od Biblion1Pro předního zpěváka. Žalm synů Korachových.2Všechny národy, naslouchejte, obyvatelé světa, poslyšte,3obyčejní lidé tak jako důležití, ať už jste chudí nebo bohatí.4Z mých úst teď moudrá slova zazní, rozumně mé srdce přemýšlí,5své ucho nakláním k moudré písni, za zvuků citery tajemství odhalím:6Proč bych se bát měl ve zlých časech, když jsem obklopen záští nepřátel?7Oni se spoléhají na vlastní jmění, chlubí se velikostí svého bohatství.8Jeden druhého však vykoupit nedokáže, nevnutí za něj Bohu úplatek.9Výkupné za život je příliš drahé, nikdo z nich toto nikdy nesvede!10Nikdo nebude naživu věčně, hrobová jáma nikoho nemine.11Jak vidno, i moudrý člověk zemře, stejně tak hyne tupec a hrubián, každý své jmění cizím zanechá!12Jejich hroby jim budou věčnými domy,[1] na věky věků jim budou obydlím, třebaže dříve vlastnili pozemky.13Při vší své nádheře tu lidé nezůstanou, tak jako zvířata musí zahynout!14Takto dopadnou, kdo jsou si sebou jistí, i ti, kdo obdivují jejich výroky. séla15Do hrobu zahnáni budou jak ovce, smrt bude nakonec jejich pastýřem! Ráno pak poctiví pošlapají je, když jejich tělo bude v hrobě hnít daleko od jejich slavných obydlí.16Můj život ale Bůh z hrobu vykoupí, on mě vytrhne z jeho sevření! séla17Proto se nestrachuj, když někdo bohatne ani když jeho dům slavně vzmáhá se.18Až zemře, nic s sebou nepobere, jeho nádhera s ním dolů nepůjde.19Za svého života sám sobě dobrořečil: „Musí se uznat, že máš blahobyt!“20Musí však odejít za svými předky, světlo už nikdy nespatří.21Při vší své nádheře když lidé neprohlédnou, tak jako zvířata musí zahynout.
1To the choirmaster. A Psalm of the Sons of Korah. Hear this, all peoples! Give ear, all inhabitants of the world, (Ž 42,1; Ž 78,1; Iz 1,2; Mi 1,2)2both low and high, rich and poor together! (Ž 62,9)3My mouth shall speak wisdom; the meditation of my heart shall be understanding. (Př 1,20; Př 9,1)4I will incline my ear to a proverb; I will solve my riddle to the music of the lyre. (Nu 12,8; Ž 78,2; Př 1,6; Mt 13,35)5Why should I fear in times of trouble, when the iniquity of those who cheat me surrounds me, (Ž 37,1; Ž 94,13)6those who trust in their wealth and boast of the abundance of their riches? (Jb 31,24; Ž 52,7; Př 11,28; Mk 10,24)7Truly no man can ransom another, or give to God the price of his life, (Jb 33,24; Mt 16,26; Mt 25,9)8for the ransom of their life is costly and can never suffice, (Jb 36,18)9that he should live on forever and never see the pit. (Ž 16,10; Ž 89,48)10For he sees that even the wise die; the fool and the stupid alike must perish and leave their wealth to others. (Ž 39,6; Ž 73,22; Ž 92,6; Ž 94,8; Př 30,2; Kaz 2,16)11Their graves are their homes forever,[1] their dwelling places to all generations, though they called lands by their own names. (Gn 4,17; Ž 5,9; Ž 10,6; Ž 64,6)12Man in his pomp will not remain; he is like the beasts that perish. (Ž 39,5; Ž 49,20; Ž 82,7; Kaz 3,19)13This is the path of those who have foolish confidence; yet after them people approve of their boasts.[2] (L 12,20)14Like sheep they are appointed for Sheol; death shall be their shepherd, and the upright shall rule over them in the morning. Their form shall be consumed in Sheol, with no place to dwell. (Jb 24,19; Ž 39,11; Da 7,22; Mal 4,3; L 22,30; 1K 6,2; Zj 2,26; Zj 20,4)15But God will ransom my soul from the power of Sheol, for he will receive me. (Gn 5,24; Ž 16,11; Ž 17,15; Ž 73,24; Da 12,2; Oz 13,14)16Be not afraid when a man becomes rich, when the glory of his house increases.17For when he dies he will carry nothing away; his glory will not go down after him. (Jb 27,19; 1Tm 6,7)18For though, while he lives, he counts himself blessed —and though you get praise when you do well for yourself— (Dt 29,19; Ž 10,3; Ž 36,2; L 12,19)19his soul will go to the generation of his fathers, who will never again see light. (Gn 15,15; Jb 33,30; Ž 56,13)20Man in his pomp yet without understanding is like the beasts that perish. (Ž 49,12)