1Pokud jde o to, jak jste psali: „Pro muže je lepší obejít se bez ženy“ –2budiž, ale abyste se vyvarovali smilstva, ať má každý muž manželku a každá žena manžela.3Muž ať své ženě plní manželskou povinnost, stejně jako žena svému muži.4Ženino tělo už nepatří jí, ale manželovi, stejně jako mužovo tělo už nepatří jemu, ale manželce.5Neodpírejte se jeden druhému – jedině po vzájemné shodě, že se na čas uvolníte pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás nepokoušel satan, kdybyste se nemohli ovládnout.6To, co tu říkám, však není příkaz, ale svolení.7Přál bych si, aby všichni byli jako já, každý má ale od Boha svůj vlastní dar, jeden tak a druhý jinak.8Svobodným a vdovám říkám, že je pro ně lepší zůstat, jako jsem já.9Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší vstoupit do manželství než být spalován touhou.10Pro ty, kdo žijí v manželství, mám nikoli své, ale Pánovo přikázání: Manželka ať od muže neodchází.11Pokud přece odejde, ať zůstane nevdaná anebo ať se smíří s manželem. Stejně tak muž ať neopouští manželku.[1]12Ostatním říkám já, nikoli Pán: Má-li některý bratr nevěřící manželku a ta je ochotná s ním zůstat, ať ji neopouští.13Stejně tak, má-li některá žena nevěřícího manžela a ten je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští.14Nevěřící manžel je totiž posvěcen svou ženou; stejně tak nevěřící manželka je posvěcena svým věřícím manželem. Jinak by totiž vaše děti byly nečisté, jsou ale přece svaté.15Pokud však nevěřící chce odejít, ať odejde. Bratr ani sestra nejsou v takových případech vázáni. Bůh vás[2] povolal k pokoji.16Copak víš, ženo, zda zachráníš manžela? Copak víš, muži, zda zachráníš manželku?
Zůstaň, jak jsi
17Ať tedy každý žije, jak mu Pán určil a jak ho Bůh povolal. Toto pravidlo předkládám všem církvím.18Kdo byl povolán jako obřezaný, ať se nedělá neobřezaným. Kdo je povolán jako neobřezaný, ať se nedává obřezat.19Nezáleží přece na obřízce nebo neobřízce, ale na poslušnosti Božích přikázání.20Ať každý zůstává v postavení, ve kterém byl povolán.21Byl jsi povolán jako otrok? Nedělej si s tím starosti. Pokud se ale můžeš stát svobodným, určitě toho využij.22Koho Pán povolal jako otroka, ten je v Pánu osvobozen. Podobně koho Kristus povolal jako svobodného, ten se stal jeho otrokem.23Byli jste draze vykoupeni; nestávejte se otroky lidí.24Bratři, ať každý před Bohem zůstává tak, jak byl povolán.25Pokud jde o neprovdané, nemám od Pána žádný příkaz, ale dám vám radu jako někdo, komu Pán pomohl být věrným.26Myslím si, že vzhledem k současné tísni je pro člověka lepší zůstat, jak je.27Jsi v manželském svazku? Nesnaž se o rozvod. Jsi rozveden? Nesnaž se najít ženu.28I když se ale oženíš anebo když se dívka vdá, není to žádný hřích. Jen se vás snažím ušetřit běžných potíží.
Času je málo
29Říkám vám, bratři, už nezbývá moc času. Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí,30ti, kdo oplakávají, jako by neoplakávali, ti, kdo oslavují, jako by neoslavovali, ti, kdo kupují, jako by nevlastnili31a ti, kdo se zabývají věcmi tohoto světa, ať to nepřehánějí. Svět, jak ho známe, totiž končí.32Proto bych rád, abyste se nezatěžovali starostmi. Svobodný se stará o věci svého Pána, aby se líbil Pánu,33ale ženatý se stará o věci světa, aby se líbil své ženě,34a tak je rozpolcen. Nevdaná žena a svobodná dívka se stará o věci svého Pána, aby byla svatá tělem i duchem, ale vdaná se stará o věci světa, aby se líbila svému muži.35Neříkám to proto, abych vás nějak omezoval, ale abych vám pomohl vést počestný život v bezvýhradné oddanosti Pánu.36Pokud má někdo za to, že vůči své snoubence jedná nečestně, že už je nejvyšší čas a není zbytí, pak ať udělá, po čem touží – jen ať se vezmou, to přece není hřích.37Kdo je však vnitřně přesvědčen a nic ho nenutí, ale sám se v srdci dobrovolně rozhodl, že si tu dívku nevezme, je to v pořádku.38Zkrátka, kdo se žení, dělá dobře, a kdo se nežení, dělá ještě lépe.39Žena je vázána zákonem, dokud její muž žije. Pokud její muž zemře, je svobodná; může si vzít, koho chce, ale pouze v Pánu.40Osobně si ale myslím, že bude šťastnější, když zůstane, jak je. A mám za to, že i já mám Božího Ducha.
1Now concerning the matters about which you wrote: “It is good for a man not to have sexual relations with a woman.” (1K 7,8; 1K 7,26)2But because of the temptation to sexual immorality, each man should have his own wife and each woman her own husband.3The husband should give to his wife her conjugal rights, and likewise the wife to her husband. (Ex 21,10)4For the wife does not have authority over her own body, but the husband does. Likewise the husband does not have authority over his own body, but the wife does.5Do not deprive one another, except perhaps by agreement for a limited time, that you may devote yourselves to prayer; but then come together again, so that Satan may not tempt you because of your lack of self-control. (Ex 19,15; 1S 21,4; Kaz 3,5; Za 12,12; 1Te 3,5)6Now as a concession, not a command, I say this.[1] (1K 7,10; 1K 7,12; 1K 7,25; 1K 7,40; 2K 8,8)7I wish that all were as I myself am. But each has his own gift from God, one of one kind and one of another. (Mt 19,11; Sk 26,29; Ř 12,6; 1K 7,8; 1K 9,5; 1K 12,4; 1K 12,11; 1P 4,10)8To the unmarried and the widows I say that it is good for them to remain single, as I am. (1K 7,1; 1K 7,7; 1K 7,26)9But if they cannot exercise self-control, they should marry. For it is better to marry than to burn with passion. (1Tm 5,14)10To the married I give this charge (not I, but the Lord): the wife should not separate from her husband (Mal 2,16; Mt 5,32; 1K 7,6)11(but if she does, she should remain unmarried or else be reconciled to her husband), and the husband should not divorce his wife. (Mk 10,12; 1K 7,10)12To the rest I say (I, not the Lord) that if any brother has a wife who is an unbeliever, and she consents to live with him, he should not divorce her.13If any woman has a husband who is an unbeliever, and he consents to live with her, she should not divorce him.14For the unbelieving husband is made holy because of his wife, and the unbelieving wife is made holy because of her husband. Otherwise your children would be unclean, but as it is, they are holy. (Ezd 9,2; Mal 2,15)15But if the unbelieving partner separates, let it be so. In such cases the brother or sister is not enslaved. God has called you[2] to peace. (Ř 14,19; Ko 3,15)16For how do you know, wife, whether you will save your husband? Or how do you know, husband, whether you will save your wife? (Ř 11,14; 1P 3,1)
Live as You Are Called
17Only let each person lead the life[3] that the Lord has assigned to him, and to which God has called him. This is my rule in all the churches. (Ř 12,3; 1K 4,17; 2K 8,18; 2K 11,28)18Was anyone at the time of his call already circumcised? Let him not seek to remove the marks of circumcision. Was anyone at the time of his call uncircumcised? Let him not seek circumcision. (Sk 15,1; Sk 15,5; Sk 15,19; Sk 15,24; Sk 15,28; Ga 5,2)19For neither circumcision counts for anything nor uncircumcision, but keeping the commandments of God. (Ga 3,28; Ga 5,6; Ga 6,15; Ko 3,11; 1J 2,3)20Each one should remain in the condition in which he was called. (1K 7,24)21Were you a bondservant[4] when called? Do not be concerned about it. (But if you can gain your freedom, avail yourself of the opportunity.)22For he who was called in the Lord as a bondservant is a freedman of the Lord. Likewise he who was free when called is a bondservant of Christ. (J 8,36; 1K 9,21; Ko 3,24; Fm 1,16; 1P 2,16)23You were bought with a price; do not become bondservants of men. (Lv 25,42; Lv 25,55; 1K 6,20)24So, brothers,[5] in whatever condition each was called, there let him remain with God. (1K 7,20)
The Unmarried and the Widowed
25Now concerning[6] the betrothed,[7] I have no command from the Lord, but I give my judgment as one who by the Lord’s mercy is trustworthy. (1K 4,2; 1K 7,6; 2K 4,1; 1Tm 1,13; 1Tm 1,16)26I think that in view of the present[8] distress it is good for a person to remain as he is. (1K 7,1; 1K 7,8)27Are you bound to a wife? Do not seek to be free. Are you free from a wife? Do not seek a wife.28But if you do marry, you have not sinned, and if a betrothed woman[9] marries, she has not sinned. Yet those who marry will have worldly troubles, and I would spare you that.29This is what I mean, brothers: the appointed time has grown very short. From now on, let those who have wives live as though they had none, (Ř 13,11)30and those who mourn as though they were not mourning, and those who rejoice as though they were not rejoicing, and those who buy as though they had no goods, (2K 6,10)31and those who deal with the world as though they had no dealings with it. For the present form of this world is passing away. (Ž 39,6; Jk 1,10; 1P 1,24; 1P 4,7; 1J 2,17)32I want you to be free from anxieties. The unmarried man is anxious about the things of the Lord, how to please the Lord. (Mt 6,25; L 10,41; 1Tm 5,5)33But the married man is anxious about worldly things, how to please his wife,34and his interests are divided. And the unmarried or betrothed woman is anxious about the things of the Lord, how to be holy in body and spirit. But the married woman is anxious about worldly things, how to please her husband.35I say this for your own benefit, not to lay any restraint upon you, but to promote good order and to secure your undivided devotion to the Lord. (Př 22,25)36If anyone thinks that he is not behaving properly toward his betrothed,[10] if his[11] passions are strong, and it has to be, let him do as he wishes: let them marry—it is no sin.37But whoever is firmly established in his heart, being under no necessity but having his desire under control, and has determined this in his heart, to keep her as his betrothed, he will do well.38So then he who marries his betrothed does well, and he who refrains from marriage will do even better. (Žd 13,4)39A wife is bound to her husband as long as he lives. But if her husband dies, she is free to be married to whom she wishes, only in the Lord. (Ř 7,2; 2K 6,14)40Yet in my judgment she is happier if she remains as she is. And I think that I too have the Spirit of God. (Sk 15,28; 1K 7,6)