od Biblion1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Ty mě, Hospodine, zkoumáš, ty mě znáš.2Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas, už zdálky rozumíš mým myšlenkám!3Sleduješ, jak chodím i jak uléhám, všemi mými cestami se zabýváš.4Ještě než mi přijde slovo na jazyk, ty už to, Hospodine, všechno víš!5Zezadu i zpředu jsi mě obklopil, svou dlaň jsi na mě položil.6Takové poznání je nad mé chápání – je příliš hluboké, na to nestačím!7Kam bych unikl před Duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl?8Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi!9Kdybych si oblékl křídla jitřenky, kdybych se usadil za mořem dalekým,10i tam by mě vedla ruka tvá, tvá pravice by mě držela!11Kdybych si řekl – Snad pohltí mě tma, až světlo kolem mě noc vystřídá –12tobě nebude temná ani tma, noc jako den ti záři dá, tma bude pro tebe světlu podobná!13Mé nitro zformovals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal.14Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš!15Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta, když jsem byl vskrytu formován, když jsem byl hněten v zemských hlubinách!16Můj zárodek tvé oči viděly, všechno jsi zapsal do knihy – dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich.17Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky, je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst!18Kdybych je počítal, než písku je jich víc; budu zas s tebou, až se probudím!19Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy – „Odstupte ode mě, vy vrahouni!“ –20Když mluví o tobě, je to rouhání, tvé jméno zneužívají nepřátelé tví!21Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist? Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí?22Naprostou nenávistí nenávidím je, mými nepřáteli stali se!23Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej!24Zjisti, zda držím se cesty škodlivé, a cestou věčnosti mě veď!
1För körledaren. En psalm av David. HERRE, du rannsakar mig och vet allt om mig.2Du vet om jag sitter eller står. Även om du är långt borta från mig vet du vad jag tänker.3Du granskar mig vare sig jag går eller ligger. Du vet om allt som jag företar mig.4Redan innan jag har ett ord på min tunga vet du, HERRE, vad jag tänker säga.5Du omsluter mig på alla sidor, och du håller din hand över mig.6Att veta detta är förunderligt för mig, mycket större än vad jag någonsin kan förstå.7Vart skulle jag kunna gå för din Ande? Vart skulle jag kunna fly för din närvaro?8Om jag far upp till himlen är du där, och om jag bäddar åt mig i dödsriket, är du där.9Om jag kunde ta morgonrodnadens vingar, eller gömma mig vid havets yttersta gräns,10kommer din hand att leda mig, din starka hand att gripa mig.11Om jag bad mörkret att gömma mig och ljuset omkring mig att bli natt,12så är inte mörkret mörkt för dig, utan natten lyser som dagen, och mörkret är ljus.13Du skapade organen inne i min kropp, du vävde samman mig i min mors livmoder.14Jag prisar dig för det förunderliga, att jag är så underbart skapad! Dina verk är förunderliga, det vet jag väl.15Mitt skelett var inte dolt för dig när jag formades i det tysta, när jag vävdes samman i jordens djup.16Du såg mig innan jag föddes. I din bok blev varje bestämd dag i mitt liv inskriven innan någon av dem började.[1]17Hur ofattbara är inte dina tankar för mig, Gud! Hur enormt är inte deras antal!18Om jag försökte räkna dem skulle de vara fler än sandkornen. När jag vaknar, är jag fortfarande hos dig.19Gud, om du ändå ville döda de gudlösa, avlägsna de blodtörstiga från mig!20De som talar svekfullt om dig, de som har missbrukat dina städer.[2]21HERRE, skulle jag inte hata dem som hatar dig, avsky dem som reser sig mot dig?22Jag hatar dem starkt, de är mina fiender.23Granska mig, Gud! Känn mitt innersta och pröva mig, känn mina oroliga tankar!24Se om min väg leder bort från dig, och led mig på den eviga vägen.