Žalm 69 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie“. Žalm Davidův. I. 2 Bože, pomoz mi, voda až po krk sahá mi! 3 Hluboko klesám do bahna beze dna, kolem mě vodní hlubina – ta záplava mě přemáhá! 4 Křikem jsem vyčerpán, hrdlo mě pálí, vysychá, vyhlížím Boha, ztrácím zrak! 5 Těch, kdo mě bez důvodu nenávidí, je více, než mám vlasů na hlavě! Spousta je těch, kteří mě chtějí zničit, obviňují mě falešně – to, co jsem neukradl, musím navracet! 6 Ty, Bože, znáš moje bláznovství, mé viny před tebou se nikam neskryjí. 7 Ať se kvůli mně, Hospodine, stydět nemusí ti, kteří v tebe, Pane zástupů, doufají. Ať kvůli mně nejsou zahanbeni ti, kteří tě, Bože Izraele, hledají! 8 Kvůli tobě přece snáším ponížení, to kvůli tobě mi hanba halí tvář. 9 Pro vlastní bratry jsem jako cizí, pro děti své matky jsem cizincem. 10 Horlivost tvého domu mě totiž stravuje, padají na mě urážky tobě určené! 11 V slzách když jsem se trápil postem, měli pro mě jen posměšky. 12 Místo šatů když oblékal jsem pytel, skládali o mně říkanky. 13 Pomlouvali mě, kdo sedají v bráně, opilci si o mně zpívali! II. 14 Já se však budu modlit k tobě, vždyť je, Hospodine, čas tvé milosti. Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce, zachraň mě ve své věrnosti! 15 Z bahna mě vytáhni, nenech mě utonout, před těmi, kdo mě nenávidí, dej mi uniknout jako před vodní hlubinou! 16 Ať mě nepřemůže vodní záplava, ať mě nepohltí její hlubina, kdyby se nade mnou propast zavřela! 17 Vyslyš mě, Hospodine, pro dobrotu své lásky, v hojném svém soucitu na mě pohlédni. 18 Před svým služebníkem svou tvář neskrývej, je mi tak úzko – pospěš, vyslyš mě! 19 Přibliž se ke mně, vyprosti mě, vykup mě z moci nepřátel! 20 Ty přece víš o mém ponížení, o všech těch urážkách a posměšcích – všechny mé nepřátele máš přece na očích! 21 Srdce mám hanbou zdrcené, je mi zle, toužil jsem po soucitu, zbytečně, hledal jsem utěšitele, ale nenašel. 22 K jídlu mi dali okusit žluče, ocet mi dali pít, když žíznil jsem! 23 Jejich stůl ať se jim stane léčkou, jejich pastí a odplatou. 24 Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli, jejich bedra sehni navždycky! 25 Vylij na ně své rozhněvání, plamen tvé prchlivosti ať je zachvátí. 26 Jejich příbytek ať zůstane pustý, v jejich stanech ať nikdo nebydlí! 27 Koho jsi sám ztrestal, toho pronásledují, baví se o bolesti tebou zraněných. 28 Jejich viny jim proto všechny sečti, do tvé spravedlnosti ať nevstoupí. 29 Z knihy života ať jsou vymazáni, mezi spravedlivé ať nejsou počteni! III. 30 Já sám jsem ubohý, trpím bolestí, tvá spása však, Bože, dá mi bezpečí! 31 Boží jméno pak písní oslavím, vyvyšovat je budu s vděčností. 32 Ta oběť Hospodina potěší víc než býk, více než dobytek s rohy a kopyty! 33 Ponížení se rozveselí, až to uvidí – vám, kdo hledáte Boha, ať srdce ožijí! 34 Vždyť přece Hospodin slyší ubožáky, nepohrdá svým lidem v zajetí. 35 Nebesa i země ať jej oslavují, též moře i všechna havěť v nich! 36 Bůh totiž Sionu daruje spásu a města Judy znovu vystaví, tak aby bydleli ve svém dědictví. 37 Potomci jeho služebníků tu zemi obdrží a zůstanou v ní, kdo jeho jméno milují!

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Dem Vorsänger. Nach [der Melodie] »Lilien«. Von David.^[1] (Ž 45,1; J 2,17; J 15,25; Ř 15,3)

Ž 45,1J 2,17J 15,25Ř 15,3

2 Hilf mir, o Gott, denn die Wasser gehen mir bis an die Seele! (Ž 69,15) 3 Ich bin versunken in tiefem Schlamm und habe keinen Stand; ich bin in tiefes Wasser geraten, und die Flut überströmt mich; (Ž 40,3; Ž 124,4) 4 ich bin müde von meinem Schreien, meine Kehle ist vertrocknet; meine Augen sind verschmachtet im Harren auf meinen Gott. (Jb 16,20; Ž 6,7; Ž 31,10; Ž 119,82; Iz 38,14)

Jb 16,20Ž 6,7Ž 31,10Ž 119,82Iz 38,14

5 Die mich ohne Ursache hassen, sind zahlreicher als die Haare auf meinem Haupt; die mich verderben wollen, sind mächtig, die ohne Grund mir feind sind; was ich nicht geraubt habe, das soll ich erstatten! (Ž 35,11; Ž 35,19; Ž 38,20; J 15,25; 1P 2,20)

Ž 35,11Ž 35,19Ž 38,20J 15,251P 2,20

6 O Gott, du kennst meine Torheit, und meine Verschuldungen sind dir nicht verborgen.^[2] (Ž 51,6; Ž 69,20; 2K 5,21) 7 Lass nicht zuschanden werden an mir, die auf dich hoffen, o du Herrscher, HERR der Heerscharen; lass nicht meinetwegen beschämt werden, die dich suchen, du Gott Israels! (Ž 69,33) 8 Denn um deinetwillen trage ich Schmach, und Schande bedeckt mein Angesicht. (Ž 89,51; Iz 50,6; Jr 15,15; Mt 26,67)

Ž 89,51Iz 50,6Jr 15,15Mt 26,67

9 Entfremdet bin ich meinen Brüdern und ein Fremder geworden den Söhnen meiner Mutter. (Jb 19,13; J 7,5) 10 Denn der Eifer um dein Haus hat mich verzehrt, und die Schmähungen derer, die dich schmähen, sind auf mich gefallen. (Ž 89,51; Ž 119,139; J 2,17; Ř 15,3)

Ž 89,51Ž 119,139J 2,17Ř 15,3

11 Als meine Seele fastete und weinte, wurde ich deshalb beschimpft, (Ž 109,24) 12 und als ich mich mit Sacktuch kleidete, haben sie mich zum Sprichwort gemacht. (Ž 35,13; Jr 20,7) 13 Die im Tor sitzen, schwatzen von mir, und die Zecher singen von mir beim Saitenspiel. (Jb 30,9; Pl 3,63) 14 Ich aber bete zu dir, o HERR, zur angenehmen Zeit; o Gott, nach deiner großen Gnade erhöre mich mit deiner treuen Hilfe! (Ž 40,14; Ž 57,11; Ž 85,8; Ž 109,4; Ž 121,1; Iz 49,8; Jon 2,8; 2K 6,2)

Ž 40,14Ž 57,11Ž 85,8Ž 109,4Ž 121,1Iz 49,8Jon 2,82K 6,2

15 Reiße mich aus dem Schlamm, dass ich nicht versinke! Lass mich Rettung finden vor denen, die mich hassen, und aus den Wassertiefen, (Ž 69,1) 16 dass mich die Wasserflut nicht überströmt und mich die Tiefe nicht verschlingt, noch die Grube sich über mir schließt! (Iz 43,1) 17 Erhöre mich, HERR, denn deine Gnade ist freundlich; wende dich zu mir nach deiner großen Barmherzigkeit (Ž 25,16; Ž 57,2; Ž 57,11; Ž 119,132)

Ž 25,16Ž 57,2Ž 57,11Ž 119,132

18 und verbirg dein Angesicht nicht vor deinem Knecht, denn ich bin in Not; erhöre mich eilends! (Ž 22,20; Ž 27,9) 19 Nahe dich meiner Seele, erlöse sie; um meiner Feinde willen befreie mich! (Ž 13,5; Ž 25,2; Ž 73,28; Pl 3,57)

Ž 13,5Ž 25,2Ž 73,28Pl 3,57

20 Du weißt um meine Schmach, um meine Schande und Beschimpfung; meine Widersacher sind alle vor dir. (Iz 53,3; Za 3,1; Žd 12,2; Zj 12,10)

Iz 53,3Za 3,1Žd 12,2Zj 12,10

21 Die Schmach hat mein Herz gebrochen, und ich bin elend; ich wartete auf Mitleid, aber da war keines, und auf Tröster, aber ich fand sie nicht. (Jb 6,14; Ž 38,9; Kaz 4,1; Pl 1,16; Mt 26,40)

Jb 6,14Ž 38,9Kaz 4,1Pl 1,16Mt 26,40

22 Und sie gaben mir Galle zur Speise und Essig zu trinken in meinem Durst. (J 19,29) 23 Ihr Tisch vor ihnen soll zur Schlinge werden und zum Fallstrick den Sorglosen! (Iz 8,14; Am 6,1; Ř 11,8) 24 Ihre Augen sollen finster werden, dass sie nicht mehr sehen, und ihre Lenden sollen allezeit wanken. (2Kr 6,18; Iz 29,9; Da 5,6; Ř 11,10; 2K 4,3)

2Kr 6,18Iz 29,9Da 5,6Ř 11,102K 4,3

25 Gieße deinen Grimm über sie aus, und die Glut deines Zorns erfasse sie; (Pl 3,66; L 21,22; 1Te 2,16) 26 ihre Wohnstätte soll verwüstet werden, und in ihren Zelten wohne niemand mehr! (Nu 16,26; Jb 18,15; Mt 23,38; Sk 1,20)

Nu 16,26Jb 18,15Mt 23,38Sk 1,20

27 Denn sie verfolgen den, welchen du geschlagen hast, und haben sich unterhalten über die Schmerzen deiner Verwundeten. (Iz 53,4; Za 13,7) 28 Füge Schuld zu ihrer Schuld, und lass sie nicht zu deiner Gerechtigkeit gelangen! (1S 25,39; Ž 24,5; Ž 34,22; Ž 109,14; Ez 18,4; Ez 18,24; Mt 23,31)

1S 25,39Ž 24,5Ž 34,22Ž 109,14Ez 18,4Ez 18,24Mt 23,31

29 Tilge sie aus dem Buch des Lebens; sie sollen nicht eingeschrieben sein mit den Gerechten! (Ex 32,32; Zj 3,5; Zj 17,8; Zj 20,15)

Ex 32,32Zj 3,5Zj 17,8Zj 20,15

30 Ich aber bin elend und voller Schmerzen; deine Rettung, o Gott, berge mich in der Höhe! (Ž 40,18) 31 Ich will den Namen Gottes loben mit einem Lied und ihn erheben mit Dank. (Ž 7,18) 32 Das wird dem HERRN angenehmer sein als ein Stier, als ein Jungstier, der Hörner und gespaltene Hufe hat. (Ž 50,13) 33 Wenn das die Elenden sehen, werden sie sich freuen. Ihr, die ihr Gott sucht, euer Herz soll aufleben! (Ž 43,3; Ž 69,7; Ž 70,5) 34 Denn der HERR hört auf die Armen und verachtet seine Gefangenen nicht. (Ž 102,17) 35 Himmel und Erde sollen ihn rühmen, die Meere und alles, was sich in ihnen regt! (Ž 96,11; Iz 44,23) 36 Denn Gott wird Zion retten und die Städte Judas bauen, und man wird dort wohnen und sie besitzen; (Ž 51,20; Iz 44,26; Ez 36,36) 37 und der Same seiner Knechte wird sie erben, und die seinen Namen lieben, werden darin wohnen. (Ž 102,29; Iz 65,9)