1Potom Bůh Jákobovi řekl: „Vstaň a vydej se vzhůru do Bet-elu. Bydli tam a postav tam oltář Bohu, jenž se ti ukázal, když jsi utíkal před svým bratrem Ezauem.“2Jákob tedy řekl své rodině a všem, kdo byli s ním: „Zbavte se cizích bohů, jež máte u sebe, očistěte se a převlečte si šaty!3Potom vstaňme a pojďme vzhůru do Bet-elu. Tam postavím oltář Bohu, jenž mě vyslyšel v den mé úzkosti a byl se mnou na cestě, kterou jsem šel.“4Odevzdali tedy Jákobovi všechny cizí bohy, které měli při sobě, i náušnice, jež nosili v uších, a Jákob je zakopal pod tím dubem, který stál u Šechemu.5Potom táhli dál. Boží hrůza padla na města kolem nich, a tak Jákobovi synové nebyli pronásledováni.6Jákob tenkrát přišel do Luzu (to jest do Bet-elu) v kanaánské zemi – on i všichni, kdo byli s ním –7a postavil tam oltář. Nazval to místo El-betel, Bůh Bet-elu, neboť tam se mu ukázal Bůh, když utíkal před svým bratrem.8Tehdy zemřela Rebečina chůva Debora a byla pochována pod oním dubem u Bet-elu. Proto se mu říká Alon-bachut, Dub nářků.9Jákobovi se na jeho cestě z Padan-aramu znovu ukázal Bůh a požehnal mu.10Bůh mu řekl: „Jmenuješ se Jákob; tvé jméno však už nebude znít Jákob, ale budeš se jmenovat Izrael.“[1] A tak se mu říká Izrael.11Bůh mu řekl: „Já jsem Všemohoucí Bůh. Ploď se a množ se, a bude z tebe národ, dokonce svazek národů; i králové vyjdou z tvých beder.12Zem, kterou jsem dal Abrahamovi a Izákovi, dám tobě; i tvému budoucímu semeni dám tuto zem.“13Na místě, kde k němu mluvil, se pak od něj Bůh vznesl.14Jákob tedy na místě, kde k němu mluvil, postavil památník, totiž kamenný sloup, vykonal na něm úlitbu a polil jej olejem.15Jákob to místo, kde k němu Bůh mluvil, nazval Bet-el, Boží dům.16Potom z Bet-elu táhli dál. Když už byli nedaleko Efraty, začala Ráchel rodit a měla těžký porod.17V nejtěžší chvíli jí porodní bába řekla: „Neboj se, i tentokrát budeš mít syna!“18A když ji opouštěl život (neboť umírala), dala dítěti jméno Ben-oní, Syn mé bolesti. Jeho otec ho však pojmenoval Benjamín, Syn pravice.19Ráchel zemřela a byla pohřbena na cestě k Efratě (což je Betlém).20Jákob pak nad jejím hrobem postavil památný kámen (a ten sloup je na hrobě Ráchel až dodnes).21Izrael táhl dál a vztyčil svůj stan za Migdal-ederem.22A když se Izrael zdržoval v tom kraji, stalo se, že Ruben šel a spal s Bilhou, družkou svého otce, a Izrael se o tom doslechl. Jákob měl dvanáct synů.23Synové Léy: Ruben, Jákobův prvorozený, Šimeon, Levi, Juda, Isachar a Zabulon.24Synové Ráchel: Josef a Benjamín.25Synové Bilhy, Rácheliny otrokyně: Dan a Neftalí.26Synové Zilpy, Léiny otrokyně: Gád a Ašer. To jsou Jákobovi synové, kteří se mu narodili v Padan-aramu.27Tak přišel Jákob ke svému otci Izákovi do Mamre v Kiriat-arbě (což je Hebron), kde pobýval Abraham i Izák.28Izák se dožil 180 let.29Stár a spokojen se životem pak Izák vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu. Pochovali ho jeho synové Ezau a Jákob.
1”Flytta nu till Betel och bosätt dig där”, sa Gud till Jakob. ”Bygg där ett altare åt den Gud som visade sig för dig när du flydde från din bror Esau.”2Då befallde Jakob hela sin familj och alla han hade med sig: ”Gör er av med avgudarna som ni har med er, rena er och ta på er rena kläder!3Vi ska nämligen gå till Betel, där jag ska bygga ett altare åt den Gud, som besvarade mina böner när jag var i nöd och som var med mig på min resa.”4Då gav de Jakob alla sina avgudar och sina örhängen[1], och han grävde ner alltsammans under terebinten[2] nära Shekem.5Sedan började de sin vandring igen. Gud satte skräck i människorna i städerna runt omkring, så att ingen förföljde Jakobs söner.6Slutligen kom Jakob och alla han hade med sig fram till Lus, det nuvarande Betel, i Kanaans land.7Där reste Jakob ett altare som han kallade El Betel[3]. Det var ju i Betel som Gud hade visat sig för honom när han flydde från sin bror.8Strax därefter dog Rebeckas barnsköterska Debora. Hon begravdes under eken i dalen nedanför Betel och den kom att heta Gråteken.9När Jakob återvände från Paddan Aram, visade sig Gud för honom igen och välsignade honom.10Och Gud sa till honom: ”Du ska inte längre heta Jakob utan Israel[4].” Så gav han honom namnet Israel.11Gud talade vidare till honom: ”Jag är Gud den Väldige. Var fruktsam och föröka dig! Av dig ska det bli ett stort folk, ja, många folk. Många kungar ska finnas bland dina ättlingar,12och jag ska ge dig det land som jag gav till Abraham och Isak. Jag ska också ge det till dina ättlingar.”13Så lämnade Gud honom och steg upp igen från den plats där han talat med Jakob.14Jakob reste en sten på platsen där Gud hade visat sig för honom. Han hällde ett dryckesoffer och olja på den.15Jakob kallade platsen Betel, eftersom Gud hade talat till honom där.
Rakel och Isak dör
16De lämnade Betel och reste mot Efrata. Medan de fortfarande hade en bit kvar till Efrata, blev det dags för Rakel att föda. Förlossningen blev mycket svår.17Under den svåra förlossningen sa barnmorskan till henne: ”Var inte rädd! Du får en son till.”18Men Rakel var döende, och i sin sista stund gav hon honom namnet Ben-Oni[5], men hans far kallade honom Benjamin[6].19Rakel dog alltså och begravdes nära vägen till Efrata som numera kallas Betlehem.20Jakob reste en minnessten vid hennes grav och den står där än i dag.21Sedan reste Israel vidare och slog läger bortom Migdal-Eder.
Jakobs söner
22Medan han bodde där i landet, låg Ruben med Bilha, sin fars bihustru, och Israel fick veta det. Jakob hade tolv söner:23Leas söner: Ruben, Jakobs förstfödde, Simon, Levi, Juda, Isaskar och Sebulon.24Rakels söner: Josef och Benjamin.25Rakels slavinna Bilhas söner: Dan och Naftali.26Leas slavinna Silpas söner: Gad och Asher. Dessa var Jakobs söner, som föddes i Paddan Aram.27Slutligen kom Jakob fram till sin far Isak vid Mamre i Kirjat-Arba, som nu kallas Hebron, där Abraham och Isak hade bott.28Isak blev 180 år,29sedan dog han och förenades med sina förfäder, gammal och mätt på livet. Hans söner Esau och Jakob begravde honom.