Jeremjáš 51 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 Tak praví Hospodin: „Hle, zvednu proti Babylonu zhoubný vichr, proti těm, kdo žijí v Leb-kamaji.^[1] 2 Pošlu na Babylon cizince, ať provanou a vyprázdní jeho zem. Ano, obklíčí jej všude kolem v jeho zlý den. 3 Nenechte střelce ani napnout luk, nenechte je ani pancíř obléknout! Nešetřete ani jejich mládence, celé to vojsko vyhlaďte jako proklaté! 4 Ať v zemi Chaldejců padají pobití, smrtelně ranění ať leží v ulicích!“ 5 Izraele a Judu však jejich Bůh, Hospodin zástupů, neopustil jako vdovu, ačkoli se jejich zem tolik naplnila hříchem proti Svatému Izraelovu. 6 Utečte z Babylonu! Prchejte všichni o život! Nezahyňte pro jeho nepravost! Toto je čas Hospodinovy pomsty – odplácí Babylonu, co si zaslouží. 7 Zlatým kalichem v ruce Hospodinově byl Babylon – opíjel celý svět. Národy z něj to víno pily, až se pomátly. 8 Babylon ale náhle padne, bude rozdrcen. Kvílejte nad ním, přineste balzám na jeho rány, třeba se uzdraví! 9 „Léčili jsme Babylon, ale neuzdravil se. Opusťme jej, pojďme každý do své země! Soud nad ním bude sahat do nebe, až k oblakům se rozroste.“ 10 „Hospodin nás obhájil v naší spravedlivé při. Pojďte vyprávět na Sionu, co vykonal Hospodin, náš Bůh!“ 11 Ostřete šípy, uchopte štíty! Hospodin probouzí ducha médských králů, neboť se chystá zničit Babylon. Ano, toto je Hospodinova pomsta, pomsta za jeho chrám! 12 Namiřte korouhev proti babylonským hradbám! Zesilte hlídky, stavte stráž! Buďte připraveni v zálohách! Hospodin rozhodl a také vykoná, co o Babyloňanech zvěstoval. 13 Město ležící u mocných řek a topící se v pokladech, tvůj konec nadešel, tvá nit se přetrhne! 14 Hospodin zástupů přísahá sám při sobě: „Naplním tě vojskem – bude jich jako kobylek, budou nad tebou křičet vítězně!“ 15 On sám svou silou stvořil zem, svou moudrostí vybudoval svět, nebe rozepjal svým rozumem! 16 Svým hlasem rozezvučí vody na nebi, od obzoru nechá stoupat oblaky; k lijáku připojuje blesky, vypouští vítr ze svých pokladnic. 17 Všichni ti tupci ničemu nerozumí, všichni kovotepci budou zklamáni svými modlami, protože jejich odlitky jsou podvod a ducha v sobě nemají. 18 Jsou to jen nesmysly, směšné výtvory; až na ně přijde čas zúčtování, budou zničeny. 19 Úděl Jákobův však není jako oni, neboť je všeho Stvořitel; kmen Izraele má za své dědictví, Hospodin zástupů se jmenuje.^[2] 20 „Ty jsi můj kyj,^[3] můj nástroj válečný: tebou drtím národy, tebou ničím království, 21 tebou drtím koně i s jezdci, tebou drtím vozy s vozataji, 22 tebou drtím muže i ženy, tebou drtím starce i mladíky, tebou drtím mládence i panny, 23 tebou drtím pastýře s ovcemi, tebou drtím oráče i spřežení, tebou drtím správce i hejtmany. 24 Před vašima očima však odplatím Babylonu a všem obyvatelům Chaldeje za všechno zlo, které páchali na Sionu, praví Hospodin. 25 Hle, já jsem proti tobě, horo záhuby, která hubíš celou zemi, praví Hospodin. Rozmáchnu se proti tobě, svalím tě ze skal, obrátím tě v horu popela! 26 Nevezmou z tebe kámen úhelný ani kámen pro základy. Ano, zůstaneš pustý navěky, praví Hospodin.“ 27 Zvedněte v zemi korouhev! Ať mezi národy zazní polnice! Připravte národy proti němu do boje, svolejte na něj království Ararat, Minni a Aškenaz! Postavte proti němu vojevůdce, přiveďte koně jak roje kobylek! 28 Připravte národy proti němu do boje, krále Médie a jejich hejtmany, správce všech zemí, které ovládli! 29 Země se třese, svíjí se bolestí, plní se, co Hospodin o Babylonu uložil: Obrátí babylonskou zemi v trosky, kde nikdo nebydlí. 30 Babylonští hrdinové dobojovali, zůstali ve svých opevněních. Síly je opustily, jsou jako ženy. Jejich domovy zapáleny, závory zlomeny. 31 Běžec předhání běžce, posel posla potkává – babylonskému králi se oznamuje, že město padlo ze všech stran! 32 Byly obsazeny brody, v močálech hoří rákosí, bojovníci jsou zděšeni! 33 Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Dcera babylonská je jako mlat v čas, kdy se mlátí úroda; čas její sklizně rychle nastává!“ 34 „Babylonský král Nabukadnezar mě požíral, rozdrtil mě na sousta, udělal ze mě prázdný džbán. Polykal mě jako drak, mými pochoutkami si břicho cpal, vytřel mě jako hrnec dočista. 35 Násilí na mně páchané ať na Babylon dopadne!“ říká obyvatelka Sionu. „Moje krev na obyvatele Chaldeje!“ říká Jeruzalém. 36 A proto tak praví Hospodin: „Hle, ujmu se tvojí pře a pomstím se za tebe. Vysuším to jeho moře, nechám vyschnout i jeho pramen. 37 Babylon se obrátí v hromady sutin, kde žijí jen šakali, bude vzbuzovat děs a posměch, zůstane bez obyvatele. 38 Jsou jako řvoucí smečka lvů, lačně vrčí jak mladí lvi. 39 Až se hlady rozdivočí, připravím jim hostinu, opiji je, že se budou hlučně veselit. Pak ale tvrdě usnou navěky a už se nevzbudí, praví Hospodin. 40 Povedu je na porážku jako ovečky, jako kozly a beránky. 41 Ach, jak byl ten Šešak^[4] lapen, jak chloubu světa dobyli? Jak mohl být tak zpustošen Babylon mezi národy! 42 Babylon zaplavilo moře, příval jeho vln jej pohltil. 43 Z jeho měst zbyly kupy trosek, vyprahlá země bez vody, země úplně bez obyvatel, kudy neprojde žádný smrtelník. 44 Zúčtuji s Bélem v Babylonu, vyrvu mu z úst, co pohltil. Národy už se k němu nepohrnou, padnou babylonské zdi! 45 Vyjděte odtud, lide můj! Prchejte všichni o život, až vzplane Hospodinova zuřivost! 46 Neztrácejte odvahu, nebojte se zpráv, jež krajem zní. Jedna zpráva letos, jiná napřesrok – že v zemi vládne násilí a vladař stojí proti vladaři. 47 Hle, přicházejí dny, kdy zúčtuji s babylonskými modlami! Celá jejich zem se zastydí, až v ní všude budou ležet mrtvoly. 48 Nebe a země i všechno v nich vykřikne nad Babylonem radostí, až na něj od severu přijdou zhoubci, praví Hospodin.“ 49 Babylon teď musí padnout kvůli izraelským padlým, tak jako kvůli Babylonu padali mrtví po vší zemi. 50 Vy, kteří jste ušli meči, jděte a nezastavujte! Pamatujte na Hospodina v té daleké zemi, myslete na Jeruzalém! 51 „Zahanbeni jsme a uráženi, tváře nám přikryl stud, protože do svatyně Hospodinova domu vnikli cizáci.“ 52 „Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy zúčtuji s jejich modlami a po celé zemi budou sténat zranění! 53 I kdyby se Babylon tyčil až k nebi, i kdyby se až k obloze mocně opevnil, i tehdy na něj ode mne přijdou zhoubci, praví Hospodin.“ 54 Slyšíš? To stoupá nářek z Babylonu, hluk hrozné zkázy ze země Chaldejců. 55 Hospodin ničí Babylon! Umlčuje všechen jeho hřmot! Vlny útočníků hučí jak množství vod, už burácejí jako hrom! 56 Ano, zhoubce přichází na Babylon! Jeho hrdinové budou zajati a jejich luky zlámány. Ano, Hospodin je Bůh odplaty – vrchovatě jim odplatí! 57 „Opiji jejich velmože i mudrce, jejich hejtmany, správce i hrdiny. Pak usnou navěky a už se nevzbudí, praví Král, jenž má jméno Hospodin zástupů.“ 58 Tak praví Hospodin zástupů: „Hradba Babylonu, jakkoli široká, bude do základů zbořena! Jeho brány, jakkoli vysoké, lehnou popelem! Národy se namáhaly zbytečně, jejich dřina půjde do ohně!“ 59 Toto je slovo, které prorok Jeremiáš svěřil Serajášovi, synu Neriáše, syna Machsejášova.^[5] (Serajáš totiž jako štábní důstojník doprovázel judského krále Cidkiáše, když se ve čtvrtém roce své vlády^[6] vydal do Babylonu.) 60 Jeremiáš zapsal všechna neštěstí, jež měla stihnout Babylon, do jediné knihy – všechna tato slova napsaná proti Babylonu. 61 „Až přijdeš do Babylonu,“ řekl Jeremiáš Serajášovi, „hleď, abys tam všechna tato slova nahlas přečetl. 62 Předtím řekni: ‚Hospodine, ty jsi o tomto místě prohlásil, že je vyhladíš, takže v něm nikdo nezbude – lidé ani dobytek – a zůstane navždy zpustošené!‘ 63 Až tu knihu dočteš, přivaž k ní kámen a hoď ji doprostřed Eufratu. 64 Potom řekni: ‚Takto se ponoří Babylon a už se nikdy nezvedne z toho neštěstí, jež na něj dopustím.‘“ Zde končí slova Jeremiášova.

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

Der Herr wird Gericht an Babel üben und Israel befreien

1 So spricht der HERR: Siehe, ich erwecke einen Verderben bringenden Wind gegen Babel und gegen die, welche das »Herz meiner Widersacher« bewohnen. (Jr 4,11; Jr 49,36; Ez 19,12; Oz 13,15)

Jr 4,11Jr 49,36Ez 19,12Oz 13,15

2 Und ich will Fremde nach Babel schicken, die es worfeln und sein Land auskehren werden; denn sie werden sich von allen Seiten gegen es aufmachen am Tag des Unheils. (Iz 41,16; Jr 15,7; Mt 3,12) 3 Der Bogenschütze möge seinen Bogen gegen den spannen, der [den Bogen] spannt, und gegen den, der sich in seinem Panzer erhebt! Und habt kein Mitleid mit seinen auserwählten [Kriegern]; vollstreckt den Bann an seinem^[1] ganzen Heer! (Ž 137,9; Jr 9,21; Jr 50,14; Jr 50,27; Jk 2,13)

Ž 137,9Jr 9,21Jr 50,14Jr 50,27Jk 2,13

4 Ja, Erschlagene sollen fallen im Land der Chaldäer und Erstochene auf ihren Straßen! (Iz 13,15; Iz 14,19; Jr 49,26; Jr 50,30; Jr 50,37)

Iz 13,15Iz 14,19Jr 49,26Jr 50,30Jr 50,37

5 Denn Israel und Juda sollen nicht verwitwet gelassen werden von ihrem Gott, dem HERRN der Heerscharen; das Land [der Chaldäer] dagegen ist voller Schuld gegen den Heiligen Israels. (Iz 49,15; Jr 10,16; Jr 14,9; Jr 50,29; Jr 50,34; Jr 50,38; Oz 2,1; Za 2,12)

Iz 49,15Jr 10,16Jr 14,9Jr 50,29Jr 50,34Jr 50,38Oz 2,1Za 2,12

6 Flieht hinaus aus Babel und rettet jeder seine Seele, damit ihr nicht umkommt in seiner Missetat! Denn dies ist die Zeit der Rache des HERRN; Er bezahlt ihm, was es verdient hat. (Gn 19,17; Jr 50,8; Jr 50,15; Jr 50,28; Jr 51,45; Jr 51,56; Zj 18,4)

Gn 19,17Jr 50,8Jr 50,15Jr 50,28Jr 51,45Jr 51,56Zj 18,4

7 Babel war ein goldener Becher in der Hand des HERRN, der die ganze Welt trunken machte; die Völker haben von seinem Wein getrunken, darum sind die Völker rasend geworden. (Jr 25,15; Jr 25,27; Zj 14,8; Zj 18,3)

Jr 25,15Jr 25,27Zj 14,8Zj 18,3

8 Babel ist plötzlich gefallen und zertrümmert worden. Heult über es! Bringt Balsam für seine Wunden, vielleicht kann es noch geheilt werden! (Iz 21,9; Jr 46,11; Jr 50,24; Na 3,19)

Iz 21,9Jr 46,11Jr 50,24Na 3,19

9 »Wir haben Babel heilen wollen, aber es ist nicht gesund geworden. Verlasst es und lasst uns jeder in sein Land ziehen; denn sein Gericht reicht bis zum Himmel und steigt bis zu den Wolken empor!« (Jr 8,22; Jr 14,19; Jr 50,16) 10 »Der HERR hat unsere Gerechtigkeit ans Licht gebracht; kommt, wir wollen in Zion das Werk des HERRN, unseres Gottes, verkünden!« (Ž 37,6; Ž 73,20; Iz 40,1; Iz 44,23; Mi 7,9)

Ž 37,6Ž 73,20Iz 40,1Iz 44,23Mi 7,9

11 Schärft die Pfeile, fasst die Schilde! Der HERR hat den Geist der Könige von Medien erweckt; denn sein Trachten ist gegen Babel gerichtet, um es zu verderben; denn das ist die Rache des HERRN, die Rache für seinen Tempel. (Iz 13,17; Iz 21,2; Jr 50,28; Jr 51,28)

Iz 13,17Iz 21,2Jr 50,28Jr 51,28

12 Richtet das Kriegsbanner gegen die Mauern Babels auf, verstärkt die Bewachung, stellt Wächter auf, legt die Hinterhalte! Denn was der HERR sich vorgenommen hat, was er gegen die Bewohner von Babel geredet hat, das wird er auch tun. (Iz 46,11; Jr 50,45; Jr 51,29; Pl 2,17)

Iz 46,11Jr 50,45Jr 51,29Pl 2,17

13 Die du an vielen Wassern wohnst und viele Schätze hast, dein Ende ist gekommen, das Maß deines Raubes [ist voll]! (Ž 137,1; Jr 50,37; Jr 50,38; Jr 51,32; Jr 51,36; Ez 7,1; Zj 17,1; Zj 17,15)

Ž 137,1Jr 50,37Jr 50,38Jr 51,32Jr 51,36Ez 7,1Zj 17,1Zj 17,15

14 Der HERR der Heerscharen hat bei sich selbst geschworen: Ich will dich mit Menschen füllen wie mit Heuschrecken, die sollen ein Triumphgeschrei über dich anstimmen! (Sd 6,5; Jr 44,26; Jr 50,15) 15 Er ist es, der die Erde durch seine Kraft gemacht hat, der den Weltkreis in seiner Weisheit gegründet und mit seiner Einsicht die Himmel ausgespannt hat. (Jb 9,4; Př 3,19; Jr 10,12; Jr 32,17; Da 2,20)

Jb 9,4Př 3,19Jr 10,12Jr 32,17Da 2,20

16 Wenn er seine Stimme hören lässt, entsteht Wasserrauschen am Himmel, und Gewölk zieht von den Enden der Erde herauf; er macht Blitze, damit es regnet, und lässt den Wind aus seinen Vorratskammern hervor. (Gn 8,1; Ex 10,13; Ex 10,19; Ex 14,21; Jb 40,9; Ž 29,3; Ž 68,34; Ž 78,26; Jr 10,13)

Gn 8,1Ex 10,13Ex 10,19Ex 14,21Jb 40,9Ž 29,3Ž 68,34Ž 78,26Jr 10,13

17 Da werden alle Menschen zu Narren mit ihrem Wissen, und beschämt wird jeder Goldschmied über das Götzenbild; denn was sie gießen, ist Betrug, und kein Geist ist darin. (Ž 14,1; Ž 53,1; Ž 115,4; Abk 2,18)

Ž 14,1Ž 53,1Ž 115,4Abk 2,18

18 Schwindel ist’s, ein lächerliches Machwerk; zur Zeit ihrer Heimsuchung gehen sie zugrunde! (Jr 10,11; Jr 10,15; Jr 43,12; Jr 50,2)

Jr 10,11Jr 10,15Jr 43,12Jr 50,2

19 Aber Jakobs Teil ist nicht wie diese, sondern Er ist’s, der das All gebildet hat, und auch den Stamm seines Erbteils; HERR der Heerscharen ist sein Name. (Dt 4,21; Ž 135,4; Iz 51,15; Jr 10,16; Jr 50,34)

Dt 4,21Ž 135,4Iz 51,15Jr 10,16Jr 50,34

20 Du bist mir ein Hammer und eine Kriegswaffe; mit dir zerschmettere ich Völker, und mit dir zerstöre ich Königreiche; (Jr 25,9; Jr 25,11; Jr 25,18; Jr 50,23; Pl 2,17)

Jr 25,9Jr 25,11Jr 25,18Jr 50,23Pl 2,17

21 mit dir zerschmettere ich Ross und Reiter, mit dir zerschmettere ich Streitwagen und Besatzung; (Jr 46,4; Jr 50,37) 22 mit dir zerschmettere ich Mann und Frau, mit dir zerschmettere ich Greis und Knabe, mit dir zerschmettere ich den jungen Mann und die Jungfrau; (Jr 51,20; Pl 2,21) 23 mit dir zerschmettere ich auch den Hirten samt seiner Herde, mit dir zerschmettere ich den Ackersmann samt seinem Gespann; mit dir zerschmettere ich Statthalter und Befehlshaber. (Jr 51,57) 24 Und ich will Babel und allen Bewohnern Chaldäas alles Böse vergelten, das sie Zion angetan haben, vor euren Augen!, spricht der HERR. (Ž 79,10; Ž 137,8; Jr 51,35; Zj 19,2)

Ž 79,10Ž 137,8Jr 51,35Zj 19,2

25 Siehe, ich komme über dich, spricht der HERR, du Berg des Verderbens, der du die ganze Erde verdirbst; und ich lege meine Hand an dich und wälze dich von den Felsen herunter und mache dich zu einem verbrannten Berg, (Iz 14,5; Iz 14,16; Jr 50,31; Jr 51,1)

Iz 14,5Iz 14,16Jr 50,31Jr 51,1

26 sodass man weder Eckstein noch Grundstein von dir nehmen wird, sondern eine ewige Wüste sollst du werden!, spricht der HERR. (Jr 50,40; Zj 18,20) 27 Richtet das Kriegsbanner auf im Land, stoßt in die Posaune unter den Heiden! Heiligt die Völker gegen sie, beruft die Königreiche Ararat, Minni und Aschkenas gegen sie! Bestellt Heerführer gegen sie, lasst Pferde anrücken, borstigen Heuschrecken gleich! (Gn 8,4; Gn 10,3; 1Pa 1,6; Iz 13,2; Iz 37,38; Jr 25,14)

Gn 8,4Gn 10,31Pa 1,6Iz 13,2Iz 37,38Jr 25,14

28 Heiligt Völker gegen sie, die Könige von Medien, ihre Statthalter und alle seine Befehlshaber und das ganze Gebiet ihrer Herrschaft! (Jr 51,11; Da 5,28; Da 6,1) 29 Da wird die Erde erzittern und beben, wenn die Ratschlüsse des HERRN gegen Babel zustande kommen, um das Land Babel zur Wüste zu machen, sodass niemand mehr darin wohnt. (Ž 33,8; Iz 25,1; Jr 50,13; Jr 51,12; Jr 51,26)

Ž 33,8Iz 25,1Jr 50,13Jr 51,12Jr 51,26

30 Die Helden Babels haben es aufgegeben zu kämpfen, sie sitzen in ihren Festungen; ihre Kraft ist versiegt, sie sind zu Weibern geworden; man hat ihre Wohnungen in Brand gesteckt, ihre Riegel sind zerbrochen! (Iz 19,16; Iz 45,2; Jr 50,36; Pl 2,9; Na 3,13)

Iz 19,16Iz 45,2Jr 50,36Pl 2,9Na 3,13

31 Ein Schnellläufer läuft dem anderen entgegen und ein Bote dem anderen, um dem König von Babel zu melden, dass seine Stadt von allen Seiten her eingenommen ist, (2S 18,19; Est 8,10; Est 8,14; Iz 21,6; Jr 4,20; Jr 50,43)

2S 18,19Est 8,10Est 8,14Iz 21,6Jr 4,20Jr 50,43

32 dass die Furten besetzt und die Bollwerke mit Feuer verbrannt sind und die Kriegsleute den Mut verloren haben. (Sd 3,28; Sd 12,5; Jr 50,37; Jr 51,30)

Sd 3,28Sd 12,5Jr 50,37Jr 51,30

33 Denn so spricht der HERR der Heerscharen, der Gott Israels: Die Tochter Babel ist wie eine Tenne zu der Zeit, da man sie feststampft: In Kurzem wird für sie die Zeit der Ernte kommen! (Jr 50,26; Jl 4,13; Mt 13,39; Zj 14,15)

Jr 50,26Jl 4,13Mt 13,39Zj 14,15

Die Klage der Judäer. Gottes Abrechnung mit Babel und seinen Götzen

34 »Nebukadnezar, der König von Babel, hat mich gefressen und vernichtet, er hat mich wie ein leeres Gefäß hingestellt. Er hat mich verschlungen wie ein Drache, er hat seinen Bauch gefüllt mit dem, was meine Freude war; er hat mich vertrieben. (2Pa 36,18; Ž 109,23; Jr 19,11; Jr 50,17; Jr 51,2; Jr 51,44)

2Pa 36,18Ž 109,23Jr 19,11Jr 50,17Jr 51,2Jr 51,44

35 Der Frevel, der an mir und meinem Fleisch begangen wurde, komme über Babel!«, spreche die Bewohnerin von Zion, »Und mein Blut komme über die Bewohner von Chaldäa!«, spreche Jerusalem. (Ž 9,13; Jr 50,14; Jr 50,29) 36 Darum, so spricht der HERR: Siehe, ich will deine Rechtssache führen und die Rache für dich vollziehen; und ich werde seinen Strom austrocknen und seine Quelle versiegen lassen. (Dt 32,43; Jr 50,15; Jr 50,34; Jr 50,38; Jr 51,6; Jr 51,56; Zj 16,12)

Dt 32,43Jr 50,15Jr 50,34Jr 50,38Jr 51,6Jr 51,56Zj 16,12

37 Und Babel soll zu einem Steinhaufen werden, zur Behausung der Schakale, zum Entsetzen und zum Gespött, und niemand soll darin wohnen. (Jr 18,16; Jr 50,12; Jr 50,23; Jr 50,39; Jr 51,1; Jr 51,25; Jr 51,29; Mi 6,16; Sf 2,15)

Jr 18,16Jr 50,12Jr 50,23Jr 50,39Jr 51,1Jr 51,25Jr 51,29Mi 6,16Sf 2,15

38 Sie brüllen alle zusammen wie junge Löwen und knurren wie Löwenkätzchen; (Jb 4,10; Jr 2,15; Za 11,3) 39 wenn sie erhitzt sind, bereite ich ihnen ein Trinkgelage und mache sie trunken, damit sie frohlocken und einen ewigen Schlaf schlafen, aus dem sie nicht mehr erwachen sollen!, spricht der HERR. (Ž 76,7; Iz 29,9; Jr 51,57) 40 Ich führe sie wie Lämmer zur Schlachtbank hinab, wie Widder samt den Böcken. (Ž 37,20; Ž 44,23; Iz 34,6; Jr 50,27)

Ž 37,20Ž 44,23Iz 34,6Jr 50,27

41 Wie ist Scheschak^[2] erobert worden und eingenommen der Ruhm der ganzen Erde! Wie ist Babel zum Entsetzen geworden unter den Heidenvölkern! (Jr 25,26; Jr 50,23) 42 Das Meer ist gegen Babel heraufgestiegen; von seinen brausenden Wellen wurde es bedeckt. (Iz 8,7; L 21,25) 43 Seine Städte sind zur Einöde geworden, zu einem dürren und wüsten Land, zu einem Land, in dem niemand wohnt und durch das kein Menschenkind zieht. (Jr 50,39; Jr 51,37) 44 Ich will den Bel von Babel^[3] heimsuchen und ihm wieder aus dem Rachen reißen, was er verschlungen hat; und die Heiden sollen ihm nicht mehr zuströmen; auch die Mauer Babels ist gefallen. (Jb 20,15; Jr 50,2; Jr 51,34; Jr 51,58)

Jb 20,15Jr 50,2Jr 51,34Jr 51,58

45 Geht hinaus aus seiner Mitte, mein Volk, und jeder rette seine Seele vor dem grimmigen Zorn des HERRN! (Gn 19,12; Iz 48,20; Jr 51,6; Jr 51,50)

Gn 19,12Iz 48,20Jr 51,6Jr 51,50

46 Dass nur euer Herz nicht verzage und ihr euch nicht fürchtet vor dem Gerücht, das man im Land hören wird, wenn in einem Jahr dieses und im anderen Jahr jenes Gerücht kommt und Gewalttätigkeit verübt wird im Land und ein Herrscher sich gegen den anderen [erhebt]! (Iz 13,3; Jr 25,31; Mk 13,5) 47 Darum siehe, es kommen Tage, da werde ich die Götzen Babels heimsuchen; da soll sein ganzes Land zuschanden werden, und alle seine Erschlagenen in seiner Mitte fallen. (Iz 21,9; Jr 50,30; Jr 51,44) 48 Himmel und Erde samt allem, was in ihnen ist, werden dann über Babel jubeln, denn vom Norden her werden die Zerstörer zu ihm kommen, spricht der HERR. (Př 11,10; Jr 50,3; Jr 50,41; Zj 18,20)

Př 11,10Jr 50,3Jr 50,41Zj 18,20

49 Auch Babel soll fallen, ihr Erschlagenen Israels, gleichwie um Babels willen Erschlagene auf der ganzen Erde gefallen sind. (Sd 1,7; Jr 50,11; Jr 51,24; Jr 51,47; Mt 7,2; Zj 18,5)

Sd 1,7Jr 50,11Jr 51,24Jr 51,47Mt 7,2Zj 18,5

50 So zieht nun weg, die ihr dem Schwert entflohen seid, und steht nicht still! Gedenkt in der Ferne an den HERRN, und Jerusalem sei das Anliegen eures Herzens! (Ž 137,5; Iz 48,20; Jr 29,12; Jr 50,8; Jr 51,6; Jr 51,45; Jon 2,8)

Ž 137,5Iz 48,20Jr 29,12Jr 50,8Jr 51,6Jr 51,45Jon 2,8

51 »Wir mussten uns schämen; denn wir haben Schmähreden gehört; vor Scham mussten wir unser Angesicht bedecken, weil Fremde über die Heiligtümer des Hauses des HERRN hergefallen sind!« (Ž 79,1; Ž 79,4; Pl 1,10; Pl 2,20; Pl 5,1)

Ž 79,1Ž 79,4Pl 1,10Pl 2,20Pl 5,1

52 Darum siehe, es kommen Tage, spricht der HERR, da ich über seine Götzen Gericht halten werde, und in seinem ganzen Land werden tödlich Verwundete stöhnen. (Iz 13,15; Jr 51,47) 53 Wenn Babel auch bis zum Himmel emporstiege und seine Macht in der Höhe befestigte, so würden von mir aus dennoch Verwüster zu ihm kommen, spricht der HERR. (Jr 49,16; Jr 50,9; Jr 51,11; Jr 51,48; Am 9,2; Abd 1,4)

Jr 49,16Jr 50,9Jr 51,11Jr 51,48Am 9,2Abd 1,4

54 Es erschallt ein Geschrei aus Babel und ein großes Krachen aus dem Land der Chaldäer! (Iz 13,6; Jr 50,22; Jr 50,46) 55 Denn der HERR verwüstet Babel und macht darin dem lauten Lärmen ein Ende; es brausen seine Wellen wie große Wasser; es erschallt der Lärm seines Getöses. (Iz 17,12; Jr 50,10) 56 Denn ein Verwüster ist über Babel gekommen; seine Helden sind gefangen und ihre Bogen zerbrochen worden; denn der HERR ist ein Gott der Vergeltung, er wird sicherlich vergelten! (Dt 32,35; 1S 2,4; Ž 37,15; Ž 46,10; Ž 94,1; Jr 50,29; Jr 51,3; Jr 51,6; Jr 51,24)

Dt 32,351S 2,4Ž 37,15Ž 46,10Ž 94,1Jr 50,29Jr 51,3Jr 51,6Jr 51,24

57 Und zwar will ich seine Fürsten und seine Weisen, seine Statthalter, seine Befehlshaber und seine Helden trunken machen, dass sie einen ewigen Schlaf schlafen und nicht mehr erwachen, spricht der König, dessen Name HERR der Heerscharen ist. (Jr 25,27; Jr 46,18; Jr 48,15; Jr 51,39; Mal 1,14)

Jr 25,27Jr 46,18Jr 48,15Jr 51,39Mal 1,14

58 So spricht der HERR der Heerscharen: Babel soll von seinen breiten Mauern gänzlich entblößt werden, und seine hohen Tore sollen mit Feuer verbrannt werden. Und so arbeiten die Völker vergebens, und die Nationen mühen sich für das Feuer ab, und sie werden aufgeben! (Ž 33,10; Iz 8,9; Jr 51,44; Abk 2,13)

Ž 33,10Iz 8,9Jr 51,44Abk 2,13

59 Dies ist das Wort, das der Prophet Jeremia Seraja, dem Sohn Nerijas, des Sohnes Machsejas, gebot, als dieser Zedekia, den König von Juda, im vierten Jahr seiner Regierung nach Babel begleitete; Seraja war nämlich Quartiermeister. (Jr 32,12; Jr 36,4; Jr 45,1) 60 Und Jeremia schrieb all das Unheil, das über Babel kommen sollte, in ein einziges Buch, alle jene Worte, die gegen Babel geschrieben sind. (Iz 8,1; Jr 30,2; Jr 36,2; Jr 36,32)

Iz 8,1Jr 30,2Jr 36,2Jr 36,32

61 Und Jeremia sprach zu Seraja: Wenn du nach Babel kommst, so sieh zu und lies alle diese Worte vor; (Jr 29,1; Ko 4,16; 1Te 5,27; Zj 1,3)

Jr 29,1Ko 4,161Te 5,27Zj 1,3

62 und du sollst sagen: »HERR, du hast gegen diesen Ort geredet, dass du ihn ausrotten willst, sodass niemand mehr dort wohnen soll, weder Mensch noch Vieh, sondern dass er zur ewigen Wüste werde!« (Jr 50,3; Jr 50,13; Jr 50,39; Jr 51,2; Jr 51,29; Jr 51,37; Jr 51,43)

Jr 50,3Jr 50,13Jr 50,39Jr 51,2Jr 51,29Jr 51,37Jr 51,43

63 Und es soll geschehen, wenn du dieses Buch zu Ende gelesen hast, so binde einen Stein daran und wirf es mitten in den Euphrat, (Zj 18,21) 64 und sprich: »So soll Babel versinken und nicht wieder hochkommen infolge des Unheils, das ich über es bringen werde; und sie werden erliegen!« Bis hierher gehen die Worte Jeremias. (Jb 31,40; Ž 9,16; Ž 72,20; Ž 76,7)

Jb 31,40Ž 9,16Ž 72,20Ž 76,7