1Ortel nad Týrem: Zámořské lodi, kvílejte – váš domov zničen je! Cestou ze země kyperské poznali, jak to je.2Zmlkněte, obyvatelé pobřeží, vy, kupci sidonští, kteří jste z námořnictví zbohatli!3Přes velké vody jste vozili zrno Šíchoru,[1] z úrody Nilu jsi, Týre, tyl, byl jsi tržištěm národů.4Zastyď se, Sidone, mořská pevnosti, neboť moře promluví: „Nerodím, nemám bolesti, nevychovávám dívky ani mladíky.“5Jakmile se o tom dozvědí v Egyptě, zachváceni budou bolestí nad Týrem.6Uprchněte někam za moře,[2] obyvatelé pobřeží, kvílejte!7Tohle že je to vaše město hýření, jež má tak dávné dějiny, jež jeho nohy zavedly osídlit dálné krajiny?8Kdo takto rozhodl o Týru, jenž uděloval vládcům korunu, jehož obchodníci byli velmoži a kupci slavní všude na zemi?9Hospodin zástupů to rozhodl, aby potupil všechnu pyšnou nádheru a aby ponížil všechny slavné na zemi.10Obdělávej[3] svou zem jako Nil, mořská flotilo – vždyť už tu ani molo nezbylo!11Hospodin vztáhl ruku na moře, aby otřásl královstvími; přikázal ohledně Fénicie, aby byly zničeny její pevnosti.12Řekl: „Nebudeš se už radovat, zprzněná panno, Dcero sidonská!“ Vzhůru! Na Kypr vydej se! Ani tam ale pokoj nenajdeš.13Jen se podívej na zemi Chaldejských,[4] na lid, jenž byl a není víc. Asyřané ji zanechali pouštní havěti, obléhací věže vztyčili proti ní, její paláce zbořili, zbyly hromady rozvalin.14Zámořské lodi, kvílejte – vaše útočiště je zničené!15V ten den se na Týr zapomene na sedmdesát let, na dobu jednoho královského života. Po sedmdesáti letech to s Týrem bude jako v té písničce o nevěstce:16Vezmi si loutnu, město obcházej, zapomenutá nevěstko! Hraj líbezně, zpívej, zpívej, ať si na tebe vzpomenou!17Po sedmdesáti letech Hospodin znovu navštíví Týr. Ten se však vrátí ke svému řemeslu a bude smilnit se všemi královstvími světa na celém zemském povrchu.18Výdělek a zisk Týru však bude zasvěcen Hospodinu. Jeho zisk nebude hromaděn ani ukládán, ale připadne těm, kdo žijí před Hospodinovou tváří, aby mohli jíst do sytosti a nosit krásné šaty.
1The oracle concerning Tyre. Wail, O ships of Tarshish, for Tyre is laid waste, without house or harbor! From the land of Cyprus[1] it is revealed to them. (Gn 10,4; 1Kr 10,22; 1Kr 22,48; Iz 13,1; Iz 23,14; Iz 24,10; Jr 2,10; Jr 25,22; Jr 27,2; Ez 26,2; Jl 3,4; Am 1,9; Za 9,2)2Be still, O inhabitants of the coast; the merchants of Sidon, who cross the sea, have filled you. (Gn 10,15; Jz 19,28; Iz 23,4; Iz 23,12; Jr 25,22; Jr 27,3; Ez 27,8; Ez 32,30; Jl 3,4; Za 9,2)3And on many waters your revenue was the grain of Shihor, the harvest of the Nile; you were the merchant of the nations. (Ez 27,3)4Be ashamed, O Sidon, for the sea has spoken, the stronghold of the sea, saying: “I have neither labored nor given birth, I have neither reared young men nor brought up young women.” (Iz 23,2)5When the report comes to Egypt, they will be in anguish[2] over the report about Tyre.6Cross over to Tarshish; wail, O inhabitants of the coast! (Iz 23,12)7Is this your exultant city whose origin is from days of old, whose feet carried her to settle far away? (Gn 10,15)8Who has purposed this against Tyre, the bestower of crowns, whose merchants were princes, whose traders were the honored of the earth?9The Lord of hosts has purposed it, to defile the pompous pride of all glory,[3] to dishonor all the honored of the earth. (Ez 28,7)10Cross over your land like the Nile, O daughter of Tarshish; there is no restraint anymore.11He has stretched out his hand over the sea; he has shaken the kingdoms; the Lord has given command concerning Canaan to destroy its strongholds. (Ex 14,21)12And he said: “You will no more exult, O oppressed virgin daughter of Sidon; arise, cross over to Cyprus, even there you will have no rest.” (Iz 23,1; Iz 23,2; Iz 23,6)13Behold the land of the Chaldeans! This is the people that was not;[4] Assyria destined it for wild beasts. They erected their siege towers, they stripped her palaces bare, they made her a ruin. (2Kr 25,1; Iz 47,1; Iz 48,14)14Wail, O ships of Tarshish, for your stronghold is laid waste. (Iz 23,1)15In that day Tyre will be forgotten for seventy years, like the days[5] of one king. At the end of seventy years, it will happen to Tyre as in the song of the prostitute: (Jr 25,11; Jr 25,22)16“Take a harp; go about the city, O forgotten prostitute! Make sweet melody; sing many songs, that you may be remembered.”17At the end of seventy years, the Lord will visit Tyre, and she will return to her wages and will prostitute herself with all the kingdoms of the world on the face of the earth. (Jr 25,11; Jr 25,22; Zj 17,1)18Her merchandise and her wages will be holy to the Lord. It will not be stored or hoarded, but her merchandise will supply abundant food and fine clothing for those who dwell before the Lord.