Jan 11 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Lazare, pojď ven!

1 Nějaký Lazar z Betanie, městečka Marie a její sestry Marty, onemocněl. 2 To byla ta Marie, která pomazala Pána mastí a vytřela mu nohy svými vlasy;^[1] její bratr Lazar byl nemocný. 3 Sestry vzkázaly Ježíšovi: „Pane, ten, koho máš tak rád, je nemocný.“ 4 Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby skrze ni byl oslaven Boží Syn.“ 5 Ježíš miloval Martu i její sestru i Lazara. 6 Když uslyšel, že Lazar onemocněl, zůstal ještě dva dny tam, kde byl. 7 Potom řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska.“ 8 „Rabbi,“ řekli mu učedníci, „Židé tě posledně chtěli ukamenovat! Ty tam chceš jít znovu?“ 9 Ježíš odpověděl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa. 10 Kdo ale chodí v noci, klopýtá, protože nemá světlo.“ 11 A po těch slovech dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Půjdu ho probudit.“ 12 „Spánek mu prospěje, Pane,“ řekli mu na to učedníci. 13 Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni si mysleli, že mluví o obyčejném spánku. 14 Proto jim Ježíš řekl jasně: „Lazar zemřel. 15 A kvůli vám jsem rád, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.“ 16 Tomáš zvaný Dvojče tehdy ostatním učedníkům řekl: „Pojďme také, ať zemřeme s ním.“ 17 Ježíš dorazil čtyři dny po Lazarově pohřbu. 18 Betanie byla blízko Jeruzaléma, asi patnáct honů,^[2] 19 a mnozí Židé přišli Martu a Marii utěšit ve smutku nad jejich bratrem. 20 Jakmile Marta uslyšela, že přichází Ježíš, vyšla mu naproti, ale Marie zůstala doma. 21 „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel!“ řekla mu Marta. 22 „I teď ale vím, že o cokoli Boha požádáš, to ti Bůh dá.“ 23 „Tvůj bratr vstane,“ řekl jí Ježíš. 24 „Vím, že vstane – při vzkříšení v poslední den,“ odpověděla Marta. 25 „Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. 26 A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“ 27 „Ano, Pane,“ odpověděla. „Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Boží Syn, který má přijít na svět.“ 28 A když to řekla, odešla a tajně zavolala svou sestru Marii: „Mistr je tu a volá tě.“ 29 Ta, jakmile to uslyšela, rychle vstala a šla k němu. 30 (Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl na tom místě, kam mu vyšla naproti Marta.) 31 Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a šla ven, a tak se k ní přidali. Mysleli si: „Jde plakat k hrobu.“ 32 Jakmile Marie přišla na místo, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám se slovy: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“ 33 Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní. Hluboce pohnut v duchu a rozrušen 34 se zeptal: „Kam jste ho položili?“ „Pojď se podívat, Pane,“ řekli mu. 35 Ježíš se rozplakal. 36 „Podívejte, jak ho měl rád!“ řekli Židé. 37 Někteří ale namítli: „Když otevřel oči slepého, nemohl se postarat, aby tenhle člověk nezemřel?“ 38 V hlubokém rozrušení přišel Ježíš až k hrobu. Byla to jeskyně zavalená kamenem. 39 „Odvalte ten kámen,“ řekl Ježíš. „Pane, už zapáchá,“ namítla Marta, sestra mrtvého. „Vždyť je v hrobě čtvrtý den!“ 40 „Neřekl jsem ti, že když budeš věřit, uvidíš Boží slávu?“ odpověděl jí Ježíš. 41 Když pak odstranili kámen od hrobu, Ježíš pozvedl oči a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. 42 Já vím, že mě vždycky slyšíš, ale říkám to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě poslal.“ 43 Jakmile to dořekl, hlasitě zvolal: „Lazare, pojď ven!“ 44 A ten, který zemřel, vyšel ven. Ruce i nohy měl svázané plátny a tvář měl ovinutou rouškou. „Rozvažte ho a nechte ho jít,“ řekl jim Ježíš.

Je lepší, aby zemřel

45 Mnozí z těch Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, v něj tehdy uvěřili. 46 Někteří však odešli k farizeům a pověděli jim, co Ježíš udělal. 47 Vrchní kněží a farizeové shromáždili Veleradu. „Co budeme dělat?“ říkali. „Ten člověk koná mnoho zázračných znamení! 48 Když ho necháme, všichni v něj uvěří! Přijdou Římané a připraví nás o toto posvátné místo i o národ!“ 49 Jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nevíte! 50 Nechápete, že je pro nás lepší, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby celý tento národ zahynul?!“ 51 (To však neřekl sám od sebe, ale protože byl toho roku veleknězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ. 52 A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno.) 53 Od toho dne tedy byli rozhodnuti, že ho zabijí. 54 Ježíš proto už nechodil mezi Židy veřejně, ale odešel odtud do kraje poblíž pouště, do města jménem Efraim, a tam pobýval s učedníky. 55 Blížily se židovské Velikonoce. Mnozí z toho kraje putovali na Velikonoce vzhůru do Jeruzaléma, aby se očistili. 56 Hledali tam Ježíše, a když stáli v chrámu, povídali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátek?“ 57 Vrchní kněží a farizeové však vydali nařízení, že pokud se někdo dozví, kde je, musí to oznámit, aby ho mohli zatknout.

English Standard Version

od Crossway

The Death of Lazarus

1 Now a certain man was ill, Lazarus of Bethany, the village of Mary and her sister Martha. (L 10,38) 2 It was Mary who anointed the Lord with ointment and wiped his feet with her hair, whose brother Lazarus was ill. (J 12,3) 3 So the sisters sent to him, saying, “Lord, he whom you love is ill.” (J 11,5; J 11,11; J 11,36) 4 But when Jesus heard it he said, “This illness does not lead to death. It is for the glory of God, so that the Son of God may be glorified through it.” (Mt 9,24; J 9,3; J 11,11; J 11,40; J 13,31)

Mt 9,24J 9,3J 11,11J 11,40J 13,31

5 Now Jesus loved Martha and her sister and Lazarus. (J 11,3) 6 So, when he heard that Lazarus^[1] was ill, he stayed two days longer in the place where he was. (J 2,4; J 7,6; J 7,8) 7 Then after this he said to the disciples, “Let us go to Judea again.” (J 10,40) 8 The disciples said to him, “Rabbi, the Jews were just now seeking to stone you, and are you going there again?” (J 1,38; J 8,59; J 10,31) 9 Jesus answered, “Are there not twelve hours in the day? If anyone walks in the day, he does not stumble, because he sees the light of this world. (L 13,33; J 9,4; 1J 2,10) 10 But if anyone walks in the night, he stumbles, because the light is not in him.” (Jr 13,16) 11 After saying these things, he said to them, “Our friend Lazarus has fallen asleep, but I go to awaken him.” (Mt 27,52) 12 The disciples said to him, “Lord, if he has fallen asleep, he will recover.” 13 Now Jesus had spoken of his death, but they thought that he meant taking rest in sleep. 14 Then Jesus told them plainly, “Lazarus has died, 15 and for your sake I am glad that I was not there, so that you may believe. But let us go to him.” 16 So Thomas, called the Twin,^[2] said to his fellow disciples, “Let us also go, that we may die with him.” (Mt 10,3; Mk 3,18; L 6,15; J 13,37; J 14,5; J 20,24; J 20,26; J 21,2; Sk 1,13)

Mt 10,3Mk 3,18L 6,15J 13,37J 14,5J 20,24J 20,26J 21,2Sk 1,13

I Am the Resurrection and the Life

17 Now when Jesus came, he found that Lazarus had already been in the tomb four days. (J 11,39) 18 Bethany was near Jerusalem, about two miles^[3] off, 19 and many of the Jews had come to Martha and Mary to console them concerning their brother. (Jb 2,11; J 11,31) 20 So when Martha heard that Jesus was coming, she went and met him, but Mary remained seated in the house. (L 10,38) 21 Martha said to Jesus, “Lord, if you had been here, my brother would not have died. (J 11,32; J 11,37) 22 But even now I know that whatever you ask from God, God will give you.” (J 9,31; J 11,42) 23 Jesus said to her, “Your brother will rise again.” 24 Martha said to him, “I know that he will rise again in the resurrection on the last day.” (L 14,14; J 5,29; J 6,39; J 11,39)

L 14,14J 5,29J 6,39J 11,39

25 Jesus said to her, “I am the resurrection and the life.^[4] Whoever believes in me, though he die, yet shall he live, (J 1,4; J 3,36; J 5,21; J 6,40; J 6,44; J 6,57; J 12,25; J 14,6; 1K 15,21; Ko 3,4)

J 1,4J 3,36J 5,21J 6,40J 6,44J 6,57J 12,25J 14,61K 15,21Ko 3,4

26 and everyone who lives and believes in me shall never die. Do you believe this?” (J 6,50; J 8,51) 27 She said to him, “Yes, Lord; I believe that you are the Christ, the Son of God, who is coming into the world.” (Mt 11,3; Mt 16,16; J 6,14; J 6,69; J 8,24; J 13,19; J 20,31; 1J 4,16; 1J 5,1; 1J 5,5)

Mt 11,3Mt 16,16J 6,14J 6,69J 8,24J 13,19J 20,311J 4,161J 5,11J 5,5

Jesus Weeps

28 When she had said this, she went and called her sister Mary, saying in private, “The Teacher is here and is calling for you.” (Mt 26,18; Mk 14,14; L 22,11; J 13,13)

Mt 26,18Mk 14,14L 22,11J 13,13

29 And when she heard it, she rose quickly and went to him. 30 Now Jesus had not yet come into the village, but was still in the place where Martha had met him. 31 When the Jews who were with her in the house, consoling her, saw Mary rise quickly and go out, they followed her, supposing that she was going to the tomb to weep there. (J 11,19) 32 Now when Mary came to where Jesus was and saw him, she fell at his feet, saying to him, “Lord, if you had been here, my brother would not have died.” (J 11,21) 33 When Jesus saw her weeping, and the Jews who had come with her also weeping, he was deeply moved^[5] in his spirit and greatly troubled. (Mk 14,5; J 11,38; J 12,27; J 13,21)

Mk 14,5J 11,38J 12,27J 13,21

34 And he said, “Where have you laid him?” They said to him, “Lord, come and see.” 35 Jesus wept. (L 19,41) 36 So the Jews said, “See how he loved him!” (J 11,3) 37 But some of them said, “Could not he who opened the eyes of the blind man also have kept this man from dying?” (J 9,6; J 11,21; J 11,32)

Jesus Raises Lazarus

38 Then Jesus, deeply moved again, came to the tomb. It was a cave, and a stone lay against it. (Iz 22,16; Mt 27,60; Mk 15,46; L 24,2; J 11,33; J 20,1)

Iz 22,16Mt 27,60Mk 15,46L 24,2J 11,33J 20,1

39 Jesus said, “Take away the stone.” Martha, the sister of the dead man, said to him, “Lord, by this time there will be an odor, for he has been dead four days.” (J 11,17) 40 Jesus said to her, “Did I not tell you that if you believed you would see the glory of God?” (J 11,4; J 11,25; Ř 6,4) 41 So they took away the stone. And Jesus lifted up his eyes and said, “Father, I thank you that you have heard me. (J 17,1) 42 I knew that you always hear me, but I said this on account of the people standing around, that they may believe that you sent me.” (Mt 26,53; J 3,17; J 11,22; J 12,29; J 17,8; J 17,21)

Mt 26,53J 3,17J 11,22J 12,29J 17,8J 17,21

43 When he had said these things, he cried out with a loud voice, “Lazarus, come out.” 44 The man who had died came out, his hands and feet bound with linen strips, and his face wrapped with a cloth. Jesus said to them, “Unbind him, and let him go.” (J 5,28; J 19,40; J 20,7)

The Plot to Kill Jesus

45 Many of the Jews therefore, who had come with Mary and had seen what he did, believed in him, (J 2,23; J 11,19; J 12,11; Sk 9,42)

J 2,23J 11,19J 12,11Sk 9,42

46 but some of them went to the Pharisees and told them what Jesus had done. 47 So the chief priests and the Pharisees gathered the council and said, “What are we to do? For this man performs many signs. (Mt 5,22; Mt 26,3; J 12,19; Sk 4,16)

Mt 5,22Mt 26,3J 12,19Sk 4,16

48 If we let him go on like this, everyone will believe in him, and the Romans will come and take away both our place and our nation.” (J 6,15; J 18,36; Sk 21,28) 49 But one of them, Caiaphas, who was high priest that year, said to them, “You know nothing at all. (Mt 26,3; J 11,51; J 18,13) 50 Nor do you understand that it is better for you that one man should die for the people, not that the whole nation should perish.” (J 18,14) 51 He did not say this of his own accord, but being high priest that year he prophesied that Jesus would die for the nation, (Ex 28,30; Nu 27,21; 1S 23,9; 1S 30,7; Ezd 2,63; Neh 7,65; J 11,49)

Ex 28,30Nu 27,211S 23,91S 30,7Ezd 2,63Neh 7,65J 11,49

52 and not for the nation only, but also to gather into one the children of God who are scattered abroad. (Iz 49,6; J 10,16; 1J 2,2) 53 So from that day on they made plans to put him to death. (J 7,1) 54 Jesus therefore no longer walked openly among the Jews, but went from there to the region near the wilderness, to a town called Ephraim, and there he stayed with the disciples. (J 7,1; J 7,4) 55 Now the Passover of the Jews was at hand, and many went up from the country to Jerusalem before the Passover to purify themselves. (2Pa 30,17; L 2,42; J 6,4; J 18,28; Sk 21,24)

2Pa 30,17L 2,42J 6,4J 18,28Sk 21,24

56 They were looking for^[6] Jesus and saying to one another as they stood in the temple, “What do you think? That he will not come to the feast at all?” (J 7,11) 57 Now the chief priests and the Pharisees had given orders that if anyone knew where he was, he should let them know, so that they might arrest him.