1Po nějaké době David udeřil na Filištíny, porazil je a dobyl Meteg-ama z rukou Filištínů.2Porazil také Moábce. Nechal je lehnout na zem a odměřoval je šňůrou. Odměřil vždy dvě šňůry k zabití a jednu celou šňůru k ponechání naživu. Moábci se stali Davidovými poddanými a odváděli povinné dávky.3David také porazil Hadad-ezera, syna Rechobova, krále Cóby, když vytáhl, aby obnovil svou moc u řeky Eufrat.4David vzal do zajetí 1000 jeho vozů, 7000 jezdců[1] a 20 000 pěšáků. Všechna jeho spřežení ochromil, jen sto si ponechal.5Aramejci z Damašku přitáhli Hadad-ezerovi, králi Cóby, na pomoc, ale David z nich pobil 22 000 mužů.6Potom umístil do aramejského Damašku svoji posádku. Aramejci se stali Davidovými poddanými a odváděli povinné dávky. Hospodin dával Davidovi vítězství, kamkoli se obrátil.7David také vzal zlaté štíty, které nosila Hadad-ezerova stráž, a dopravil je do Jeruzaléma.8Z Hadad-ezerových měst Tebach[2] a Berotaj pobral král David veliké množství bronzu.9Když se Toú,[3] král Chamátu, doslechl, že David porazil celé Hadad-ezerovo vojsko,10vyslal ke králi Davidovi svého syna Jorama s pozdravem a blahopřáním k jeho vítězství nad Hadad-ezerem. Předtím totiž Hadad-ezer a Toú spolu válčili. Joram s sebou přinesl stříbrné, zlaté a bronzové předměty11a král David je zasvětil Hospodinu stejně jako stříbro a zlato ze všech ostatních národů, které si podmanil:12Edomců,[4] Moábců, Amonců, Filištínů a Amalekovců. Rovněž tak zasvětil i kořist od Hadad-ezera, syna Rechobova, krále Cóby.13David si získal proslulost, když se vrátil ze Solného údolí, kde porazil 18 000 Edomců.14Umístil mezi Edomci posádky a rozmístil je po celém Edomu. Všichni Edomci se stali Davidovými poddanými. Hospodin dával Davidovi vítězství, kamkoli se obrátil.15David kraloval nad celým Izraelem a zjednával právo a spravedlnost všemu svému lidu.16Joáb, syn Ceruji, byl vrchním velitelem, Jošafat, syn Achiludův, byl kancléřem,17Sádok, syn Achitubův, a Achimelech, syn Abiatarův, byli kněžími, Serajáš byl písařem18a Benajáš, syn Jojadův, velel gardě Kréťanů a Pléťanů. Davidovi synové byli knížata.[5]
1Und danach geschah es, dass David die Philister schlug und sie demütigte. Und David nahm die Zügel der Regierung aus der Hand der Philister. (2S 7,9; 1Pa 18,1)2Er schlug auch die Moabiter und maß sie mit der Messschnur; er legte sie auf die Erde, und je zwei Schnurlängen maß er ab, um [die Betreffenden] zu töten, und eine volle Schnurlänge, um sie am Leben zu lassen. So wurden die Moabiter David untertan und entrichteten ihm Tribut. (Nu 24,17; 1S 14,47; 2S 8,6; 2S 8,14; 2Kr 1,1; Ž 60,10)3David schlug auch Hadad-Eser, den Sohn Rechobs, den König von Zoba, als er hinzog, um seine Macht am [Euphrat-] Strom wiederherzustellen. (1S 14,47; 2S 10,6; 1Kr 11,23; 2Pa 8,3)4Und David nahm von ihnen 1 700 Reiter und 20 000 Mann Fußvolk gefangen; und David lähmte alle Wagenpferde; aber 100 Wagenpferde behielt er übrig. (Jz 11,6; Jz 11,9; Ž 20,8; Ž 33,16)5Und die Aramäer[1] von Damaskus kamen Hadad-Eser, dem König von Zoba, zu Hilfe. Aber David erschlug von den Aramäern 22 000 Mann, (Gn 10,21; 2S 8,3)6und er legte Besatzungen in Aram von Damaskus, sodass die Aramäer David untertan wurden und ihm Tribut entrichteten; denn der HERR half David überall, wo er hinzog. (Jz 1,5; 2S 7,9; 2S 8,2; 2S 8,14; 2S 21,15; Ž 18,44; Ž 34,8)7Und David nahm die goldenen Schilde, die den Knechten Hadad-Esers gehörten, und brachte sie nach Jerusalem. (1Kr 10,16; 1Kr 14,26)8Und von Betach und Berotai, den Städten Hadad-Esers, nahm der König David sehr viel Erz. (1Pa 18,8; 1Pa 22,14; 1Pa 22,16; 1Pa 29,7)9Als aber Toi, der König von Hamat, hörte, dass David die ganze Heeresmacht Hadad-Esers geschlagen hatte, (Nu 34,8; Am 6,2)10da sandte Toi seinen Sohn Joram zum König David, um ihn nach seinem Wohlergehen zu fragen und ihn zu beglückwünschen, weil er gegen Hadad-Eser gekämpft und ihn geschlagen hatte; denn Hadad-Eser war ständig im Kriegszustand mit Toi. Und er hatte silberne, goldene und eherne Geräte bei sich. (Gn 14,20; Iz 39,1; Ř 12,15)11Auch diese heiligte der König David dem HERRN, samt dem Silber und Gold, das er dem HERRN von allen Völkern, die er sich unterwarf, geheiligt hatte: (1Kr 7,51; 1Pa 22,14; Ž 96,7)12von Aram, von Moab, von den Ammonitern, von den Philistern, von Amalek und von der Beute Hadad-Esers, des Sohnes Rechobs, des Königs von Zoba. (2S 10,11; 2S 10,14; 1Pa 18,11)13Und David machte sich einen Namen, als er zurückkam; nachdem er die Aramäer geschlagen hatte, im Salztal, 18 000 Mann. (1Kr 11,15; 2Kr 14,7; 1Pa 18,12)14Und er legte Besatzungen nach Edom; nach ganz Edom legte er Besatzungen, und alle Edomiter wurden David unterworfen; denn der HERR half David überall, wo er hinzog. (Gn 25,23; Nu 24,18; 2S 8,6; Ž 108,10)15Und David regierte über ganz Israel; und David verschaffte seinem ganzen Volk Recht und Gerechtigkeit. (2S 23,3; Ž 78,72; Př 29,4; Iz 9,6; Jr 22,15; Jr 23,5)16Joab aber, der Sohn der Zeruja, war [Befehlshaber] über das Heer, und Josaphat, der Sohn Achiluds, war Kanzleischreiber; (2S 19,14; 1Kr 4,3; 1Pa 11,6; 1Pa 18,14)17und Zadok, der Sohn Achitubs, und Achimelech, der Sohn Abjatars, waren Priester; und Seraja war Staatsschreiber; (2S 17,15; 1Kr 4,4; 1Pa 6,53)18Benaja, der Sohn Jojadas, war über die Kreter und Pleter[2] gesetzt; die Söhne Davids aber waren Minister. (1S 30,14; 1S 30,16; 2S 15,18; 2S 20,7; 2S 23,20; 1Kr 1,44; Ez 25,16; Sf 2,5)