Přihlaste se zdarma

Lukáš 15

Bible, překlad 21. století

od Biblion
1 Všichni výběrčí daní a hříšníci ho chodívali poslouchat. 2 Farizeové a znalci Písma si ale stěžovali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“ 3 Vyprávěl jim tedy toto podobenství: 4 „Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nenechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? 5 Jakmile ji najde, s radostí ji vezme na ramena, 6 přijde domů a svolá přátele i sousedy: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ztracenou ovci!‘ 7 Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“ 8 „Kdyby nějaká žena měla deset mincí[1] a jednu minci ztratila, nerozsvítí lampu, nevymete dům a nebude pečlivě hledat, dokud ji nenajde? 9 Jakmile ji najde, svolá přítelkyně a sousedky: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našla svou ztracenou minci!‘ 10 Říkám vám, že právě tak je radost před Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“ 11 Ježíš pokračoval: „Jeden člověk měl dva syny. 12 Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který mi náleží.‘ A tak jim rozdělil své jmění. 13 Za pár dní mladší syn všechno prodal a odešel do daleké země, kde svůj majetek promrhal rozmařilým životem. 14 Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi. 15 Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata. 16 Toužil se najíst aspoň lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to. 17 Nakonec přišel k sobě. Řekl si: ‚Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady! 18 Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě! 19 Už si nezasloužím být považován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.‘ 20 A tak vstal a vydal se ke svému otci. Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky. 21 ‚Otče,‘ řekl syn, ‚zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Už si nezasloužím být považován za tvého syna.‘ 22 Otec však nařídil svým služebníkům: ‚Přineste nejlepší šaty a oblečte ho. Navlékněte mu prsten a obujte ho. 23 Přiveďte vykrmené tele a porazte je. Jezme a oslavujme, 24 neboť tento můj syn byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen!‘ A tak začali oslavovat. 25 Starší syn byl zatím na poli. Když se blížil domů, uslyšel hudbu a tanec. 26 Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být. 27 Ten mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr. Tvůj otec porazil tučné tele, že ho má zpátky živého a zdravého.‘ 28 Ale on se rozhněval a ani nechtěl jít dovnitř. Když za ním vyšel jeho otec a prosil ho, 29 odpověděl mu: ‚Podívej se, kolik let ti sloužím! Nikdy jsem nezanedbal jediný tvůj příkaz, ale tys mi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil s přáteli. 30 Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s děvkami, porazil jsi pro něj vykrmené tele!‘ 31 ‚Synku,‘ řekl otec, ‚ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé. 32 Ale oslavovat a radovat se bylo namístě, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen.‘“ 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28

Lukáš 15

English Standard Version

od Crossway
1 Now the tax collectors and sinners were all drawing near to hear him. (Mt 11,19) 2 And the Pharisees and the scribes grumbled, saying, “This man receives sinners and eats with them.” (Ex 16,2; Ex 16,7; Nu 14,2; Jz 9,18; Mt 9,11; Mt 11,19; Mk 2,16; L 5,30; L 7,39; L 19,7; Sk 11,3; 1K 5,11; Ga 2,12) 3 So he told them this parable: 4 “What man of you, having a hundred sheep, if he has lost one of them, does not leave the ninety-nine in the open country, and go after the one that is lost, until he finds it? (Ex 3,1; 1S 17,28; Ez 34,4; Ez 34,6; Ez 34,11; Ez 34,16; Mt 18,12; L 19,10; 1P 2,25) 5 And when he has found it, he lays it on his shoulders, rejoicing. (Iz 40,11; Iz 49,22; Iz 60,4; Iz 66,12) 6 And when he comes home, he calls together his friends and his neighbors, saying to them, ‘Rejoice with me, for I have found my sheep that was lost.’ (1P 2,25) 7 Just so, I tell you, there will be more joy in heaven over one sinner who repents than over ninety-nine righteous persons who need no repentance. (Mt 9,13; L 5,32; L 15,10) 8 “Or what woman, having ten silver coins,[1] if she loses one coin, does not light a lamp and sweep the house and seek diligently until she finds it? 9 And when she has found it, she calls together her friends and neighbors, saying, ‘Rejoice with me, for I have found the coin that I had lost.’ 10 Just so, I tell you, there is joy before the angels of God over one sinner who repents.” (L 12,8) 11 And he said, “There was a man who had two sons. 12 And the younger of them said to his father, ‘Father, give me the share of property that is coming to me.’ And he divided his property between them. (Dt 21,17; Mk 12,44; L 15,30) 13 Not many days later, the younger son gathered all he had and took a journey into a far country, and there he squandered his property in reckless living. (Ef 5,18; Tt 1,6; 1P 4,4) 14 And when he had spent everything, a severe famine arose in that country, and he began to be in need. 15 So he went and hired himself out to[2] one of the citizens of that country, who sent him into his fields to feed pigs. 16 And he was longing to be fed with the pods that the pigs ate, and no one gave him anything. (L 16,21) 17 “But when he came to himself, he said, ‘How many of my father’s hired servants have more than enough bread, but I perish here with hunger! (1Kr 8,47; Sk 12,11) 18 I will arise and go to my father, and I will say to him, “Father, I have sinned against heaven and before you. (Ex 10,16; Mt 21,25; J 3,27) 19 I am no longer worthy to be called your son. Treat me as one of your hired servants.”’ (L 7,6) 20 And he arose and came to his father. But while he was still a long way off, his father saw him and felt compassion, and ran and embraced him and kissed him. (Gn 33,4; 2S 14,33; Sk 20,37; Jk 4,8) 21 And the son said to him, ‘Father, I have sinned against heaven and before you. I am no longer worthy to be called your son.’[3] (L 15,19) 22 But the father said to his servants,[4] ‘Bring quickly the best robe, and put it on him, and put a ring on his hand, and shoes on his feet. (Gn 41,42; Est 3,10; Est 8,2; Ez 16,10; Za 3,3) 23 And bring the fattened calf and kill it, and let us eat and celebrate. (1S 28,24; L 12,19) 24 For this my son was dead, and is alive again; he was lost, and is found.’ And they began to celebrate. (L 15,32; Ř 11,15; Ef 2,1; Ko 2,13; Zj 3,1) 25 “Now his older son was in the field, and as he came and drew near to the house, he heard music and dancing. 26 And he called one of the servants and asked what these things meant. 27 And he said to him, ‘Your brother has come, and your father has killed the fattened calf, because he has received him back safe and sound.’ 28 But he was angry and refused to go in. His father came out and entreated him, 29 but he answered his father, ‘Look, these many years I have served you, and I never disobeyed your command, yet you never gave me a young goat, that I might celebrate with my friends. (L 15,23) 30 But when this son of yours came, who has devoured your property with prostitutes, you killed the fattened calf for him!’ (Př 29,3; L 15,12) 31 And he said to him, ‘Son, you are always with me, and all that is mine is yours. (J 8,35) 32 It was fitting to celebrate and be glad, for this your brother was dead, and is alive; he was lost, and is found.’” (L 15,24; L 15,29) 

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) copyright ©2001 by Crossway Bibles, a publishing ministry of Good News Publishers. ESV® Text Edition: 2016. The ESV® text has been reproduced in cooperation with and by permission of Good News Publishers. Unauthorized reproduction of this publication is prohibited. All rights reserved.

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) is adapted from the Revised Standard Version of the Bible, copyright Division of Christian Education of the National Council of the Churches of Christ in the U.S.A. All rights reserved.