od Biblion1Pro předního zpěváka, na gitejský nástroj. Žalm Asafův.2Zpívejte Bohu, naší síle, k Bohu Jákobovu radostně volejte!3Ať zazní hudba, zvučí tamburína, líbezná loutna i citera!4Zatrubte na roh při novoluní, při úplňku, v den naší slavnosti!5Tak zní ustanovení dané Izraeli, tak to rozhodl Bůh Jákobův.6Na svědectví to uložil Josefovi, když vystoupil proti Egyptu. Slyším hlas mně dosud neznámý:7„Já jsem tvá záda zbavil břemene a tvé ruce košů zednických.8Volal jsi v soužení a zachránil jsem tě, vyslyšel jsem tě z mraků hromových, vyzkoušel jsem tě při vodách Meriby. séla9Slyš, lide můj, zapřísahám tě, kéž bys mě, Izraeli, poslouchal!10Nesmíš mít žádného jiného boha, cizímu bohu se neklaněj.[1]11Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl ze země egyptské – naplním tvá ústa, jen co je otevřeš!12Můj lid mě ale neposlouchal, Izrael se mi nepoddal.13Vydal jsem je tedy jejich zarputilosti, aby se řídili tím, co si vymyslí.14Kéž by mě můj lid raději poslouchal, kéž by byl Izrael mé cesty sledoval!15Rychle bych býval jejich soupeře srazil, na jejich nepřátele bych ruku obrátil.16Odpůrci Hospodina by se museli krčit, jejich osud by se navěky zpečetil.17Svůj lid bych krmil tou nejlepší z pšenic, medem ze skály bych tě nasytil!“
1För körledaren, enligt gittit. Av Asaf.2Jubla högt inför Gud, vår styrka! Höj glädjerop till Jakobs Gud!3Stäm upp musik och slå på trummor, spela på ljuvliga lyror och harpor!4Stöt i horn vid nymånadsfester och vid fullmåne på vår högtidsdag.5För det är en föreskrift för Israel, en bestämmelse av Jakobs Gud.6Han bestämde det till en förordning åt Josef när han drog ut ur Egyptens land. Jag hörde ett språk som jag inte förstod.[1]7”Jag lyfte bördan från hans axlar, och hans händer befriades från korgen.8Du ropade i din nöd, och jag räddade dig. Jag svarade från åskmolnet, och jag prövade dig vid Merivas vatten. Séla9Hör mitt folk, jag vill varna dig! Israel, om du bara ville lyssna!10Hos dig får inte finnas någon främmande gud, och du får inte tillbe någon utländsk gud.11Jag är HERREN, din Gud, som förde dig ut ur Egypten. Öppna din mun, och jag kommer att fylla den.12Men mitt folk lyssnade inte på mig. Israel vill inte ha med mig att göra.13Därför lät jag dem gå sina egna hårdhjärtade vägar och leva som de själva ville.14Om mitt folk ändå ville lyssna på mig, ack, om Israel ville följa min väg!15Då skulle jag snabbt besegra deras fiender och ingripa mot deras ovänner.16De som hatar HERREN skulle tvingas krypa inför honom och deras straff vara för evigt.[2]17Men mitt folk skulle jag låta äta det finaste vete och mätta dem med honung ur klippan.”