1Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, o Moábu: „Běda městu Nebó – bude zničeno! Kiriatajim bude zahanbeno, dobyto, ta pevnost bude troskou hanebnou.2Moábu už žádná chlouba nezbyla, v Chešbonu se na něj chystá pohroma: ‚Pojďme je vyhladit, ať nejsou národem!‘ I ty, Madmene, budeš umlčen, už jde po tobě meč!3Z Choronaim je slyšet křik: Zkáza, hrozné neštěstí!4Moáb je rozdrcen, zní nářek maličkých.5Luchitským svahem s pláčem stoupají, ve stráních u Choronaim nad tou zkázou křičí úzkostí:6‚Utečte! Život si zachraňte! Přežijte jako křoví v pustině!‘7Protože spoléháš na své výdobytky a poklady, i ty sám budeš dobyt. Tvůj bůh Kemoš půjde do vyhnanství a s ním i jeho kněží a velmoži.8Na každé město přitáhne zhoubce, neunikne mu žádné z nich. Celá pláň zahyne, rovina zajde, jak řekl Hospodin.9Posypte Moáb solí, vždyť bude obrácen v trosky![1] Z jeho měst zbudou sutiny, kde nikdo nebydlí.10Zlořečený, kdo koná Hospodinovo dílo nedbale! Zlořečený, kdo zdržuje svůj meč od krve!11Moáb si odmalička žil v pohodlí, jak víno nad sedlinou měl svůj klid. Z nádoby do nádoby ho nikdo nepřelil, nemusel odejít do vyhnanství. A proto chutná tak jako vždy, jeho vůně se nemění.12Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy na něj pošlu přelévače, kteří jej vylijí, vyprázdní jeho nádoby a džbány rozbijí.13Moáb se bude stydět za Kemoše, jako se národ Izrael styděl za Bet-el, tu svoji ‚naději‘.[2]14Na co říkáte: ‚My jsme hrdinové, muži připravení do boje‘?15Moáb bude zahuben, jeho města vzata útokem. Výkvět jeho mladých padne při porážce, praví Král – Hospodin zástupů se jmenuje.16Zkáza Moábu se přiblížila, řítí se na něj záhuba.17Litujte ho všichni okolo, všichni, kdo znáte jeho slovutnost: ‚Ach, jak mocné žezlo zlomeno, hůl, jež se skvěla nádherou!‘18Dolů ze slávy, v prachu usedni, trůnící Dcero dibonská! Zhoubce Moábu na tebe zaútočil, rozbořil tvé pevnosti.19Postav se na cestě a vyhlížej, obyvatelko města Aroer. Ptej se uprchlíků, uprchlic ptej se, říkej: ‚Co se to děje?‘20Moáb se stydí, jak je rozdrcen. Naříkejte a kvílejte! Podél Arnonu oznamujte: Moáb je zahuben!21Na náhorní rovinu přišel soud – na Cholon, Jahcu i Mefaat,22na Dibon, Nebó i Bet-diblataim,23na Kiriatajim, Bet-gamut i Bet-meon,24na Keriot, Bosru i ostatní moábská města, blízká i vzdálená.25Moábův roh byl odťat, jeho paže byla zlomena, praví Hospodin.26Opijte ho za to, že se vzpínal proti Hospodinu. Ať se Moáb válí ve zvratcích, ať je konečně i on pro smích!27Copak ses nevysmíval Izraeli? Copak byl chycen mezi zloději, že se otřásáš opovržením, kdykoli se o něm zmíníš?28Opusťte města, usaďte se na skále, Moábci! Buďte jako holubice nad srázem hnízdící.29Slyšeli jsme o Moábově pýše, o jeho pýše nezměrné, o tom, jak se chová pyšně a zpupně, jaké má srdce naduté.30Znám, praví Hospodin, jeho vztek; jeho chlubení je však falešné – na nic se nezmůže!31A proto oplakávám Moáb, pro celý Moáb naříkám, nad muži z Kir-cheresu lkám.32Nad tebou pláču, révo Sibmy, tak jako pláče Jaezer. Tvé výhonky až k moři dosahovaly, k Mrtvému moři, až po Jaezer; teď ale na tvé zralé hrozny, na tvé vinobraní vpadl ničitel!33Zmizelo veselí a jásot v zahradách po celé zemi moábské. Víno jsem z lisů odebral, s veselým křikem už se nešlape – ten křik už není jásotem!34Křik z Chešbonu a Eleale bude slyšet až do Jahcy, bude znít od Coaru k Choronaim až k Eglat-šelišiji, neboť vyschnou dokonce i nimrimské potoky.35Skoncuji s Moábem, praví Hospodin – s těmi, kdo vystupují na posvátné výšiny a svým bohům pálí oběti.36Mé srdce nad Moábem jak flétna naříká, nad muži z Kir-cheresu jak flétna naříká, vždyť bude zničeno vše, co vyzískal!37Každá hlava oholena, všechen vous ostříhán, všechny ruce samá jizva a pytlovina přes bedra.38Na všech moábských střechách, na náměstích jen samé truchlení. Roztříštím Moáb jako džbán, který už nikdo nechce, praví Hospodin.39Tolik střepů! Tolik kvílení! Moáb se v hanbě zády obrací. Moáb už budí jenom posměšky k výstraze všemu okolí.40Tak praví Hospodin: Hle, orel se vrhá na Moáb, už nad ním křídla prostírá!41Města padnou do zajetí, pevnosti budou dobyty. Srdce moábských hrdinů bude v onen den jako srdce ženy v porodních bolestech.42Moáb bude zničen, aby už nebyl národem, neboť se vzpínal proti Hospodinu.43Strach a prach a past na vás, obyvatelé Moábu! praví Hospodin.44Kdo před tím strachem bude utíkat, padne do propasti v prach; kdo z propasti se vyškrábá, nad tím se sklapne past. Přivedu totiž na Moáb čas zúčtování, praví Hospodin.45Ve stínu Chešbonu se zastaví vyčerpaní běženci. Z Chešbonu ale oheň vyšlehne, z domu Sichonova plamen, jenž pohltí skráně Moábu, lebky těch pyšných křiklounů.46Běda tobě, Moábe! Lid Kemošův zahyne. Tví synové půjdou do zajetí, tvé dcery pryč do vyhnanství.47V posledních dnech ale Moábův osud změním, praví Hospodin.“ Zde končí soud nad Moábem.
1Om Moab: Så säger härskarornas HERRE, Israels Gud: ”Ve över Nebo, för det har lagts i ruiner. Kirjatajim har kommit på skam och erövrats, fästningen har kommit på skam och krossats.2Moab prisas inte mer, i Heshbon har man smidit onda planer för dess fall: ’Kom, låt oss göra slut på Moab som nation.’ Också du, Madmen, ska tystas, svärdet förföljer dig.3Klagorop hörs från Horonajim, våld och stor förödelse.4Moab är krossat. Dess små klagar högt.[1]5Man går uppför Luchits höjd, bittert gråtande. På vägen ner till Horonajim hörs ångestfyllda rop över förödelsen.6Fly för era liv! Bli som buskar i öknen!7Eftersom du har satt din lit till dina gärningar och rikedomar, ska också du erövras. Kemosh ska föras bort i fångenskap med sina präster och furstar.8Förgöraren ska komma till varje stad, ingen stad ska komma undan. Dalen ska läggas i ruiner och slätten förstöras, som HERREN har sagt.9Res en gravsten över Moab,[2] för det ska jämnas med marken. Dess städer ska läggas öde och ingen ska kunna bo där.10Förbannad är den som inte utför HERRENS verk helhjärtat! Förbannad är den som är rädd för att bloda ner sitt svärd!11Moab har levt i trygghet sedan sin ungdom, ostörd likt vin som lämnats för att vila på dräggen utan att hällas från kärl till kärl. Han har aldrig drivits i landsflykt och har därför bibehållit både arom och smak.12Men det kommer en tid, säger HERREN, då jag ska sända vintappare till honom. De ska tappa vin ur hans fat, tömma och krossa dem.13Moab ska skämmas för Kemosh, precis som israeliterna skämdes för Betel som de förtröstade på.14Hur kan ni säga: ’Vi är hjältar och tappra krigsmän’?15Men nu ska Moab fördärvas, och dess städer invaderas. De bästa av hans unga män drar ut för att slaktas, säger Konungen, härskarornas HERRE är hans namn.16Moabs undergång är nära, dess olycka kommer med hast.17Klaga över honom, alla ni som finns runt omkring honom, alla ni som känner hans rykte. Säg: ’Hur sönderbruten är inte den starka spiran, den praktfulla härskarstaven!’18Stig ner från härligheten och sätt dig på den torra marken, du dotter Divons invånare, för Moabs fördärvare kommer mot dig och förgör dina fästen.19Ställ dig vid vägen och spana, du Aroers invånare, fråga honom som flyr och henne som försöker komma undan: ’Vad är det som har hänt?’20Moab har kommit på skam och är krossat. Klaga och gråt! Berätta vid Arnon att Moab är förstört.21Domen har kommit över slättlandet, över Holon, Jahas, Mefaat,22Divon, Nebo, Bet Divlatajim,23Kirjatajim, Bet Gamul, Bet Meon,24Keriot och Bosra och över alla andra städer i Moabs land, både nära och fjärran.25Moabs horn har huggits av, hans arm är bruten, säger HERREN.26Gör honom drucken, för han har förhävt sig mot HERREN. Moab ska vältra sig i sina egna spyor och bli till ett åtlöje för alla, också han.27Var inte Israel till åtlöje för dig? Fann man honom bland tjuvar, eftersom du skakar på huvudet så ofta du talar om honom?28Lämna städerna och bosätt er i klippan, ni Moabs invånare! Var som duvan som bygger sitt bo inne i gapande klippklyftor!29Vi har alla hört om Moabs högfärd, hans måttlösa övermod, hans stolthet, arrogans, överlägsenhet och självupphöjelse.30Jag känner hans arrogans och tomma prat, säger HERREN. Tomma är deras gärningar.31Därför jämrar jag mig över Moab, klagar över hela Moab och suckar över Kir-Heres män.32Mer än över Jaser gråter[3] jag över dig, du Sivmas vinstock. Dina rankor sträckte sig ut över havet och nådde ända till Jasers hav. Förgöraren har slagit ner bland din frukt och din vinskörd.33Glädjen och jublet är borta från trädgårdarna, från Moabs land. Jag har stoppat vinflödet från pressarna, ingen trampar druvorna längre. Det hörs rop, men inga glädjerop.[4]34Från Heshbon och Elale höjs klagan, deras rop hörs ända till Jahas, från Soar till Horonajim och Eglat Shelishia. Också Nimrims vatten har blivit till uttorkad mark.35I Moab ska jag göra slut på dem som bär fram offer på höjderna och tänder rökelse till sina gudar, säger HERREN.36Därför klagar mitt hjärta över Moab som en flöjt, ja mitt hjärta klagar som en flöjt över Kir-Heres män. Därför är allt deras välstånd som de förvärvat borta.37Varje huvud är rakat och varje skägg avklippt. Varje hand är ristad och var och en har klätt sig i säcktyg.38På alla tak och på alla torg i Moab hålls dödsklagan, för jag har krossat Moab som man krossar en oduglig kruka, säger HERREN.39’Ack, Moab är förstört!’ klagar de. ’Moab vänder sig bort i skam.’ Moab har blivit till åtlöje och skräck för alla sina grannar.”40För så säger HERREN: ”En örn svävar fram och breder ut sina vingar över Moab.41Städerna[5] intas, fästningarna erövras. Den dagen är Moabs hjältar ängsliga som kvinnor i barnsnöd.42Moab ska utplånas som folk på grund av sitt övermod inför HERREN.43Skräck, fallgrop och snara ska bli er lott, ni Moabs invånare, säger HERREN.44Den som flyr undan skräcken ska falla i gropen, och den som tar sig upp ur gropen ska fastna i snaran. Jag ska låta ett bestraffningens år drabba Moab, säger HERREN.45I skuggan av Heshbon står flyktingarna kraftlösa. En eld har gått ut från Heshbon, en låga från Sichons mitt, och förtär Moabs tinning och hjässan på de larmande stridsmännen.46Ve dig, Moab! Kemoshs folk är slaget, och dina söner har förts bort i exil, dina döttrar till fångenskap.47Men den dagen kommer, säger HERREN, då jag ska återupprätta Moab.” Så långt domen över Moab.