Genesis 32

Bible, překlad 21. století

od Biblion
1 Časně ráno Lában vstal, políbil své vnuky i dcery a požehnal jim. Potom odešel a vrátil se domů.2 Také Jákob odešel svou cestou a vtom se s ním setkali Boží andělé.3 Jakmile je Jákob uviděl, zvolal: „To je Boží tábor!“ A tak to místo nazval Machanajim, Dvojí tábor.4 Jákob pak před sebou vypravil posly do země Seír, na edomskou planinu, ke svému bratru Ezauovi5 a přikázal jim: „Povězte mému pánu Ezauovi: ‚Toto praví tvůj služebník Jákob: Pobýval jsem u Lábana; tam jsem se až dosud zdržoval.6 Mám voly, osly, brav, otroky i otrokyně a vypravil jsem posly, abych se ohlásil svému pánu, doufaje ve tvou laskavost.‘“7 Poslové se pak vrátili k Jákobovi se slovy: „Šli jsme k tvému bratru Ezauovi, ale už ti jde naproti a je s ním čtyři sta mužů!“8 Na Jákoba padl veliký strach a úzkost. Rozdělil své lidi, brav, skot i velbloudy do dvou táborů,9 neboť si pomyslel: „Přijde-li Ezau k jednomu táboru a pobije ho, bude se ten druhý tábor moci zachránit.“10 Jákob zvolal: „Bože mého otce Abrahama, Bože mého otce Izáka, Hospodine, který jsi mi řekl: ‚Vrať se do své země a ke svému příbuzenstvu, a já způsobím, aby se ti vedlo dobře,‘[1]11 nejsem hoden všeho milosrdenství a věrnosti, kterou jsi svému služebníku prokázal – vždyť jsem tento Jordán překročil pouze s holí, a teď jsou ze mne dva tábory!12 Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezaua, neboť se bojím, že přijde a pobije mě i matky s dětmi.13 Řekl jsi přece: ‚Jistě způsobím, aby se ti vedlo dobře, a učiním, že tvého semene bude jako mořského písku, nespočetného pro své množství.‘“[2]14 A když na tom místě strávil noc, vybral z toho, co získal, dar pro svého bratra Ezaua:15 200 koz a 20 kozlů, 200 ovcí a 20 beranů,16 30 kojících velbloudic s mláďaty, 40 krav a 10 býků, 20 oslic a 10 oslů.17 Svěřil je svým služebníkům, každé stádo zvlášť, a řekl jim: „Jděte přede mnou a mezi jednotlivými stády nechte odstup.“18 Tomu vepředu poručil: „Když se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě: ‚Komu patříš a kam jdeš? A čí je to stádo před tebou?‘19 odpovíš: ‚Tvého služebníka Jákoba. Posílá to jako dar mému pánu Ezauovi a hle, sám jde za námi.‘“20 Také druhému, třetímu i všem ostatním, kteří hnali ta stáda, přikázal: „Takovým způsobem mluvte k Ezauovi, až ho najdete:21 ‚Hle, tvůj služebník Jákob jde za námi.‘“ (Pomyslel si totiž: „Usmířím ho darem, který mě předchází. Když se s ním potom setkám, snad mě přijme.“)22 A tak šel dar před ním a on zůstal na noc v táboře.23 V noci pak vstal a vzal své dvě ženy, své dvě otrokyně a svých jedenáct synů a přebrodil potok Jabok.24 Vzal je a převedl je přes potok; převedl všechno, co měl.25 Tehdy Jákob zůstal sám. Někdo s ním ale zápasil, až dokud nezačalo svítat.26 Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, takže se Jákobovi při tom zápasu vymkl kyčel.27 Tehdy řekl: „Pusť mě, začíná svítat!“ „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš!“ odpověděl Jákob.28 „Jak se jmenuješ?“ zeptal se ho. „Jákob,“ odpověděl.[3]29 Na to mu řekl: „Tvé jméno už nebude znít Jákob, ale Izrael, Boží bojovník, neboť jsi zápasil s Bohem i s lidmi a zvítězil jsi!“30 Jákob ho žádal: „Pověz mi prosím své jméno.“ On však odpověděl: „Proč se mě ptáš na jméno?“ A požehnal mu tam.31 Jákob pak to místo nazval Penuel, Boží tvář, neboť řekl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl jsem zachráněn!“32 A když minul Penuel, zazářilo mu slunce; a kulhal kvůli té kyčli.33 (Proto synové Izraele až do dnešního dne nejedí sedací šlachu u kyčelního kloubu, protože Jákoba udeřil do kyčelního kloubu u sedací šlachy.)

Genesis 32

English Standard Version

od Crossway
1 Jacob went on his way, and the angels of God met him.2 And when Jacob saw them he said, “This is God’s camp!” So he called the name of that place Mahanaim.[1] (Jz 5,14; Jz 21,38; 2S 2,8; 2S 17,24; 2S 17,27; 1Kr 2,8; L 2,13)3 And Jacob sent[2] messengers before him to Esau his brother in the land of Seir, the country of Edom, (Gn 36,8; Dt 2,5; Jz 24,4)4 instructing them, “Thus you shall say to my lord Esau: Thus says your servant Jacob, ‘I have sojourned with Laban and stayed until now.5 I have oxen, donkeys, flocks, male servants, and female servants. I have sent to tell my lord, in order that I may find favor in your sight.’” (Gn 33,8; Gn 33,15)6 And the messengers returned to Jacob, saying, “We came to your brother Esau, and he is coming to meet you, and there are four hundred men with him.” (Gn 33,1)7 Then Jacob was greatly afraid and distressed. He divided the people who were with him, and the flocks and herds and camels, into two camps, (Gn 35,3)8 thinking, “If Esau comes to the one camp and attacks it, then the camp that is left will escape.”9 And Jacob said, “O God of my father Abraham and God of my father Isaac, O Lord who said to me, ‘Return to your country and to your kindred, that I may do you good,’ (Gn 28,13; Gn 31,3; Gn 31,13; Gn 31,42; Gn 31,53)10 I am not worthy of the least of all the deeds of steadfast love and all the faithfulness that you have shown to your servant, for with only my staff I crossed this Jordan, and now I have become two camps. (2S 7,18)11 Please deliver me from the hand of my brother, from the hand of Esau, for I fear him, that he may come and attack me, the mothers with the children. (Př 18,19)12 But you said, ‘I will surely do you good, and make your offspring as the sand of the sea, which cannot be numbered for multitude.’” (Gn 28,13)13 So he stayed there that night, and from what he had with him he took a present for his brother Esau, (Gn 43,11; Př 17,8; Př 18,16; Př 19,6; Př 21,14)14 two hundred female goats and twenty male goats, two hundred ewes and twenty rams,15 thirty milking camels and their calves, forty cows and ten bulls, twenty female donkeys and ten male donkeys.16 These he handed over to his servants, every drove by itself, and said to his servants, “Pass on ahead of me and put a space between drove and drove.”17 He instructed the first, “When Esau my brother meets you and asks you, ‘To whom do you belong? Where are you going? And whose are these ahead of you?’18 then you shall say, ‘They belong to your servant Jacob. They are a present sent to my lord Esau. And moreover, he is behind us.’”19 He likewise instructed the second and the third and all who followed the droves, “You shall say the same thing to Esau when you find him,20 and you shall say, ‘Moreover, your servant Jacob is behind us.’” For he thought, “I may appease him[3] with the present that goes ahead of me, and afterward I shall see his face. Perhaps he will accept me.”[4]21 So the present passed on ahead of him, and he himself stayed that night in the camp.22 The same night he arose and took his two wives, his two female servants, and his eleven children,[5] and crossed the ford of the Jabbok. (Dt 2,37; Dt 3,16; Jz 12,2)23 He took them and sent them across the stream, and everything else that he had.24 And Jacob was left alone. And a man wrestled with him until the breaking of the day. (Oz 12,3)25 When the man saw that he did not prevail against Jacob, he touched his hip socket, and Jacob’s hip was put out of joint as he wrestled with him.26 Then he said, “Let me go, for the day has broken.” But Jacob said, “I will not let you go unless you bless me.” (Mt 15,21; L 18,1)27 And he said to him, “What is your name?” And he said, “Jacob.”28 Then he said, “Your name shall no longer be called Jacob, but Israel,[6] for you have striven with God and with men, and have prevailed.” (Gn 33,4; Gn 35,10; 2Kr 17,34; Oz 12,3)29 Then Jacob asked him, “Please tell me your name.” But he said, “Why is it that you ask my name?” And there he blessed him. (Sd 13,18)30 So Jacob called the name of the place Peniel,[7] saying, “For I have seen God face to face, and yet my life has been delivered.” (Gn 16,13; Ex 24,10; Ex 33,20; Dt 5,24; Sd 6,22; Sd 13,22; Iz 6,5)31 The sun rose upon him as he passed Penuel, limping because of his hip. (Sd 8,8; Sd 8,17; 1Kr 12,25)32 Therefore to this day the people of Israel do not eat the sinew of the thigh that is on the hip socket, because he touched the socket of Jacob’s hip on the sinew of the thigh.