1Chlapec Samuel sloužil pod Elího dohledem Hospodinu. V oněch dnech bývalo Hospodinovo slovo vzácné. Ani vidění nebylo časté.2Elí měl v té době už tak slabý zrak, že neviděl. Jednou v noci spal na svém obvyklém místě.3Boží lampa ještě nezhasla. Samuel spal v Hospodinově svatostánku, kde byla Boží truhla.4Vtom na Samuele zavolal Hospodin. „Tady jsem,“ odpověděl Samuel5a rozběhl se za Elím. „Tady jsem,“ řekl mu. „Volal jsi mě.“ Elí však odvětil: „Nevolal jsem tě. Jdi zase spát.“ A tak si šel lehnout.6Vtom na něj Hospodin znovu zavolal: „Samueli!“ Vstal tedy a šel za Elím. „Tady jsem, volal jsi mě,“ řekl mu. „Nevolal jsem tě, synu,“ odpověděl Elí. „Jdi zase spát.“7Samuel totiž ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno.8Hospodin ale Samuele zavolal znovu, potřetí. Vstal tedy a šel za Elím. „Tady jsem, volal jsi mě,“ řekl mu. Tehdy Elí pochopil, že chlapce volá Hospodin.9Proto Samuelovi řekl: „Jdi spát, a když tě zavolá, řekni: ‚Mluv, Hospodine; tvůj služebník poslouchá.‘“ Samuel si tedy šel lehnout na své místo.10Vtom přišel Hospodin, stanul tam a zavolal tak jako předtím: „Samueli! Samueli!“ „Mluv,“ odpověděl Samuel, „tvůj služebník poslouchá.“11Tehdy Hospodin Samuelovi řekl: „Hle, chystám se v Izraeli udělat věc, která nikomu, kdo o ní uslyší, nepřestane znít v uších.12Toho dne uvedu na Elího všechno, co jsem vyslovil proti jeho domu, od začátku až do konce.[1]13Oznámil jsem mu, že jeho dům navěky odsoudím kvůli provinění, o kterém věděl: Jeho synové se rouhali[2] a on jim v tom nezabránil.14Proto o Elího domě přísahám: Vina Elího domu nebude nikdy přikryta žádnou obětí ani darem!“15Samuel zůstal ležet až do rána, kdy měl jít otevřít dveře Hospodinovy svatyně. Bál se totiž vyprávět to vidění Elímu.16Ten si však Samuele zavolal: „Samueli, synu můj!“ „Tady jsem,“ odpověděl Samuel.17„Co ti řekl?“ ptal se ho Elí. „Prosím, nic přede mnou netaj. Ať tě Bůh potrestá a ještě ti přidá, jestliže mi zatajíš jediné slovo z toho, co ti řekl!“18A tak mu to Samuel všechno pověděl a nezatajil mu vůbec nic. Elí na to řekl: „On je Hospodin; ať učiní, co se mu zlíbí.“19Samuel pak rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby jediné z jeho slov selhalo.20Celý Izrael od Danu až po Beer-šebu tak poznal, že Samuel je skutečně Hospodinův prorok.21Hospodin se pak i nadále ukazoval v Šílu, kde se zjevil Samuelovi svým slovem.
1Now the boy Samuel was ministering to the Lord in the presence of Eli. And the word of the Lord was rare in those days; there was no frequent vision. (1S 2,11; 1S 2,18; 1S 3,21; Ž 74,9; Am 8,11)2At that time Eli, whose eyesight had begun to grow dim so that he could not see, was lying down in his own place. (Gn 27,1; Gn 48,10; Dt 34,7; 1S 4,15)3The lamp of God had not yet gone out, and Samuel was lying down in the temple of the Lord, where the ark of God was. (Ex 27,20; Lv 24,2; 1S 1,9; 2Pa 13,11)4Then the Lord called Samuel, and he said, “Here I am!”5and ran to Eli and said, “Here I am, for you called me.” But he said, “I did not call; lie down again.” So he went and lay down.6And the Lord called again, “Samuel!” and Samuel arose and went to Eli and said, “Here I am, for you called me.” But he said, “I did not call, my son; lie down again.”7Now Samuel did not yet know the Lord, and the word of the Lord had not yet been revealed to him.8And the Lord called Samuel again the third time. And he arose and went to Eli and said, “Here I am, for you called me.” Then Eli perceived that the Lord was calling the boy.9Therefore Eli said to Samuel, “Go, lie down, and if he calls you, you shall say, ‘Speak, Lord, for your servant hears.’” So Samuel went and lay down in his place.10And the Lord came and stood, calling as at other times, “Samuel! Samuel!” And Samuel said, “Speak, for your servant hears.”11Then the Lord said to Samuel, “Behold, I am about to do a thing in Israel at which the two ears of everyone who hears it will tingle. (2Kr 21,12; Jr 19,3)12On that day I will fulfill against Eli all that I have spoken concerning his house, from beginning to end. (1S 2,30)13And I declare to him that I am about to punish his house forever, for the iniquity that he knew, because his sons were blaspheming God,[1] and he did not restrain them. (1S 2,12; 1S 2,17; 1S 2,22; 1S 2,23; 1S 3,12)14Therefore I swear to the house of Eli that the iniquity of Eli’s house shall not be atoned for by sacrifice or offering forever.” (Iz 22,14)15Samuel lay until morning; then he opened the doors of the house of the Lord. And Samuel was afraid to tell the vision to Eli.16But Eli called Samuel and said, “Samuel, my son.” And he said, “Here I am.”17And Eli said, “What was it that he told you? Do not hide it from me. May God do so to you and more also if you hide anything from me of all that he told you.” (Rt 1,17)18So Samuel told him everything and hid nothing from him. And he said, “It is the Lord. Let him do what seems good to him.” (2S 10,12; Jb 1,21; Jb 2,10; Ž 39,9; Iz 39,8)19And Samuel grew, and the Lord was with him and let none of his words fall to the ground. (1S 2,21; 1S 9,6)20And all Israel from Dan to Beersheba knew that Samuel was established as a prophet of the Lord. (2S 3,10)21And the Lord appeared again at Shiloh, for the Lord revealed himself to Samuel at Shiloh by the word of the Lord. (Jz 18,1; 1S 3,1; 1S 3,4)