Izajáš 65 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Vyrovnám s nimi účty

1 Odpovídal jsem těm, kdo se neptali, dal jsem se najít těm, kdo o mě nestáli. Národu, který mé jméno nevzýval, jsem říkal: „Jsem tu! Jsem tu!“^[1] 2 Po celé dny jsem ruce vztahoval k lidu buřičů, kteří chodí cestou nedobrou za vlastní představou. 3 Ten lid mě stále dráždí tváří v tvář, když obětují v zahradách, kadidlo pálí na cihlách, 4 vysedávají při hrobkách, kde v noci drží stráž a jedí maso podsvinčat – v jejich hrncích je hnusná polévka! 5 Přitom říkají: „Zůstaň tam a nechoď blíž, neboť jsem svatější než ty!“ Takoví mě dráždí jak v nose dým, jak oheň hořící celé dny. 6 Hle, toto stojí psáno přede mnou: Nebudu mlčet, ale odplatím, vrchovatě naplním jejich klín – 7 za to, jak jste se provinili i s vašimi otci, praví Hospodin. Protože na horách kadidlo obětovali, protože mě uráželi na návrších, za tehdejší skutky s nimi vyrovnám účty, naplním jejich klín. 8 Toto praví Hospodin: Jako když v hroznu najdou zdravé víno a řeknou: „Nenič ho, zbylo v něm něco dobrého,“ tak i já naložím se svými služebníky: Všechny je nezničím. 9 Z Jákobových beder vzbudím potomky, z Judy vzejde ten, kdo mé hory obsadí; moji vyvolení je obsadí, moji služebníci v nich budou žít. 10 Můj lid – ti kdo mě hledají – budou mít v Šáronu ovčí pastviny, jejich skot odpočine v achorském údolí. 11 Ale vás, kdo jste Hospodina opustili, vás, kdo jste zapomněli na horu mé svatosti, vás, kdo jste Štěstěně stůl prostírali, vás, kdo jste Osudu číše plnili – 12 nuže, vás tedy odsoudím k meči, všichni se skloníte a budete pobiti, neboť jsem volal, a vy jste neodpovídali, mluvil jsem, a vy jste neposlouchali, ale páchali jste, co je zlé v mých očích, zvolili jste si, co se mi nelíbí. 13 Nuže, toto praví Panovník Hospodin: Hle, moji služebníci budou jíst, vy však budete hladoví. Hle, moji služebníci budou pít, vy však budete žízeň mít. Hle, moji služebníci se budou veselit, vy však budete zklamaní. 14 Hle, moji služebníci budou zpívat štěstím, vy však budete křičet bolestí, kvílet budete samou úzkostí. 15 Své jméno zanecháte vyvoleným mým, aby je používali pro kletby: „Ať tě Panovník Hospodin zahubí!“ Svým služebníkům však dá jméno jinačí. 16 Kdo bude na zemi dávat požehnání, bude to činit při Bohu pravdy; kdo bude na zemi přísahat, při Bohu pravdy to udělá. Minulá soužení budou zapomenuta, ukryta budou před mýma očima.

Nové stvoření

17 Hle – já stvořím nové nebe a novou zem; na minulé věci se zapomene, nikdo už nebude o nich přemýšlet. 18 Nuže, radujte se a buďte šťastní navěky z mého stvoření: Hle – já stvořím Jeruzalém ke štěstí a jeho lid k radosti. 19 Sám budu šťastný z Jeruzaléma, ze svého lidu se budu radovat – vždyť už v něm nebude slyšet pláč, křik se tam nebude už nikdy rozléhat! 20 Už nikdy tam nebude dítě, které by zemřelo po pár dnech, a nebude tam ani stařec, který by nenaplnil svůj věk. Ten, kdo zemře ve sto letech, bude mladíkem, a ten, kdo sta let nedosáhne, bude za proklatce. 21 Budou si stavět domy a bydlet v nich, sázet vinice a jejich plody jíst. 22 Nebudou stavět, aby bydleli jiní, nebudou sázet, aby to jiní zhltali. Můj lid bude žít, tak jako žijí stromy, dílo svých rukou si mí vyvolení užijí. 23 Už se nebudou marně dřít, nebudou plodit děti do hrůzy; jsou přece símě, kterému žehná Hospodin – oni i jejich potomci! 24 Ještě než zavolají, já jim odpovím; ještě než domluví, já je vyslyším. 25 Vlk a beránek se budou spolu pást, lev jako dobytče bude slámu žrát, pokrmem hada bude prach. Už žádná zloba, už žádná záhuba nikde na celé mé svaté hoře, praví Hospodin.^[2]

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Ein störrisches Volk und Knechte des Herrn

1 Ich wurde gesucht von denen, / die nicht forschten, ich wurde gefunden von denen, / die mich nicht suchten. Ich sagte zu einer Nation, / die mich nicht anrief: / Hier bin ich, hier bin ich! (Ř 10,20) 2 Den ganzen Tag streckte ich meine Hände aus / nach einem abtrünnigen Volk, nach denen, die den Weg gehen, der nicht gut ist, / hinter ihren eigenen Plänen her, 3 nach dem Volk, / das mich ständig ins Angesicht kränkt: die schlachten in Gärten / und räuchern auf Ziegelsteinen, 4 die in Grabkammern sitzen / und die Nächte in Höhlen verbringen, die Schweinefleisch essen / und unreine Brühe in ihren Töpfen haben, 5 die sagen: Bleib, wo du bist, komm mir nicht nahe, / denn sonst mache ich dich heilig. Diese Leute sind Rauch in meiner Nase, / ein loderndes Feuer den ganzen Tag. 6 Siehe, es ist aufgeschrieben vor mir, / ich werde nicht schweigen, / sondern ich vergelte, ja ich vergelte ihnen in ihren Schoß hinein: 7 für eure Schuld / und die Schuld eurer Väter, spricht der HERR. Denen, die auf den Bergen räucherten / und mich auf den Hügeln verhöhnten, messe ich zuerst ihren Lohn zu, / in ihren Schoß hinein. 8 So spricht der HERR: / Wie wenn sich Saft in der Traube findet / und man sagt: Verdirb sie nicht, denn es ist Segen darin, so will ich um meiner Knechte willen handeln, / um nicht das Ganze zu vernichten. 9 Ich lasse aus Jakob Nachkommen hervorgehen / und aus Juda einen Erben meiner Berge. Meine Erwählten sollen das Land besitzen / und meine Knechte sollen dort wohnen. (Iz 57,13; Iz 60,21) 10 Dann wird die Scharonebene zur Schafweide / und das Achortal zum Lagerplatz der Rinder, / für mein Volk, das mich sucht. (1Pa 27,29; Iz 33,9) 11 Euch aber, die ihr den HERRN verlasst, / meinen heiligen Berg vergesst, die ihr dem Glücksgott den Tisch deckt / und dem Gott des Schicksals den Weinkrug füllt, 12 überantworte ich dem Schwert / und ihr alle geht zur Schlachtung in die Knie. Denn ich rief und ihr gabt keine Antwort, / ich redete und ihr hörtet nicht, sondern ihr habt getan, was in meinen Augen böse ist / und was mir nicht gefällt, / das habt ihr euch erwählt. (Iz 34,2; Iz 66,4; Jr 7,13) 13 Darum - so spricht GOTT, der Herr: / Siehe, meine Knechte sollen essen, / aber ihr werdet hungern. Siehe, meine Knechte sollen trinken, / aber ihr werdet dürsten. Siehe, meine Knechte sollen sich freuen, / aber ihr werdet beschämt dastehen. 14 Siehe, meine Knechte sollen aus Herzenslust frohlocken, / aber ihr werdet schreien vor Herzeleid und heulen vor Verzweiflung. 15 Ihr werdet euren Namen meinen Auserwählten / zum Schwur hergeben müssen: GOTT, der Herr, wird dich töten! / Seinen Knechten aber wird er einen anderen Namen geben.

Neuer Himmel, neue Erde und neues Jerusalem

16 Wer sich segnet im Land, / wird sich segnen im Gott des Amen, und wer schwört im Land, / wird schwören beim Gott des Amen. Denn vergessen sind die früheren Nöte, / sie sind vor meinen Augen verborgen. (Iz 43,18) 17 Ja, siehe, ich erschaffe einen neuen Himmel / und eine neue Erde. Man wird nicht mehr an das Frühere denken, / es kommt niemand mehr in den Sinn. (Iz 66,22) 18 Vielmehr jubelt und jauchzt ohne Ende / über das, was ich erschaffe! Denn siehe, ich erschaffe Jerusalem zum Jauchzen / und sein Volk zum Jubel. 19 Ich werde über Jerusalem jubeln / und frohlocken über mein Volk. Nicht mehr hört man dort lautes Weinen / und Klagegeschrei. (Iz 62,5; Zj 21,4) 20 Es wird dort keinen Säugling mehr geben, / der nur wenige Tage lebt, und keinen Greis, / der seine Tage nicht erfüllt; wer als Hundertjähriger stirbt, / gilt als junger Mann, / und wer die hundert Jahre verfehlt,/ gilt als verflucht. (Za 8,4) 21 Sie werden Häuser bauen / und selbst darin wohnen, / sie werden Weinberge pflanzen und selbst deren Früchte genießen. (Ž 128,2; Iz 62,8) 22 Sie werden nicht bauen, / damit ein anderer wohnt, nicht pflanzen, / damit ein anderer isst, sondern wie die Tage eines Baumes / sind die Tage meines Volkes und das Werk ihrer Hände / werden meine Auserwählten selber verbrauchen. 23 Sie mühen sich nicht vergebens / und gebären nicht für den schnellen Tod. Denn sie sind die Nachkommen der vom HERRN Gesegneten / und ihre Sprösslinge sind mit ihnen. (Iz 61,9) 24 So wird es sein: Ehe sie rufen, antworte ich, / während sie noch reden, höre ich. (Iz 58,9) 25 Wolf und Lamm weiden zusammen / und der Löwe frisst Stroh wie das Rind, / doch der Schlange Nahrung ist der Staub. Man tut nichts Böses / und begeht kein Verbrechen auf meinem ganzen heiligen Berg, spricht der HERR. (Gn 3,14; Iz 11,6)