Jan 7 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Není to Mesiáš?

1 Potom Ježíš chodil po Galileji. Nechtěl se totiž zdržovat v Judsku, protože ho židovští představení chtěli zabít. 2 Blížila se židovská Slavnost stánků, 3 a tak mu jeho bratři řekli: „Odejdi odsud a vydej se do Judska, ať i tvoji učedníci vidí, jaké skutky děláš. 4 Nikdo, kdo chce být známý, přece nedělá nic v skrytu. Když děláš takové věci, ukaž se světu!“ 5 Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili. 6 Ježíš jim odpověděl: „Pro vás je vždycky vhodný čas, ale můj čas ještě nepřišel. 7 Vás nemá svět proč nenávidět, ale mě nenávidí, protože o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou zlé. 8 Jděte na slavnost sami. Já tam nejdu; můj čas se ještě nenaplnil.“ 9 To jim řekl a zůstal v Galileji. 10 Později, když jeho bratři odešli, vydal se na slavnost i on, ale ne zjevně, spíše potají. 11 Židovští představení už ho na slavnosti hledali. „Kde je?“ vyptávali se. 12 V lidu se o něm vedlo mnoho řečí; někteří říkali: „Je dobrý!“ a jiní zas: „Není! Jen obluzuje lidi!“ 13 Kvůli strachu z představených však o něm nikdo nemluvil otevřeně. 14 Asi v polovině svátku Ježíš vešel do chrámu a začal učit. 15 Židé jen žasli: „Jak to, že zná Písma, když se neučil?“ 16 Ježíš jim odpověděl: „Mé učení není mé, ale Toho, který mě poslal. 17 Bude-li někdo chtít konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda mluvím sám od sebe. 18 Kdo mluví sám od sebe, hledá svou vlastní slávu. Kdo ale hledá slávu Toho, který ho poslal, ten je pravdomluvný a není na něm nic špatného. 19 Mojžíš vám dal Zákon, že? Přitom nikdo z vás Zákon neplní. Proč mě chcete zabít?“ 20 „Jsi posedlý!“ odpověděl mu zástup. „Kdo tě chce zabít?“ 21 Ježíš jim odpověděl: „Udělal jsem jeden skutek a všichni se divíte. 22 Mojžíš vám uložil obřízku (i když ta nepochází od Mojžíše, ale už od praotců), a vy obřezáváte chlapce i v sobotu. 23 Může-li člověk v sobotu přijímat obřízku a neporušovat tím Mojžíšův zákon, proč se na mě zlobíte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka? 24 Nesuďte podle zdání, suďte spravedlivým soudem.“ 25 Někteří z Jeruzalémských začali říkat: „Není to snad ten, kterého chtějí zabít? 26 Podívejte se, mluví svobodně a nikdo nic nenamítá. Že by hodnostáři přece jen poznali, že je to Mesiáš? 27 Jenže o tomto víme, odkud je, ale až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je.“ 28 Ježíš, který zatím vyučoval v chrámě, tehdy zvolal: „Znáte mě a také víte, odkud jsem. Nepřišel jsem ale sám od sebe. Ten, který mě poslal, je pravdomluvný. Vy ho neznáte, 29 ale já ho znám, neboť jsem od něj a on mě poslal.“ 30 Chtěli ho za to zatknout, ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho chvíle. 31 Mnozí ze zástupu v něj ale uvěřili. „Až přijde Mesiáš,“ říkali, „vykoná snad více znamení než on?“ 32 Jakmile farizeové uslyšeli, že zástup o něm vede takové řeči, společně s vrchními kněžími na něj poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli. 33 Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko jsem s vámi; potom odejdu k Tomu, který mě poslal. 34 Budete mě hledat, ale nenajdete. Tam, kde jsem, se nedostanete.“ 35 „Kam se chystá jít, že ho nenajdeme?“ ptali se Židé mezi sebou. „Půjde snad do řecké diaspory učit Řeky? 36 Co tím myslel, když řekl: ‚Budete mě hledat, ale nenajdete. Tam, kde jsem, se nedostanete‘?“

Řeky živé vody

37 V poslední den, když svátek vrcholil, Ježíš vstal a zvolal: „Kdo má žízeň, pojď ke mně a pij! 38 Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody, jak praví Písmo.“^[1] 39 (A to řekl o Duchu, kterého měli přijmout věřící v něho; neboť Duch ještě nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.) 40 Jakmile to uslyšeli, mnozí v zástupu říkali: „Je to opravdu ten Prorok.“^[2] 41 Někteří říkali: „Je to Mesiáš!“ A další: „Přijde snad Mesiáš z Galileje? 42 Neříká Písmo, že Mesiáš přijde ze semene Davidova, z Betléma, městečka, kde bydlel David?“^[3] 43 Zástup se kvůli němu rozdělil na dva tábory. 44 Někteří se ho chtěli chopit, ale nikdo na něj nevztáhl ruku. 45 Strážní se tehdy vrátili k farizeům a vrchním kněžím. Ti se ptali: „Jak to, že jste ho nepřivedli?“ 46 Strážní odpověděli: „Takhle nikdy nikdo nemluvil!“ 47 „Snad jste se také nenechali obloudit?“ osopili se na ně farizeové. 48 „Uvěřil v něj snad někdo z hodnostářů nebo z farizeů? 49 Jenom ten proklatý dav, co nezná Zákon!“ 50 Jeden z nich, Nikodém (který ho předtím navštívil), jim ale řekl: 51 „Copak náš Zákon někoho soudí, aniž by byl nejdříve vyslechnut a zjistilo se, co udělal?“ 52 „Snad nejsi také z Galileje?“ odpověděli mu. „Studuj a uvidíš, že z Galileje žádný prorok nepovstal!“^[4]

Kdo z vás je bez hříchu

53 Každý se pak vrátil domů,

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

Die ungläubigen Brüder Jesu

1 Und danach zog Jesus in Galiläa umher; denn er wollte nicht in Judäa umherziehen, weil die Juden ihn zu töten suchten. (J 5,16; J 7,25) 2 Es war aber das Laubhüttenfest der Juden nahe. (Lv 23,34) 3 Da sprachen seine Brüder zu ihm: Brich doch auf von hier und zieh nach Judäa, damit auch deine Jünger die Werke sehen können, die du tust! 4 Denn niemand tut etwas im Verborgenen und sucht zugleich öffentlich bekannt zu sein. Wenn du diese Dinge tust, so offenbare dich der Welt! (Mt 5,15) 5 Denn auch seine Brüder glaubten nicht an ihn. 6 Da spricht Jesus zu ihnen: Meine Zeit ist noch nicht da; aber eure Zeit ist immer bereit. (J 2,4; J 7,8) 7 Die Welt kann euch nicht hassen, mich aber hasst sie; denn ich bezeuge von ihr, dass ihre Werke böse sind. (J 3,20; J 15,18) 8 Geht ihr hinauf zu diesem Fest; ich gehe noch nicht zu diesem Fest hinauf, denn meine Zeit ist noch nicht erfüllt. (J 7,30) 9 Und als er dies zu ihnen gesagt hatte, blieb er in Galiläa.

Jesus lehrt am Laubhüttenfest. Der Unglaube der Juden

10 Nachdem aber seine Brüder hinaufgegangen waren, ging auch er hinauf zum Fest, nicht öffentlich, sondern wie im Verborgenen. (J 2,13; J 5,1) 11 Da suchten ihn die Juden während des Festes und sprachen: Wo ist er? (J 1,39; J 6,24) 12 Und es gab viel Gemurmel seinetwegen unter der Volksmenge. Etliche sagten: Er ist gut!, andere aber sprachen: Nein, sondern er verführt die Leute! (L 2,34) 13 Doch redete niemand freimütig über ihn, aus Furcht vor den Juden. (J 9,22; 1J 4,18) 14 Als aber das Fest schon zur Hälfte verflossen war, ging Jesus in den Tempel hinauf und lehrte. (J 8,2; J 18,20) 15 Und die Juden verwunderten sich und sprachen: Woher kennt dieser die Schriften? Er hat doch nicht studiert! (Iz 8,14; Mt 13,54; Sk 4,13) 16 Jesus antwortete ihnen und sprach: Meine Lehre ist nicht von mir, sondern von dem, der mich gesandt hat. (J 5,19; J 8,28; Žd 1,1) 17 Wenn jemand seinen Willen tun will, wird er erkennen, ob diese Lehre von Gott ist, oder ob ich aus mir selbst rede. (Ž 112,4; J 8,40) 18 Wer aus sich selbst redet, der sucht seine eigene Ehre; wer aber die Ehre dessen sucht, der ihn gesandt hat, der ist wahrhaftig, und keine Ungerechtigkeit ist in ihm. (L 20,21; J 8,50; Sk 8,9; Ga 1,10)

L 20,21J 8,50Sk 8,9Ga 1,10

19 Hat nicht Mose euch das Gesetz gegeben? Und doch tut keiner von euch das Gesetz. Warum sucht ihr mich zu töten? (Dt 33,4; J 1,17; J 5,18; J 7,25; J 9,28; Ř 2,17)

Dt 33,4J 1,17J 5,18J 7,25J 9,28Ř 2,17

20 Die Menge antwortete und sprach: Du hast einen Dämon! Wer sucht dich zu töten? (J 8,48; J 8,52) 21 Jesus antwortete und sprach zu ihnen: Ein Werk habe ich getan, und ihr alle verwundert euch. 22 Darum [sage ich euch:] Mose hat euch die Beschneidung gegeben (nicht dass sie von Mose kommt, sondern von den Vätern), und ihr beschneidet den Menschen am Sabbat. (Gn 17,10; Lv 12,3; Ř 4,11) 23 Wenn ein Mensch am Sabbat die Beschneidung empfängt, damit das Gesetz Moses nicht übertreten wird, was zürnt ihr mir denn, dass ich den ganzen Menschen am Sabbat gesund gemacht habe? (Mt 12,1; Mt 12,5; Mt 12,8; J 5,9; J 5,14; J 5,16)

Mt 12,1Mt 12,5Mt 12,8J 5,9J 5,14J 5,16

24 Richtet nicht nach dem Augenschein, sondern fällt ein gerechtes Urteil! (Ž 82,2)

Ist Jesus der Christus?

25 Da sprachen etliche von Jerusalem: Ist das nicht der, den sie zu töten suchen? (J 7,19) 26 Und siehe, er redet öffentlich, und sie sagen ihm nichts. Haben etwa die Obersten wirklich erkannt, dass dieser in Wahrheit der Christus ist? (Ž 40,10; J 7,48) 27 Doch von diesem wissen wir, woher er ist; wenn aber der Christus kommt, so wird niemand wissen, woher er ist. (J 6,42) 28 Da rief Jesus, während er im Tempel lehrte, und sprach: Ja, ihr kennt mich und wisst, woher ich bin! Und doch bin ich nicht von mir selbst gekommen, sondern der ist wahrhaftig, der mich gesandt hat, den ihr nicht kennt. (Oz 4,1; J 8,19; J 8,26; J 8,42; J 8,55; Ř 3,4; 1J 5,20)

Oz 4,1J 8,19J 8,26J 8,42J 8,55Ř 3,41J 5,20

29 Ich aber kenne ihn, weil ich von ihm bin, und er hat mich gesandt. (L 10,22; J 5,38; 1J 4,9) 30 Da suchten sie ihn zu ergreifen; aber niemand legte Hand an ihn, denn seine Stunde war noch nicht gekommen. (J 8,20; J 13,1) 31 Viele aber aus der Volksmenge glaubten an ihn und sprachen: Wenn der Christus kommt, wird er wohl mehr Zeichen tun als die, welche dieser getan hat? (J 2,23; J 3,2; J 4,39; J 4,42; J 8,30)

J 2,23J 3,2J 4,39J 4,42J 8,30

32 Die Pharisäer hörten, dass die Menge diese Dinge über ihn murmelte; darum sandten die Pharisäer und die obersten Priester Diener ab, um ihn zu ergreifen. (L 22,47) 33 Da sprach Jesus zu ihnen: Noch eine kleine Zeit bin ich bei euch, und dann gehe ich hin zu dem, der mich gesandt hat. (J 12,35; J 13,33; J 16,5) 34 Ihr werdet mich suchen und nicht finden; und wo ich bin, dorthin könnt ihr nicht kommen. (Oz 5,6; Am 8,12; J 8,21) 35 Da sprachen die Juden untereinander: Wohin will er denn gehen, dass wir ihn nicht finden sollen? Will er etwa zu den unter den Griechen Zerstreuten gehen und die Griechen lehren? (J 12,20; Sk 11,20; Sk 17,4; Ř 10,12; 1K 12,13; Ga 3,28)

J 12,20Sk 11,20Sk 17,4Ř 10,121K 12,13Ga 3,28

36 Was ist das für ein Wort, das er sprach: Ihr werdet mich suchen und nicht finden, und wo ich bin, dorthin könnt ihr nicht kommen? (J 16,17)

Ströme lebendigen Wassers

37 Aber am letzten, dem großen Tag des Festes stand Jesus auf, rief und sprach: Wenn jemand dürstet, der komme zu mir und trinke! (Lv 23,36; Iz 55,1; 1K 10,4; Zj 21,6)

Lv 23,36Iz 55,11K 10,4Zj 21,6

38 Wer an mich glaubt, wie die Schrift gesagt hat, aus seinem Leib werden Ströme lebendigen Wassers fließen. (Př 18,4; Iz 35,6; Iz 58,11; Jr 31,12; J 4,14)

Př 18,4Iz 35,6Iz 58,11Jr 31,12J 4,14

39 Das sagte er aber von dem Geist, den die empfangen sollten, welche an ihn glauben; denn der Heilige Geist war noch nicht da, weil Jesus noch nicht verherrlicht war. (Iz 44,3; Jl 3,1; Sk 2,33; Sk 2,38; Ef 1,13; Ef 4,8)

Iz 44,3Jl 3,1Sk 2,33Sk 2,38Ef 1,13Ef 4,8

Spaltung unter den Juden

40 Viele nun aus der Volksmenge sagten, als sie das Wort hörten: Dieser ist wahrhaftig der Prophet. (J 6,14) 41 Andere sprachen: Dieser ist der Christus! Andere aber sagten: Kommt der Christus denn aus Galiläa? (J 1,45; J 6,69; J 7,52) 42 Sagt nicht die Schrift, dass der Christus aus dem Samen Davids kommt und aus dem Dorf Bethlehem, wo David war? (1S 17,12; Ž 132,11; Jr 23,5; Mi 5,1)

1S 17,12Ž 132,11Jr 23,5Mi 5,1

43 Es entstand nun seinetwegen eine Spaltung unter der Volksmenge. 44 Und etliche von ihnen wollten ihn ergreifen, doch legte niemand Hand an ihn. (J 7,30) 45 Nun kamen die Diener zu den obersten Priestern und Pharisäern zurück, und diese sprachen zu ihnen: Warum habt ihr ihn nicht gebracht? 46 Die Diener antworteten: Nie hat ein Mensch so geredet wie dieser Mensch! (Ž 45,3; Mt 7,29; L 4,22; Zj 19,13)

Ž 45,3Mt 7,29L 4,22Zj 19,13

47 Da antworteten ihnen die Pharisäer: Seid auch ihr verführt worden? (2Kr 18,29) 48 Glaubt auch einer von den Obersten oder von den Pharisäern an ihn? (J 12,42; 1K 1,26) 49 Aber dieser Pöbel, der das Gesetz nicht kennt, der ist unter dem Fluch! (J 9,34) 50 Da spricht zu ihnen Nikodemus, der bei Nacht zu ihm gekommen war, und der einer der Ihren war: (J 3,1) 51 Richtet unser Gesetz einen Menschen, es sei denn, man habe ihn zuvor selbst gehört und erkannt, was er tut? (Dt 1,17; Dt 19,16; Př 18,13) 52 Sie antworteten und sprachen zu ihm: Bist du etwa auch aus Galiläa? Forsche nach und sieh: Kein Prophet ist aus Galiläa hervorgegangen! (Iz 9,1; J 1,45) 53 Und so ging jeder in sein Haus.