od Biblion1Jakmile kněz Pašchur, syn Imerův, který byl vrchním správcem Hospodinova chrámu, uslyšel Jeremiáše prorokovat tyto věci,2nechal proroka Jeremiáše zbičovat a vsadit do klády v Horní Benjamínské bráně Hospodinova chrámu.3Když ho Pašchur druhého dne z klády propustil, Jeremiáš mu řekl: „Hospodin tě nenazývá Pašchur, ale Magor-misaviv, Hrůza všude kolem.4Tak praví Hospodin: Hle, vydávám tě hrůze – tebe i všechny tvé přátele, kteří před tvýma očima padnou mečem tvých nepřátel. Všechen lid Judy vydám do rukou babylonského krále, který je odvleče do Babylonu a pobije mečem.5Všechno bohatství tohoto města vydám do rukou jejich nepřátel – všechen jeho zisk, všechny cennosti i všechny judské královské poklady. To všechno ukořistí, uloupí a odnese do Babylonu.6A ty, Pašchure, i všichni tvoji domácí půjdete do zajetí. Přijdeš do Babylonu a tam zemřeš; tam budeš pohřben ty i všichni tvoji přátelé, kterým jsi prorokoval lež!“[1]
Oheň v kostech
7Sváděl jsi mě, Hospodine, a já se nechal svést. Zmocnil ses mě a zdolals mě. Vysmívají se mi celé dny, každý má ze mě legraci.8Křičím, kdykoli promluvím, vykřikuji: „Zkáza! Násilí!“ Slovo Hospodinovo mi přináší celé dny hanbu a posměšky.9Říkám si: „Už se o něm ani nezmíním, jeho jménem už nepromluvím!“ Jeho slovo mi ale hoří v srdci, je jako oheň v mých kostech zavřený; nemohu ho v sobě zadržet, neovládnu se!10Od tolika lidí slyším nařčení: „Hrůza všude kolem, Magor-misaviv![2] Udejte ho! Pojďme ho nahlásit!“ Všichni mí přátelé čekají na můj pád: „Třeba se nechá nachytat – pak se ho zmocníme, pak se mu pomstíme!“11Hospodin je ale se mnou, ten udatný bojovník, a tak ti, kteří mě pronásledují, padnou a nic nezmohou. Pro jejich neúspěch je stihne hanba, věčná nezapomenutelná potupa.12Hospodine zástupů, jenž spravedlivé zkoušíš a vidíš do srdce i svědomí, kéž uvidím tvou pomstu nad nimi – vždyť jsem ti svěřil svoji při.[3]13Zpívejte Hospodinu, vzdejte mu chválu! On zachraňuje život ubohému z rukou zločinců.14Ať je zlořečený den, kdy jsem byl narozen![4] Den, kdy mě matka rodila, ať není požehnán!15Ať je zlořečený ten, kdo mému otci oznámil: „Narodil se ti chlapec,“ a naplnil ho radostí.16Ať ten muž skončí tak jako města, jež Hospodin bez lítosti vyvrátil. Ať zrána slyší naříkavý pláč a v poledne bojový pokřik!17Proč mě nezabil ještě v lůně, aby se mi matka stala hrobem a břicho jí zůstalo navždy těhotné?18Proč jen jsem vyšel z lůna matčina? Abych zakoušel jen trápení a žal? Aby mi život v hanbě vyprchal?
1Now Pashhur the priest, the son of Immer, who was chief officer in the house of the Lord, heard Jeremiah prophesying these things. (1Pa 9,12; 1Pa 24,14; Ezd 2,37; Ezd 2,38; Jr 21,1; Jr 29,26; Jr 38,1)2Then Pashhur beat Jeremiah the prophet, and put him in the stocks that were in the upper Benjamin Gate of the house of the Lord. (Jr 20,1; Jr 29,26; Jr 37,13; Sk 16,24)3The next day, when Pashhur released Jeremiah from the stocks, Jeremiah said to him, “The Lord does not call your name Pashhur, but Terror on Every Side. (Jr 20,1)4For thus says the Lord: Behold, I will make you a terror to yourself and to all your friends. They shall fall by the sword of their enemies while you look on. And I will give all Judah into the hand of the king of Babylon. He shall carry them captive to Babylon, and shall strike them down with the sword. (Jr 6,25)5Moreover, I will give all the wealth of the city, all its gains, all its prized belongings, and all the treasures of the kings of Judah into the hand of their enemies, who shall plunder them and seize them and carry them to Babylon. (2Kr 20,17; 2Kr 24,12; 2Kr 25,13; Jb 28,10; Ez 22,25)6And you, Pashhur, and all who dwell in your house, shall go into captivity. To Babylon you shall go, and there you shall die, and there you shall be buried, you and all your friends, to whom you have prophesied falsely.” (1Pa 9,12; Ezd 2,38; Jr 14,14; Jr 21,1; Jr 38,1)7O Lord, you have deceived me, and I was deceived; you are stronger than I, and you have prevailed. I have become a laughingstock all the day; everyone mocks me. (Ž 119,51; Pl 3,14; Ez 14,9; 2P 1,21)8For whenever I speak, I cry out, I shout, “Violence and destruction!” For the word of the Lord has become for me a reproach and derision all day long. (Ž 44,13; Ž 79,4; Jr 6,7; Jr 6,10)9If I say, “I will not mention him, or speak any more in his name,” there is in my heart as it were a burning fire shut up in my bones, and I am weary with holding it in, and I cannot. (Jb 32,18; Ž 39,3; Jr 6,11)10For I hear many whispering. Terror is on every side! “Denounce him! Let us denounce him!” say all my close friends, watching for my fall. “Perhaps he will be deceived; then we can overcome him and take our revenge on him.” (Ž 31,13; Ž 35,15; Ž 41,9; Ž 55,13; Ž 56,6; Jr 1,19; Jr 5,22; Jr 6,25; Jr 9,4; Jr 36,16; Jr 36,20; Jr 38,22)11But the Lord is with me as a dread warrior; therefore my persecutors will stumble; they will not overcome me. They will be greatly shamed, for they will not succeed. Their eternal dishonor will never be forgotten. (Jr 1,8; Jr 17,18; Jr 23,40)12O Lord of hosts, who tests the righteous, who sees the heart and the mind,[1] let me see your vengeance upon them, for to you have I committed my cause. (Jr 11,20)13Sing to the Lord; praise the Lord! For he has delivered the life of the needy from the hand of evildoers. (Ž 35,9; Ž 109,30)14Cursed be the day on which I was born! The day when my mother bore me, let it not be blessed! (Jb 3,3; Jr 15,10)15Cursed be the man who brought the news to my father, “A son is born to you,” making him very glad. (J 16,21)16Let that man be like the cities that the Lord overthrew without pity; let him hear a cry in the morning and an alarm at noon, (Gn 19,25; Iz 13,19; Jr 18,22)17because he did not kill me in the womb; so my mother would have been my grave, and her womb forever great. (Jb 3,10)18Why did I come out from the womb to see toil and sorrow, and spend my days in shame? (Jb 3,20; Pl 3,1)