1Vyprávěl jim také podobenství, jak je potřeba stále se modlit a nevzdávat se:2„V jednom městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a člověka si nevážil.3V tom městě byla také jedna vdova. Pořád za ním chodila a říkala: ‚Zjednej mi právo proti mému odpůrci!‘4Dlouho se mu nechtělo, ale potom si řekl: ‚Boha se nebojím, člověka si nevážím,5ale ta vdova na mě tak dotírá, že jí zjednám právo – jinak mě snad už úplně umoří!‘“6Tehdy Pán řekl: „Slyšeli jste, co řekl ten nespravedlivý soudce?!7A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? Myslíte, že jim bude otálet pomoci?8Říkám vám, že jim zjedná právo, a to rychle. Až ale přijde Syn člověka, najde na zemi víru?“
O farizeovi a výběrčím daní
9Také některým z těch, kdo spoléhali na svou vlastní spravedlnost a ostatními pohrdali, vyprávěl podobenství:10„Dva lidé se šli do chrámu modlit; jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní.11Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba jako tenhle výběrčí daní.12Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů…‘13Výběrčí daní zůstal úplně vzadu. Neodvažoval se ani vzhlédnout k nebi, ale bil se do prsou: ‚Bože, smiluj se nad hříšníkem, jako jsem já!‘14Říkám vám, že tento muž, nikoli tamten, odešel domů ospravedlněn. Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
Kdo vejde do Království
15Přinášeli k němu také nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, okřikovali je.16Ježíš si je ale zavolal a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království!17Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“18Tehdy se ho jeden přední muž zeptal: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“19Ježíš mu ale řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý – jen jediný, Bůh.20Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, cti svého otce i matku.‘“[1]21On odpověděl: „To všechno jsem dodržoval odmalička.“22„Chybí ti jen jedno,“ řekl mu Ježíš, když to uslyšel. „Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“23Jeho však ta slova velice zarmoutila. Byl totiž nesmírně bohatý.24Když Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil,[2] řekl: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!25To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“26„Kdo tedy může být spasen?“ ptali se ti, kdo to slyšeli.27„Co je u lidí nemožné, je možné u Boha,“ odpověděl jim.28„Pohleď,“ ozval se tehdy Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.“29„Amen, říkám vám,“ odpověděl jim Ježíš, „že není nikdo, kdo by opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti kvůli Božímu království30a nepřijal by v tomto čase mnohem více a v nadcházejícím věku věčný život.“
Blížíme se k Jeruzalému
31Tehdy vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam se naplní všechno, co je o Synu člověka psáno skrze proroky.32Bude vydán pohanům, bude zesměšněn, pohaněn a popliván.33Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.“34Oni však nic z toho nepochopili. Smysl toho výroku jim zůstal skryt, takže nerozuměli, o čem mluví.
Pane, ať vidím!
35Když přicházel k Jerichu, jeden slepec tam seděl u cesty a žebral.36Uslyšel procházející zástup a ptal se, co se to děje.37Když mu pověděli, že tudy jde Ježíš Nazaretský,38začal křičet: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“39Ti, kdo šli před Ježíšem, ho napomínali, ať mlčí, ale on křičel tím více: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“40Ježíš se zastavil a nechal ho k sobě přivést. Když přistoupil, Ježíš se ho zeptal:41„Co mám pro tebe udělat?“ „Pane, ať vidím!“ zvolal.42„Prohlédni,“ řekl mu Ježíš. „Tvá víra tě uzdravila.“43A on ihned prohlédl. Potom šel za ním, oslavoval Boha a všechen lid, který to viděl, vzdal chválu Bohu.
1En gång, när Jesus ville visa sina lärjungar hur viktigt det är att alltid be och inte ge upp, berättade han den här liknelsen för dem:2”I en stad fanns det en domare, som varken fruktade Gud eller brydde sig om människor.3I samma stad fanns också en änka som ständigt och jämt kom till honom och sa: ’Hjälp mig att få ut det jag ska ha av min motpart.’4Under en tid struntade han i henne, men till slut sa han till sig själv: ’Visserligen fruktar jag inte Gud eller bryr mig om människor,5men den här änkan har blivit för besvärlig. Det är bäst jag ser till att hon får det hon har rätt till. Annars sliter hon ut mig med sitt ständiga tjat.’ ”6Sedan sa Herren: ”Hör vad denna orättfärdiga domare säger!7Skulle då inte Gud vilja ge rätt åt sina utvalda, när de ber till honom dag och natt? Skulle han låta dem vänta?8Jag säger er att han snart ska ge dem deras rätt. Men kommer Människosonen att hitta någon tro på jorden när han kommer?”
Liknelsen om farisén och tullindrivaren
9Till några som litade på sin egen rättfärdighet och som såg ner på andra människor berättade Jesus denna liknelse:10”Två män gick till templet för att be. En av dem var farisé, den andre var tullindrivare.11Farisén stod för sig själv och bad: ’Tack Gud för att jag inte är som andra, de som stjäl, gör orätt och är otrogna i sitt äktenskap, eller som tullindrivaren där borta!12Jag fastar två gånger i veckan och jag ger en tiondel[1] av allt jag tjänar.’13Men tullindrivaren stod en bit bort och vågade inte ens lyfta blicken mot himlen utan slog händerna mot bröstet och ropade: ’Gud, var nådig mot mig syndare!’14Jag säger er att han var det, inte den andre, som gick hem rättfärdig. För den som upphöjer sig själv ska förödmjukas, men den som ödmjukar sig ska upphöjas.”
Jesus ber för barnen
15Folk kom också fram till Jesus med sina små barn för att han skulle röra vid dem. Men hans lärjungar fick se det och körde bort dem.16Då kallade Jesus till sig barnen och sa till dem: ”Låt barnen komma till mig, hindra dem inte, för Guds rike tillhör sådana som de.17Sannerligen säger jag er: den som inte tar emot Guds rike som ett barn kommer överhuvudtaget inte in dit.”
Jesus talar med en rik man
18En av de ledande männen frågade Jesus: ”Gode Mästare, vad ska jag göra för att få evigt liv?”19”Varför kallar du mig god?” frågade Jesus. ”Ingen är god förutom Gud[2].20Buden kan du: ’Du ska inte vara otrogen i ditt äktenskap, Du ska inte mörda, Du ska inte stjäla, Du ska inte vittna falskt, Visa respekt för din far och mor.[3]’ ”21Mannen svarade: ”Alla dessa har jag hållit ända sedan jag var ung.”22Då sa Jesus till honom: ”Det är bara en sak till du behöver göra. Sälj allt du äger och ge pengarna till de fattiga. Då ska du få en skatt i himlen. Kom sedan och följ mig.”23Men när mannen hörde det, blev han bedrövad, för han var mycket rik.24Jesus såg det och sa: ”Hur svårt är det inte för den som har pengar att komma in i Guds rike!25Det är lättare för en kamel att komma igenom ett nålsöga än för en rik att komma in i Guds rike.”26De som hörde detta sa: ”Vem kan då bli räddad?”27Jesus svarade: ”Det som är omöjligt för människor är möjligt för Gud.”28Då sa Petrus: ”Vi har lämnat allt vi ägde för att följa dig.”29”Sannerligen säger jag er”, svarade Jesus: ”var och en som lämnar hus eller hustru eller man eller syskon eller föräldrar eller barn för Guds rikes skull,30han ska få mångdubbelt igen redan här i tiden och dessutom evigt liv i den kommande tidsåldern.”
Jesus förutsäger för tredje gången att han ska dö
31Jesus samlade sedan de tolv omkring sig och sa till dem: ”Vi är nu på väg upp till Jerusalem, och där ska allt det som profeterna skrivit om Människosonen gå i uppfyllelse.32Han ska överlämnas till hedningarna[4], och han ska bli hånad och misshandlad. De ska spotta på honom33och piska honom och till slut döda honom, och på den tredje dagen ska han uppstå.”34Men hans lärjungar fattade inget av detta. Betydelsen var dold för dem och därför begrep de ingenting av det han sa.
Jesus botar en blind tiggare utanför Jeriko
35På sin väg närmade sig Jesus Jeriko, och där satt då en blind man vid vägkanten och tiggde.36Mannen hörde en folkhop komma på vägen och frågade vad som stod på.37När han då fick höra att det var Jesus från Nasaret som kom,38började han ropa: ”Jesus, Davids Son, förbarma dig över mig!”39Folket som gick främst försökte få honom att hålla tyst, men han ropade bara ännu högre: ”Davids Son, förbarma dig över mig!”40Jesus stannade och sa till dem att leda fram mannen till honom. Och han frågade honom när han kom:41”Vad vill du att jag ska göra för dig?” ”Herre”, bad mannen, ”jag vill kunna se igen!”42Då sa Jesus till honom: ”Du kan se igen! Din tro har gjort dig frisk[5].”43Och genast kunde mannen se. Sedan följde han efter Jesus och hyllade Gud, och alla som såg det lovprisade Gud.