Jeremjáš 2 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Nevěrný lid

1 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Jdi a volej, ať to Jeruzalém slyší – Tak praví Hospodin: Vzpomínám, jak jsi v mládí byla oddaná, jak jsi milovala jako nevěsta, jak jsi mě následovala pouští, v tom nehostinném kraji. 3 Izrael býval Hospodinu svatý, byl prvotinou jeho úrody; všichni, kdo jej hltali, bývali potrestáni a přišlo na ně neštěstí, praví Hospodin.“ 4 Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův, všechny rodiny Izraelova domu! 5 Tak praví Hospodin: „Co na mně vaši otcové našli špatného, že ode mě odešli tak daleko? Marnost následovali a marností se stali.^[1] 6 Už se neptali: ‚Kde je Hospodin, který nás vyvedl z Egypta, který nás provázel na poušti zemí pustou a plnou jam, zemí sucha a stínu smrti, zemí, kterou se nechodí, kde není ani živáčka?‘ 7 Vedl jsem vás do země krásné jako sad, abyste požívali dary, které plodila. Vy jste však přišli a zprznili mou zemi, zohavili jste mé dědictví! 8 Ani kněží se neptali: ‚Kde je Hospodin?‘ Znalci Zákona mě neznali, pastýři lidu mě zradili, proroci prorokovali při Baalovi, následovali nesmysly. 9 Proto vás znovu obviňuji, praví Hospodin, a ještě i vaše vnuky obviním. 10 Jeďte se podívat na středomořské ostrovy, pošlete někoho k beduínům na poušti; dobře se podívejte a zvažte to: Kdy se co takového stalo? 11 Vyměnil nějaký národ své bohy, i když to žádní bozi nebyli? Můj lid ale svou Slávu vyměnil za nesmysly! 12 Zděste se, nebesa, otřásejte se hrůzou nad tím, co se stalo, praví Hospodin. 13 Můj lid totiž spáchal dvojí zlo: Opustili mne, pramen živých vod, a vykopali si své rozpukané nádrže, ze kterých voda vyteče. 14 Copak je Izrael otrok? Copak se narodil jako čeledín? Proč se tedy stal kořistí? 15 Vrčeli a řvali nad ním lvi; jeho zem zpustošili, města spálili, takže v nich nikdo nebydlí. 16 Z Memfisu a Dafné přišli muži, kteří ti lebku rozbili. 17 Copak si za to nemůžeš sama? Opustilas Hospodina, svého Boha, tenkrát, když s tebou putoval. 18 Co z toho máš, chodit do Egypta – aby ses vody z Nilu^[2] napila? Co z toho máš, do Asýrie cestovat – aby ses napila z řeky Eufrat? 19 Za vyučenou ti dá špatnost tvá, tvé odvrácení tě vytrestá. Poznáš a uvidíš, jak zle a trpce chutná, žes opustila Hospodina, svého Boha, a bázeň přede mnou jsi ztratila, praví Hospodin, Pán zástupů. 20 Své jho jsi už dávno rozlámala, své postroje jsi strhala: ‚Nebudu sloužit!‘ říkalas. Na kdejakém vyšším návrší a pod kdejakým stromem košatým se ale válíš jako nevěstka. 21 Já jsem tě sázel jako výbornou révu z nejušlechtilejších sazenic. Jak ses mi mohla takhle zvrhnout v plané křoví, jež mi nepatří?^[3] 22 I kdyby ses mýdlem vydrhla a louhu přidala sebevíc, skvrna tvé viny přede mnou zůstává, praví Panovník Hospodin. 23 Jak můžeš říkat: ‚Jsem bez poskvrny, nechodila jsem za baaly.‘ Jen se podívej, cos prováděla v Údolí,^[4] nad tím, cos páchala, se zamysli! Jsi velbloudice pádící svými cestami, 24 divoká oslice, zvyklá na poušti. Jakmile lačně zavětříš, kdo zadrží tvůj chtíč? Kdokoli po ní v čas říje zatouží, najde ji snadno, bez námahy. 25 Dej pozor, ať si neuchodíš nohy a ať se žízní neumoříš. ‚Ne ne,‘ odpovídáš, ‚marné řeči! Miluji cizí a půjdu za nimi!‘ 26 Jako má hanbu přistižený zloděj, tak je hanebný celý dům Izraele se svými králi a velmoži i s kněžími a proroky. 27 Dřevo oslovují: ‚Otče náš,‘ kameni říkají: ‚Jsi má rodička.‘ Ukazují mi záda, a ne tvář, jakmile je však stihne bída, volají: ‚Přijď a zachraň nás!‘ 28 Kde jsou ti tví bohové, které sis pořídil? Jen ať tě přijdou z tvé bídy zachránit! Máš přece tolik bohů, Judo – jednoho boha na každé město! 29 Z čeho mě chcete obvinit? Všichni jste mě zradili, praví Hospodin. 30 Nadarmo jsem bil váš lid, nedal se poučit. Své proroky jste mečem hubili jako nenasytní lvi.“ 31 Vy jedno pokolení, pohleďte, co praví Hospodin: „Jsem snad Izraeli pouští? Zemí temnoty? Proč můj lid říká: ‚Jsme volní! Chodit za tebou? Už nikdy!‘ 32 Zapomene snad dívka na svůj šperk? Zapomene se nevěsta obléci ke svatbě? Můj lid však na mě zapomněl – kolik už je to let? 33 Jak jsi šikovná v honbě za milováním! I nejhorší coury teď můžeš poučit. 34 Roucho máš potřísněné krví ubohých, ne přistižených lupičů, ale nevinných. A při tom všem 35 ještě říkáš: ‚Jsem nevinná. Jeho hněv se mi vyhýbá!‘ Nuže, budu tě soudit za tvá slova – prý: ‚Já jsem nehřešila.‘ 36 Proč stále někam chodíš a stále měníš směr? Jako ses zklamala v Asýrii,^[5] zklameš se Egyptem. 37 I odtud odejdeš s hlavou v dlaních. Hospodin zavrhl ty tvé opory, žádnou pomoc u nich nenajdeš.“

English Standard Version

od Crossway

Israel Forsakes the Lord

1 The word of the Lord came to me, saying, 2 “Go and proclaim in the hearing of Jerusalem, Thus says the Lord, “I remember the devotion of your youth, your love as a bride, how you followed me in the wilderness, in a land not sown. (Dt 2,7; Dt 8,2; Jr 3,4; Ez 16,8; Ez 16,43; Ez 16,60; Zj 2,4)

Dt 2,7Dt 8,2Jr 3,4Ez 16,8Ez 16,43Ez 16,60Zj 2,4

3 Israel was holy to the Lord, the firstfruits of his harvest. All who ate of it incurred guilt; disaster came upon them, declares the Lord.” (Gn 12,3; Ex 4,22; Ex 19,5; Ex 28,36; Jr 12,14; Ez 25,12; Jk 1,18)

Gn 12,3Ex 4,22Ex 19,5Ex 28,36Jr 12,14Ez 25,12Jk 1,18

4 Hear the word of the Lord, O house of Jacob, and all the clans of the house of Israel. 5 Thus says the Lord: “What wrong did your fathers find in me that they went far from me, and went after worthlessness, and became worthless? (2Kr 17,15; Iz 5,4; Jr 2,31; Jr 10,15; Jr 14,22; Jr 16,19; Mi 6,3)

2Kr 17,15Iz 5,4Jr 2,31Jr 10,15Jr 14,22Jr 16,19Mi 6,3

6 They did not say, ‘Where is the Lord who brought us up from the land of Egypt, who led us in the wilderness, in a land of deserts and pits, in a land of drought and deep darkness, in a land that none passes through, where no man dwells?’ (Dt 8,15; Dt 32,10; Iz 63,11; Oz 13,4)

Dt 8,15Dt 32,10Iz 63,11Oz 13,4

7 And I brought you into a plentiful land to enjoy its fruits and its good things. But when you came in, you defiled my land and made my heritage an abomination. (Lv 18,24; Dt 8,7; Ž 106,38) 8 The priests did not say, ‘Where is the Lord?’ Those who handle the law did not know me; the shepherds^[1] transgressed against me; the prophets prophesied by Baal and went after things that do not profit. (Jr 5,5; Jr 5,31; Jr 18,18; Jr 23,13; Abk 2,18; Mal 2,7; Ř 2,20)

Jr 5,5Jr 5,31Jr 18,18Jr 23,13Abk 2,18Mal 2,7Ř 2,20

9 “Therefore I still contend with you, declares the Lord, and with your children’s children I will contend. (Ex 20,5; Jr 2,35; Ez 17,20; Ez 20,35)

Ex 20,5Jr 2,35Ez 17,20Ez 20,35

10 For cross to the coasts of Cyprus and see, or send to Kedar and examine with care; see if there has been such a thing. (Gn 10,4; Iz 21,16) 11 Has a nation changed its gods, even though they are no gods? But my people have changed their glory for that which does not profit. (Ž 106,20; Iz 37,19; Jr 2,8; Jr 16,20; Jr 18,13; Mi 4,5; Ga 4,8)

Ž 106,20Iz 37,19Jr 2,8Jr 16,20Jr 18,13Mi 4,5Ga 4,8

12 Be appalled, O heavens, at this; be shocked, be utterly desolate, declares the Lord, (Iz 1,2) 13 for my people have committed two evils: they have forsaken me, the fountain of living waters, and hewed out cisterns for themselves, broken cisterns that can hold no water. (Ž 36,9; Jr 17,13; J 4,10) 14 “Is Israel a slave? Is he a homeborn servant? Why then has he become a prey? (Ex 4,22) 15 The lions have roared against him; they have roared loudly. They have made his land a waste; his cities are in ruins, without inhabitant. (Iz 5,29; Jr 4,7; Jr 9,11; Jr 46,19)

Iz 5,29Jr 4,7Jr 9,11Jr 46,19

16 Moreover, the men of Memphis and Tahpanhes have shaved^[2] the crown of your head. (Dt 33,20; Jr 43,7; Jr 44,1; Jr 46,14; Ez 30,16)

Dt 33,20Jr 43,7Jr 44,1Jr 46,14Ez 30,16

17 Have you not brought this upon yourself by forsaking the Lord your God, when he led you in the way? (Jr 2,6; Jr 4,18) 18 And now what do you gain by going to Egypt to drink the waters of the Nile? Or what do you gain by going to Assyria to drink the waters of the Euphrates?^[3] (Gn 31,21; Iz 7,20; Iz 8,7; Iz 23,3; Iz 30,1; Iz 31,1; Jr 2,36; Oz 7,11)

Gn 31,21Iz 7,20Iz 8,7Iz 23,3Iz 30,1Iz 31,1Jr 2,36Oz 7,11

19 Your evil will chastise you, and your apostasy will reprove you. Know and see that it is evil and bitter for you to forsake the Lord your God; the fear of me is not in you, declares the Lord God of hosts. (Iz 3,9; Jr 2,13; Jr 2,17; Jr 3,22; Jr 4,18; Jr 5,6; Jr 14,7; Oz 5,5)

Iz 3,9Jr 2,13Jr 2,17Jr 3,22Jr 4,18Jr 5,6Jr 14,7Oz 5,5

20 “For long ago I broke your yoke and burst your bonds; but you said, ‘I will not serve.’ Yes, on every high hill and under every green tree you bowed down like a whore. (Iz 1,21; Jr 2,31; Jr 3,1; Jr 3,2; Jr 5,5; Jr 17,2; Jr 30,8)

Iz 1,21Jr 2,31Jr 3,1Jr 3,2Jr 5,5Jr 17,2Jr 30,8

21 Yet I planted you a choice vine, wholly of pure seed. How then have you turned degenerate and become a wild vine? (Ex 15,17; Dt 32,32; Ž 44,2; Ž 80,8; Iz 5,2; Iz 5,4)

Ex 15,17Dt 32,32Ž 44,2Ž 80,8Iz 5,2Iz 5,4

22 Though you wash yourself with lye and use much soap, the stain of your guilt is still before me, declares the Lord God. (Jr 17,1) 23 How can you say, ‘I am not unclean, I have not gone after the Baals’? Look at your way in the valley; know what you have done— a restless young camel running here and there, (Jr 2,35; Jr 7,31; Jr 19,2; Jr 19,6)

Jr 2,35Jr 7,31Jr 19,2Jr 19,6

24 a wild donkey used to the wilderness, in her heat sniffing the wind! Who can restrain her lust? None who seek her need weary themselves; in her month they will find her. (Jr 14,6) 25 Keep your feet from going unshod and your throat from thirst. But you said, ‘It is hopeless, for I have loved foreigners, and after them I will go.’ (Ex 17,6; Dt 29,5; Dt 32,16; Jr 3,13)

Ex 17,6Dt 29,5Dt 32,16Jr 3,13

26 “As a thief is shamed when caught, so the house of Israel shall be shamed: they, their kings, their officials, their priests, and their prophets, (Jr 8,1; Jr 13,13; Jr 32,32) 27 who say to a tree, ‘You are my father,’ and to a stone, ‘You gave me birth.’ For they have turned their back to me, and not their face. But in the time of their trouble they say, ‘Arise and save us!’ (Sd 10,9; Iz 26,16) 28 But where are your gods that you made for yourself? Let them arise, if they can save you, in your time of trouble; for as many as your cities are your gods, O Judah. (Dt 32,37; Iz 45,20; Jr 11,13) 29 “Why do you contend with me? You have all transgressed against me, declares the Lord. 30 In vain have I struck your children; they took no correction; your own sword devoured your prophets like a ravening lion. (Neh 9,26; Iz 1,5; Iz 9,13; Jr 5,3; 1Te 2,15)

Neh 9,26Iz 1,5Iz 9,13Jr 5,31Te 2,15

31 And you, O generation, behold the word of the Lord. Have I been a wilderness to Israel, or a land of thick darkness? Why then do my people say, ‘We are free, we will come no more to you’? 32 Can a virgin forget her ornaments, or a bride her attire? Yet my people have forgotten me days without number. (Dt 32,18; Ž 106,21; Iz 3,20; Iz 17,10; Iz 61,10; Jr 3,21; Jr 18,15; Oz 8,14)

Dt 32,18Ž 106,21Iz 3,20Iz 17,10Iz 61,10Jr 3,21Jr 18,15Oz 8,14

33 “How well you direct your course to seek love! So that even to wicked women you have taught your ways. 34 Also on your skirts is found the lifeblood of the guiltless poor; you did not find them breaking in. Yet in spite of all these things (Ex 22,2; 2Kr 21,16; 2Kr 24,4; Ž 106,38; Jr 19,4)

Ex 22,22Kr 21,162Kr 24,4Ž 106,38Jr 19,4

35 you say, ‘I am innocent; surely his anger has turned from me.’ Behold, I will bring you to judgment for saying, ‘I have not sinned.’ (Ž 143,2; Př 28,13; 1J 1,8; 1J 1,10)

Ž 143,2Př 28,131J 1,81J 1,10

36 How much you go about, changing your way! You shall be put to shame by Egypt as you were put to shame by Assyria. (Iz 30,3; Jr 31,22) 37 From it too you will come away with your hands on your head, for the Lord has rejected those in whom you trust, and you will not prosper by them. (2S 13,19)