od Biblion1Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Asafův.2Hlas můj k Bohu zněl, když volal jsem, hlas můj k Bohu zněl, aby mě vyslyšel.3Pána jsem hledal v den svého soužení, bez přestání jsem ruce vzpínal po nocích, má duše se nenechala utěšit.4Na Boha vzpomínám, trápím se, při svém přemítání ztrácím dech! séla5Oči zamhouřit nedals mi, rozrušen jsem, nemohu promluvit.6Připomínám si dávné dny, časy, jež dávno minuly.7Na své písně vzpomínám po nocích, v srdci přemítám a v duchu zpytuji:8Copak už nadobro zavrhl Hospodin? Nebude přívětivý nikdy víc?9Skončila jeho láska navždycky? Selhalo zaslíbení navěky?10Copak Bůh zapomněl být laskavý? Hněvá se tak, že soucit potlačil? séla11To je můj konec, říkám si, kdyby své pravici dal klesnout Nejvyšší!12Budu však vzpomínat, co Hospodin učinil – ano, připomenu tvé dávné zázraky!13O všem, co vykonals, přemýšlím, přemítám o tom, cos učinil.14Tvá cesta, Bože, je cestou svatosti, kdo z bohů je veliký jako ty?15Ty jsi ten Bůh, jenž koná zázraky, svou sílu zjevil jsi mezi národy!16Svou paží vykoupil jsi svůj lid – Jákobovy a Josefovy potomky. séla17Vody tě, Bože, viděly, vody tě viděly a hned se zachvěly, otřásly se i mořské hlubiny!18Vody se proudem z mraků valily, nebesa zněla hřímáním, tvé střely všemi směry letěly!19Tvým hromobitím zněla vichřice, blesky ozářily celý svět, země se třásla, chvěla se!20Tvá cesta, Bože, vedla přes moře, tvá stezka přes vody mohutné. I když tvé šlépěje nešlo rozeznat,21vedl jsi lid svůj, ovce své, rukou Mojžíše a Árona.
1Für den Chormeister. Nach Jedutun. Ein Psalm Asafs.2Ich rufe zu Gott, ich schreie,
ich rufe zu Gott, dass er mich hört.3Am Tag meiner Not suchte ich den Herrn;/
unablässig erhob ich nachts meine Hände,
meine Seele ließ sich nicht trösten.[1] (Ž 50,15; Ž 88,2)4Denke ich an Gott, muss ich seufzen;
sinne ich nach, dann will mein Geist verzagen. [Sela]5Offen gehalten hast du die Lider meiner Augen;
ich war aufgewühlt und konnte nicht reden. (Ž 119,148)6Ich sann nach über die Tage der Vorzeit,
über längst vergangene Jahre. (Ž 143,5)7Ich denke an mein Saitenspiel, /
während der Nacht sinne ich nach in meinem Herzen,
es grübelt mein Geist.8Wird der Herr denn auf ewig verstoßen
und niemals mehr erweisen seine Gunst? (Ž 13,2; Ž 74,1; Ž 85,6; Ž 89,47; Pl 3,31)9Hat seine Huld für immer ein Ende?
Hat aufgehört sein Wort für alle Geschlechter?10Hat Gott vergessen, dass er gnädig ist?
Oder hat er im Zorn sein Erbarmen verschlossen? [Sela] (Iz 49,14)11Da sagte ich: Das ist mein Schmerz,
dass die Rechte des Höchsten so anders handelt. (Mal 3,6)12Ich denke an die Taten des HERRN,
ja, ich will denken an deine früheren Wunder.13Ich erwäge all deine Taten
und will nachsinnen über dein Tun. (Ž 143,5)14Gott, dein Weg ist heilig.
Welche Gottheit ist groß wie Gott? (Ž 18,31; Ž 35,10)15Du bist die Gottheit, die Wunder tut,
du hast deine Macht unter den Völkern kundgetan. (Ž 98,1)16Du hast mit starkem Arm dein Volk erlöst,
die Kinder Jakobs und Josefs. [Sela] (Neh 1,10)17Die Wasser sahen dich, Gott, /
die Wasser sahen dich und bebten,
ja, die Urfluten gerieten in Wallung. (Ž 18,16; Ž 114,3; Na 1,4)18Die Wolken gossen Wasser aus, /
das Gewölk ließ den Donner dröhnen,
auch deine Pfeile flogen dahin. (Ž 18,15; Abk 3,9)19Dröhnend rollte dein Donner, /
Blitze erhellten den Erdkreis,
die Erde bebte und wankte. (Ž 68,9; Ž 97,4)20Durch das Meer ging dein Weg, /
dein Pfad durch gewaltige Wasser;
doch deine Spuren erkannte man nicht. (Ex 14,21; Neh 9,11; Iz 43,16; Iz 51,10)21Du führtest dein Volk wie eine Herde
durch die Hand von Mose und Aaron. (Ž 78,52; Iz 63,11; Mi 6,4)