1V těch dnech začal Jan Křtitel kázat v Judské poušti:2„Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!“3To je ten, o kterém mluvil prorok Izaiáš, když říkal: „Hlas volajícího na poušti: Připravte Pánovu cestu! Urovnejte jeho stezky!“[1]4Ten Jan nosil oděv z velbloudí srsti, kolem boků měl kožený pás a jeho pokrmem byly kobylky a lesní med.5Jeruzalém, celé Judsko i celý jordánský kraj tehdy vycházel k němu,6vyznávali své hříchy a on je křtil v řece Jordán.7Když ale uviděl, že se k němu přichází pokřtít mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem?8Začněte nést ovoce odpovídající vašemu pokání.9A nemyslete, že si můžete říkat: ‚Máme otce Abrahama.‘ Říkám vám, že Bůh je schopen Abrahamovi vzbudit potomky z tohoto kamení!10Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně.11Jistě, já vás křtím vodou k pokání, ale ten, který přichází po mně, je silnější než já. Jemu nejsem hoden ani zout sandály. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.12Už má lopatu v ruce a vyčistí svůj mlat. Svou pšenici shromáždí do obilnice, ale plevy bude pálit neuhasitelným ohněm!“
Milovaný Syn
13Tehdy přišel Ježíš z Galileje za Janem k Jordánu, aby se od něj nechal pokřtít.14Jan mu v tom ale velmi bránil: „Já potřebuji být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš za mnou?“15„Nebraň tomu,“ odpověděl mu Ježíš. „Takto máme naplnit veškerou spravedlnost.“ A tak mu nebránil.16Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody a hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj.17Vtom se z nebe ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.“[2]
1In jenen Tagen aber erscheint Johannes der Täufer und verkündigt in der Wüste von Judäa (Sd 1,16; Ž 63,1; L 1,76; J 1,6)2und spricht: Tut Buße,[1] denn das Reich der Himmel[2] ist nahe herbeigekommen! (Da 2,44; Mt 4,17; Mt 10,7; L 17,20; J 18,36; Sk 2,38)3Das ist der, von welchem geredet wurde durch den Propheten Jesaja, der spricht: »Die Stimme eines Rufenden [ertönt] in der Wüste: Bereitet den Weg des Herrn, macht seine Pfade eben!« (Iz 40,3; Iz 57,14; Iz 62,10; J 1,23)4Er aber, Johannes, hatte ein Gewand aus Kamelhaaren und einen ledernen Gürtel um seine Lenden, und seine Speise waren Heuschrecken und wilder Honig. (Lv 11,22; 2Kr 1,8; Př 24,13; Př 25,16)5Da zog zu ihm hinaus Jerusalem und ganz Judäa und das ganze umliegende Gebiet des Jordan, (Mt 11,7; J 5,35)6und es wurden von ihm im Jordan getauft, die ihre Sünden bekannten. (Ž 32,5; Př 28,13; J 1,28)7Als er aber viele von den Pharisäern[3] und Sadduzäern[4] zu seiner Taufe kommen sah, sprach er zu ihnen: Schlangenbrut! Wer hat euch eingeredet, ihr könntet dem zukünftigen Zorn entfliehen? (Mt 5,20; Mt 15,1; Mt 16,6; Mt 22,23; Mt 23,2; J 3,36; Ř 1,18; 1Te 1,10)8So bringt nun Früchte, die der Buße würdig sind!9Und denkt nicht, bei euch selbst sagen zu können: »Wir haben Abraham zum Vater«. Denn ich sage euch: Gott vermag dem Abraham aus diesen Steinen Kinder zu erwecken!10Es ist aber auch schon die Axt an die Wurzel der Bäume gelegt. Jeder Baum nun, der keine gute Frucht bringt, wird abgehauen und ins Feuer geworfen! (Mal 3,19; Mt 7,19; L 13,7)11Ich taufe euch mit Wasser zur Buße; der aber nach mir kommt, ist stärker als ich, sodass ich nicht würdig bin, ihm die Schuhe zu tragen; der wird euch mit Heiligem Geist und Feuer taufen. (Mal 3,2; Mt 19,4; L 3,16; J 1,26; J 1,33; Sk 1,5; Sk 2,3; Sk 11,16)12Er hat die Wurfschaufel in seiner Hand und wird seine Tenne gründlich reinigen und seinen Weizen in die Scheune sammeln; die Spreu aber wird er verbrennen mit unauslöschlichem Feuer. (L 3,17)
Die Taufe Jesu Christi
13Da kommt Jesus aus Galiläa an den Jordan zu Johannes, um sich von ihm taufen zu lassen. (Mt 2,22; Mk 1,5; Mk 1,9; Mk 1,10; J 1,28; J 3,26)14Johannes aber wehrte ihm und sprach: Ich habe es nötig, von dir getauft zu werden, und du kommst zu mir? (J 3,27)15Jesus aber antwortete und sprach zu ihm: Lass es jetzt so geschehen; denn so gebührt es uns, alle Gerechtigkeit zu erfüllen! Da gab er ihm nach. (Mt 5,17)16Und als Jesus getauft war, stieg er sogleich aus dem Wasser; und siehe, da öffnete sich ihm der Himmel, und er sah den Geist Gottes wie eine Taube herabsteigen und auf ihn kommen. (Iz 61,1; Mk 1,10; L 3,21; J 1,32; J 3,34)17Und siehe, eine Stimme [kam] vom Himmel, die sprach: Dies ist mein geliebter Sohn, an dem ich Wohlgefallen habe! (Iz 42,1; Mt 12,18; Mt 17,5; Mk 1,11; J 12,28; Ko 1,13)