Žalm 89 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 Poučný žalm Etana Ezrachejského. I. 2 Hospodine, o tvé lásce chci zpívat napořád, navěky chci svými ústy tvou věrnost zvěstovat! 3 Tvrdím, že tvá láska má věčné základy, nebesa jsou potvrzením tvé věrnosti! 4 Ty přece řekl jsi: „Se svým vyvoleným vstupuji do smlouvy, svému služebníku Davidovi slibuji: 5 Tvé potomstvo ustanovím navěky, po všechna pokolení tvůj trůn upevním.“^[1] séla II. 6 Nebesa, Hospodine, slaví tvé zázraky, shromáždění svatých tvou věrnost velebí. 7 Rovná se Hospodinu někdo v oblacích? Kdo z Božích synů je jako Hospodin? 8 Velikou bázeň Bůh v radě svatých vzbuzuje, je mnohem hroznější než všichni kolem něj. 9 Hospodine Bože zástupů, kdo je jako ty – mocný Hospodin? Za všech okolností věrný jsi! 10 Ty sám jsi vládcem nad mořem bouřícím, vzedmutí jeho vln dovedeš ukrotit. 11 Ty jsi netvora jak mrtvolu rozdrtil, svou mocnou paží jsi soky rozptýlil. 12 Nebe i země tobě náleží, svět se vším, co je v něm, ty jsi založil. 13 Sever i jih – stvořil jsi obojí, Tábor i Hermon v tvém jménu jásají. 14 Mocná je paže tvá, silná ruka tvá, pravice tvá se pozvedá. 15 Právo a spravedlnost jsou tvého trůnu opora, láska a věrnost předchází tvoji tvář! 16 Blaze národu, jenž umí Hospodina velebit; ve světle tvé tváře takoví smějí žít. 17 Ve tvém jménu radují se celé dny, tvá spravedlnost jim dává vítězství. 18 Sláva jejich síly jsi přece ty sám, díky tvé milosti se náš roh pozvedá. 19 Hospodinu patří naše pavéza, Svatému izraelskému náš král! III. 20 Ve vidění jsi kdysi promluvil, tehdy jsi řekl věrným svým: „Hrdinovi jsem pomoc udělil, vybraného z lidu jsem vyvýšil. 21 Našel jsem svého služebníka Davida, svým svatým olejem jsem ho pomazal. 22 Má ruka jej bude podpírat, má paže mu bude síly dodávat. 23 Nebude jej moci vydírat nepřítel, nebude přemožen žádným zlosynem. 24 Jeho protivníky před ním rozdrtím, ty, kdo jej nenávidí, porazím. 25 Má věrnost a láska bude s ním, jeho roh se v mém jménu vyvýší. 26 Jeho ruku vložím na moře, na řekách spočine jeho pravice. 27 ‚Ty jsi můj Otec‘ – tak mě osloví – ‚ty jsi můj Bůh, skála mé záchrany!‘ 28 A tak jej prvorozeným učiním, nejvyšším bude z králů na zemi. 29 Svou lásku k němu zachovám navěky, má smlouva s ním se nikdy nezmění. 30 Jeho potomstvo ustavím navždycky, dokud potrvá nebe, jeho trůn obstojí. 31 Jeho synové když však můj Zákon opustí a nebudou se řídit mými pravidly, 32 má ustanovení jestliže poruší a nedodrží mé příkazy – 33 holí potrestám jejich poklesky a jejich provinění ranami. 34 Svou lásku však od něj neodvrátím, svou vlastní věrnost nezradím, 35 svou smlouvu nikdy neporuším, co vyšlo z mých úst, to nezměním! 36 Jednou jsem ve své svatosti přísahal – copak bych zklamal Davida? 37 Jeho potomstvo navěky potrvá, jeho trůn přede mnou bude jak slunce stát, 38 bude jak měsíc upevněn navěky – ten věrný svědek v oblacích!“ séla IV. 39 Teď jsi jej ale zavrhl, zapudil, na svého pomazaného ses rozzuřil. 40 Smlouvu se svým služebníkem zrušil jsi, jeho korunu jsi na zem zahodil. 41 Všechny jeho hradby jsi prolomil, jeho opevnění jsi rozbořil. 42 Všichni kolemjdoucí jej drancují, svým sousedům je vydán k tupení! 43 Zvedl jsi pravici jeho nepřátel, rozveselil jsi všechny jeho soupeře. 44 Ostří jeho meče jsi otupil, nechtěls ho v boji podepřít. 45 Jeho nádheře jsi konec učinil, jeho trůn jsi k zemi povalil. 46 Dny jeho mládí jsi ukrátil, zahalil jsi ho pláštěm ostudy! séla 47 Jak dlouho se, Hospodine, budeš ukrývat? Napořád? Musí tvá zuřivost jak oheň plát? 48 Jak krátký je můj život – vzpomeň si! K jaké marnosti lidstvo stvořil jsi? 49 Kdo může žít, smrt nikdy nespatřit? Kdo zachrání svůj život z moci podsvětí? séla 50 Kam se tvá první láska, Pane, poděla? Na svoji věrnost jsi Davidovi přísahal! 51 Pamatuj, Pane, jak je tvůj služebník pohrdán! Urážky všech těch národů mi padly do klína! 52 Jak jen se, Hospodine, tví nepřátelé rouhali! Tvému pomazanému se rouhali a jeho šlépějím! 53 Hospodin ať je požehnán navěky! Amen! Amen!

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Ein Maskil. Von Etan, dem Esrachiter. (1Kr 5,11; 1Pa 6,44) 2 Die Gnadenerweise des HERRN will ich ewiglich besingen, von Geschlecht zu Geschlecht deine Treue mit meinem Mund verkünden. (Ž 40,11; Pl 3,22) 3 Ich sage: Auf ewig wird die Gnade gebaut, deine Treue gründest du fest in den Himmeln: (Dt 7,9; Ž 89,6; Ž 100,5; Jr 31,3; Jr 33,6; Zj 1,5; Zj 19,11)

Dt 7,9Ž 89,6Ž 100,5Jr 31,3Jr 33,6Zj 1,5Zj 19,11

4 »Ich habe einen Bund geschlossen mit meinem Auserwählten, habe meinem Knecht David geschworen: (2S 23,5; Ž 18,1; Ž 89,21; Ž 132,11; Iz 42,1)

2S 23,5Ž 18,1Ž 89,21Ž 132,11Iz 42,1

5 Auf ewig will ich deinen Samen fest gründen und für alle Geschlechter deinen Thron bauen!« (Sela.) (1Pa 17,11; 1Pa 22,10; Iz 9,5) 6 Und die Himmel werden deine Wundertat preisen, o HERR, ja, deine Treue in der Gemeinde der Heiligen! (Dt 33,2; L 2,10; Žd 12,23; Ju 1,14)

Dt 33,2L 2,10Žd 12,23Ju 1,14

7 Denn wer in den Wolken ist dem HERRN zu vergleichen, wer ist dem HERRN ähnlich unter den Göttersöhnen? (Jb 1,6; Jb 2,1; Ž 86,8) 8 Gott ist sehr gefürchtet im Kreis der Heiligen und furchtgebietend über alle um ihn her. (Jb 4,18; Iz 6,1; Da 9,4) 9 O HERR, Gott der Heerscharen, wer ist mächtig wie du, HERR? Und deine Treue ist um dich her! (Ex 15,11; Ž 50,1; Iz 1,24) 10 Du beherrschst das ungestüme Meer; wenn sich seine Wogen erheben, so stillst du sie. (Ž 65,8; Ž 93,4; Mt 8,26) 11 Du hast Rahab zermalmt wie einen Erschlagenen, deine Feinde zerstreut mit deinem starken Arm. (Dt 7,19; Ž 78,43; Iz 51,9) 12 Dein sind die Himmel, dir gehört auch die Erde, der Erdkreis und was ihn erfüllt; du hast es alles gegründet. (Ž 24,1; Sk 17,26; Sk 17,31) 13 Norden und Süden hast du erschaffen, Tabor und Hermon jauchzen über deinen Namen. (Dt 3,8; Sd 4,12; Jb 26,7; Ž 133,3; Iz 44,23; Jr 46,18)

Dt 3,8Sd 4,12Jb 26,7Ž 133,3Iz 44,23Jr 46,18

14 Du hast einen Arm voll Kraft; stark ist deine Hand, hoch erhoben deine Rechte. (Iz 63,12) 15 Recht und Gerechtigkeit sind die Grundfeste deines Thrones, Gnade und Wahrheit gehen vor deinem Angesicht her. (Ž 85,11; Ž 89,3; Ž 97,2; J 1,17)

Ž 85,11Ž 89,3Ž 97,2J 1,17

16 Wohl dem Volk, das den Jubelschall kennt! O HERR, im Licht deines Angesichts wandeln sie; (Lv 25,10; Nu 36,4; Iz 2,5; Iz 60,1; J 8,12; Zj 21,23)

Lv 25,10Nu 36,4Iz 2,5Iz 60,1J 8,12Zj 21,23

17 Über deinen Namen frohlocken sie allezeit, und durch deine Gerechtigkeit werden sie erhöht; (Ž 95,1; Př 14,34; Iz 32,17; Iz 44,23)

Ž 95,1Př 14,34Iz 32,17Iz 44,23

18 denn du bist ihr mächtiger Ruhm, und durch deine Gnade wird unser Horn erhöht.^[1] (Ž 92,11) 19 Denn der HERR ist unser Schild, ja, der Heilige Israels ist unser König. (Ž 2,8; Ž 28,7; Ž 95,3; Iz 33,22; Zj 19,16)

Ž 2,8Ž 28,7Ž 95,3Iz 33,22Zj 19,16

20 Damals hast du durch ein Gesicht geredet mit deinem Getreuen, und gesprochen: »Ich habe die Hilfe einem Helden übertragen, einen Auserwählten aus dem Volk erhöht; (Dt 17,14; 1S 13,14; 2S 7,8; Žd 2,11)

Dt 17,141S 13,142S 7,8Žd 2,11

21 ich habe meinen Knecht David gefunden und ihn mit meinem heiligen Öl gesalbt. (1S 16,13; Ž 36,1; Ž 89,4; Iz 61,1; Sk 13,22)

1S 16,13Ž 36,1Ž 89,4Iz 61,1Sk 13,22

22 Meine Hand soll beständig mit ihm sein, und mein Arm soll ihn stärken. (Iz 42,1) 23 Kein Feind soll ihn überlisten, und der Sohn der Ungerechtigkeit soll ihn nicht unterdrücken; (Mt 4,1; J 8,29; J 14,30) 24 sondern ich will seine Widersacher vor ihm zermalmen und niederstoßen, die ihn hassen. (1K 15,25) 25 Und meine Treue und meine Gnade sollen mit ihm sein, und in meinem Namen soll sein Horn erhöht werden. (1S 2,10; Ž 89,2; Ž 89,18) 26 Und ich will seine Hand auf das Meer legen und seine Rechte auf die Ströme. (Za 9,10; Zj 10,2) 27 Er wird zu mir rufen: Du bist mein Vater, mein Gott und der Fels meines Heils! (2S 7,14; Ž 18,47; Ž 31,3; Žd 1,5)

2S 7,14Ž 18,47Ž 31,3Žd 1,5

28 Und ich will ihn zum Erstgeborenen machen, zum Höchsten der Könige auf Erden. (Ko 1,15; Zj 1,5) 29 Auf ewig bewahre ich ihm meine Gnade, und mein Bund soll ihm fest bleiben. (2S 23,5; Iz 55,3) 30 Und ich setze seinen Samen auf ewig ein und mache seinen Thron wie die Tage des Himmels. (Jr 33,17; Da 2,44) 31 Wenn seine Söhne mein Gesetz verlassen und nicht in meinen Verordnungen wandeln, (Dt 29,24; 1Kr 11,33; 2Kr 21,21; Ž 119,53)

Dt 29,241Kr 11,332Kr 21,21Ž 119,53

32 wenn sie meine Satzungen entheiligen und meine Gebote nicht beachten, (Ž 55,21; Ez 20,13; Ez 44,7) 33 so will ich ihre Abtrünnigkeit mit der Rute heimsuchen und ihre Missetat mit Schlägen; (1Kr 11,11) 34 aber meine Gnade will ich ihm nicht entziehen und meine Treue nicht verleugnen; (2S 7,15; Ř 11,29; 2Tm 2,13) 35 meinen Bund will ich nicht ungültig machen und nicht ändern, was über meine Lippen gekommen ist. (Nu 23,19; Jr 33,20) 36 Einmal habe ich bei meiner Heiligkeit geschworen; niemals werde ich David belügen! (Ž 132,11; Am 4,2) 37 Sein Same soll ewig bleiben und sein Thron wie die Sonne vor mir; (J 12,34) 38 wie der Mond soll er ewig bestehen, und wie der Zeuge in den Wolken zuverlässig sein!« (Sela.) (Jr 33,20) 39 Und doch hast du verstoßen und verworfen und bist zornig geworden über deinen Gesalbten; (Ž 60,3; Ž 89,21) 40 du hast den Bund mit deinem Knecht preisgegeben und trittst seine Krone zu Boden; (Ez 21,30) 41 du hast alle seine Mauern niedergerissen und seine Festungen in Trümmer gelegt. (Iz 5,5) 42 Es berauben ihn alle, die vorüberziehen; er ist seinen Nachbarn zum Gespött geworden. (Pl 2,15) 43 Du hast die rechte Hand seiner Widersacher erhöht, hast allen seinen Feinden Freude gemacht; (Ž 106,41; Pl 2,16) 44 du ließest sein scharfes Schwert zurückweichen und schenktest ihm keinen Sieg im Krieg; (Ž 44,11) 45 du hast seinem Glanz ein Ende gemacht und seinen Thron zu Boden gestürzt; (Pl 2,1) 46 du hast die Tage seiner Jugend verkürzt und ihn mit Schande bedeckt. (Sela.) (Ž 44,16; Iz 63,18) 47 Wie lange, o HERR, willst du dich ständig verbergen, soll dein Zorn wie Feuer brennen? (Ž 13,2; Ž 79,2) 48 Gedenke, wie kurz meine Lebenszeit ist! Wie vergänglich hast du alle Menschenkinder erschaffen! (Jb 7,6; Ž 39,6; Ž 90,9) 49 Wer ist der Mann, der lebt und den Tod nicht sehen muss, und der seine Seele erretten könnte aus der Gewalt des Totenreichs? (Sela.) (Ž 49,10; Ž 49,15; Ř 5,12; Žd 9,27)

Ž 49,10Ž 49,15Ř 5,12Žd 9,27

50 Wo sind, o Herr, deine früheren Gnadenerweise, die du dem David in deiner Treue zugeschworen hast? (Ž 89,25; Ž 89,29) 51 Gedenke, o Herr, an die Schmach, die deinen Knechten angetan wird, die ich in meinem Gewand trage von all den vielen Völkern, (Neh 5,19; Neh 13,14; Ž 69,10; Ř 15,3)

Neh 5,19Neh 13,14Ž 69,10Ř 15,3

52 mit der deine Feinde dich, HERR, schmähen, mit der sie schmähen die Fußstapfen deines Gesalbten! (1S 2,9; Ž 79,12; 1P 2,21) 53 Gepriesen sei der HERR ewiglich! Amen, ja, Amen! (Ž 41,14; Ž 106,48)