od Biblion1Víno je drzoun a pivo křikloun; kdo za ním vrávorá, nezmoudří.2Jako když lev řve, král hrůzu nahání; svůj život ohrožuje, kdo jej popudí.3Upustit od sporu je člověku ke cti, rozčilovat se umí každý hňup.4Na podzim lenoch orat nechce, o žních bude žebrat zbytečně.5Rada v srdci člověka je voda hluboká, kdo je rozumný, ji umí načerpat.6Svou vlastní oddaností se kdekdo holedbá, věrného muže však aby pohledal.7Spravedlivý je, kdo žije v poctivosti; šťastní budou jeho potomci!8Král sedí na trůnu, aby soudil, všechno zlo svým zrakem rozhání.9Kdo může říci: Mám čisté srdce, od hříchu jsem se oprostil?10Dvojí metr a dvojí závaží – Hospodinu se hnusí obojí.11I na dětech se podle chování pozná, jak čistá a upřímná je jejich povaha.12Slyšící ucho, vidoucí oko – obojí učinil Hospodin.13Nemiluj spánek, ať nezchudneš; otevři oči, ať se nasytíš.14„Špatné, moc špatné,“ říká, kdo kupuje, a jen co popojde, už si pochvaluje.15Někdo má zlato a perel hromady, nejdražším klenotem jsou moudré rty.16Vezmi plášť tomu, kdo ručí za cizího, když ručí za cizinku, vezmi si zástavu.17Ten, komu pokrm ze lži lahodí, skončí s ústy plnými kamení.18Podpoř své úmysly dobrou radou, nech se poučit, než začneš boj.19Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí; s tlučhubou neměj co do činění.20Kdo zlořečí otci nebo matce, toho svíce zhasne v temnotě.21Rychlé zbohatnutí na začátku, žádné požehnání na konci.22Nikdy neříkej: „Tu křivdu pomstím,“ čekej na Hospodina – ten ti pomůže.23Dvojí závaží se Hospodinu hnusí; falešné váhy se mu nelíbí.24Hospodin řídí lidské kroky; který člověk své cestě rozumí?25Je v pasti, kdo něco chvatně prohlásil za svaté a teprve potom přemýšlel.26Moudrý král se vypořádá s darebáky: nechá je drtit pod koly.27Hospodinovou svící je duch člověka – vše, co je skryté, prozkoumá.28Láska a věrnost ať opatrují krále, jeho trůn ať podpírá laskavost.29Chloubou mládenců je jejich síla, ozdobou starců šediny.30Rány a modřiny uzdravují ze špatnosti, bití zasahuje hluboké útroby.
1Der Wein macht zum Spötter, das starke Getränk macht wild, und keiner, der sich damit berauscht, wird weise. (Gn 9,21; Iz 28,7; Oz 4,11; Ef 5,18)2Der König ist zu fürchten wie ein brüllender Löwe; wer sich seinen Zorn zuzieht, verwirkt sein Leben. (1Kr 2,23; 1Kr 3,28; Ž 2,12; Př 16,14)3Abzulassen vom Streit ist für den Mann eine Ehre, jeder Narr aber stürzt sich hinein. (Př 14,17; Př 14,29; Př 17,14; Ř 12,18; Jk 4,1)4Im Herbst will der Faule nicht pflügen; begehrt er dann in der Erntezeit, so ist nichts da! (Př 24,30; Kaz 11,4)5Tiefes Wasser ist das Vorhaben im Herzen eines Mannes; ein verständiger Mann aber schöpft es aus. (Př 1,5; Př 18,4; 1K 2,15)6Die meisten Menschen rühmen ihre eigene Güte; wer findet aber einen treuen Mann? (Ž 12,2; Př 27,2; Kaz 7,28; Jr 5,1; Mt 6,2; Mt 24,45)7Ein Gerechter, der in seiner Unsträflichkeit wandelt — wohl seinen Kindern nach ihm! (Jb 1,1; Jb 1,8; Ž 15,2; Ž 37,26; Př 14,26; Iz 32,8)8Ein König, der auf dem Richterstuhl sitzt, findet mit seinen Augen jeden Bösen heraus. (1Kr 3,9)9Wer kann sagen: Ich habe mein Herz geläutert, ich bin rein geworden von meiner Sünde? (1Kr 8,46; Jb 15,14; Ž 51,12; Ž 131,2; 1J 1,8)10Zweierlei Gewicht und zweierlei Maß, die sind beide dem HERRN ein Gräuel! (Př 11,1; Př 20,23; Mi 6,1)11Schon ein Knabe gibt durch sein Verhalten zu erkennen, ob sein Tun lauter und redlich ist. (Př 22,6; Př 22,15; Mt 7,16)12Ein hörendes Ohr und ein sehendes Auge, die hat beide der HERR gemacht. (Ex 4,11; Ž 94,9)13Liebe den Schlaf nicht, sonst wirst du arm; tu deine Augen auf, so hast du zu essen genug! (Př 12,11; Př 19,15; Př 20,4)14»Es ist schlecht, es ist schlecht!«, sagt der Käufer — wenn er aber weggeht, dann rühmt er sich. (1Te 4,6)15Gold und Perlen gibt es in Menge, aber ein kostbarer Schmuck sind verständige Lippen. (Jb 28,18; Př 8,11; Př 8,19)16Nimm ihm sein Gewand; denn er hat sich für einen Fremden verbürgt, und pfände ihn aus anstelle der Fremden! (Ex 22,26; Př 6,1; Př 20,25)17Erschwindeltes Brot schmeckt dem Mann süß, aber hinterher wird sein Mund voll Kies. (Jb 20,12)18Pläne kommen durch Beratung zustande, und mit weiser Überlegung führe Krieg! (2Kr 18,20; Př 11,14; L 14,31)19Ein umhergehender Verleumder plaudert Geheimnisse aus; darum, weil er den Mund nicht halten kann, lass dich gar nicht mit ihm ein! (Př 10,18; Př 11,13)20Wer seinem Vater und seiner Mutter flucht, dessen Leuchte wird erlöschen in der dichtesten Finsternis. (Ex 21,17; Př 30,11; Př 30,17)21Ein Erbe, welches man am Anfang übereilt erworben hat, das wird am Ende nicht gesegnet sein. (Př 17,2; Pl 5,1; 1Tm 6,9)22Du sollst nicht sagen: »Ich will Böses vergelten!« Harre auf den HERRN, der wird dir helfen! (Ž 27,14; Ž 33,20; Ž 37,34; Př 24,29; Ř 12,17; 1P 3,9)23Zweierlei Gewicht ist dem HERRN ein Gräuel, und falsche Waage ist nicht gut. (Př 20,10)24Vom HERRN hängen die Schritte des Mannes ab; was versteht der Mensch von seinem Weg? (Př 16,1; Př 16,3; Př 16,9; Jr 10,23)25Es ist dem Menschen ein Fallstrick, überstürzt zu rufen: »Geweiht!«, und erst nach dem Gelübde zu überlegen. (Nu 30,3; Kaz 5,3; L 14,28)26Ein weiser König worfelt[1] die Gottlosen und zerdrischt sie mit dem Rad. (Ž 101,8; Př 16,12; Př 20,8; Mt 3,12)27Der Geist des Menschen ist eine Leuchte des HERRN; sie durchforscht alle verborgenen Kammern des Inneren. (Jb 32,8; 1K 2,11)28Gnade und Wahrheit werden den König behüten; durch Gnade befestigt er seinen Thron. (Př 14,34; Př 29,14; Da 4,27)29Die Zier der jungen Männer ist ihre Kraft, und der Schmuck der Alten ist ihr graues Haar. (Př 16,31; Př 31,3; 1J 2,14)30Wundstriemen scheuern das Böse weg, und Schläge [säubern] die verborgenen Kammern des Inneren. (Př 19,25; Žd 12,10)