Skutky apoštolů 26 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 Potom Agrippa vyzval Pavla: „Smíš promluvit sám za sebe.“ Pavel pokynul rukou a začal svou obhajobu: 2 „Jsem šťasten, králi Agrippo, že se dnes mám hájit proti všem židovským obviněním právě před tebou, 3 zejména proto, že jsi znalcem všech židovských zvyků a záležitostí. Proto tě prosím, vyslechni mě trpělivě. 4 Všichni Židé vědí, jaký život jsem od mládí vedl, nejdříve ve své vlasti a potom v Jeruzalémě. 5 Znají mě odedávna a kdyby chtěli, mohou dosvědčit, že jsem žil podle nejpřísnějšího proudu v našem náboženství jako farizeus. 6 A teď tu stojím, abych byl souzen kvůli naději, že Bůh splní zaslíbení, které dal našim otcům. 7 Dvanáct našich pokolení přitom dnem i nocí vroucně slouží Bohu v naději na splnění právě tohoto zaslíbení. Kvůli této naději mě Židé žalují, králi Agrippo! 8 Co je podle vás neuvěřitelného na tom, že Bůh křísí mrtvé? 9 Sám jsem se ovšem také domníval, že se musím všemožně stavět proti jménu Ježíše Nazaretského, 10 což jsem také v Jeruzalémě dělal. Z pověření vrchních kněží jsem uvěznil mnoho svatých a hlasoval jsem pro jejich smrt. 11 Po všech synagogách jsem je často nechával bičovat a nutil je k rouhání. Ve svém nepříčetném hněvu jsem je začal pronásledovat dokonce i v jiných městech. 12 Jednou jsem se s plnou mocí a pověřením od vrchních kněží vypravil do Damašku. 13 Cestou jsem, králi, uviděl světlo z nebe. I když to bylo kolem poledne, zářilo jasněji než slunce a obklopilo mě i můj doprovod. 14 Když jsme všichni padli k zemi, uslyšel jsem hlas, který mi hebrejsky^[1] řekl: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Marně kopeš proti bodcům!‘ 15 Zeptal jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?‘ a on řekl: ‚Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 16 Zvedni se však a stůj. Ukázal jsem se ti, abych tě učinil služebníkem a svědkem toho, co jsi viděl, i toho, v čem se ti ještě ukážu. 17 Budu tě vysvobozovat od tohoto lidu i od pohanů, ke kterým tě posílám, 18 abys otvíral jejich oči, aby se obrátili od tmy ke světlu a od satanovy moci k Bohu, aby vírou ve mne přijali odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.‘ 19 A tak jsem, králi Agrippo, nebyl neposlušný tomu nebeskému vidění. 20 Začal jsem zvěstovat nejdříve v Damašku, potom v Jeruzalémě, po celé judské zemi a také pohanům, že mají činit pokání, obrátit se k Bohu a svými skutky prokazovat své pokání. 21 To je důvod, proč se mě Židé v chrámu chopili a pokoušeli se mě zabít. 22 Díky Boží pomoci, kterou až dodnes zakouším, tu však stojím a vydávám svědectví malému i velkému. Neříkám nic než to, co předpověděli proroci i Mojžíš: 23 že Mesiáš má trpět, jako první vstát z mrtvých a zvěstovat světlo tomuto lidu i pohanům.“^[2] 24 Festus však Pavlovu obhajobu přerušil: „Pavle, ty šílíš!“ vykřikl. „Tvá veliká učenost tě přivádí k šílenství!“ 25 „Nešílím, vznešený Feste,“ odpověděl Pavel. „Má slova jsou pravdivá a rozumná. 26 Král, před nímž tak otevřeně mluvím, těm věcem dobře rozumí. Jsem si jist, že mu nic z toho neuniklo, neboť se to nedělo někde v ústraní. 27 Věříš prorokům, králi Agrippo? Vím, že věříš.“ 28 „Téměř jsi mě přesvědčil, abych se stal křesťanem,“ odpověděl mu Agrippa. 29 „Kéž by Bůh dal!“ řekl na to Pavel. „Kéž by ses nejen ty, ale každý, kdo mě dnes slyší, stal ne téměř, ale úplně tím, co já – ovšem bez těchto pout.“ 30 Nato král vstal a s ním i prokurátor a Bereniké a ostatní přísedící. 31 Cestou odtud si povídali: „Ten člověk nedělá nic, zač by si zasloužil smrt nebo vězení!“ 32 Agrippa na to Festovi řekl: „Kdyby se neodvolal k císaři, mohl být propuštěn.“

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

Paulus verantwortet sich vor dem König Agrippa

1 Agrippa aber sprach zu Paulus: Es ist dir erlaubt, für dich zu reden! Da streckte Paulus die Hand aus und verteidigte sich so: (Sk 21,40) 2 Ich schätze mich glücklich, König Agrippa, mich heute vor dir verantworten zu dürfen wegen aller Anklagen, die die Juden gegen mich erheben, 3 da du ja alle Gebräuche und Streitfragen der Juden genau kennst. Darum bitte ich dich, mich geduldig anzuhören. (Dt 17,18; Sk 6,14) 4 Mein Lebenswandel von Jugend auf, den ich von Anfang an unter meinem Volk in Jerusalem führte, ist allen Juden bekannt; (Sk 22,3) 5 da sie mich von früher her kennen (wenn sie es bezeugen wollen), dass ich nach der strengsten Richtung unserer Religion gelebt habe, als ein Pharisäer. (Sk 23,6; Fp 3,5) 6 Und jetzt stehe ich vor Gericht wegen der Hoffnung auf die Verheißung, die von Gott an die Väter ergangen ist, (Gn 22,18; Dt 18,15; Iz 9,5; Sk 13,32; Sk 28,20)

Gn 22,18Dt 18,15Iz 9,5Sk 13,32Sk 28,20

7 zu welcher unsere zwölf Stämme durch Tag und Nacht anhaltenden Gottesdienst zu gelangen hoffen. Wegen dieser Hoffnung werde ich, König Agrippa, von den Juden angeklagt! (Ž 130,5; L 2,37) 8 Warum wird es bei euch für unglaublich gehalten, dass Gott Tote auferweckt? (Mt 22,29; L 1,37; L 20,38) 9 Ich habe zwar auch gemeint, ich müsste gegen den Namen Jesu, des Nazareners, viel Feindseliges verüben, (Sk 22,4; Fp 3,6) 10 was ich auch in Jerusalem tat; und viele der Heiligen ließ ich ins Gefängnis schließen, wozu ich von den obersten Priestern die Vollmacht empfangen hatte, und wenn sie getötet werden sollten, gab ich die Stimme dazu. (Sk 8,1; Sk 8,3; Sk 9,14; Ga 1,13)

Sk 8,1Sk 8,3Sk 9,14Ga 1,13

11 Und in allen Synagogen wollte ich sie oft durch Strafen zur Lästerung zwingen, und über die Maßen wütend gegen sie, verfolgte ich sie sogar bis in die auswärtigen Städte. (Mt 10,17; Sk 22,19; 1Tm 1,13) 12 Als ich dabei mit Vollmacht und Erlaubnis von den obersten Priestern auch nach Damaskus reiste, (Sk 9,1; Sk 22,5) 13 da sah ich mitten am Tag auf dem Weg, o König, vom Himmel her ein Licht, heller als der Glanz der Sonne, das mich und meine Reisegefährten umleuchtete. (Mt 17,2; Sk 9,3) 14 Als wir aber alle zur Erde fielen, hörte ich eine Stimme zu mir reden und in hebräischer Sprache sagen: Saul! Saul! Warum verfolgst du mich? Es wird dir schwer werden, gegen den Stachel auszuschlagen! (Kaz 12,11; Sk 9,5; 1K 15,55) 15 Ich aber sprach: Wer bist du, Herr? Er aber sprach: Ich bin Jesus, den du verfolgst! (Ex 3,14; J 18,5) 16 Aber steh auf und stelle dich auf deine Füße! Denn dazu bin ich dir erschienen, um dich zum Diener und Zeugen zu bestimmen für das, was du gesehen hast und für das, worin ich mich dir noch offenbaren werde; (Sk 22,15; Sk 22,18; Ga 1,11; Ef 3,7; Ko 1,25)

Sk 22,15Sk 22,18Ga 1,11Ef 3,7Ko 1,25

17 und ich will dich erretten von dem Volk und den Heiden, unter die ich dich jetzt sende, (Jr 1,8; Jr 1,19; Sk 9,15; Sk 22,21)

Jr 1,8Jr 1,19Sk 9,15Sk 22,21

18 um ihnen die Augen zu öffnen, damit sie sich bekehren von der Finsternis zum Licht und von der Herrschaft des Satans zu Gott, damit sie Vergebung der Sünden empfangen und ein Erbteil unter denen, die durch den Glauben an mich geheiligt sind! (Iz 8,23; Iz 42,7; J 9,5; J 9,39; Sk 13,38; Sk 20,32; 2K 4,6; Ef 1,7; Ef 1,13; 1P 2,9)

Iz 8,23Iz 42,7J 9,5J 9,39Sk 13,38Sk 20,322K 4,6Ef 1,7Ef 1,131P 2,9

19 Daher, König Agrippa, bin ich der himmlischen Erscheinung nicht ungehorsam gewesen, (Ga 1,15) 20 sondern ich verkündigte zuerst denen in Damaskus und in Jerusalem und dann im ganzen Gebiet von Judäa und auch den Heiden, sie sollten Buße tun^[1] und sich zu Gott bekehren, indem sie Werke tun, die der Buße würdig sind. (Sk 9,19; Sk 17,30; Sk 20,21)

Sk 9,19Sk 17,30Sk 20,21

21 Deswegen ergriffen mich die Juden im Tempel und suchten mich umzubringen. (J 3,19; Sk 21,30; 1Te 2,15) 22 Aber da mir Hilfe von Gott zuteilwurde, so stehe ich fest bis zu diesem Tag und lege Zeugnis ab vor Kleinen und Großen und lehre nichts anderes, als was die Propheten und Mose gesagt haben, dass es geschehen werde: (Ž 115,13; Mt 18,10; Mt 19,14; Sk 24,14; Sk 28,23; 2Tm 3,11; 2Tm 4,17)

Ž 115,13Mt 18,10Mt 19,14Sk 24,14Sk 28,232Tm 3,112Tm 4,17

23 nämlich, dass der Christus leiden müsse und dass er als der Erstling aus der Auferstehung der Toten Licht verkündigen werde dem Volk und auch den Heiden. (L 2,32; Sk 13,47; 1K 15,20) 24 Als er aber dies zu seiner Verteidigung vorbrachte, sprach Festus mit lauter Stimme: Paulus, du bist von Sinnen! Das viele Studieren bringt dich um den Verstand! (Mk 3,21; 1K 1,23; 1K 2,14; 2K 5,13)

Mk 3,211K 1,231K 2,142K 5,13

25 Er aber sprach: Hochedler Festus, ich bin nicht von Sinnen, sondern ich rede wahre und wohlüberlegte Worte! (J 3,11) 26 Denn der König versteht dies sehr wohl! An ihn richte ich meine freimütige Rede. Denn ich bin überzeugt, dass ihm nichts davon unbekannt ist; denn dies ist nicht im Verborgenen geschehen! (L 24,18; Sk 4,16) 27 Glaubst du den Propheten, König Agrippa? Ich weiß, dass du glaubst! (L 24,44; Sk 3,18; Sk 26,22) 28 Da sagte Agrippa zu Paulus: Es fehlt nicht viel, und du überredest mich, dass ich ein Christ werde! (2Pa 36,16; Př 1,22) 29 Paulus aber sprach: Ich wünschte mir von Gott, dass über kurz oder lang nicht allein du, sondern auch alle, die mich heute hören, solche würden, wie ich bin, ausgenommen diese Fesseln! (Ř 10,1; 1K 9,19; 2K 5,20; Ef 6,20; 1Tm 2,4)

Ř 10,11K 9,192K 5,20Ef 6,201Tm 2,4

30 Und als er dies gesagt hatte, stand der König auf, ebenso der Statthalter und Bernice und die bei ihnen saßen. 31 Und sie zogen sich zurück und redeten miteinander und sprachen: Dieser Mensch tut nichts, was den Tod oder die Gefangenschaft verdient! (Sk 23,29) 32 Agrippa aber sprach zu Festus: Man könnte diesen Menschen freilassen, wenn er sich nicht auf den Kaiser berufen hätte! (Sk 28,18)