1Na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na hlavě měla korunu dvanácti hvězd.2Byla těhotná a křičela bolestí, neboť začínala rodit.3Pak se na nebi ukázalo jiné znamení: hle, veliký rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy, a na těch hlavách sedm korun.4Jeho ocas vlekl třetinu nebeských hvězd a svrhl je na zem. Tento drak se postavil před ženu, která měla porodit, aby její dítě sežral, jakmile ho porodí.5Ale když porodila syna, muže, který má pást všechny národy železnou holí,[1] byl její syn vytržen k Bohu a jeho trůnu.6A ta žena utekla na poušť, kde měla od Boha připravené místo, aby ji tam živili tisíc dvě stě šedesát dní.7V nebi nastal boj: Michael a jeho andělé bojovali s drakem. A drak bojoval, i jeho andělé,8ale nic nezmohli. Na nebi už se pro ně nenašlo místo9a ten veliký drak – ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který svádí celý svět – byl svržen. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.10A uslyšel jsem mocný hlas, jak v nebi říká: „Teď přišlo vítězství, moc a království našeho Boha a vláda jeho Mesiáše, neboť byl svržen žalobce našich bratrů, který je dnem i nocí obviňoval před Bohem.11Zvítězili však nad ním krví Beránka a slovem svého svědectví a nelpěli na svém životě až do smrti.12Veselte se proto, nebesa i vy, kdo v nich přebýváte. Běda však těm, kdo bydlí na zemi a na moři, neboť k vám sestoupil ďábel s velikým hněvem, neboť ví, že má málo času.“13Když drak uviděl, že byl svržen na zem, začal pronásledovat tu ženu, která porodila toho muže.14Žena však dostala dvě mocná orlí křídla, aby před tím hadem uletěla na poušť, na své místo, kde bude živena čas a časy a půl času.[2]15Had ze své tlamy vychrlil za tou ženou vodu jako řeku, aby ji strhl proud.16Země však ženě pomohla: otevřela ústa a pohltila řeku, kterou ze své tlamy vychrlil drak.17Tehdy se drak na ženu rozhněval a odešel svést boj s ostatními z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a drží se Ježíšova svědectví.18Zastavil se[3] na mořském břehu.
1And a great sign appeared in heaven: a woman clothed with the sun, with the moon under her feet, and on her head a crown of twelve stars. (Ž 104,2; Pís 6,10)2She was pregnant and was crying out in birth pains and the agony of giving birth. (Iz 66,7; Mi 4,10)3And another sign appeared in heaven: behold, a great red dragon, with seven heads and ten horns, and on his heads seven diadems. (Iz 27,1; Da 7,7; Zj 13,1; Zj 17,3; Zj 17,9; Zj 17,12; Zj 19,12)4His tail swept down a third of the stars of heaven and cast them to the earth. And the dragon stood before the woman who was about to give birth, so that when she bore her child he might devour it. (Da 8,10; Mt 2,16; Zj 8,7)5She gave birth to a male child, one who is to rule[1] all the nations with a rod of iron, but her child was caught up to God and to his throne, (Mt 2,6; 2K 12,2; Zj 2,27)6and the woman fled into the wilderness, where she has a place prepared by God, in which she is to be nourished for 1,260 days. (Zj 11,2; Zj 13,5)
Satan Thrown Down to Earth
7Now war arose in heaven, Michael and his angels fighting against the dragon. And the dragon and his angels fought back, (Mt 25,41; Ju 1,9)8but he was defeated, and there was no longer any place for them in heaven.9And the great dragon was thrown down, that ancient serpent, who is called the devil and Satan, the deceiver of the whole world—he was thrown down to the earth, and his angels were thrown down with him. (Gn 3,1; L 10,18; J 8,44; J 12,31; Zj 9,1; Zj 13,14; Zj 20,2; Zj 20,3; Zj 20,10)10And I heard a loud voice in heaven, saying, “Now the salvation and the power and the kingdom of our God and the authority of his Christ have come, for the accuser of our brothers[2] has been thrown down, who accuses them day and night before our God. (Jb 1,9; Jb 2,5; Za 3,1; Zj 7,10; Zj 19,1)11And they have conquered him by the blood of the Lamb and by the word of their testimony, for they loved not their lives even unto death. (L 14,26; J 12,25; J 16,33; Ř 16,20; Zj 2,10; Zj 15,2)12Therefore, rejoice, O heavens and you who dwell in them! But woe to you, O earth and sea, for the devil has come down to you in great wrath, because he knows that his time is short!” (Ž 96,11; Iz 44,23; Iz 49,13; Mt 8,29; Zj 8,13; Zj 10,6; Zj 18,20)13And when the dragon saw that he had been thrown down to the earth, he pursued the woman who had given birth to the male child. (Zj 12,5)14But the woman was given the two wings of the great eagle so that she might fly from the serpent into the wilderness, to the place where she is to be nourished for a time, and times, and half a time. (Ex 19,4; Da 7,25; Da 12,7; Zj 12,6)15The serpent poured water like a river out of his mouth after the woman, to sweep her away with a flood. (Iz 59,19)16But the earth came to the help of the woman, and the earth opened its mouth and swallowed the river that the dragon had poured from his mouth.17Then the dragon became furious with the woman and went off to make war on the rest of her offspring, on those who keep the commandments of God and hold to the testimony of Jesus. And he stood[3] on the sand of the sea. (Gn 3,15; 1J 2,3; Zj 1,2; Zj 6,9; Zj 11,7; Zj 13,7; Zj 14,12; Zj 19,10)