1Toto viděl Izaiáš, syn Amosův, o Judovi a Jeruzalémě:2V posledních dnech se přihodí, že hora Hospodinova domu bude čnít nad horské vrcholy, vysoko nad všechny výšiny. Pohrnou se k ní všechny národy,3zástupy lidí půjdou se slovy: „Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu, k Bohu Jákobovu – do jeho domu! Bude nás vyučovat cestám svým a my budeme chodit jeho stezkami.“ Ze Sionu bude znít Hospodinovo učení, z Jeruzaléma se jeho slovo rozšíří.4On bude soudit mezi národy, zástupy lidí napraví. Tehdy ze svých mečů ukují pluhy a ze svých kopí srpy.[1] Národ proti národu nepozvedne meč, už nikdy se nebudou chystat do boje.5Dome Jákobův, pojďme, choďme v Hospodinově světle!
Lidská pýcha bude sražena
6Ty jsi však opustil svůj lid, dům Jákobův, neboť je plný kouzel z Východu a filištínského věštění – tleskají výplodům cizinců!7Jejich země je plná stříbra, zlata a nepřeberných pokladů. Jejich země je plná koní a vozů bezpočtu.[2]8Jejich země je plná model; vlastnímu dílu se klanějí, tomu, co sami vyrobí.9Člověk je sražen, kdekdo se ponižuje – nepozvedej je!10Schovej se do skal, člověče, zahrab se do země v hrůze před Hospodinem, před jeho slavným majestátem!11Ponížen bude hrdý pohled člověka, lidská pýcha bude sražena; jen Hospodin bude vyvýšen v ten den.12Hospodin zástupů totiž chystá den pro všechny pyšné nadutce, pro všechny, kdo se povyšují a budou poníženi –13pro všechny ztepilé libanonské cedry, pro všechny statné bášanské duby,14pro všechny strmé hory, pro všechny vznešené výšiny,15pro všechny hrdé bašty, pro všechny pevné hradby,16pro všechny mořské lodi, pro všechny skvělé koráby.17Ponížena bude hrdost člověka, lidská pýcha bude sražena; v ten den bude vyvýšen jen Hospodin18a modly zcela vymizí.19Lidé se schovají do skalních jeskyní, do děr pod zemí v hrůze před Hospodinem, před jeho slavným majestátem, až povstane, aby zděsil zem.20V ten den člověk zahodí mezi netopýry a potkany své stříbrné modly, své zlaté modly, které si vyrobil ke klanění.21Tehdy se schová do skalních slují, do horských rozsedlin v hrůze před Hospodinem, před jeho slavným majestátem, až povstane, aby zděsil zem.22Přestaňte tedy obdivovat člověka – vždyť sotva svůj dech popadá! Za co by asi mohl stát?
1Das Wort, das Jesaja, der Sohn des Amoz, über Juda und Jerusalem schaute: (Mi 1,1)2Ja, es wird geschehen am Ende der Tage, da wird der Berg des Hauses des HERRN fest gegründet stehen an der Spitze der Berge, und er wird erhaben sein über alle Höhen, und alle Heiden werden zu ihm strömen. (Gn 49,1; Ž 68,17; Iz 60,3; Jr 3,17; Mi 4,1; Sk 2,17)3Und viele Völker werden hingehen und sagen: »Kommt, lasst uns hinaufziehen zum Berg des HERRN, zum Haus des Gottes Jakobs, damit er uns belehre über seine Wege und wir auf seinen Pfaden wandeln!« Denn von Zion wird das Gesetz ausgehen und das Wort des HERRN von Jerusalem. (Iz 1,26; Mi 4,2; Za 8,22; Sk 1,8; Sk 15,14)4Und er wird Recht sprechen zwischen den Heiden und viele Völker zurechtweisen, sodass sie ihre Schwerter zu Pflugscharen schmieden werden und ihre Speere zu Rebmessern; kein Volk wird gegen das andere das Schwert erheben, und sie werden den Krieg nicht mehr erlernen. (Ž 46,10; Ž 110,6; Oz 2,20; Jl 4,10; Jl 4,11; Mi 4,3; Za 9,10)5— Komm, o Haus Jakobs, und lasst uns wandeln im Licht des HERRN! — (Ž 89,16; Mi 4,5; Ef 5,8)
Das kommende Gericht Gottes über allen Hochmut und Götzendienst
6Denn du hast dein Volk verstoßen, das Haus Jakobs; denn voll morgenländischer [Zauberei] sind sie und Zeichendeuter wie die Philister, und sie haben sich mit fremdem Gesindel verbündet. (Ex 34,15; Dt 18,14; Dt 31,17; 1S 6,2)7Ihr Land ist voll Silber und Gold, und ihrer Schätze ist kein Ende; ihr Land ist voll von Rossen, und ihrer Wagen ist kein Ende; (Dt 17,16; Ž 20,8)8auch ist ihr Land voll Götzen; das Werk ihrer Hände beten sie an, und das, was ihre Finger gemacht haben. (2Pa 28,2; 2Pa 33,3; Iz 44,15; Jr 2,28)9Da beugt sich der Mensch [vor den Götzen], da erniedrigt sich der Mann; deshalb vergib es ihnen nicht! (Jz 24,19; Iz 5,15; Mk 3,29; 1J 5,16)10Verkrieche dich in den Felsen und verbirg dich im Staub aus Furcht vor dem HERRN und vor der Herrlichkeit seiner Majestät! (Iz 2,19; Iz 2,21; L 23,30; Zj 6,15)11Die stolzen Augen der Menschen werden erniedrigt, und der Hochmut der Männer wird gebeugt werden; der HERR aber wird allein erhaben sein an jenem Tag. (Ž 18,28; Ž 46,11; Iz 6,1; Iz 13,11; Iz 33,5; Iz 57,15; Mt 23,12)12Denn es kommt ein Tag [des Gerichts] von dem HERRN der Heerscharen über alles Stolze und Hohe und über alles Erhabene, und es wird erniedrigt werden; (Ž 18,28; Iz 2,11; Iz 13,6; Iz 13,9; Iz 13,11; Jr 46,10; Sf 1,7; Sf 1,14; Mt 23,12)13über alle hohen und erhabenen Zedern Libanons und über alle Eichen Baschans; (Iz 10,33; Iz 14,8; Za 11,2)14über alle hohen Berge und über alle erhabenen Höhen; (Iz 30,25; Iz 40,4)15über jeden hohen Turm und über jede feste Mauer; (Iz 30,25)16über alle Tarsisschiffe[1] und über alle köstlichen Kleinodien. (1Kr 10,22; Iz 23,1; Iz 23,14)17Und der Hochmut des Menschen wird gebeugt und der Stolz des Mannes gedemütigt werden; der HERR aber wird allein erhaben sein an jenem Tag. (Ž 46,11; Da 4,34)18Und die nichtigen Götzen werden gänzlich verschwinden. (Sf 1,1; Za 13,2)19Und man wird sich in Felshöhlen und Erdlöcher verkriechen aus Furcht vor dem HERRN und vor der Herrlichkeit seiner Majestät, wenn er sich aufmachen wird, um die Erde zu schrecken. (Ž 2,5; Iz 2,10; Iz 2,21; Iz 26,21; Oz 10,8; L 23,30; Zj 6,16)20An jenem Tag wird der Mensch seine silbernen Götzen und seine goldenen Götzen, die jeder sich gemacht hat, um sie anzubeten, den Maulwürfen und Fledermäusen hinwerfen, (Iz 2,8; Iz 30,22; Iz 31,7)21um sich zu verkriechen in die Felsspalten und Steinklüfte aus Furcht vor dem HERRN und der Herrlichkeit seiner Majestät, wenn er sich aufmachen wird, um die Erde in Schrecken zu versetzen. (Ž 9,20; Iz 2,19)22So lasst nun ab von dem Menschen, der nur Hauch in seiner Nase hat; denn wofür ist er zu achten? (Jb 34,14; Ž 144,4; Ž 146,3; Jr 17,5)