1Mojžíš znovu namítl: „Pohleď, neuvěří mi a neposlechnou mě. Určitě řeknou: ‚Žádný Hospodin se ti neukázal!‘“2Hospodin se ho zeptal: „Co to máš v ruce?“ „Hůl,“ odpověděl.3Řekl mu: „Hoď ji na zem.“ Hodil ji tedy na zem a proměnila se v hada! Mojžíš se před ním dal na útěk,4ale Hospodin ho vyzval: „Natáhni ruku a chyť ho za ocas.“ Mojžíš tedy natáhl ruku, chytil ho a had se mu v ruce proměnil v hůl!5„To aby uvěřili, že se ti ukázal Hospodin, Bůh jejich otců – Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“6Poté Hospodin řekl: „Vlož si ruku do podpaždí.“ Vložil si tedy ruku do podpaždí, a když ji vytáhl, jeho ruka byla malomocná, bílá jako sníh.7„Vlož si ruku znovu do podpaždí,“ řekl mu potom. Mojžíš si tedy znovu vložil ruku do podpaždí, a když ji odtud vytáhl, byla znovu zdravá jako zbytek jeho těla!8„Když ti neuvěří a neposlechnou první znamení, uvěří druhému znamení.9A pokud neuvěří ani těm dvěma znamením a neposlechnou tě, nabereš vodu z Nilu, vyliješ ji na suchou zem. Ta voda, kterou jsi nabral z Nilu, se pak na zemi promění v krev.“10Mojžíš ale Hospodinu odporoval: „Promiň, Pane můj, ale nejsem výřečný člověk – ani dříve, ani teď, když jsi promluvil ke svému služebníku. Vždyť se mi plete jazyk v ústech!“11„Kdo dal člověku ústa?“ odpověděl mu Hospodin. „Kdo může někoho učinit němým nebo hluchým, vidoucím nebo slepým? Kdo jiný než já, Hospodin?12Nuže, pojď. Já sám budu při tvých ústech a budu tě učit, co máš říkat.“13Mojžíš ale řekl: „Promiň, Pane můj; pošli prosím někoho jiného.“14Tehdy se na něj Hospodin rozhněval: „A co tvůj bratr, levita Áron? Mám za to, že je výřečný dost! Podívej se, už ti jde naproti. Až tě uvidí, bude mít velikou radost.15Budeš k němu mluvit a vkládat mu slova do úst. Já pak budu při tvých i jeho ústech a naučím vás, co máte dělat.16On bude mluvit k lidu za tebe, a tak se stane, že on ti bude za ústa a ty mu budeš za Boha.17A tu hůl vezmi s sebou. Budeš s ní konat divy!“
Vrať se do Egypta
18Mojžíš se tedy vrátil ke svému tchánu Jetrovi a řekl mu: „Chtěl bych jít zpátky za svými bratry do Egypta podívat se, zda ještě žijí.“ „Jdi v pokoji,“ odpověděl mu Jetro.19Hospodin totiž Mojžíšovi v Midiánu řekl: „Jdi, vrať se do Egypta, neboť všichni, kdo ti usilovali o život, zemřeli.“20Mojžíš tedy vzal manželku a syny, posadil je na osla a vydal se zpátky do Egypta. Mojžíš s sebou vzal také Boží hůl.21Hospodin totiž Mojžíšovi řekl: „Až se vrátíš do Egypta, buď připraven konat před faraonem všechny divy, ke kterým jsem tě zmocnil. Já však posílím jeho hrdost, a tak nenechá lid odejít.22Tehdy faraonovi řekneš: Takto praví Hospodin – Izrael je můj syn, můj prvorozený.23Řekl jsem ti: ‚Propusť mého syna, aby mi sloužil.‘ Ty jsi ho však odmítl propustit. Hle, nyní zabiji tvého syna, tvého prvorozeného!“24Na místě, kde cestou nocovali, se s ním střetl Hospodin a chystal se ho zabít.25Sipora však vzala kamenný nůž, odřízla předkožku svého syna, dotkla se s ní jeho údu a řekla: „Jsi mým pokrevním ženichem!“26A tak ho nechal. („Pokrevním ženichem“ ho tenkrát nazvala kvůli obřízce.)[1]27Hospodin zatím řekl Áronovi: „Jdi na poušť vstříc Mojžíšovi.“ Šel tedy, a když se s ním setkal u Boží hory, políbil ho.28Mojžíš pak Áronovi vyprávěl všechno, co mu Hospodin řekl, a jak ho poslal a jaká všechna znamení mu přikázal konat.29A tak šel Mojžíš do Egypta s Áronem. Shromáždili všechny izraelské stařešiny30a Áron jim vyprávěl všechno, co Hospodin řekl Mojžíšovi, a konal znamení před očima lidu.31A lid uvěřil. Když slyšeli, že Hospodin obrátil zřetel k synům Izraele a že viděl jejich trápení, padli na kolena a klaněli se.
1Then Moses answered, “But behold, they will not believe me or listen to my voice, for they will say, ‘The Lord did not appear to you.’”2The Lord said to him, “What is that in your hand?” He said, “A staff.” (Ex 4,17; Ex 4,20)3And he said, “Throw it on the ground.” So he threw it on the ground, and it became a serpent, and Moses ran from it.4But the Lord said to Moses, “Put out your hand and catch it by the tail”—so he put out his hand and caught it, and it became a staff in his hand—5“that they may believe that the Lord, the God of their fathers, the God of Abraham, the God of Isaac, and the God of Jacob, has appeared to you.” (Ex 3,6; Ex 19,9)6Again, the Lord said to him, “Put your hand inside your cloak.”[1] And he put his hand inside his cloak, and when he took it out, behold, his hand was leprous[2] like snow. (Nu 12,10; 2Kr 5,27)7Then God said, “Put your hand back inside your cloak.” So he put his hand back inside his cloak, and when he took it out, behold, it was restored like the rest of his flesh. (2Kr 5,14)8“If they will not believe you,” God said, “or listen to the first sign, they may believe the latter sign.9If they will not believe even these two signs or listen to your voice, you shall take some water from the Nile and pour it on the dry ground, and the water that you shall take from the Nile will become blood on the dry ground.” (Ex 7,19)10But Moses said to the Lord, “Oh, my Lord, I am not eloquent, either in the past or since you have spoken to your servant, but I am slow of speech and of tongue.” (Ex 6,12; Jr 1,6)11Then the Lord said to him, “Who has made man’s mouth? Who makes him mute, or deaf, or seeing, or blind? Is it not I, the Lord?12Now therefore go, and I will be with your mouth and teach you what you shall speak.” (Ex 3,12; Iz 50,4; Jr 1,9; Ez 33,22; Mt 10,19; Mk 13,11; L 12,11; L 21,15)13But he said, “Oh, my Lord, please send someone else.”14Then the anger of the Lord was kindled against Moses and he said, “Is there not Aaron, your brother, the Levite? I know that he can speak well. Behold, he is coming out to meet you, and when he sees you, he will be glad in his heart. (Ex 4,27)15You shall speak to him and put the words in his mouth, and I will be with your mouth and with his mouth and will teach you both what to do. (Ex 4,12; Ex 7,1; Nu 22,38; Nu 23,5; Nu 23,12; Nu 23,16; Dt 18,18; 2S 14,3; 2S 14,19; Iz 51,16)16He shall speak for you to the people, and he shall be your mouth, and you shall be as God to him. (Ex 4,30; Ex 7,1; Ex 18,19)17And take in your hand this staff, with which you shall do the signs.” (Ex 4,2; Ex 7,15)
Moses Returns to Egypt
18Moses went back to Jethro his father-in-law and said to him, “Please let me go back to my brothers in Egypt to see whether they are still alive.” And Jethro said to Moses, “Go in peace.” (Ex 2,18)19And the Lord said to Moses in Midian, “Go back to Egypt, for all the men who were seeking your life are dead.” (Ex 2,15; Ex 2,23; Mt 2,20)20So Moses took his wife and his sons and had them ride on a donkey, and went back to the land of Egypt. And Moses took the staff of God in his hand. (Ex 17,9; Ex 18,2; Nu 20,8)21And the Lord said to Moses, “When you go back to Egypt, see that you do before Pharaoh all the miracles that I have put in your power. But I will harden his heart, so that he will not let the people go. (Ex 3,20; Ex 7,13; Ex 7,22; Ex 8,15; Ex 8,32; Ex 9,12; Ex 9,35; Ex 10,1; Ex 14,8; Dt 2,30; Jz 11,20; Iz 63,17; Ř 9,17)22Then you shall say to Pharaoh, ‘Thus says the Lord, Israel is my firstborn son, (Jr 31,9; Oz 11,1)23and I say to you, “Let my son go that he may serve me.” If you refuse to let him go, behold, I will kill your firstborn son.’” (Ex 11,5; Ex 12,29)24At a lodging place on the way the Lord met him and sought to put him to death. (Gn 17,14; Nu 22,22; 1Pa 21,16)25Then Zipporah took a flint and cut off her son’s foreskin and touched Moses’[3] feet with it and said, “Surely you are a bridegroom of blood to me!” (Ex 2,21; Jz 5,2)26So he let him alone. It was then that she said, “A bridegroom of blood,” because of the circumcision.27The Lord said to Aaron, “Go into the wilderness to meet Moses.” So he went and met him at the mountain of God and kissed him. (Ex 3,1; Ex 4,14)28And Moses told Aaron all the words of the Lord with which he had sent him to speak, and all the signs that he had commanded him to do. (Ex 4,3; Ex 4,15)29Then Moses and Aaron went and gathered together all the elders of the people of Israel. (Ex 3,16)30Aaron spoke all the words that the Lord had spoken to Moses and did the signs in the sight of the people. (Ex 4,16)31And the people believed; and when they heard that the Lord had visited the people of Israel and that he had seen their affliction, they bowed their heads and worshiped. (Gn 24,26; Ex 2,25; Ex 3,7; Ex 3,16; Ex 3,18; Ex 4,8; Ex 12,27; 1Pa 29,20)