1Běda tobě, zhoubce, který jsi nebyl huben! Běda tobě, zrádce, který jsi nebyl zrazen! Až dokonáš zhoubu, budeš zahuben, až dovršíš zradu, budeš vyzrazen.2Smiluj se nad námi, Hospodine – v tebe doufáme! Buď nám každé ráno posilou a v čase soužení záchranou.3Před tvým mocným hlasem národy utečou, jakmile povstaneš, pohané se rozprchnou.4Jejich kořist zmizí, jako by ji spolkly housenky, lidé se na ni vyrojí jako kobylky.5Hospodin je vznešený – bydlí v nebesích, právem a spravedlností Sion naplní.6Bude ti jistotou po všechny tvé dny, pokladem spásy, moudrosti a vědění – úcta k Hospodinu je jeho bohatstvím!7Hle – Arielci[1] kvílí v ulicích, hořce pláčou, kdo jednali o mír.8Cesty jsou opuštěné, zmizeli poutníci, smlouva porušena, svědci[2] v opovržení, člověka si nikdo neváží.9Zem chřadne, uvadá, Libanon v hanbě usychá; z Šáronu zbyla pustá pláň, Bášan i Karmel opadal.10Teď povstanu, praví Hospodin, teď se pozvednu a vyvýším!11Těhotní senem, slámu rodíte; ohněm vás pohltí vlastní hněv.12Národy budou spáleny na prášek, vykácené trní oheň sežehne.13Slyšte, dalecí, co jsem vykonal, poznejte, blízcí, jakou sílu mám!14Hříšníci na Sionu děsí se, zděšení jímá bezbožné: „Kdo z nás obstojí před sžírajícím ohněm? Kdo z nás obstojí před věčným plamenem?“15Ten, kdo žije poctivě a mluví upřímně,[3] kdo zavrhuje zisk z vydírání a uhýbá před úplatky, kdo nechce poslouchat vražedné plány a odmítá přihlížet neštěstí.16Takový bude žít na výšinách a skálopevný bude jeho hrad, takový bude mít chleba dostatek a voda mu nikdy chybět nebude.
Pohleď na Sion
17Krále v jeho kráse na vlastní oči uvidíš, spatříš tu zemi, jež prostírá se do dáli.18Pak budeš přemítat nad přežitými hrůzami: „Kde je sepisovatel, kde výběrčí daní, kde ten, kdo sepisoval poklady?“19Nikdy už neuvidíš ten drzý lid, lid podivné řeči, jaká se neslyší, koktavý jazyk, jejž nelze pochopit.[4]20Pohleď na Sion, to město našich slavností! Tvé oči Jeruzalém uvidí, to klidné obydlí, stan, jenž se nezboří. Nikdy už se nevytrhnou jeho kolíky, z jeho provazů nepovolí ani jediný.21Tam pro nás Hospodin bude Vznešený, budou tam široké řeky a potoky, nepřistane tam ale loď s veslaři, nepoplují tam mocné koráby.22Hospodin je přece náš soudce, Hospodin je náš zákonodárce, Hospodin je náš král a spasitel!23Ochable visí tvoje lanoví, stožár se viklá, plachty svěšeny; jednou si ale rozdělíš spoustu kořisti – i chromí se toho lupu zúčastní!24Nikdo tam žijící neřekne: „Jsem nemocný.“ Lid, který tam bydlí, bude zbaven vin.
1Ve dig som förstör men själv inte blir förstörd, förråder men inte själv blir förrådd! När du slutat förstöra ska du själv bli förstörd, och när du slutat förråda ska du själv bli förrådd.2Var nådig mot oss, HERRE, för vi väntar på dig. Var vår styrka varje morgon och vår räddning i nödens tid.3Folken flyr för din rösts väldiga dån, de skingras inför ditt majestät.4Som gräshoppor plundrar de er, som en gräshoppssvärm anfaller de.5Upphöjd är HERREN som bor i höjden. Han fyller Sion med rätt och rättfärdighet.6Han är den säkra grunden för dina tider,[1] en källa till räddning, vishet och kunskap. HERRENS fruktan är dess skatt.7Se! Deras hjältar klagar på gatorna, fredens budbärare gråter bittert.8Vägarna ligger öde, ingen färdas på stigarna. Förbundet är brutet, vittnena[2] föraktas och en människa betyder inget.9Landet sörjer och tynar bort. Libanon blygs och torkar ut. Sharon har blivit som ödemark. I Bashan och Karmel faller löven.10Men HERREN säger: ”Nu ska jag resa mig och visa min höghet, min upphöjdhet.11Ni är havande med halm och föder strå. Er andedräkt är en eld som förtär er.12Folken ska brännas till aska, likt törnen som huggs ner och kastas i elden.”13Hör vad jag har gjort, ni som är långt borta! Och ni som är nära, lägg märke till min makt!14Syndarna i Sion darrar, bävan drabbar de gudlösa. ”Vem av oss kan bo vid en förtärande eld, vid eviga lågor?”15Den som lever rättfärdigt och talar det rätta, den som avvisar vad man kan få genom utpressning och inte låter sina händer ta emot mutor, den som inte vill höra talas om våldsdåd och vägrar se åt onda gärningar.16Han får bo på höjderna, klippfästen ska vara hans tillflykt. Han ska ha tillräckligt med mat och inte behöva sakna vatten.17Dina ögon ska se kungen i hans härlighet och ett vidsträckt land i fjärran.18Du ska då i din tanke gå tillbaka till den fruktansvärda tiden. ”Var är nu han som höll räkning? Var är skatteindrivaren? Och han som räknade tornen?”19Nu slipper du se det grymma folket, som talade så underligt, ett främmande obegripligt språk.20Se på Sion, våra högtiders stad! Du ska få se Jerusalem, en trygg boplats, ett tält som inte behöver flyttas, vars pluggar aldrig dras upp och vars linor inte slits av.21Där ska HERREN finnas för oss i sitt majestät. Där flyter breda floder och strömmar, men inga farkoster med åror färdas där, inte heller mäktiga krigsskepp med segel.22För HERREN är vår domare, HERREN är vår lagstiftare, och HERREN är vår kung, han är den som räddar oss.23Dina tåg hänger slaka och håller inte masten fäst, inte heller är seglet spänt.[3] Mycket byte ska då delas, och även de lama ska vara med och få sin del.24Ingen invånare ska längre säga: ”Jag är sjuk.” Folket som bor där har fått sin synd förlåten.