1Mojžíš zatím pásl ovce svého tchána, midiánského kněze Jetra. Jednou, když vedl stádo hluboko do pouště, přišel až k Boží hoře Oréb.[1]2Vtom se mu v ohnivém plameni z prostředku keře ukázal Hospodinův anděl. Mojžíš se podíval a hle, keř planul ohněm, ale nebyl stravován.3Řekl si tedy: „Musím tam přece jít, abych viděl tu velikou podívanou – jak to, že ten keř neshoří!“4Když Hospodin viděl, že se Mojžíš přichází podívat, zavolal na něj Bůh z prostředku keře: „Mojžíši! Mojžíši!“ „Zde jsem,“ odpověděl Mojžíš.5Na to mu řekl: „Nepřibližuj se! Zuj si obuv z nohou, neboť místo, na němž stojíš, je svatá půda.“6Potom řekl: „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ Mojžíš si ihned zakryl tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha.7Hospodin pokračoval: „Zřetelně jsem viděl trápení svého lidu v Egyptě, slyšel jsem i jejich naříkání na jejich biřice. Ano, znám jejich bolesti.8Proto jsem sestoupil, abych je vytrhl z ruky Egypťanů a abych je z té země vyvedl do země dobré a prostranné, do země oplývající mlékem a medem – do bydliště Kanaánců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Hivejců a Jebusejců.[2]9Hle, nářek synů Izraele dolehl ke mně; viděl jsem také útisk, jakým je Egypťané utiskují.10Nyní tedy pojď, pošlu tě k faraonovi a ty vyvedeš můj lid, syny Izraele, z Egypta!“11Mojžíš Bohu namítl: „Kdo jsem já, abych šel k faraonovi a vyvedl syny Izraele z Egypta?“12„Já budu s tebou!“ odpověděl Bůh. „A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal já: až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře.“13Mojžíš ale pokračoval: „Hle, přijdu k synům Izraele a řeknu jim: ‚Poslal mě k vám Bůh vašich otců.‘ Co jim odpovím, když se mě zeptají: ‚Jaké má jméno?‘“14Tehdy Bůh Mojžíšovi řekl: „Jsem, který jsem.“ A dodal: „Takto promluvíš k synům Izraele: ‚Poslal mě k vám Jsem.‘“15Bůh ještě Mojžíšovi řekl: „Takto promluvíš k synům Izraele: ‚Poslal mě k vám Hospodin,[3] Bůh vašich otců – Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ To je navěky mé jméno a tak budu připomínán po všechna pokolení.16Jdi, shromáždi izraelské stařešiny a řekni jim: ‚Ukázal se mi Hospodin, Bůh vašich otců – Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův – a řekl: Obrátil jsem zřetel k vám i k tomu, co se vám děje v Egyptě.17Prohlašuji, že vás odvedu z egyptského trápení vzhůru do země Kanaánců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Hivejců a Jebusejců – do země oplývající mlékem a medem.‘18Uposlechnou tě a tehdy půjdeš s izraelskými stařešiny k egyptskému králi a řekneš mu: ‚Setkal se s námi Hospodin, Bůh Hebrejů. Prosím, dovol nám vydat se na třídenní cestu do pouště, abychom tam obětovali Hospodinu, našemu Bohu!‘19Já však vím, že vás egyptský král nenechá odejít jinak než donucen mocnou rukou.20Vztáhnu tedy svou ruku a udeřím na Egypt všemi divy, které uprostřed něj vykonám. Teprve pak vás propustí.21Zároveň nakloním Egypťany k tomuto lidu tak příznivě, že až půjdete, rozhodně neodejdete s prázdnou.22Každá žena požádá svou sousedku i její návštěvu o stříbrné a zlaté šperky a šaty, které obléknete svým synům a dcerám. Dočista Egypťany oberete!“
1Now Moses was keeping the flock of his father-in-law, Jethro, the priest of Midian, and he led his flock to the west side of the wilderness and came to Horeb, the mountain of God. (Ex 4,27; Ex 18,5; Ex 24,13; Nu 10,33; 1Kr 19,8)2And the angel of the Lord appeared to him in a flame of fire out of the midst of a bush. He looked, and behold, the bush was burning, yet it was not consumed. (Iz 63,9; Sk 7,30)3And Moses said, “I will turn aside to see this great sight, why the bush is not burned.”4When the Lord saw that he turned aside to see, God called to him out of the bush, “Moses, Moses!” And he said, “Here I am.” (Ex 19,3; Dt 33,16)5Then he said, “Do not come near; take your sandals off your feet, for the place on which you are standing is holy ground.” (Ex 19,12; Jz 5,15; Kaz 5,1)6And he said, “I am the God of your father, the God of Abraham, the God of Isaac, and the God of Jacob.” And Moses hid his face, for he was afraid to look at God. (Gn 28,13; Ex 4,5; 1Kr 18,36; 1Kr 19,13; Iz 6,1; Iz 6,5; Mt 22,32; Mk 12,26; L 20,37)7Then the Lord said, “I have surely seen the affliction of my people who are in Egypt and have heard their cry because of their taskmasters. I know their sufferings, (Ex 2,23; Ex 5,13; Neh 9,9; Ž 106,44)8and I have come down to deliver them out of the hand of the Egyptians and to bring them up out of that land to a good and broad land, a land flowing with milk and honey, to the place of the Canaanites, the Hittites, the Amorites, the Perizzites, the Hivites, and the Jebusites. (Gn 11,5; Gn 11,7; Gn 15,18; Gn 18,21; Gn 50,24; Ex 6,6; Ex 12,51; Ex 13,5; Ex 33,3; Lv 20,24; Nu 13,27; Dt 1,25; Dt 8,7; Dt 8,9; Dt 26,9; Dt 26,15; Jr 11,5; Jr 32,22; Ez 20,6)9And now, behold, the cry of the people of Israel has come to me, and I have also seen the oppression with which the Egyptians oppress them. (Ex 1,11; Ex 1,22; Ex 2,23)10Come, I will send you to Pharaoh that you may bring my people, the children of Israel, out of Egypt.” (Ž 105,26; Mi 6,4)11But Moses said to God, “Who am I that I should go to Pharaoh and bring the children of Israel out of Egypt?” (Ex 6,12; 1S 18,18; Iz 6,5; Iz 6,8; Jr 1,6)12He said, “But I will be with you, and this shall be the sign for you, that I have sent you: when you have brought the people out of Egypt, you shall serve God on this mountain.” (Ex 4,12; Ex 4,15; Dt 31,8; Dt 31,23; Jz 1,5)13Then Moses said to God, “If I come to the people of Israel and say to them, ‘The God of your fathers has sent me to you,’ and they ask me, ‘What is his name?’ what shall I say to them?”14God said to Moses, “I am who I am.”[1] And he said, “Say this to the people of Israel: ‘I am has sent me to you.’” (Ex 6,3; Ž 68,4; J 8,58; Žd 13,8; Zj 1,4; Zj 4,8)15God also said to Moses, “Say this to the people of Israel: ‘The Lord,[2] the God of your fathers, the God of Abraham, the God of Isaac, and the God of Jacob, has sent me to you.’ This is my name forever, and thus I am to be remembered throughout all generations. (Ex 3,6; Ž 135,13; Oz 12,5)16Go and gather the elders of Israel together and say to them, ‘The Lord, the God of your fathers, the God of Abraham, of Isaac, and of Jacob, has appeared to me, saying, “I have observed you and what has been done to you in Egypt, (Gn 50,24; Ex 4,29; Ex 4,31; L 1,68)17and I promise that I will bring you up out of the affliction of Egypt to the land of the Canaanites, the Hittites, the Amorites, the Perizzites, the Hivites, and the Jebusites, a land flowing with milk and honey.”’ (Ex 3,8)18And they will listen to your voice, and you and the elders of Israel shall go to the king of Egypt and say to him, ‘The Lord, the God of the Hebrews, has met with us; and now, please let us go a three days’ journey into the wilderness, that we may sacrifice to the Lord our God.’ (Ex 4,31; Ex 5,1; Nu 23,3; Nu 23,15)19But I know that the king of Egypt will not let you go unless compelled by a mighty hand.[3] (Ex 5,2; Ex 6,1; Ex 7,4; Ex 13,3)20So I will stretch out my hand and strike Egypt with all the wonders that I will do in it; after that he will let you go. (Ex 4,21; Ex 12,31; Dt 6,22; Neh 9,10; Jr 32,20; Sk 7,36)21And I will give this people favor in the sight of the Egyptians; and when you go, you shall not go empty, (Gn 15,14; Ex 11,2; Ex 12,35)22but each woman shall ask of her neighbor, and any woman who lives in her house, for silver and gold jewelry, and for clothing. You shall put them on your sons and on your daughters. So you shall plunder the Egyptians.” (Ex 33,6; Ez 39,10)