od Biblion1Pavel, podle Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží v Korintu a všem svatým v celém Řecku:[1]2Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
Utrpení a potěšení
3Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení!4V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha.5Vždyť čím více utrpení pro Krista zakoušíme, tím více povzbuzení skrze Krista přijímáme.6Když tedy máme soužení, je to pro vaše povzbuzení a spásu, a když jsme potěšováni, je to opět pro vaše povzbuzení (které se projevuje, když snášíte stejná utrpení jako my).7Proto máme ohledně vás neochvějnou naději, neboť víme, že jako máte podíl na utrpení, tak budete mít podíl i na potěšení.8Bratři, nechceme, abyste nevěděli o soužení, které na nás dolehlo v Asii tak těžce a nesnesitelně, že jsme už přestali doufat, že přežijeme;9v nitru jsme už vlastně očekávali rozsudek smrti. To vše se stalo, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé10a který nás z tohoto smrtelného nebezpečí vysvobodil a ještě vysvobodí. Máme v něm naději, že nás i nadále bude vysvobozovat,11když nám i vy budete společně pomáhat svými modlitbami. Mnozí pak budou moci děkovat Bohu za ten dar, který nám byl udělen díky modlitbám tolika lidí.
V něm je „ano“
12Naší chloubou je svědectví našeho svědomí, že jsme na světě a zvláště u vás žili v ryzosti[2] a upřímnosti Boží, ne v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti.13Nepíšeme vám přece nic než to, co čtete a čemu rozumíte. Doufám, že jednou porozumíte dokonale14(tak jako nám zatím rozumíte zčásti), že v den Pána Ježíše budeme vaší chloubou právě tak jako vy naší.15V této jistotě jsem k vám už dříve chtěl přijít, abyste přijali další milost.16Přes vás jsem chtěl jít do Makedonie a z Makedonie se zase vrátit k vám, abyste mě vypravili do Judska.17Myslíte, že jsem to rozhodnutí nemyslel vážně? Nebo že se rozhoduji tělesně, takže říkám „ano, ano“ a zároveň „ne, ne“?18Jakože je Bůh pravdomluvný, naše řeč k vám nebyla „ano a ne“.[3]19Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás já, Silvanus[4] a Timoteus zvěstovali, přece nebyl „ano a ne“. V něm bylo a je pouze „ano“!20V něm je „ano“ ke všem Božím zaslíbením a skrze něj zní naše „amen“ ke slávě Boží.21Ten, kdo nás spolu s vámi utvrzuje v Kristu a kdo nás pomazal, je Bůh,22který nás také označil svou pečetí a dal nám do srdcí Ducha jako záruku.
Odložená návštěva
23Bůh je mi svědek – na mou duši, že jsem do Korintu ještě nepřišel jen z ohledu k vám.24Nechceme panovat nad vaší vírou, ale pomáhat vaší radosti; ve víře přece pevně stojíte.
1Från Paulus, som genom Guds vilja är apostel[1] åt Kristus[2] Jesus, och från vår bror Timotheos. Till Guds församling i Korinth, och till alla de troende runt om i provinsen Achaia.2Nåd och frid från Gud, vår Fader, och Herren Jesus Kristus.
Gud tröstar och uppmuntrar
3Välsignad är vår Herre Jesus Kristus Gud och Fader, barmhärtighetens Fader, all trösts Gud.4Han tröstar oss i alla våra svårigheter, så att vi själva kan ge vidare av hans tröst och uppmuntran till andra som har det svårt.5Ju mer vi får lida för Kristus skull, desto mer tröst får vi genom Kristus.6När vi möter svårigheter är det alltså för er tröst och frälsning. Genom den tröst vi själva får kan ni få tröst som ger er kraft när ni får gå igenom samma lidanden som vi.7Vårt hopp är fast när det gäller er. Vi vet att ni delar lidandena med oss, och likaså delar ni också vår tröst.8Jag vill att ni ska veta, syskon, vilka enorma svårigheter vi fick gå igenom i provinsen Asien[3]. Vi var så illa ute att vi inte hade några krafter kvar, och vi trodde faktiskt att vår sista stund var kommen.9Ja, vi hade inom oss fått en dödsdom. Men detta var för att vi inte skulle lita på oss själva, utan på Gud, han som uppväcker de döda.10Och Gud räddade oss verkligen ur denna dödsfara, och han ska göra det igen. Till honom har vi satt vårt hopp, och han kommer att rädda oss igen.11Men ni hjälper oss genom era böner, och så ska många tacka Gud för oss och för den nåd vi fått.
Paulus ändrade resplaner
12Vår stolthet är att vårt samvete kan vittna om att vi här i världen, och särskilt i vår relation mot er, alltid har handlat i helighet och renhet från Gud. Vi har inte styrts av mänsklig vishet utan av Guds nåd.13Vi skriver ingenting annat till er än det ni kan läsa och förstå. Jag hoppas också att ni helt och fullt ska förstå14det som ni redan delvis har förstått, att ni på Herren Jesus dag kan vara lika stolta över oss som vi är över er.15Eftersom jag litade på detta, hade jag tänkt glädja er, med inte bara ett, utan två besök.16Jag hade tänkt besöka er först på min väg till Makedonien, och sedan på vägen hem igen. Då skulle ni ha fått hjälpa mig med det jag behöver för min resa till Judeen.17När jag nu tänkte så, hade jag lagt mina planer lite väl lättvindigt? Kanske säger jag, i mänsklig svaghet, en sak och menar en annan?18Nej, så sant Gud är trofast, så säger vi inte både ja och nej på samma gång.19Kristus Jesus, Guds Son, som jag och Silvanus och Timotheos har förkunnat bland er, var ju heller aldrig ja och nej, utan i honom finns bara ett ja.20För allt det som Gud har lovat har fått sitt ja genom Jesus. Därför säger också vi vårt Amen genom honom till Guds ära.21Det är ju Gud som hjälper både er och mig att hålla fast vid Kristus och har smort oss.22Han har satt sitt sigill på oss och gett oss Anden som en säkerhet i våra hjärtan.23Gud själv kan intyga att det var för att skona er som jag inte mer ville komma till Korinth.24Men vi vill inte styra över er tro. Nej, vi vill bara hjälpa er att vara glada över den tro som ni redan står fasta i.