od Biblion1Žalm Davidův. Požehnán buď Hospodin, skála má! On učí mé ruce bojovat, mé prsty chystá na zápas.2On je má láska, můj pevný hrad, mé útočiště, má záchrana. On je můj štít, na něj spoléhám, i národy[1] mi poddává.3Co je, Hospodine, člověk, že o něm víš, co je lidský tvor, že o něm přemýšlíš?[2]4Člověk je páře podobný, jeho dny míjejí jako stín.5Sestup, Hospodine, své nebe rozetni, dotkni se hor, ať dýmají!6Zasáhni bleskem, nepřátele rozptyl, vyšli své šípy, abys je rozdrtil!7Vztáhni svou ruku z výšiny, z mohutných vod mě vyprosti, z ruky cizáků mě vytrhni!8Ti mají ústa plná lži, křivě přísahají svou pravicí!9Novou píseň ti pak, Bože, zazpívám, na desetistrunné loutně zahraju ti žalm.10Ty umíš vítězství králům darovat, vyprostíš svého služebníka Davida! Od krutého meče11mě vyprosti, z ruky cizáků mě vytrhni! Ti mají ústa plná lži, křivě přísahají svou pravicí!12Naši synové ať jsou ve svém mládí jak sazenice zdárně rostoucí; naše dcery ať jsou jako sloupy stavbu paláce zdobící.13Naše spižírny ať plné jsou, ať oplývají veškerou potravou; naše ovce ať rodí tisíce mladých, desítky tisíc na naše pastviny.14Náš dobytek ať je obtěžkaný, ať nejsou vpády ani vyhnanství, ať není nářek v našich ulicích.15Blaze lidu, jenž toto zakouší, blaze lidu, jehož Bůh je Hospodin!