od Biblion1Žalm Asafův. Hospodin, Bůh bohů, promlouvá, celou zem svolává od slunce východu až tam, kde zapadá.2Ze Sionu v plné kráse sám Bůh skvěje se.3Přichází náš Bůh, nebude mlčet; před ním jde oheň, všechno stravuje, kolem něj prudká vichřice!4Svolává shůry nebesa i zem, jeho lid aby stanul před soudem:5„Shromážděte mi moje ctitele, ty, kteří skrze oběť jsou se mnou ve smlouvě!“6Jeho spravedlnost nebesa zvěstují, vždyť Bůh je soudce – on jediný! séla7„Slyš, lide můj, a promluvím, slyš, Izraeli, já tě usvědčím: Já, Bůh, jsem přece Bohem tvým!8Kvůli tvým obětem tě neviním, tvé zápaly mi nikdy nechybí.9Nechci však býka z chlévů tvých, nechci kozlíky z tvé ohrady!10Všechna zvěř v lese přece patří mi, také dobytek na horách nesčetných.11Znám všechny ptáky v nebesích,[1] divoké šelmy jsou mým vlastnictvím.12Nepožádám tě, i kdybych hladověl – mně patří svět i všechno v něm!13Cožpak se živím masem hovězím, cožpak ho krví kozlů zapíjím?14Přinášej Bohu oběť vděčnosti, své sliby plň před Nejvyšším.15Volej mě v den svého soužení, vysvobodím tě a ty mě oslavíš!“16Darebáka však Bůh takto osloví: „K čemu odříkáváš moje zákony, mou smlouvu do úst proč bereš si?17Vždyť přece nechceš dát se poučit, má slova za hlavu jsi zahodil.18Vidíš-li zloděje, přátelíš se s ním, s cizoložníky ses ztotožnil!19Svá ústa poskytuješ slovům zlým, tvůj jazyk spřádá úskoky.20Sedíš si a bratra hanobíš, syna své matky ostouzíš.21Kdybych dál mlčel nad tím, co provádíš, pomyslel by sis, že jsem ti podobný. Proto tě nyní obviním, před tvýma očima tě napravím!22Kdo Boha pomíjíte, toto pochopte: Když já vás napadnu, kdo vám pomůže?23Kdo přináší oběť vděčnosti, ten mě ctí; kdo svoje cesty napraví, tomu ukážu Boží spasení!“
Žalm 50
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Ein Psalm Asaphs. Der Mächtige, Gott der HERR, er redet und ruft die Erde vom Aufgang der Sonne bis zu ihrem Niedergang. (1Pa 15,14; 1Pa 15,19; 1Pa 25,1; Jb 11,5; Ž 73,1; Iz 1,2; Iz 41,4)2Aus Zion, der Schönheit Vollendung, erscheint Gott im Lichtglanz. (Dt 33,2; Ž 48,3; Ž 80,2; Pl 2,15)3Unser Gott kommt und schweigt nicht; verzehrendes Feuer geht vor ihm her, und rings um ihn stürmt es gewaltig. (Ex 19,16; Dt 4,24; Ž 96,13; Iz 1,2; Iz 62,1; Da 7,9)4Er ruft dem Himmel droben zu und der Erde, damit er sein Volk richte: (Dt 31,28)5»Versammelt mir meine Getreuen, die den Bund mit mir schlossen über dem Opfer!« (Ex 24,3)6Und der Himmel verkündet seine Gerechtigkeit, dass Gott selbst Richter ist. (Sela.) (Gn 18,25; Ž 7,9; Ž 7,12; Ž 97,6; Sk 10,42; Sk 17,31)7»Höre, mein Volk, so will ich reden; Israel, ich lege gegen dich Zeugnis ab! Ich bin Gott, dein Gott. (Ex 20,2; Dt 6,4; Ž 46,11; Ž 81,9)8Deiner Opfer wegen will ich dich nicht tadeln, sind doch deine Brandopfer stets vor mir. (Jr 7,21)9Ich will keinen Stier aus deinem Haus nehmen, keine Böcke aus deinen Hürden; (Ž 40,7; Mi 6,6)10denn mir gehören alle Tiere des Waldes, das Vieh auf tausend Bergen. (Ž 24,1)11Ich kenne alle Vögel auf den Bergen, und was sich auf dem Feld regt, ist mir bekannt. (L 12,6)12Wenn ich hungrig wäre, so würde ich es dir nicht sagen; denn mir gehört der Erdkreis und was ihn erfüllt. (Dt 10,14; Ž 89,12)13Sollte ich etwa Stierfleisch essen oder Blut von Böcken trinken?14Opfere Gott Dank und erfülle dem Höchsten deine Gelübde; (Dt 23,21; Ž 50,23; Na 2,1; Žd 13,15)15und rufe mich an am Tag der Not, so will ich dich erretten, und du sollst mich ehren!« (Ž 34,5; Ž 86,7; Ž 107,13; Ž 107,19; Ž 107,28)16Zu dem Gottlosen aber spricht Gott: »Was zählst du meine Satzungen auf und nimmst meinen Bund in deinen Mund, (Lv 26,14; Ř 2,17; Tt 1,16)17da du doch Zucht hasst und meine Worte verwirfst? (Neh 9,26; Př 1,29)18Siehst du einen Dieb, so freundest du dich mit ihm an, und mit Ehebrechern hast du Gemeinschaft; (Iz 1,23; Jr 5,7)19deinen Mund lässt du Böses reden, und deine Zunge knüpft Betrug. (Ž 10,7; Př 10,6; Př 15,28)20Du sitzt da und redest gegen deinen Bruder; den Sohn deiner Mutter verleumdest du. (Lv 19,16; Př 10,18)21Das hast du getan, und ich habe geschwiegen; da meintest du, ich sei gleich wie du. Aber ich will dich zurechtweisen und es dir vor Augen stellen! (Jb 32,12; Iz 55,8; Iz 57,11; 2Tm 3,16)22Seht doch das ein, die ihr Gott vergesst, damit ich nicht hinwegraffe, und keiner rettet! (Dt 32,39; Jb 8,13; Př 29,1; Oz 5,14; Jk 1,23)23Wer Dank opfert, der ehrt mich, und wer [seinen] Weg [recht] ausrichtet, dem zeige ich das Heil Gottes!« (Ž 50,14; Ž 91,16)