1Tehdy se přeplavili přes jezero do gerasenského[1] kraje.2Jakmile vystoupil z lodi, ihned proti němu z hrobů vyšel člověk posedlý nečistým duchem.3Bydlel v hrobech a nikdo ho už nemohl ani svázat řetězem.4Předtím býval často spoután okovy a řetězy, ale on ty řetězy vždy roztrhal a okovy rozlámal, takže ho nikdo nemohl zkrotit.5Pořád, ve dne i v noci, byl v hrobkách a na horách, křičel a tloukl se kamením.6Jakmile z dálky uviděl Ježíše, přiběhl a padl před ním na kolena.7Hlasitě vykřikl: „Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Pro Boha tě zapřísahám, netrýzni mě!“8(Ježíš mu totiž řekl: „Vyjdi z toho člověka, nečistý duchu!“)9„Jak se jmenuješ?“ ptal se ho Ježíš. „Mé jméno je Legie,“ odpověděl. „Je nás totiž hodně.“10A velice ho prosil, ať je nevyhání z toho kraje.11Na úbočí hory se tam páslo veliké stádo prasat.12Démoni ho proto prosili: „Pusť nás do těch prasat, ať vejdeme do nich!“13Ježíš jim to povolil, a tak ti nečistí duchové vyšli a vstoupili do prasat. Asi dvoutisícové stádo se jich pak rozběhlo ze srázu dolů do jezera, kde utonulo.14Pasáci tehdy utekli a rozhlásili to ve městě i na venkově. Lidé se šli podívat, co se to stalo.15Když přišli k Ježíšovi a viděli toho, který býval posedlý tou Legií, jak tam sedí oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach.16Jakmile jim očití svědkové vylíčili, jak to bylo s tím posedlým a s těmi prasaty,17začali ho prosit, ať opustí jejich kraj.18Když pak nastupoval na loď, žádal ho ten, který býval posedlý, aby s ním mohl zůstat.19On mu to ale nedovolil. Řekl mu: „Jdi domů ke svým a vypravuj jim, jak veliké věci pro tebe udělal Pán a jak se nad tebou slitoval.“20Odešel tedy a začal v Dekapoli rozhlašovat, co všechno pro něj Ježíš udělal. Všichni byli ohromeni.
Kdo se mě dotkl?
21Když se pak Ježíš přeplavil lodí zpátky na druhý břeh, sešel se k němu u jezera veliký zástup.22Přišel k němu jeden z představených synagogy jménem Jairos, a jakmile ho uviděl, padl mu k nohám.23Snažně ho prosil: „Moje dcerka umírá! Pojď, vlož na ni ruce, ať je uzdravená a může žít.“24A tak šel s ním. Veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj.25Byla tam jedna žena, která už dvanáct let krvácela.26Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila všechno, co měla, ale nic jí nepomohlo a bylo jí čím dál hůř.27Když uslyšela o Ježíši, prošla k němu davem zezadu a dotkla se jeho roucha.28Řekla si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho roucha, budu uzdravena.“29Její krvácení ihned přestalo a na těle pocítila, že byla z toho trápení uzdravena.30Ježíš v nitru ihned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: „Kdo se dotkl mého roucha?“31Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, že se na tebe tlačí dav, a ptáš se: Kdo se mě dotkl?“32On se ale rozhlížel, aby viděl, kdo to udělal.33Když ta žena poznala, co se s ní stalo, přistoupila, v posvátné úctě před ním padla na kolena a pověděla mu celou pravdu.34Ježíš jí odpověděl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení.“
Talitha kum
35Ještě to ani nedořekl, když přišli poslové z domu představeného synagogy se slovy: „Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžovat mistra?“36Ježíš ale jejich slova neposlouchal. „Neboj se, jenom věř,“ řekl představenému synagogy.37Nikomu nedovolil, aby ho doprovázel, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.38Když přišel k domu představeného synagogy a uviděl veliký rozruch, všechny plačící a hlasitě naříkající,39vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? To dítě neumřelo. Jen spí.“40Oni se mu ale smáli. Když všechny vyhnal, vzal otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel do místnosti, kde bylo dítě.41Vzal dívku za ruku a řekl jí: „Talitha kum,“ což se překládá: „Děvčátko, říkám ti, vstávej.“42Ta dívka hned vstala a začala se procházet. Bylo jí dvanáct let. Přítomných se zmocnil nesmírný úžas,43ale on jim jasně přikázal, ať se o tom nikdo nedozví. Řekl jim také, ať jí dají najíst.
1They came to the other side of the sea, to the country of the Gerasenes.[1] (Mt 8,28; L 8,26)2And when Jesus[2] had stepped out of the boat, immediately there met him out of the tombs a man with an unclean spirit.3He lived among the tombs. And no one could bind him anymore, not even with a chain, (Zj 18,2)4for he had often been bound with shackles and chains, but he wrenched the chains apart, and he broke the shackles in pieces. No one had the strength to subdue him.5Night and day among the tombs and on the mountains he was always crying out and cutting himself with stones.6And when he saw Jesus from afar, he ran and fell down before him. (Mt 8,2)7And crying out with a loud voice, he said, “What have you to do with me, Jesus, Son of the Most High God? I adjure you by God, do not torment me.” (Gn 14,18; Nu 24,16; Ž 57,2; Da 3,26; Mt 4,3; Mt 4,6; Mt 14,33; Mt 26,63; Mk 1,26; L 1,32; L 6,35; Sk 8,7; Sk 16,17; Sk 19,13; Jk 2,19)8For he was saying to him, “Come out of the man, you unclean spirit!”9And Jesus asked him, “What is your name?” He replied, “My name is Legion, for we are many.” (Mt 26,53)10And he begged him earnestly not to send them out of the country.11Now a great herd of pigs was feeding there on the hillside,12and they begged him, saying, “Send us to the pigs; let us enter them.”13So he gave them permission. And the unclean spirits came out and entered the pigs; and the herd, numbering about two thousand, rushed down the steep bank into the sea and drowned in the sea.14The herdsmen fled and told it in the city and in the country. And people came to see what it was that had happened.15And they came to Jesus and saw the demon-possessed[3] man, the one who had had the legion, sitting there, clothed and in his right mind, and they were afraid. (Mk 5,9; L 8,27)16And those who had seen it described to them what had happened to the demon-possessed man and to the pigs.17And they began to beg Jesus[4] to depart from their region. (L 5,8; Sk 16,39)18As he was getting into the boat, the man who had been possessed with demons begged him that he might be with him.19And he did not permit him but said to him, “Go home to your friends and tell them how much the Lord has done for you, and how he has had mercy on you.” (Ž 66,16; Mk 1,44)20And he went away and began to proclaim in the Decapolis how much Jesus had done for him, and everyone marveled. (Mt 4,25; Mk 7,31)
Jesus Heals a Woman and Jairus’s Daughter
21And when Jesus had crossed again in the boat to the other side, a great crowd gathered about him, and he was beside the sea.22Then came one of the rulers of the synagogue, Jairus by name, and seeing him, he fell at his feet (Mt 9,18; L 8,41; L 13,14; Sk 13,15; Sk 18,8; Sk 18,17)23and implored him earnestly, saying, “My little daughter is at the point of death. Come and lay your hands on her, so that she may be made well and live.” (Mt 9,18; Mk 6,5; Mk 7,32; Mk 8,23; Mk 8,25; Mk 16,18; L 4,40; L 13,13; Sk 9,12; Sk 9,17; Sk 28,8)24And he went with him. And a great crowd followed him and thronged about him. (Mk 3,9; Mk 5,31)25And there was a woman who had had a discharge of blood for twelve years, (Lv 15,25)26and who had suffered much under many physicians, and had spent all that she had, and was no better but rather grew worse.27She had heard the reports about Jesus and came up behind him in the crowd and touched his garment.28For she said, “If I touch even his garments, I will be made well.”29And immediately the flow of blood dried up, and she felt in her body that she was healed of her disease. (Mt 15,28; Mt 17,18; Mk 3,10)30And Jesus, perceiving in himself that power had gone out from him, immediately turned about in the crowd and said, “Who touched my garments?” (L 5,17; L 6,19; L 8,46; Sk 10,38)31And his disciples said to him, “You see the crowd pressing around you, and yet you say, ‘Who touched me?’”32And he looked around to see who had done it.33But the woman, knowing what had happened to her, came in fear and trembling and fell down before him and told him the whole truth.34And he said to her, “Daughter, your faith has made you well; go in peace, and be healed of your disease.” (Mk 5,29; L 7,50)35While he was still speaking, there came from the ruler’s house some who said, “Your daughter is dead. Why trouble the Teacher any further?” (Mk 5,22; L 7,6; J 11,28)36But overhearing[5] what they said, Jesus said to the ruler of the synagogue, “Do not fear, only believe.” (Mk 5,35)37And he allowed no one to follow him except Peter and James and John the brother of James. (Mk 3,17; Mk 9,2; Mk 14,33)38They came to the house of the ruler of the synagogue, and Jesus[6] saw a commotion, people weeping and wailing loudly.39And when he had entered, he said to them, “Why are you making a commotion and weeping? The child is not dead but sleeping.” (J 11,4; J 11,11; Sk 20,10)40And they laughed at him. But he put them all outside and took the child’s father and mother and those who were with him and went in where the child was. (Sk 9,40)41Taking her by the hand he said to her, “Talitha cumi,” which means, “Little girl, I say to you, arise.” (Mt 11,5; Mk 1,31; L 7,14; L 7,22; J 11,43)42And immediately the girl got up and began walking (for she was twelve years of age), and they were immediately overcome with amazement.43And he strictly charged them that no one should know this, and told them to give her something to eat. (Mt 8,4; Mk 9,9)