Přihlaste se zdarma

Přísloví 26

Bible, překlad 21. století

od Biblion
1 Jako sníh létu, jako sklizni déšť, asi tak sluší tupci čest. 2 Vrabec přeletí, vlaštovka se mihne, bezdůvodná kletba k cíli nedojde. 3 Na koně je bič, na osla uzda, na hřbety tupců ale hůl. 4 Neodpovídej tupci na jeho tupost, aby ses mu sám nezačal podobat. 5 Odpověz tupci na jeho tupost, aby si přestal moudrý připadat. 6 Uřezává si nohy, pije utrejch, kdo se zprávou tupce posílá. 7 Chabé jak zmrzačené nohy je přísloví v ústech tupcových. 8 Jako do praku nabíjet kámen je tupci prokazovat čest. 9 Jako trn v ruce opilce je přísloví v ústech pitomce. 10 Jako lučištník, jenž střílí naslepo, je ten, kdo najímá tupce jdoucího okolo. 11 Jako se pes vrací k vlastním zvratkům, tak tupec opakuje vlastní pitomost. 12 Viděl jsi člověka, co si moudrý připadá? Více se dá čekat od hlupáka! 13 Lenoch říká: „Šelma je na cestě! Po ulicích běhá lev!“ 14 Dveře se otáčejí v pantech, lenoch v peřině. 15 Lenoch k talíři ruku natáhne, zvednout ji k ústům už ale nezvládne. 16 Lenoch sám sobě připadá moudrý nad sedm rádců zkušených. 17 Tahá za uši rozběhnutého psa, kdo plete se do sporu, jenž se ho netýká. 18 Jako šílenec, jenž rozsévá smrt zápalnými šípy, které vypouští, 19 takový je, kdo svému bližnímu lže a potom říká: „Vždyť to byl žert!“ 20 Chybí-li dřevo, hasne žár; chybí-li pomlouvač, tichne svár. 21 Uhlí je pro výheň, dřevo pro oheň, svárlivý člověk pro vzplanutí rozepře. 22 Pomluvy se pamlsky být zdají, hluboko do nitra ale padají. 23 Stříbrná glazura na střepu hliněném jsou vřelé rty na srdci zlém. 24 Ten, kdo nenávidí, se v řeči přetvařuje, hluboko v nitru ale chová lest. 25 Jeho příjemným řečem vůbec nevěř – v srdci má sedmerou ohavnost! 26 I když se nenávist za přetvářku skrývá, přece pak veřejně bývá odhalena. 27 Kdo jámu kopá, sám do ní padá; kdo valí balvan, toho zavalí. 28 Prolhaný jazyk svou oběť nenávidí, úlisná ústa zkázu chystají. 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28

Přísloví 26

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft
1 Wie der Schnee zum Sommer und der Regen zur Ernte, so wenig passt Ehre für den Narren. (1S 12,17; Př 26,3; Př 26,8; Kaz 10,1; Iz 55,10) 2 Wie ein Sperling davonflattert und eine Schwalbe wegfliegt, so ist ein unverdienter Fluch: Er trifft nicht ein. (Dt 23,4; Ž 109,28) 3 Dem Pferd eine Geißel, dem Esel einen Zaum und den Narren eine Rute auf den Rücken! (Ž 32,9; Př 10,13; Př 19,29; Př 26,1) 4 Antworte dem Narren nicht nach seiner Narrheit, damit nicht auch du ihm gleich wirst; (2Kr 14,8; 2Kr 18,36; Př 23,9; Př 26,5; Př 29,9) 5 antworte aber dem Narren nach seiner Narrheit, damit er sich nicht für weise hält. (1Kr 22,24; Př 26,4; Mt 16,1; Mt 21,23; J 8,7) 6 Es haut sich die Füße ab und muss Ärger schlucken, wer seine Angelegenheiten durch einen Narren besorgen lässt. (Př 10,26; Př 25,13; Př 26,10) 7 Die Beine des Lahmen hängen schlaff herunter: so ist ein weiser Spruch im Mund der Toren. (Př 17,7; Př 26,9) 8 Wie wenn man einen Stein in der Schleuder festbindet, so ist’s, wenn man einem Toren Ehre erweist. (Př 26,1) 9 Ein Dorn geriet in die Hand eines Trunkenen und ein Spruch in den Mund der Toren! (Př 26,7) 10 Ein Schütze, der alle verwundet, so ist, wer einen Toren und Dahergelaufene in Lohn nimmt. (Ž 101,4; Př 26,6) 11 Wie ein Hund, der zu seinem Gespei zurückkehrt, so ist ein Narr, der seine Dummheit wiederholt. (Mt 7,6; 2P 2,22) 12 Siehst du einen Mann, der sich selbst für weise hält, so kannst du für einen Toren mehr Hoffnung haben als für ihn! (Př 3,7; Př 28,26; Př 29,20; Ř 12,16; Zj 3,17) 13 Der Faule spricht: »Ein Junglöwe ist auf dem Weg, ein Löwe ist mitten auf der Straße!« (Př 22,13) 14 Die Tür dreht sich in der Angel und der Faule in seinem Bett. (Př 6,9) 15 Hat der Faule seine Hand in die Schüssel gesteckt, so wird’s ihm zu schwer, sie zum Mund zurückzubringen! (Př 19,24) 16 Ein Fauler hält sich für weiser als sieben, die verständige Antworten geben. (Př 12,15; Př 26,12) 17 Es packt einen Hund bei den Ohren, wer sich im Vorbeigehen in einen Streit mischt, der ihn nichts angeht. (Př 20,3; Př 24,21; Př 25,8) 18 Wie ein Wahnsinniger, der feurige und todbringende Pfeile abschießt, (Ž 7,14; Ž 91,5; Ef 6,16) 19 so ist ein Mensch, der seinen Nächsten betrügt und dann spricht: »Ich habe nur gescherzt!« (Př 10,23) 20 Wo kein Holz mehr ist, erlischt das Feuer, und wenn der Verleumder fort ist, hört der Streit auf. (Dt 19,16; Ř 1,30) 21 Zur Glut braucht es Kohlen und zum Feuer Holz, und um Streit anzufangen, einen zänkischen Mann. (Ž 18,44; Ž 31,21; 2Tm 2,24) 22 Die Worte des Verleumders sind wie Leckerbissen; sie dringen ins Innerste des Leibes. (Př 18,8) 23 Silberglasur über ein irdenes Gefäß gezogen, so sind feurige Lippen und ein böses Herz. (Př 10,18; Př 27,6) 24 Mit seinen Lippen verstellt sich der Hasser, und in seinem Herzen nimmt er sich Betrügereien vor. (Ž 12,3; Ž 55,22) 25 Wenn er schöne Worte macht, so traue ihm nicht, denn es sind sieben Gräuel in seinem Herzen. (Ž 28,3; Př 26,28; Jr 9,4; Jr 9,8) 26 Hüllt sich der Hass in Täuschung, so wird seine Bosheit doch offenbar in der Gemeinde. (L 12,1) 27 Wer [anderen] eine Grube gräbt, fällt selbst hinein; und wer einen Stein [auf andere] wälzt, zu dem kehrt er zurück. (Př 5,22; Př 28,10; Kaz 10,8) 28 Eine Lügenzunge hasst die von ihr Zermalmten, und ein glatter Mund richtet Verderben an. (Ž 109,2; Př 12,6; Př 26,24; Př 29,5) 

Bibeltext der Schlachter
Copyright © 2000 Genfer Bibelgesellschaft
Wiedergegeben mit der freundlichen Genehmigung. Alle Rechte vorbehalten.