1Poslouchejte mě, ostrovy, daleké národy, slyšte mě: Hospodin mě povolal už od narození, pojmenoval mě už v lůně matčině.2Jak ostrý meč má ústa učinil, v stínu své ruky ukryl mě; učinil ze mě vybroušený šíp a schoval si mě do toulce.3Řekl mi: „Jsi můj služebník, Izraeli, v tobě se oslavím.“4Odpověděl jsem: „Nadarmo jsem se dřel, vyčerpal jsem se marně a zbytečně.“ Mé právo je však u Hospodina, u mého Boha je má odměna.5Teď ale praví Hospodin – ten, který mě v lůně zformoval, abych byl jeho služebník a přivedl k němu nazpět Jákoba, aby se Izrael k němu shromáždil (takto jsem poctěn před Hospodinovýma očima, neboť můj Bůh je síla má) –6nuže, on praví: Málo na tom, abys jako můj služebník obnovil Jákobovy kmeny a přivedl nazpět ty, kdo z Izraele přežili. Světlem národů proto činím tě, aby má spása obsáhla celý svět.7Toto praví Hospodin, vykupitel Izraele, jeho Svatý, tomu, jímž lidé pohrdají a národy si ho oškliví, služebníku vládnoucích: Králové povstanou, až tě uvidí, a velmoži se pokloní kvůli Hospodinu, který je věrný, Svatému izraelskému, jenž tě vyvolil.8Toto praví Hospodin: V čas milosti tě vyslyším, pomohu ti v den spasení. Já tě ochráním a dám tě lidu do smlouvy, tak abys zemi obnovil a rozdělil zpustlá dědictví,9abys řekl vězňům: „Vyjděte!“ a těm, kdo jsou ve tmě: „Ukažte se!“ Podél cest se budou moci občerstvit, naleznou pastvu na všech pustých návrších;10nebudou hladovět ani žízeň mít, žár ani slunce neublíží jim, neboť je povede Ten, jenž je soucitný, a doprovodí je mezi vodní studánky.11Všechny své hory v cestu obrátím a mé stezky budou zpevněny.12Hle – už přicházejí z dálky, od severu jedni, od západu další a jiní z asuánské[1] krajiny.13Jásejte, nebesa, země, raduj se, vy hory, zvučně zpívejte! Hospodin totiž svůj lid potěšil, projevil soucit ke svým ubohým!
Nezapomenu na tebe
14Sion však říká: „Hospodin mě opustil, zapomněl na mě Panovník.“15Zapomene snad žena na své nemluvně? Nemá snad soucit s vlastním dítětem? I kdyby však ony zapomněly přece, já nikdy nezapomenu na tebe!16Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé zdi mám stále na očích.17Tvoji stavitelé už k tobě spěchají, ti, kdo tě bořili a ničili, jsou pryč.18Pozvedni oči, jen se rozhlédni – ti všichni se shromáždili, aby k tobě šli. Jakože jsem živ, praví Hospodin, všechny si je připneš jako ozdoby, jako nevěsta se jimi okrášlíš.19Ano, tvé trosky a tvé sutiny a rozvaliny tvé krajiny budou teď přeplněny obyvateli a daleko budou ti, kdo tě hubili.20Ještě ti řeknou – sama to uslyšíš – synové ve tvé bezdětnosti zplození: „Je mi tu těsno, uhni mi, ať se tu zabydlím.“21Tehdy si v srdci pomyslíš: „Kdo mi je porodil? Byla jsem přece bezdětná a neplodná, odstrčená a vyhnaná – kdo všechny tyhle vychoval? Byla jsem opuštěná v samotě – kde všichni tihle vzali se?“22Toto praví Panovník Hospodin: Hle, vztáhnu svou ruku k pohanům, zvednu korouhev na znamení národům! V náručí tvé syny přinesou, tvé dcery ponesou na ramenou;23králové budou tvými pěstouny a jejich kněžny tvými chůvami. Tváří k zemi se budou klanět před tebou, lízat ti budou prach na nohou a tehdy poznáš, že já jsem Hospodin a že se nezklamou, kdo ve mě doufají.24„Lze válečníka obrat o kořist? Lze tyrana[2] o vězně připravit?“25Nuže, toto praví Hospodin: Ano, válečníci budou o vězně obráni, tyrani budou zbaveni kořisti! Já sám se postavím tvému odpůrci, já sám tvé děti zachráním!26Ty, kdo tě utiskovali, jejich vlastním masem nakrmím, svou vlastní krví se jako vínem opijí. A tehdy všichni lidé poznají, že já Hospodin jsem tvůj spasitel, Bůh Jákobův, tvůj vykupitel.
1Listen to me, O coastlands, and give attention, you peoples from afar. The Lord called me from the womb, from the body of my mother he named my name. (Iz 11,11; Iz 33,13; Iz 44,2)2He made my mouth like a sharp sword; in the shadow of his hand he hid me; he made me a polished arrow; in his quiver he hid me away. (Iz 11,4; Iz 51,16; Oz 6,5; Žd 4,12; Zj 1,16)3And he said to me, “You are my servant, Israel, in whom I will be glorified.”[1] (Iz 44,23)4But I said, “I have labored in vain; I have spent my strength for nothing and vanity; yet surely my right is with the Lord, and my recompense with my God.” (Iz 50,6; Iz 53,10; Iz 65,23)5And now the Lord says, he who formed me from the womb to be his servant, to bring Jacob back to him; and that Israel might be gathered to him— for I am honored in the eyes of the Lord, and my God has become my strength— (Iz 49,1; Iz 50,4; Iz 52,13)6he says: “It is too light a thing that you should be my servant to raise up the tribes of Jacob and to bring back the preserved of Israel; I will make you as a light for the nations, that my salvation may reach to the end of the earth.” (Ž 98,3; Iz 42,6; Sk 13,47)7Thus says the Lord, the Redeemer of Israel and his Holy One, to one deeply despised, abhorred by the nation, the servant of rulers: “Kings shall see and arise; princes, and they shall prostrate themselves; because of the Lord, who is faithful, the Holy One of Israel, who has chosen you.” (Iz 48,17; Iz 49,1; Iz 49,23; Iz 50,6; Iz 53,3)
The Restoration of Israel
8Thus says the Lord: “In a time of favor I have answered you; in a day of salvation I have helped you; I will keep you and give you as a covenant to the people, to establish the land, to apportion the desolate heritages, (Ž 69,13; Iz 42,6; Iz 61,4; 2K 6,2)9saying to the prisoners, ‘Come out,’ to those who are in darkness, ‘Appear.’ They shall feed along the ways; on all bare heights shall be their pasture; (Iz 41,18; Iz 42,7)10they shall not hunger or thirst, neither scorching wind nor sun shall strike them, for he who has pity on them will lead them, and by springs of water will guide them. (Iz 40,11; Zj 7,16; Zj 7,17)11And I will make all my mountains a road, and my highways shall be raised up. (Iz 40,4)12Behold, these shall come from afar, and behold, these from the north and from the west,[2] and these from the land of Syene.”[3] (Ž 107,3; Iz 43,5)13Sing for joy, O heavens, and exult, O earth; break forth, O mountains, into singing! For the Lord has comforted his people and will have compassion on his afflicted. (Iz 40,1; Iz 44,23)14But Zion said, “The Lord has forsaken me; my Lord has forgotten me.” (Iz 40,27; Iz 54,6; Iz 62,4)15“Can a woman forget her nursing child, that she should have no compassion on the son of her womb? Even these may forget, yet I will not forget you. (Ž 27,10; Iz 43,1)16Behold, I have engraved you on the palms of my hands; your walls are continually before me. (Pís 8,6; Zj 13,16)17Your builders make haste;[4] your destroyers and those who laid you waste go out from you. (Za 1,18)18Lift up your eyes around and see; they all gather, they come to you. As I live, declares the Lord, you shall put them all on as an ornament; you shall bind them on as a bride does. (Nu 14,21; Iz 60,4; Jr 43,12; Ez 5,11)19“Surely your waste and your desolate places and your devastated land— surely now you will be too narrow for your inhabitants, and those who swallowed you up will be far away. (Za 10,10)20The children of your bereavement will yet say in your ears: ‘The place is too narrow for me; make room for me to dwell in.’ (Iz 49,19; Iz 54,1)21Then you will say in your heart: ‘Who has borne me these? I was bereaved and barren, exiled and put away, but who has brought up these? Behold, I was left alone; from where have these come?’” (Iz 49,20)22Thus says the Lord God: “Behold, I will lift up my hand to the nations, and raise my signal to the peoples; and they shall bring your sons in their arms,[5] and your daughters shall be carried on their shoulders. (Iz 11,12; Iz 14,2)23Kings shall be your foster fathers, and their queens your nursing mothers. With their faces to the ground they shall bow down to you, and lick the dust of your feet. Then you will know that I am the Lord; those who wait for me shall not be put to shame.” (Ž 25,3; Ž 72,9; Iz 40,31; Iz 60,3; Iz 60,14; Iz 60,16; Jl 2,27; Mi 7,17)24Can the prey be taken from the mighty, or the captives of a tyrant[6] be rescued?25For thus says the Lord: “Even the captives of the mighty shall be taken, and the prey of the tyrant be rescued, for I will contend with those who contend with you, and I will save your children. (Mt 12,29; L 11,21)26I will make your oppressors eat their own flesh, and they shall be drunk with their own blood as with wine. Then all flesh shall know that I am the Lord your Savior, and your Redeemer, the Mighty One of Jacob.” (Ex 20,2; Iz 9,20; Iz 43,3; Za 11,9; Zj 14,20; Zj 16,6)