1Slova Lemuele, krále z Massy, výroky, jimž ho matka učila:2Co říci, synu můj? Co, synu mého lůna? Co říci, synu zaslíbený?3Nemarni s ženami svoji sílu, nepokaz cestu, jež králům náleží.4Nenáleží, ó Lemueli, králům, nenáleží králům víno pít, vladařům pivo nesluší.5Kdyby pil, mohl by zapomenout na povinnosti, mohl by překroutit právo všech soužených.6Umírajícím dejte pít pivo a víno těm, kdo hořkost zakouší.7Když se napijí, na bídu zapomenou, přestanou myslet na své trápení.8Otevři ústa za ty, jimž hlas chybí, a za práva všech bezmocných.9Otevři ústa, suď spravedlivě, zastaň se chudých a ubohých!
Chvála znamenité ženy
10Znamenitá žena – ta je k pohledání,[1] mnohem vzácnější je nad perly!11Manžel jí důvěřuje ze srdce, žádný užitek tu chybět nebude.12Je na něj hodná, a ne zlá po všechny dny svého života.13Vlnu a len si sama nakoupí, pracovat rukama je pro ni radostí.14Kupecké lodi se podobá: přináší pokrmy zdaleka.15Ráno vstává, než se rozední, celé své rodině jídlo připraví, také svým služebným rozdělí úkoly.16Posoudí pozemek a sama jej pořídí, z vlastního výdělku sází vinici.17Odhodlaně se pouští do díla, sílu svých paží umí dokázat.18Užitek vlastní píle zakouší, její svíce září dlouho do noci.19Přeslici bere do rukou, prsty přidržuje vřeteno.20Štědře otvírá svou dlaň ubohým, pomocnou ruku chudým nabízí.21Nemá strach o rodinu, ani když padá sníh, celá její domácnost má po dvou oblecích.22Kmentové přikrývky sama ušije a obléká se šarlatem.23Její manžel je v branách uznáván, kde s představenými země zasedá.24Prodává košile, které ušila, zdobené pásy kupcům dodává.25Síla a krása jsou jejím oděvem, s úsměvem vyhlíží další den.26Její ústa mluví s moudrostí, její jazyk učí vlídnosti.27Na chod svého domu dohlíží, nesytí se chlebem zahálky.28Její synové jí vstoje dobrořečí, její manžel ji takto velebí:29„Je mnoho znamenitých žen, ty ale všechny převyšuješ je!“30Klamný je půvab a krása pomíjí; žena, jež Hospodina ctí, si chválu zaslouží.31Dejte jí odměnu za její úsilí, její činy ať ji v branách velebí!
1The words of King Lemuel. An oracle that his mother taught him:2What are you doing, my son?[1] What are you doing, son of my womb? What are you doing, son of my vows? (1S 1,27; Iz 49,15)3Do not give your strength to women, your ways to those who destroy kings. (Dt 17,17; 1Kr 11,1; Neh 13,26; Př 5,9; Př 7,26)4It is not for kings, O Lemuel, it is not for kings to drink wine, or for rulers to take strong drink, (1Kr 16,9; 1Kr 20,16; Př 20,1; Kaz 10,17; Oz 4,11)5lest they drink and forget what has been decreed and pervert the rights of all the afflicted. (Iz 5,22)6Give strong drink to the one who is perishing, and wine to those in bitter distress;[2] (Jb 3,20; Jb 29,13)7let them drink and forget their poverty and remember their misery no more. (Ž 104,15)8Open your mouth for the mute, for the rights of all who are destitute.[3] (Jb 29,12; Jb 29,15; Iz 1,17)9Open your mouth, judge righteously, defend the rights of the poor and needy. (Lv 19,15; Dt 1,16; Ž 40,17; Ž 86,1; Př 31,20; Iz 1,17; Jr 22,16)
The Woman Who Fears the Lord
10[4] An excellent wife who can find? She is far more precious than jewels. (Rt 3,11; Jb 28,18; Př 12,4; Př 18,22; Př 19,14)11The heart of her husband trusts in her, and he will have no lack of gain.12She does him good, and not harm, all the days of her life.13She seeks wool and flax, and works with willing hands. (Př 31,21; Př 31,24)14She is like the ships of the merchant; she brings her food from afar.15She rises while it is yet night and provides food for her household and portions for her maidens. (Ž 111,5; Př 20,13; L 12,42)16She considers a field and buys it; with the fruit of her hands she plants a vineyard.17She dresses herself[5] with strength and makes her arms strong. (Př 31,25)18She perceives that her merchandise is profitable. Her lamp does not go out at night.19She puts her hands to the distaff, and her hands hold the spindle.20She opens her hand to the poor and reaches out her hands to the needy. (Př 31,9; Ř 12,13; Ef 4,28)21She is not afraid of snow for her household, for all her household are clothed in scarlet.[6] (2S 1,24)22She makes bed coverings for herself; her clothing is fine linen and purple. (Gn 41,42; Sd 8,26; Př 7,16; Zj 19,8; Zj 19,14)23Her husband is known in the gates when he sits among the elders of the land. (Rt 4,1)24She makes linen garments and sells them; she delivers sashes to the merchant. (Sd 14,12; Iz 3,23)25Strength and dignity are her clothing, and she laughs at the time to come. (Př 31,17)26She opens her mouth with wisdom, and the teaching of kindness is on her tongue.27She looks well to the ways of her household and does not eat the bread of idleness.28Her children rise up and call her blessed; her husband also, and he praises her:29“Many women have done excellently, but you surpass them all.” (Př 31,10; Pís 6,9)30Charm is deceitful, and beauty is vain, but a woman who fears the Lord is to be praised. (Př 11,16)31Give her of the fruit of her hands, and let her works praise her in the gates.