od Biblion1Poutní píseň. Pamatuj, Hospodine, na Davida i na všechno, co podstoupil –2na to, co Hospodinu přísahal, když Mocnému Jákobovu složil slib:3„Jistěže nevejdu do svého domu, na svoje lůžko nelehnu,4svým očím nedovolím usnout, svým víčkům nedám poklesnout,5dokud nenajdu domov Hospodinu, příbytek Jákobovu Mocnému.“6O jeho Truhle jsme v Efratě slyšeli, nalezli jsme ji v kraji Jearim.[1]7K jeho příbytku pojďme již, klaňme se u jeho podnoží!8„Povstaň, Hospodine, ke svému spočinutí, společně s Truhlou síly tvé!9Tví kněží ať jsou spravedlností oděni, tvoji věrní ať jásají!10Pro Davida, služebníka svého, neodmítej svého pomazaného!“[2]11Hospodin Davidovi věrně přísahal, co nechce nikdy odvolat: „Jeden z tvých vlastních potomků dosedne po tobě na tvůj trůn.12Když tvoji synové mou smlouvu zachovají a má svědectví, jimž je vyučím, i jejich synové na věky věků dosednou na tvůj trůn.“[3]13Hospodin si přece Sion zvolil, oblíbil si jej za svůj příbytek:14„Zde je mé spočinutí na věčné věky, zde budu přebývat, jak toužil jsem!15Štědře požehnám jeho zásoby, jeho chudé chlebem nasytím,16jeho kněží obléknu spasením, jeho věrní budou jásat radostí!17Zde nechám vyrůst roh Davidův, o svíci svého pomazaného se postarám.18Jeho nepřátele obléknu v hanbu, na jeho hlavě však zazáří koruna.“[4]
Žalm 132
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Ein Wallfahrtslied. Gedenke, o HERR, dem David alle seine Mühsal, (Neh 5,19; Neh 13,14; Neh 13,22; Ž 106,4)2dass er dem HERRN schwor und dem Mächtigen Jakobs gelobte: (Gn 49,24; Ž 132,11; Iz 49,26; Jr 32,18)3»Ich will nicht in das Zelt meines Hauses gehen, noch mein Ruhelager besteigen, (2S 7,2; Ag 1,8; Mt 6,33)4ich will meinen Augen keinen Schlaf gönnen und meinen Augenlidern keinen Schlummer, (Gn 24,33; Rt 3,18; Př 6,4)5bis ich eine Stätte gefunden habe für den HERRN, eine Wohnung für den Mächtigen Jakobs!« (1Kr 8,17; 1Pa 28,2; Sk 7,46)6Siehe, wir hörten von ihr in Ephrata; wir haben sie gefunden im Gebiet von Jear! (1Pa 13,6)7Wir wollen kommen zu seiner Wohnung, wir wollen anbeten bei dem Schemel seiner Füße! (2Pa 28,2; Ž 99,5; Ž 110,1; Pl 2,1; Mt 5,34; Mt 22,44; Žd 1,13; Žd 10,13)8Mache dich auf, o HERR, zu deiner Ruhestätte, du und die Lade deiner Macht! (Nu 10,35; 2Pa 6,41)9Deine Priester sollen sich in Gerechtigkeit kleiden, und deine Getreuen sollen jubeln. (Jb 29,14; Ž 32,11; Ž 33,1; Ž 132,16; Iz 44,23)10Um Davids, deines Knechtes, willen weise das Angesicht deines Gesalbten nicht ab! (Ž 18,1; Ž 18,51; Ž 84,9)11Der HERR hat David in Wahrheit geschworen, davon wird er nicht abgehen: »Einen von der Frucht deines Leibes will ich auf deinen Thron setzen! (Gn 22,16; Nu 23,19; 2S 7,12; 1Pa 17,11; Ž 89,4; Ž 89,36; Žd 6,13)12Wenn deine Söhne meinen Bund bewahren und mein Zeugnis, das ich sie lehren will, so sollen auch ihre Söhne für immer auf deinem Thron sitzen!« (1Kr 8,25; 2Pa 7,18; Ž 119,102; Iz 54,13)13Denn der HERR hat Zion erwählt, hat sie zu seiner Wohnung begehrt: (Ž 48,2)14»Dies ist für immer meine Ruhestatt, hier will ich wohnen; denn ich habe sie begehrt. (1Pa 23,25; Ž 68,17; Ž 132,8; Ez 48,35; Sf 3,15; Za 1,16)15Ihre Nahrung will ich reichlich segnen, ihre Armen sättigen mit Brot. (Iz 30,20; Jr 31,14; L 1,53)16Ihre Priester will ich mit Heil bekleiden, und ihre Getreuen sollen jubeln. (2Pa 6,41; Ž 132,9; Iz 61,10; Zj 19,7)17Dort will ich dem David ein Horn hervorsprossen lassen, eine Leuchte zurichten meinem Gesalbten. (1Kr 15,4; 2Pa 21,7; Ž 89,18; L 1,69; L 2,30)18Seine Feinde will ich mit Schande bekleiden; aber auf ihm soll seine Krone glänzen!« (Ž 35,26; Ž 78,66; Iz 9,6; Za 6,11; Zj 14,14; Zj 19,12)