1I vy jste byli mrtví ve svých vinách a hříších,2jimž jste se kdysi věnovali podle způsobu tohoto světa, pod vlivem onoho ducha, který mocně ovládá ovzduší a který nyní působí v neposlušných lidech.3My všichni jsme kdysi spolu s nimi podléhali svým tělesným žádostem. Plnili jsme přání těla a mysli, a tak jsme svou přirozeností byli odsouzeni k Božímu hněvu stejně jako ostatní.4Ale Bůh je tak nesmírně milosrdný! Zamiloval si nás tak velikou láskou,5že spolu s Kristem obživil i nás, mrtvé ve vinách – jste spaseni milostí!6Spolu s ním nás vzkřísil a posadil na nebesích v Kristu Ježíši,7aby svou laskavostí k nám v Kristu Ježíši projevil v budoucích dobách nepřekonatelné bohatství své milosti.8Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás – je to Boží dar;9není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil.10Jsme přece jeho dílo! Bůh nás v Kristu Ježíši stvořil k dobrým skutkům, které předem připravil, abychom se jim věnovali.
Pokoj vzdáleným i blízkým
11Pamatujte, že pokud jde o tělo, byli jste původně pohané (které ti, kdo patří k obřízce, ručně vykonané na těle, nazývají neobřezanci).12V té době jste byli bez Krista, oddělení od společnosti Izraele, cizí pokud jde o smlouvy zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě.13Nyní jste ale v Kristu Ježíši! Kdysi jste byli vzdálení, ale teď jste díky Kristově krvi blízcí.14On sám je náš pokoj; on spojil oba tábory v jedno a zbořil hradbu, která je rozdělovala.15Vlastním tělem zrušil nepřátelství, totiž Zákon spočívající v přikázáních a předpisech, aby z těch dvou stvořil sám v sobě jednoho nového člověka. Takto nám přinesl pokoj.16V jednom těle usmířil oba tábory s Bohem, když svým křížem ukončil jejich nepřátelství.17Přišel a vyhlásil „pokoj vám vzdáleným i pokoj blízkým,“[1]18neboť skrze něj můžeme všichni přistupovat v jednom Duchu k Otci.19A tak již nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané svatých a členové Boží rodiny.20Byli jste postaveni na základ apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš.21V něm se celá stavba spojuje a roste ve svatý chrám v Pánu.22V něm se i vy společně budujete, abyste byli Božím příbytkem v Duchu.
1And you were dead in the trespasses and sins (L 15,24; Ef 2,5; Ef 4,18; Ko 1,21; Ko 2,13)2in which you once walked, following the course of this world, following the prince of the power of the air, the spirit that is now at work in the sons of disobedience— (J 12,31; Ř 11,30; 1K 6,11; Ef 4,17; Ef 4,22; Ef 5,6; Ef 5,8; Ef 6,12; Ko 3,7; 1P 1,14; Zj 9,11)3among whom we all once lived in the passions of our flesh, carrying out the desires of the body[1] and the mind, and were by nature children of wrath, like the rest of mankind.[2] (Ž 51,5; Ř 5,12; Ga 5,16; 2P 2,14)4But[3] God, being rich in mercy, because of the great love with which he loved us, (J 3,16; Ř 2,4; Ef 2,7; Tt 3,5)5even when we were dead in our trespasses, made us alive together with Christ—by grace you have been saved— (J 14,19; Sk 15,11; Ř 5,6; Ř 5,8; Ř 5,10; Ef 2,1; Ef 2,8; Ko 2,12; Zj 20,4)6and raised us up with him and seated us with him in the heavenly places in Christ Jesus, (Ef 1,20)7so that in the coming ages he might show the immeasurable riches of his grace in kindness toward us in Christ Jesus. (Ef 2,4; Tt 3,4)8For by grace you have been saved through faith. And this is not your own doing; it is the gift of God, (J 4,10; Ř 4,16; 2K 3,5; Ef 2,5; Žd 6,4; 1P 1,5)9not a result of works, so that no one may boast. (Sd 7,2; Ř 3,20; Ř 3,28; 1K 1,29; 2Tm 1,9; Tt 3,5)10For we are his workmanship, created in Christ Jesus for good works, which God prepared beforehand, that we should walk in them. (Dt 32,6; Dt 32,15; Ž 100,3; Ef 1,4; Ef 3,9; Ef 4,24; Ko 1,10; Ko 3,10)
One in Christ
11Therefore remember that at one time you Gentiles in the flesh, called “the uncircumcision” by what is called the circumcision, which is made in the flesh by hands— (Ř 2,26; Ř 2,28; Ko 2,11; Ko 2,13)12remember that you were at that time separated from Christ, alienated from the commonwealth of Israel and strangers to the covenants of promise, having no hope and without God in the world. (Ez 14,5; Ř 9,4; 1K 12,2; Ga 2,15; Ga 4,8; Ef 1,18; Ef 4,18; Ef 5,8; Ko 1,21; Ko 3,7; 1Te 4,13)13But now in Christ Jesus you who once were far off have been brought near by the blood of Christ. (Sk 2,39; Ř 3,25; Ef 2,17; Ko 1,20)14For he himself is our peace, who has made us both one and has broken down in his flesh the dividing wall of hostility (Ž 72,7; Mi 5,5; Za 9,10; L 2,14; Ř 7,4; Ga 3,28; Ko 1,21; Ko 3,15)15by abolishing the law of commandments expressed in ordinances, that he might create in himself one new man in place of the two, so making peace, (Ř 6,4; Ko 2,14; Ko 2,20)16and might reconcile us both to God in one body through the cross, thereby killing the hostility. (1K 12,13; Ko 1,20)17And he came and preached peace to you who were far off and peace to those who were near. (Dt 4,7; Ž 148,14; Iz 57,19; Ef 2,13)18For through him we both have access in one Spirit to the Father. (J 4,23; J 10,7; J 10,9; J 14,6; Ř 5,2; 1K 12,13; Ef 3,12; Ef 4,4)19So then you are no longer strangers and aliens,[4] but you are fellow citizens with the saints and members of the household of God, (Ga 6,10; Ef 2,12; Fp 3,20; Žd 11,13; Žd 12,22; Žd 13,14)20built on the foundation of the apostles and prophets, Christ Jesus himself being the cornerstone, (Ž 118,22; Iz 28,16; Jr 12,16; Mt 16,18; 1K 3,9; 1K 3,11; Zj 21,14)21in whom the whole structure, being joined together, grows into a holy temple in the Lord. (1K 3,16; Ef 4,15)22In him you also are being built together into a dwelling place for God by[5] the Spirit. (2K 6,16; Ef 3,17; 1Tm 3,15; 1P 2,5)