulkách, aby s ním obnovili přátelství a spojenectví, které uzavřeli s jeho bratry Judou a Jonatanem.19Tabulky se pak četly před shromážděním v Jeruzalémě.20Zde je znění listu, který Sparťané poslali: Město Sparta a jeho vládci zdraví své bratry: velikého kněze Šimona, starší, kněžstvo i všechen židovský lid.21Vyslanci, které jste poslali k našemu lidu, nám podali zprávu o vaší slávě a cti. Jejich příchod nás potěšil22a zprávu o nich jsme takto zapsali mezi veřejná usnesení: Židovští vyslanci Numenios, syn Antiochův, a Antipatros, syn Jásonův, k nám přišli obnovit vzájemné přátelství.23Lid se usnesl přijmout tyto muže s poctami a uložit zápis jejich slov do veřejného archivu, aby na ně spartský lid vždy pamatoval. Opis této listiny byl vyhotoven pro velekněze Šimona.24Šimon pak Numenia poslal také do Říma s velikým zlatým štítem vážícím 1000 min,[3] aby potvrdil spojenectví s Římany.
Pamětní nápis
25Když o tom všem uslyšel lid, řekli si: „Jak se Šimonovi a jeho synům odvděčíme?26On, jeho bratři a celý rod jeho otce přece bojovali jako hrdinové! Zahnali nepřátele Izraele a zajistili nám svobodu.“ A tak zhotovili nápis na bronzových tabulkách a vystavili ho na sloupech na hoře Sion.27Zde je znění onoho nápisu: Osmnáctého dne měsíce elul roku 172,[4] to jest třetího roku Šimonova slavného velekněžství v Chasar am-Elu,[5]28nám bylo na velikém shromáždění kněží, lidu, vůdců národa a starších země oznámeno toto:29V zemi se rozpoutalo mnoho válek, a tehdy Šimon, syn Matatiášův, kněz ze synů Joaribových, a jeho bratři podstoupili nebezpečí a vzepřeli se nepřátelům svého národa, aby bránili svatyni a Zákon. Tak získali svému národu velikou slávu.30Jonatan svůj národ sjednotil a stal se jeho veleknězem, než byl připojen ke svému lidu.31Když se pak nepřátelé rozhodli napadnout jejich zem a vztáhnout ruce na svatyni,32povstal Šimon a bojoval za svůj národ. Vynaložil značné vlastní prostředky, aby vyzbrojil vojsko svého národa a dal jim žold.33Opevnil judská města a také Bet-cur na judských hranicích, kde dříve vládly zbraně nepřátel, a zřídil tam posádku židovských bojovníků.34Opevnil přímořskou Joppu a Gezer na hranicích Ašdodu, kde dříve žili nepřátelé. Usadil v těch městech Židy a zásobil je vším potřebným k jejich obnově.35Když lid viděl Šimonovu oddanost i slávu, kterou se rozhodl získat svému národu, ustanovil ho svým vůdcem a veleknězem. Učinili tak pro všechny jeho činy, pro spravedlnost a oddanost, kterou svému národu prokázal, a pro veškerou jeho snahu o povznesení národa.36Za jeho dnů se mu podařilo vyhnat ze země pohany i ty, kteří přebývali v jeruzalémském Městě Davidově, kde si postavili hrad, ze kterého podnikali výpady a poskvrňovali okolí svatyně a těžce poškozovali její čistotu.37Šimon tam zřídil židovskou posádku a pro bezpečnost země i města hrad opevnil a zvýšil jeruzalémské hradby.38Pro to vše mu král Demetrios potvrdil velekněžství,39zařadil ho mezi své přátele a vyznamenal ho velikými poctami.40Doslechl se totiž, že Římané přijali Šimonovy vyslance s veškerou slávou a že Židy označili za své přátele, spojence a bratry.41Židé a jejich kněží se usnesli takto: Ať je Šimon natrvalo jejich vůdcem a veleknězem, dokud nepovstane pravý prorok.42Ať je jejich vojevůdcem a zastáncem svatyně. Ať ustanovuje správce v záležitostech chrámu, země, zbraní a pevností.43Ať pečuje o svatyni, ať ho všichni poslouchají a všechny listiny v zemi ať jsou vystavovány jeho jménem. Ať se obléká purpurem a zlatem.44Nikdo z lidu ani z kněží nebude smět nic z uvedeného zrušit. Nikdo nebude moci odporovat Šimonovým nařízením, svolávat v zemi shromáždění bez jeho vědomí, odívat se purpurem nebo nosit zlatou sponu.45Kdokoli se těmto ustanovením vzepře nebo něco z toho odmítne, bude potrestán.46Všechen lid se usnesl, že Šimonovi ukládá plnit tyto povinnosti.47Šimon to přijal a svolil, že bude stát v čele všech: že bude veleknězem, vojevůdcem a vladařem Židů i jejich kněží.48Bylo rozhodnuto, že se tento nápis vyryje na bronzové tabulky a vystaví se na viditelném místě v chrámovém okrsku.49Opis pak bude uložen do pokladnice, aby ho Šimon a jeho synové měli po ruce.