Jeremjáš 25 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Sedmdesát let zajetí

1 Slovo, které Jeremiáš dostal o veškerém judském lidu ve čtvrtém roce vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova (což byl první rok babylonského krále Nabukadnezara).^[1] 2 Prorok Jeremiáš veškerému judskému lidu a všem obyvatelům Jeruzaléma řekl: 3 „Je to už třiadvacet let – od třináctého roku judského krále Jošiáše, syna Amonova, až dodneška – co dostávám slovo Hospodinovo.^[2] Znovu a znovu jsem k vám mluvil, ale vy jste neposlouchali. 4 Hospodin k vám znovu a znovu posílal všechny své služebníky proroky, ale vy jste neposlouchali, vůbec jste si jich nevšímali. 5 Říkávali: ‚Odvraťte se každý od své zlé cesty a svého zlého jednání, ať můžete žít v zemi, kterou Hospodin dal vám a vašim otcům od věků až navěky. 6 Nenásledujte cizí bohy, neslužte jim a neklaňte se jim; nepopouzejte mě svými výtvory, ať na vás nedopustím neštěstí!‘ 7 Vy jste mě ale neposlouchali, praví Hospodin, a k vlastnímu neštěstí jste mě popouzeli svými výtvory. 8 Nuže, toto praví Hospodin zástupů: ‚Protože jste neposlouchali má slova, 9 hle, povolám a poberu všechny kmeny ze severu, praví Hospodin, a přivedu je i se svým služebníkem, babylonským králem Nabukadnezarem, na tuto zem, na všechny její obyvatele i na všechny národy v okolí. Vyhladím je jako proklaté, aby vzbuzovali děs a posměch; zbude z nich věčné zbořeniště. 10 Skoncuji s hlasem radosti a veselí, s hlasem ženicha a nevěsty, s hlasem mlýnku i se světlem lampičky. 11 Z celé této země zbude hrůzná pustina a tyto národy budou po sedmdesát let otročit babylonskému králi. 12 Až se těch sedmdesát let naplní, potrestám babylonského krále i jeho národ za jejich vinu, praví Hospodin, a nechám Babylonii zpustnout navěky. 13 Uvalím na tu zem všechny své hrozby, které jsem o ní vyřkl, všechno, co je zapsáno v této knize, všechno, co Jeremiáš prorokoval o všech těch národech.^[3] 14 I oni sami budou otročit mocným národům a velikým králům. Odplatím jim za jejich skutky, za to, co vlastnoručně páchali.‘“

Kalich hněvu

15 Hospodin, Bůh Izraele, ke mně promluvil: „Vezmi z mé ruky kalich s vínem hněvu a dej z něj pít všem národům, k nimž tě posílám. 16 Až se napijí, budou se potácet a blouznit kvůli meči, který na ně sesílám.“ 17 Vzal jsem tedy kalich z Hospodinovy ruky a napojil jím všechny národy, k nimž mě Hospodin poslal: 18 Jeruzalém a judská města s jejich králi a velmoži, aby z nich zbyly jen trosky budící děs, posměch a nadávky (jak je tomu už dnes); 19 faraona, vládce Egypta, s jeho dvořany a velmoži i se vším jeho lidem 20 a všemi přimíšenými cizinci; všechny krále země Úc; všechny krále filištínské země, Aškelon, Gazu, Ekron i ty, kdo zbyli v Ašdodu; 21 Edom, Moáb i Amonce; 22 všechny krále Týru a Sidonu; krále zámořských břehů; 23 Dedana, Temu a Búze; všechny, kteří si vyholují skráně;^[4] 24 všechny krále Arábie; všechny krále směsice národů žijících na poušti; 25 všechny krále Zimri; všechny krále Elamu; všechny krále Médie; 26 všechny krále severu, blízké i vzdálené, jednoho po druhém – všechna království země, co jich je na světě. A po nich se napije král Šešak!^[5] 27 „Řekni jim: ‚Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Pijte, opijte se, pozvracejte se a padněte, že už nevstanete, protože na vás sesílám meč!‘ 28 A kdyby od tebe odmítali ten kalich vzít a napít se, řekni jim – ‚Tak praví Hospodin zástupů: Musíte pít! 29 Hle, na město, jež nese mé jméno, začínám přivádět neštěstí, a vy byste měli vyváznout? Nevyváznete! Na všechny obyvatele země už svolávám meč, praví Hospodin zástupů.‘ 30 Nuže, prorokuj jim všechna tato slova a řekni jim: ‚Hospodin řve na výsostech, burácí z příbytku své svatosti. Na vlastní stádo řve jako lev, křičí jako ti, kdo víno lisují, na všechny, kdo žijí na zemi. 31 Po celém světě se šíří hluk boje, neboť Hospodin obžaluje národy; soudí se s každým smrtelníkem a ničemy dává napospas meči. Tak praví Hospodin.‘ 32 Tak praví Hospodin zástupů: ‚Hle, od národu k národu se šíří neštěstí, od nejzazších konců světa se zvedá vichr veliký!‘“ 33 Mrtvoly těch, které Hospodin v onen den pobije, budou rozsety od jednoho konce světa po druhý. Nikdo je neopláče, nikdo je neposbírá ani nepohřbí; zůstanou ležet jako hnůj na zemi. 34 Kvílejte, pastýři, naříkejte, vůdcové stáda, svíjejte se v prachu! Čas vaší porážky nadešel, padnete jako krásní berani.^[6] 35 Pastýři nebudou mít kam utéct, pro vůdce stáda nebude úniku. 36 Slyš! To naříkají pastýři, vůdcové stáda kvílejí – Hospodin pustoší jejich pastviny! 37 Pokojné louky utichnou před žárem Hospodinova hněvu. 38 Jako lev vyjde ze svého příbytku a jejich zem se stane pustinou před tím krutým žárem – před žárem jeho hněvu!

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

Die siebzigjährige Gefangenschaft in Babel

1 [Dies ist] das Wort, das an Jeremia über das ganze Volk Juda erging im vierten Jahr Jojakims, des Sohnes Josias, des Königs von Juda (das ist das erste Jahr Nebukadnezars, des Königs von Babel), (2Kr 24,1; Jr 36,1; Da 1,1) 2 das der Prophet Jeremia an das ganze jüdische Volk und an alle Einwohner von Jerusalem richtete, indem er sprach: (Jr 2,4; Jr 7,2; Jr 11,2; Jr 18,11)

Jr 2,4Jr 7,2Jr 11,2Jr 18,11

3 Seit dem dreizehnten Jahr Josias, des Sohnes Amons, des Königs von Juda, bis zum heutigen Tag, diese 23 Jahre hindurch ist das Wort des HERRN an mich ergangen, und ich habe zu euch geredet, indem ich mich früh aufmachte und [immer wieder] redete, aber ihr habt nicht gehört. (Jr 1,2; Jr 7,13; Jr 7,24; Jr 19,15; Jr 22,21; Jr 29,19; Sk 7,51)

Jr 1,2Jr 7,13Jr 7,24Jr 19,15Jr 22,21Jr 29,19Sk 7,51

4 Dazu hat der HERR alle seine Knechte, die Propheten, zu euch gesandt, indem er sich früh aufmachte und sie [immer wieder] sandte; aber ihr wolltet nicht hören und neigtet eure Ohren nicht, um auf sie zu hören, (Jr 7,25; Jr 11,7; Jr 25,3; Jr 26,5)

Jr 7,25Jr 11,7Jr 25,3Jr 26,5

5 wenn Er euch sagen ließ: Kehrt doch um, jeder von seinem bösen Weg und von der Bosheit eurer Taten, damit ihr in dem Land, das der HERR euch und euren Vätern gegeben hat, von Ewigkeit zu Ewigkeit wohnen könnt! (Gn 17,8; 2Kr 17,13; Ž 37,27; Jr 7,3; Jr 7,7; Jr 17,25)

Gn 17,82Kr 17,13Ž 37,27Jr 7,3Jr 7,7Jr 17,25

6 Und wandelt nicht fremden Göttern nach, um ihnen zu dienen und sie anzubeten; und reizt mich nicht zum Zorn mit dem Werk eurer Hände, so will ich euch nichts Böses tun! (Dt 6,15; Dt 8,18; Jr 7,6) 7 Aber ihr habt mir nicht gehorcht, spricht der HERR, sondern habt mich erzürnt durch das Werk eurer Hände, euch selbst zum Schaden! (Dt 32,21; Neh 9,26; Př 8,36; Jr 7,17)

Dt 32,21Neh 9,26Př 8,36Jr 7,17

8 Darum, so spricht der HERR der Heerscharen: Weil ihr meinen Worten nicht gehorcht habt, (Jr 25,4) 9 siehe, so sende ich nach allen Geschlechtern des Nordens und hole sie herbei, und sende zu meinem Knecht Nebukadnezar, dem König von Babel, und lasse sie kommen über dieses Land und über seine Bewohner und über alle diese Völker ringsum; und ich will sie dem Bann preisgeben und sie zum Entsetzen und zum Gespött und zu ewigen Trümmerhaufen machen. (Př 21,1; Jr 1,15; Jr 6,22; Jr 18,16; Jr 25,17; Jr 27,6; Jr 40,2; Ez 29,18)

Př 21,1Jr 1,15Jr 6,22Jr 18,16Jr 25,17Jr 27,6Jr 40,2Ez 29,18

10 Und ich will unter ihnen aufhören lassen das Jubel- und Freudengeschrei, die Stimme des Bräutigams und die Stimme der Braut, das Klappern der Mühle und das Licht der Lampe; (Kaz 12,3; Iz 24,8; Jr 7,34; Jr 16,9; Oz 2,11; Zj 18,22)

Kaz 12,3Iz 24,8Jr 7,34Jr 16,9Oz 2,11Zj 18,22

11 und dieses ganze Land soll zu Trümmerhaufen, zur Wüste werden, und diese Völker sollen dem König von Babel dienen, 70 Jahre lang. (2Pa 36,21; Jr 29,10; Da 1,1; Da 9,2)

2Pa 36,21Jr 29,10Da 1,1Da 9,2

12 Und es wird geschehen, wenn die 70 Jahre vollendet sind, dann will ich an dem König von Babel und an jenem Volk ihre Schuld heimsuchen, spricht der HERR, auch am Land der Chaldäer, und ich will es zur ewigen Wüste machen. (Iz 13,19; Jr 50,13; Jr 50,40; Jr 51,26; Jr 51,62; Da 5,26)

Iz 13,19Jr 50,13Jr 50,40Jr 51,26Jr 51,62Da 5,26

13 Und ich will über jenes Land alle meine Worte bringen, die ich gegen es geredet habe, alles, was in diesem Buch geschrieben steht, was Jeremia über alle Heidenvölker geweissagt hat. (Iz 46,1; Iz 55,11; Jr 1,5; Jr 1,10; Jr 28,8)

Iz 46,1Iz 55,11Jr 1,5Jr 1,10Jr 28,8

14 Denn auch sie werden in die Knechtschaft großer Völker und mächtiger Könige geraten, und ich will ihnen entsprechend ihren Taten und entsprechend den Werken ihrer Hände vergelten. (Iz 13,4; Jr 27,7; Jr 50,9; Jr 50,29; Da 5,28)

Iz 13,4Jr 27,7Jr 50,9Jr 50,29Da 5,28

Gericht über Babel und alle Heidenvölker

15 Denn so sprach der HERR, der Gott Israels, zu mir: Nimm diesen Kelch voll Zornwein aus meiner Hand und gib ihn allen Völkern zu trinken, zu denen ich dich sende, (Jb 21,20; Ž 75,9; Sf 3,8; Zj 14,10)

Jb 21,20Ž 75,9Sf 3,8Zj 14,10

16 damit sie trinken und taumeln und sich wie toll gebärden vor dem Schwert, das ich unter sie sende! (Jr 13,12; Jr 25,27; Jr 51,7; Jr 51,39; Na 3,11; Zj 14,8; Zj 14,10)

Jr 13,12Jr 25,27Jr 51,7Jr 51,39Na 3,11Zj 14,8Zj 14,10

17 Da nahm ich den Kelch aus der Hand des HERRN und ließ alle Völker trinken, zu denen der HERR mich gesandt hatte, (Jr 1,10; Jr 25,28) 18 nämlich Jerusalem und die Städte Judas, ihre Könige und ihre Fürsten, um sie zum Trümmerhaufen, zum Entsetzen, zum Gespött und zum Fluch zu machen, wie sie es heute sind; (Ezd 9,7; Neh 9,36; Jr 19,3; Jr 24,9; Jr 25,9)

Ezd 9,7Neh 9,36Jr 19,3Jr 24,9Jr 25,9

19 auch den Pharao, den König von Ägypten, samt seinen Knechten, seinen Fürsten und seinem ganzen Volk, (Jr 43,9; Jr 46,2; Ez 29,1) 20 dazu das ganze Völkergemisch und alle Könige des Landes Uz und alle Könige des Philisterlandes, Askalon und Gaza, Ekron und den Überrest von Asdod; (Jr 25,24; Jr 47,1; Ez 25,15; Ez 30,5; Am 1,6)

Jr 25,24Jr 47,1Ez 25,15Ez 30,5Am 1,6

21 Edom und Moab und die Ammoniter; (Jr 27,2; Jr 48,1; Jr 49,1; Jr 49,7; Ez 25,1; Ez 25,8; Ez 25,12)

Jr 27,2Jr 48,1Jr 49,1Jr 49,7Ez 25,1Ez 25,8Ez 25,12

22 auch alle Könige von Tyrus und alle Könige von Zidon, und die Könige der Inseln jenseits des Meeres; (Ez 26,1) 23 Dedan, Tema und Bus und alle mit gestutztem Bart, (Gn 22,21; Jb 32,6; Iz 21,13; Jr 9,25; Jr 49,7)

Gn 22,21Jb 32,6Iz 21,13Jr 9,25Jr 49,7

24 alle Könige Arabiens und alle Könige des Völkergemisches, die in der Wüste wohnen^[1]; (1Kr 10,15; Jr 25,20; Jr 49,28) 25 alle Könige von Simri und alle Könige von Elam samt allen Königen von Medien; (Iz 21,2; Jr 49,34) 26 dazu alle Könige des Nordens, die nahen und die fernen, einen wie den anderen, und alle Königreiche der Erde, die auf dem Erdboden sind — und der König von Scheschak^[2] soll nach ihnen trinken! (Jr 51,41; Ez 32,30; Abk 2,15) 27 Und du sollst zu ihnen sagen: So spricht der HERR der Heerscharen, der Gott Israels: Trinkt und werdet trunken und speit aus und fallt hin, ohne wieder aufzustehen vor dem Schwert, das ich unter euch senden werde! (Iz 51,21; Jr 12,12; Jr 25,16; Jr 46,10; Jr 46,14; Abk 2,16)

Iz 51,21Jr 12,12Jr 25,16Jr 46,10Jr 46,14Abk 2,16

28 Und es soll geschehen, wenn sie sich weigern, den Kelch aus deiner Hand zu nehmen und daraus zu trinken, so sollst du zu ihnen sagen: So spricht der HERR der Heerscharen: Ihr müsst dennoch trinken! (2Pa 20,6; Ž 76,8; Jr 4,28; Jr 51,29)

2Pa 20,6Ž 76,8Jr 4,28Jr 51,29

29 Denn siehe, bei der Stadt, die nach meinem Namen genannt ist, fange ich an, Unheil zu wirken, und ihr solltet ungestraft bleiben? Ihr werdet nicht ungestraft bleiben, sondern ich rufe das Schwert über alle Bewohner der Erde!, spricht der HERR der Heerscharen. (Př 11,21; Jr 19,3; Jr 25,9; Ez 9,6; Abd 1,15; L 23,31; 1P 4,17)

Př 11,21Jr 19,3Jr 25,9Ez 9,6Abd 1,15L 23,311P 4,17

30 Und du sollst ihnen alle diese Worte weissagen und zu ihnen sagen: Der HERR wird von der Höhe herab brüllen und seine Stimme erschallen lassen aus seiner heiligen Wohnung; er wird laut brüllen über seine Weide hin, ein Lied wie die Keltertreter wird er anstimmen über alle Bewohner der Erde. (Iz 42,13; Iz 63,1; Jr 25,9; Jr 25,29; Jl 4,16; Am 3,7; Za 2,14)

Iz 42,13Iz 63,1Jr 25,9Jr 25,29Jl 4,16Am 3,7Za 2,14

31 Es dringt ein Lärm bis an die Enden der Erde, denn der HERR hat einen Rechtsstreit mit den Heidenvölkern, er hält Gericht mit allem Fleisch; die Gottlosen übergibt er dem Schwert, spricht der HERR. (Iz 34,1; Iz 66,16; Jl 4,2) 32 So spricht der HERR der Heerscharen: Siehe, es geht Unheil aus von einem Volk zum anderen, und ein gewaltiger Sturm erhebt sich vom äußersten Ende der Erde her, (Jr 6,22; Jr 23,19; Jr 25,9; Sf 3,8)

Jr 6,22Jr 23,19Jr 25,9Sf 3,8

33 und an jenem Tag werden die vom HERRN Erschlagenen daliegen von einem Ende der Erde bis zum anderen; sie werden nicht beklagt, nicht gesammelt und nicht begraben werden; zu Dünger auf dem Erdboden sollen sie werden. (Iz 34,3; Jr 8,2; Ez 39,4) 34 Heult, ihr Hirten, und schreit, wälzt euch in Asche, ihr Beherrscher der Herde! Denn nun ist eure Zeit erfüllt, dass man euch schlachte, und ihr sollt zerschmettert werden und zu Boden fallen wie kostbares Geschirr. (Jr 4,8; Jr 19,11; Jr 25,36; Ez 30,1; Mt 24,30; Jk 5,1)

Jr 4,8Jr 19,11Jr 25,36Ez 30,1Mt 24,30Jk 5,1

35 Da gibt es keine Zuflucht mehr für die Hirten und kein Entkommen für die Beherrscher der Herde. (Jb 11,20; Jr 32,4; Jr 34,3) 36 Man hört die Hirten schreien und die Beherrscher der Herde heulen, weil der HERR ihre Weide verwüstet hat, (Jr 25,34) 37 ja, weil die Auen des Friedens verwüstet sind vor der Zornglut des HERRN. (Iz 27,10) 38 Er hat sein Dickicht verlassen wie ein junger Löwe; so ist nun ihr Land ganz verwüstet geworden durch die Zornglut des Bedrückers, ja, durch seine grimmige Zornglut. (Jr 4,8; Jr 10,25; Jr 12,10; Jr 25,11; Jr 25,15)

Jr 4,8Jr 10,25Jr 12,10Jr 25,11Jr 25,15