1. Samuelova 2 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

V Hospodinu se raduji

1 Hana se tenkrát modlila těmito slovy: „V Hospodinu se raduji srdcem svým, v Hospodinu svůj roh pozvedám. Svým protivníkům se teď zasměji, mou radostí je spása tvá. 2 Není svatého kromě Hospodina, ne, není nikdo jako ty, není skály, jako je náš Bůh! 3 Přestaňte s těmi pyšnými řečmi, povýšenost vám proudí z úst, Hospodin však je Bůh vševědoucí – on lidské skutky posoudí. 4 Luky siláků rozlámaly se, ti, kdo klopýtali, síly nabyli. 5 Kdo byli sytí, teď pro chléb nádeničí, kdo byli hladoví, lačnět přestali. Neplodné sedm narodí se, matka mnohých však uvadne. 6 Hospodin dává smrt i život, do hrobu i z hrobu uvádí. 7 Sesílá bídu, dává hojnost, poníží a rovněž povýší. 8 Chudáka umí z prachu pozvednout, ubožáka bere ze smetiště, mezi knížaty jim dává usednout, dává jim místo na čestných sedadlech. Hospodinu patří sloupy země, založil na nich celý svět. 9 Kroky svých věrných opatruje, darebáci však hynou v tmě. Svou vlastní silou se nikdo neprosadí, 10 Hospodinovi protivníci budou zničeni. Nejvyšší z nebe zaburácí, končiny světa bude soudit Hospodin. Hospodin silou obdaří svého krále, roh svého pomazaného pozvedne!“ 11 Elkána se pak vrátil domů do Rámy, ale chlapec zůstal u kněze Elího, aby sloužil Hospodinu.

Elího synové

12 Elího synové byli ničemové. Nedbali na Hospodina 13 ani na pravidla ohledně kněží a lidu.^[1] Kdykoli někdo přinesl zápalnou oběť, přišel kněžský mládenec, a jak se vařilo maso, vzal trojzubou vidlici 14 a vrazil ji do mísy nebo do hrnce, do pánve nebo do kotle. Co vidlice vytáhla, to si kněz nechal. Takto se chovali ke všem Izraelcům, kteří přicházeli do Šíla. 15 Kněžský mládenec navíc přicházel, ještě než se zapálil tuk, a říkal tomu, kdo obětoval: „Odevzdej knězi maso na pečení. Vařené maso od tebe nevezme, jenom syrové.“ 16 Když ten člověk namítal: „Nejdříve se přece má zapálit tuk; potom si vezmi, co chceš,“ kněz odpovídal: „Ne. Dej mi to hned. Když nedáš, zabavím to násilím!“ 17 Tak se ti mladíci dopouštěli před Hospodinem hrozného hříchu, protože^[2] znevažovali Hospodinovy oběti. 18 Tehdy před Hospodinem sloužil Samuel, hošík oblečený plátěným efodem. 19 Matka mu dělávala i kabátek a každoročně mu ho přinášela, když přicházela se svým mužem přinést výroční oběť. 20 Elí žehnal Elkánovi i jeho ženě se slovy: „Kéž Hospodin dá, abys měl s touto ženou potomky místo toho vyžádaného dítěte, které odevzdala^[3] Hospodinu.“ A tak se vraceli domů. 21 Hospodin pak Hanu navštívil svou milostí, takže počala a porodila tři syny a dvě dcery. Mládenec Samuel ale vyrůstal u Hospodina. 22 Elí byl už velmi starý. Slýchával o všem, co prováděli jeho synové celému Izraeli, i o tom, jak spali se ženami sloužícími u vchodu do Stanu setkávání. 23 „Co to provádíte?“ říkal jim. „Ode všech lidí se o vás doslýchám hrozné věci. 24 To ne, synové moji! Slyším nedobré zprávy – vždyť svádíte Hospodinův lid! 25 Hřeší-li člověk proti člověku, Bůh může zasáhnout. Hřeší-li ale člověk proti Hospodinu, kdo se ho zastane?“ Oni ale na otcova slova vůbec nedali, neboť Hospodinova vůle byla, aby zemřeli. 26 Chlapec Samuel však prospíval, rostl a byl milý jak Hospodinu, tak i lidem.

Proroctví proti Elího domu

27 Za Elím přišel Boží muž a řekl mu: „Tak praví Hospodin: Cožpak jsem se neukázal rodu tvého praotce, když ještě byli otroci^[4] faraonova domu v Egyptě? 28 Právě jeho jsem si ze všech izraelských kmenů vyvolil za kněze, aby vystupoval k mému oltáři, aby pálil kadidlo a nosil přede mnou efod.^[5] Rodu tvého praotce jsem svěřil všechny ohnivé oběti synů Izraele. 29 Proč tedy pošlapáváte mé oběti a dary, které jsem určil Příbytku? Svých synů si vážíš více nežli mě. Vykrmili jste se tím nejlepším z obětních darů mého lidu Izraele! 30 Nuže, tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Ano, řekl jsem, že tvůj dům a tvůj otcovský rod zůstanou v mé službě navěky. Teď ale Hospodin praví: V žádném případě! Ty, kdo mě ctí, totiž poctím; ty, kdo mě znevažují, však zostudím. 31 Hle, přicházejí dny, kdy zlomím tvou moc a moc tvého otcovského rodu! Nikdo v tvém domě se nedočká stáří. 32 Uvidíš soužení, jež dolehne na můj Příbytek. Ačkoli se Izraeli přihodí mnoho dobrého, ve tvém rodu se nikdo nedočká stáří. 33 I pokud někoho z vás neodetnu od svého oltáře, oči mu vyhasnou a jeho duše se usouží. Celé to množství tvých potomků zemře předčasně. 34 To, co se stane tvým dvěma synům Chofnimu a Pinchasovi, ti bude znamením: oba zemřou v jediný den. 35 Já si pak vzbudím věrného kněze, který bude jednat podle mého srdce a podle mé duše. Jemu zbuduji trvalý dům a zůstane ve službě před mým pomazaným navždycky. 36 Každý, kdo bude zanechán z tvého domu, se mu půjde poklonit za kousek stříbra, za bochník chleba a řekne: ‚Zařaď mě, prosím, někam mezi kněží, ať mám alespoň co jíst!‘“

English Standard Version

od Crossway

Hannah’s Prayer

1 And Hannah prayed and said, “My heart exults in the Lord; my horn is exalted in the Lord. My mouth derides my enemies, because I rejoice in your salvation. (1S 2,10; Ž 9,14; Ž 13,5; Ž 20,5; Ž 35,9; Ž 75,10; Ž 89,17; Ž 89,24; Ž 92,10; Ž 112,9; Ž 148,14; L 1,46)

1S 2,10Ž 9,14Ž 13,5Ž 20,5Ž 35,9Ž 75,10Ž 89,17Ž 89,24Ž 92,10Ž 112,9Ž 148,14L 1,46

2 “There is none holy like the Lord: for there is none besides you; there is no rock like our God. (Ex 15,11; Dt 32,30; Ž 86,8; Ž 89,6; Ž 89,8)

Ex 15,11Dt 32,30Ž 86,8Ž 89,6Ž 89,8

3 Talk no more so very proudly, let not arrogance come from your mouth; for the Lord is a God of knowledge, and by him actions are weighed. 4 The bows of the mighty are broken, but the feeble bind on strength. (Ž 37,15; Ž 46,9; Ž 76,3) 5 Those who were full have hired themselves out for bread, but those who were hungry have ceased to hunger. The barren has borne seven, but she who has many children is forlorn. (Ž 113,9; Iz 54,1; Jr 15,9) 6 The Lord kills and brings to life; he brings down to Sheol and raises up. (Dt 32,39) 7 The Lord makes poor and makes rich; he brings low and he exalts. (Jb 1,21; Jb 5,11; Ž 75,7) 8 He raises up the poor from the dust; he lifts the needy from the ash heap to make them sit with princes and inherit a seat of honor. For the pillars of the earth are the Lord’s, and on them he has set the world. (Jb 36,7; Jb 38,4; Ž 24,2; Ž 102,25; Ž 104,5; Ž 113,7; Da 4,17; L 1,52)

Jb 36,7Jb 38,4Ž 24,2Ž 102,25Ž 104,5Ž 113,7Da 4,17L 1,52

9 “He will guard the feet of his faithful ones, but the wicked shall be cut off in darkness, for not by might shall a man prevail. (Ž 91,11; Ž 121,3; Př 3,26) 10 The adversaries of the Lord shall be broken to pieces; against them he will thunder in heaven. The Lord will judge the ends of the earth; he will give strength to his king and exalt the horn of his anointed.” (1S 2,1; 1S 7,10; 2S 22,14; Ž 2,9; Ž 18,13; Ž 89,24; Ž 96,10; Ž 96,13; Ž 98,9)

1S 2,11S 7,102S 22,14Ž 2,9Ž 18,13Ž 89,24Ž 96,10Ž 96,13Ž 98,9

11 Then Elkanah went home to Ramah. And the boy^[1] was ministering to the Lord in the presence of Eli the priest. (1S 1,19; 1S 2,18; 1S 3,1)

Eli’s Worthless Sons

12 Now the sons of Eli were worthless men. They did not know the Lord. (Sd 2,10; 1S 1,16) 13 The custom of the priests with the people was that when any man offered sacrifice, the priest’s servant would come, while the meat was boiling, with a three-pronged fork in his hand, 14 and he would thrust it into the pan or kettle or cauldron or pot. All that the fork brought up the priest would take for himself. This is what they did at Shiloh to all the Israelites who came there. 15 Moreover, before the fat was burned, the priest’s servant would come and say to the man who was sacrificing, “Give meat for the priest to roast, for he will not accept boiled meat from you but only raw.” (Lv 3,5; Lv 3,16; Lv 7,23; Lv 7,25; Lv 7,31)

Lv 3,5Lv 3,16Lv 7,23Lv 7,25Lv 7,31

16 And if the man said to him, “Let them burn the fat first, and then take as much as you wish,” he would say, “No, you must give it now, and if not, I will take it by force.” 17 Thus the sin of the young men was very great in the sight of the Lord, for the men treated the offering of the Lord with contempt. (Gn 6,11; Mal 2,8) 18 Samuel was ministering before the Lord, a boy clothed with a linen ephod. (Ex 28,4; 1S 2,11; 1S 3,1; 2S 6,14; 1Pa 15,27)

Ex 28,41S 2,111S 3,12S 6,141Pa 15,27

19 And his mother used to make for him a little robe and take it to him each year when she went up with her husband to offer the yearly sacrifice. (1S 1,3) 20 Then Eli would bless Elkanah and his wife, and say, “May the Lord give you children by this woman for the petition she asked of the Lord.” So then they would return to their home. (1S 1,28) 21 Indeed the Lord visited Hannah, and she conceived and bore three sons and two daughters. And the boy Samuel grew in the presence of the Lord. (Gn 21,1; Sd 13,24; 1S 2,26; 1S 3,19; L 1,80; L 2,40)

Gn 21,1Sd 13,241S 2,261S 3,19L 1,80L 2,40

Eli Rebukes His Sons

22 Now Eli was very old, and he kept hearing all that his sons were doing to all Israel, and how they lay with the women who were serving at the entrance to the tent of meeting. (Ex 38,8) 23 And he said to them, “Why do you do such things? For I hear of your evil dealings from all these people. 24 No, my sons; it is no good report that I hear the people of the Lord spreading abroad. 25 If someone sins against a man, God will mediate for him, but if someone sins against the Lord, who can intercede for him?” But they would not listen to the voice of their father, for it was the will of the Lord to put them to death. (Jz 11,20) 26 Now the boy Samuel continued to grow both in stature and in favor with the Lord and also with man. (L 2,52)

The Lord Rejects Eli’s Household

27 And there came a man of God to Eli and said to him, “Thus says the Lord, ‘Did I indeed reveal myself to the house of your father when they were in Egypt subject to the house of Pharaoh? (1Kr 13,1) 28 Did I choose him out of all the tribes of Israel to be my priest, to go up to my altar, to burn incense, to wear an ephod before me? I gave to the house of your father all my offerings by fire from the people of Israel. (Ex 28,1; Lv 2,3; Lv 2,10; Lv 6,16; Lv 7,7; Lv 7,34; Lv 10,14; Nu 5,9; Nu 18,1; Nu 18,7; Nu 18,8; 1S 14,3; 1S 22,18)

Ex 28,1Lv 2,3Lv 2,10Lv 6,16Lv 7,7Lv 7,34Lv 10,14Nu 5,9Nu 18,1Nu 18,7Nu 18,81S 14,31S 22,18

29 Why then do you scorn^[2] my sacrifices and my offerings that I commanded for my dwelling, and honor your sons above me by fattening yourselves on the choicest parts of every offering of my people Israel?’ (Dt 32,15) 30 Therefore the Lord, the God of Israel, declares: ‘I promised that your house and the house of your father should go in and out before me forever,’ but now the Lord declares: ‘Far be it from me, for those who honor me I will honor, and those who despise me shall be lightly esteemed. (Ex 27,21; Ex 29,9; Jr 18,9) 31 Behold, the days are coming when I will cut off your strength and the strength of your father’s house, so that there will not be an old man in your house. (1S 4,11; 1S 4,18; 1S 4,20; 1S 22,18; 1Kr 2,27)

1S 4,111S 4,181S 4,201S 22,181Kr 2,27

32 Then in distress you will look with envious eye on all the prosperity that shall be bestowed on Israel, and there shall not be an old man in your house forever. (Sd 18,30; 1S 4,11; Ž 78,59; Za 8,4)

Sd 18,301S 4,11Ž 78,59Za 8,4

33 The only one of you whom I shall not cut off from my altar shall be spared to weep his^[3] eyes out to grieve his heart, and all the descendants^[4] of your house shall die by the sword of men.^[5] 34 And this that shall come upon your two sons, Hophni and Phinehas, shall be the sign to you: both of them shall die on the same day. (1S 4,11; 1Kr 13,3) 35 And I will raise up for myself a faithful priest, who shall do according to what is in my heart and in my mind. And I will build him a sure house, and he shall go in and out before my anointed forever. (1S 25,28; 2S 7,11; 2S 7,27; 2S 22,51; 1Kr 2,35; 1Kr 11,38; 1Pa 29,22; Ž 18,50; Ž 89,20)

1S 25,282S 7,112S 7,272S 22,511Kr 2,351Kr 11,381Pa 29,22Ž 18,50Ž 89,20

36 And everyone who is left in your house shall come to implore him for a piece of silver or a loaf of bread and shall say, “Please put me in one of the priests’ places, that I may eat a morsel of bread.”’”