Žalm 69 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie“. Žalm Davidův. I. 2 Bože, pomoz mi, voda až po krk sahá mi! 3 Hluboko klesám do bahna beze dna, kolem mě vodní hlubina – ta záplava mě přemáhá! 4 Křikem jsem vyčerpán, hrdlo mě pálí, vysychá, vyhlížím Boha, ztrácím zrak! 5 Těch, kdo mě bez důvodu nenávidí, je více, než mám vlasů na hlavě! Spousta je těch, kteří mě chtějí zničit, obviňují mě falešně – to, co jsem neukradl, musím navracet! 6 Ty, Bože, znáš moje bláznovství, mé viny před tebou se nikam neskryjí. 7 Ať se kvůli mně, Hospodine, stydět nemusí ti, kteří v tebe, Pane zástupů, doufají. Ať kvůli mně nejsou zahanbeni ti, kteří tě, Bože Izraele, hledají! 8 Kvůli tobě přece snáším ponížení, to kvůli tobě mi hanba halí tvář. 9 Pro vlastní bratry jsem jako cizí, pro děti své matky jsem cizincem. 10 Horlivost tvého domu mě totiž stravuje, padají na mě urážky tobě určené! 11 V slzách když jsem se trápil postem, měli pro mě jen posměšky. 12 Místo šatů když oblékal jsem pytel, skládali o mně říkanky. 13 Pomlouvali mě, kdo sedají v bráně, opilci si o mně zpívali! II. 14 Já se však budu modlit k tobě, vždyť je, Hospodine, čas tvé milosti. Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce, zachraň mě ve své věrnosti! 15 Z bahna mě vytáhni, nenech mě utonout, před těmi, kdo mě nenávidí, dej mi uniknout jako před vodní hlubinou! 16 Ať mě nepřemůže vodní záplava, ať mě nepohltí její hlubina, kdyby se nade mnou propast zavřela! 17 Vyslyš mě, Hospodine, pro dobrotu své lásky, v hojném svém soucitu na mě pohlédni. 18 Před svým služebníkem svou tvář neskrývej, je mi tak úzko – pospěš, vyslyš mě! 19 Přibliž se ke mně, vyprosti mě, vykup mě z moci nepřátel! 20 Ty přece víš o mém ponížení, o všech těch urážkách a posměšcích – všechny mé nepřátele máš přece na očích! 21 Srdce mám hanbou zdrcené, je mi zle, toužil jsem po soucitu, zbytečně, hledal jsem utěšitele, ale nenašel. 22 K jídlu mi dali okusit žluče, ocet mi dali pít, když žíznil jsem! 23 Jejich stůl ať se jim stane léčkou, jejich pastí a odplatou. 24 Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli, jejich bedra sehni navždycky! 25 Vylij na ně své rozhněvání, plamen tvé prchlivosti ať je zachvátí. 26 Jejich příbytek ať zůstane pustý, v jejich stanech ať nikdo nebydlí! 27 Koho jsi sám ztrestal, toho pronásledují, baví se o bolesti tebou zraněných. 28 Jejich viny jim proto všechny sečti, do tvé spravedlnosti ať nevstoupí. 29 Z knihy života ať jsou vymazáni, mezi spravedlivé ať nejsou počteni! III. 30 Já sám jsem ubohý, trpím bolestí, tvá spása však, Bože, dá mi bezpečí! 31 Boží jméno pak písní oslavím, vyvyšovat je budu s vděčností. 32 Ta oběť Hospodina potěší víc než býk, více než dobytek s rohy a kopyty! 33 Ponížení se rozveselí, až to uvidí – vám, kdo hledáte Boha, ať srdce ožijí! 34 Vždyť přece Hospodin slyší ubožáky, nepohrdá svým lidem v zajetí. 35 Nebesa i země ať jej oslavují, též moře i všechna havěť v nich! 36 Bůh totiž Sionu daruje spásu a města Judy znovu vystaví, tak aby bydleli ve svém dědictví. 37 Potomci jeho služebníků tu zemi obdrží a zůstanou v ní, kdo jeho jméno milují!

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Hilferuf eines Leidenden und Armen

1 Für den Chormeister. Nach der Weise Lotusblüten. Von David. 2 Rette mich, Gott, denn das Wasser geht mir bis an die Kehle! (Ž 42,8) 3 Ich bin versunken im Schlamm des Abgrunds und habe keinen Halt mehr. In Wassertiefen bin ich geraten, die Flut reißt mich fort. (Ž 40,3) 4 Ich bin erschöpft von meinem Rufen, es brennt meine Kehle. Mir versagen die Augen, während ich warte auf meinen Gott. (Iz 38,14) 5 Zahlreicher als auf meinem Kopf die Haare sind die, die mich grundlos hassen. Mächtig sind, die mich verderben, / meine verlogenen Feinde. Was ich nicht geraubt, das soll ich erstatten. (Ž 35,19; J 15,25) 6 Du, Gott, kennst meine Torheit, meine Verfehlungen sind dir nicht verborgen. 7 Nicht sollen zuschanden werden durch mich, die auf dich hoffen, Herr, GOTT der Heerscharen, nicht sollen durch mich beschämt werden, die dich suchen, du Gott Israels. 8 Denn deinetwegen erleide ich Hohn und Schande bedeckt mein Angesicht. (Ž 44,23; Jr 15,15) 9 Entfremdet bin ich meinen Brüdern, den Söhnen meiner Mutter wurde ich fremd. (Ž 31,12) 10 Denn der Eifer für dein Haus hat mich verzehrt, die Verhöhnungen derer, die dich verhöhnen, sind auf mich gefallen. (Ž 119,139; J 2,17; Ř 15,3) 11 Ich habe geweint und gefastet, es brachte mir nur Verhöhnung.^[1] 12 Ich legte als Gewand ein Bußkleid an, ich wurde ihnen zum Spottvers. (Pl 3,14) 13 Es reden über mich, die am Stadttor sitzen, Spottlieder singen die Zecher beim Wein. (Jb 30,9) 14 Ich aber komme zu dir mit meinem Bittgebet, HERR, zur Zeit der Gnade. Gott, in deiner großen Huld erhöre mich, mit deiner rettenden Treue! (Ž 102,14; Iz 49,8) 15 Entreiß mich dem Sumpf, damit ich nicht versinke, damit ich meinen Hassern entkomme, den Tiefen des Wassers,^[2] (Ž 40,3) 16 damit die Wasserflut mich nicht fortreißt,/ mich nicht verschlingt der Abgrund, der Brunnenschacht nicht über mir seinen Rachen schließt! (Gn 29,3; Ž 42,8) 17 Erhöre mich, HERR, denn gut ist deine Huld, wende dich mir zu in deinem großen Erbarmen! 18 Verbirg dein Angesicht nicht vor deinem Knecht, denn mir ist angst, eile, erhöre mich! (Ž 102,3; Ž 143,7) 19 Sei mir nah und erlöse mich! Befreie mich meinen Feinden zum Trotz! 20 Du, ja du kennst meine Verhöhnung, alle meine Widersacher sind dir vor Augen. 21 Die Verhöhnung bricht mir das Herz, ich bin krank vor Schmach und Schande. Ich hoffte auf Mitleid, doch vergebens, auf Tröster, doch fand ich keinen. (Pl 1,2) 22 Sie gaben mir Gift als Speise, für den Durst gaben sie mir Essig zu trinken. (Pl 3,15; Mt 27,34) 23 Der Opfertisch werde für sie zur Falle, für die Tischgenossen zum Fangnetz. (Ř 11,9) 24 Ihre Augen sollen dunkel werden, dass sie nicht mehr sehen, ihre Hüften lass wanken für immer! 25 Gieß über sie deinen Grimm aus, dein glühender Zorn soll sie treffen! 26 Ihr Lagerplatz soll veröden, in ihren Zelten soll niemand mehr wohnen. (Sk 1,20) 27 Denn sie verfolgen, den du geschlagen hast, sie reden vom Schmerz deiner Durchbohrten. (Ž 71,11; Iz 53,4) 28 Rechne ihnen Schuld über Schuld an, damit sie nicht eingehen in dein Heil! 29 Sie seien aus dem Buch des Lebens getilgt und nicht bei den Gerechten verzeichnet. (Ex 32,32; Ž 139,16; Iz 4,3; Da 7,10; Da 12,1; Mal 3,16; L 10,20; Fp 4,3; Zj 3,5; Zj 20,12)

Ex 32,32Ž 139,16Iz 4,3Da 7,10Da 12,1Mal 3,16L 10,20Fp 4,3Zj 3,5Zj 20,12

30 Ich aber bin elend und voller Schmerzen, doch deine Hilfe, Gott, wird mich erhöhen. 31 Ich will im Lied den Namen Gottes loben, ich will ihn mit Dank erheben. 32 Das gefällt dem HERRN mehr als ein Opferstier, mehr als ein Rind mit Hörnern und Klauen. (Ž 40,7) 33 Die Gebeugten haben es gesehen und sie freuen sich! Ihr, die ihr Gott sucht, euer Herz lebe auf! (Ž 22,27) 34 Denn der HERR hört auf die Armen, seine Gefangenen verachtet er nicht. 35 Himmel und Erde sollen ihn loben, die Meere und alles, was sich in ihnen regt. 36 Denn Gott wird Zion retten, / wird Judas Städte neu erbauen. Man wird dort siedeln und das Land besitzen. (Ž 51,20; Iz 44,26; Ez 36,10) 37 Die Nachkommen seiner Knechte werden es erben, die seinen Namen lieben, werden darin wohnen. (Iz 65,9)