od Biblion1Žalm Davidův. Suď, Hospodine, ty, kdo mě soudí; bojuj proti těm, kdo se mnou bojují.2Vezmi svou pavézu a svůj štít, na pomoc povstaň mi!3Vytáhni oštěp a kopí proti těm, kdo táhnou proti mně. Řekni mi: „Já jsem tvůj zachránce!“4Ať jsou zahanbeni, ať se stydí ti, kdo mě chtějí o život připravit! Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí ti, kdo vymýšlejí, jak mi uškodit!5Ať jsou jak větrem hnané plevy, Hospodinův anděl ať je dohoní!6Jejich cesta ať je temná a kluzká, Hospodinův anděl ať stíhá je.7Bez důvodu na mě svoji síť nastražili, bez důvodu pro mě jámu kopali.8Neštěstí ať na ně přijde znenadání, síť, kterou políčili, ať je uloví, jen ať se zřítí do svého neštěstí!9Má duše však bude v Hospodinu jásat, radovat se bude z jeho záchrany.10Všechny mé kosti tehdy řeknou: „Kdo se ti, Hospodine, vyrovná?“ Zachraňuješ chudáka z moci silnějšího, chudého ubožáka před tím, kdo ho vydírá!11Zákeřní svědkové povstávají, nevím o ničem, z čeho viní mě.12Za dobrotu mi zlobou odplácejí, jsem opuštěný jako sirotek!13Já přece, když oni churavěli, pytlovinou jsem se odíval, vlastní duši jsem postem trápil – modlitba se mi však vrací do klína!14Chodil jsem ve smutku jak nad přítelem či bratrem; jako bych oplakával matku obtížen zármutkem.15Když jsem však upadl, radostně se sběhli, seběhli se na mě, aby mě napadli. Ti, jež jsem ani neznal, rvali mě na kusy, přestat nechtěli.16Hroznými nadávkami se mi vysmívali, samou zlostí na mě zuby skřípěli!17Jak dlouho, Pane, se na to budeš dívat? Ochraň mou duši před jejich ranami, můj holý život před těmi lvy!18Ve velikém shromáždění tě pak budu chválit, před početným lidem tě oslavím.19Ať nade mnou nejásají mí zrádní protivníci, ti, kdo mě bez důvodu mají v nenávisti, ať oči nemhouří!20Nechtějí totiž mluvit o pokoji, proti mírumilovným vymýšlejí lsti.21Ústa si na mě otvírají, volají: „Hohó! Co jsme to viděli!“22Vidíš to, Hospodine? Nezůstaň mlčet, nevzdaluj se mi, Pane můj!23Probuď se, Bože můj, k mojí obhajobě, povstaň, Pane můj, na soudu!24Ve své spravedlnosti právo mi zjednej, Hospodine, Bože můj, ať nejásají nade mnou!25Ať si nemyslí: „Hohó! To jsme chtěli!“ Ať neříkají: „Už jsme ho dostali!“26Ať jsou zahanbeni a stydí se všichni, kdo se radují z mého neštěstí! Studem a hanbou ať jsou oblečeni ti, kdo se proti mně zvedají!27Ti, kdo mi ale spravedlnost přejí, ať prozpěvují zvesela, ať navždy říkají: „Veliký je Hospodin, jenž svému služebníku pokoj dopřává!“28Můj jazyk ať mluví o tvé spravedlnosti, ať zpívá tvé chvály po všechny dny!
1Of David. Contend, O Lord, with those who contend with me; fight against those who fight against me! (Ex 14,25; Iz 42,13; Iz 49,25)2Take hold of shield and buckler and rise for my help! (Ž 5,12; Ž 91,4)3Draw the spear and javelin[1] against my pursuers! Say to my soul, “I am your salvation!”4Let them be put to shame and dishonor who seek after my life! Let them be turned back and disappointed who devise evil against me! (Ž 35,26; Ž 40,14; Ž 69,22; Ž 70,2; Ž 71,13; Ž 83,17; Ž 109,6; Ž 129,5)5Let them be like chaff before the wind, with the angel of the Lord driving them away! (Jb 21,18)6Let their way be dark and slippery, with the angel of the Lord pursuing them! (Ž 73,18; Jr 23,12)7For without cause they hid their net for me; without cause they dug a pit for my life.[2] (Jb 18,8; Ž 7,15; Ž 69,4)8Let destruction come upon him when he does not know it! And let the net that he hid ensnare him; let him fall into it—to his destruction! (Iz 47,11; 1Te 5,3)9Then my soul will rejoice in the Lord, exulting in his salvation. (Ž 9,14; L 1,47)10All my bones shall say, “O Lord, who is like you, delivering the poor from him who is too strong for him, the poor and needy from him who robs him?” (Ex 15,11; Ž 51,8; Ž 71,19; Ž 86,8; Ž 89,6; Ž 89,8; Ž 113,5)11Malicious[3] witnesses rise up; they ask me of things that I do not know. (Ž 27,12)12They repay me evil for good; my soul is bereft.[4] (Ž 38,20; Ž 109,4; Jr 18,20; J 10,32)13But I, when they were sick— I wore sackcloth; I afflicted myself with fasting; I prayed with head bowed[5] on my chest. (Nu 29,7; 1Kr 20,31; Jb 30,25; Ž 69,10; Ž 69,11; Mt 10,13; L 10,6)14I went about as though I grieved for my friend or my brother; as one who laments his mother, I bowed down in mourning. (Ž 38,6)15But at my stumbling they rejoiced and gathered; they gathered together against me; wretches whom I did not know tore at me without ceasing; (Jb 30,1; Jb 30,8; Jb 30,12)16like profane mockers at a feast,[6] they gnash at me with their teeth. (Jb 16,9; Ž 37,12; Pl 2,16)17How long, O Lord, will you look on? Rescue me from their destruction, my precious life from the lions! (Ž 22,20; Abk 1,13)18I will thank you in the great congregation; in the mighty throng I will praise you. (Ž 22,25)19Let not those rejoice over me who are wrongfully my foes, and let not those wink the eye who hate me without cause. (Ž 13,4; Ž 35,7; Ž 35,24; Ž 38,19; Ž 69,4; Ž 119,78; Ž 119,86; Př 6,13; Př 10,10; J 15,25)20For they do not speak peace, but against those who are quiet in the land they devise words of deceit.21They open wide their mouths against me; they say, “Aha, Aha! Our eyes have seen it!” (Ž 22,13; Ž 35,25; Ž 40,15; Ž 70,3)22You have seen, O Lord; be not silent! O Lord, be not far from me! (Ex 3,7; Ž 10,1; Ž 28,1)23Awake and rouse yourself for my vindication, for my cause, my God and my Lord! (Ž 7,6; Ž 44,23; Ž 59,4; Ž 80,2)24Vindicate me, O Lord, my God, according to your righteousness, and let them not rejoice over me! (Ž 7,8; Ž 35,19)25Let them not say in their hearts, “Aha, our heart’s desire!” Let them not say, “We have swallowed him up.” (2S 17,16; Ž 35,21; Pl 2,16)26Let them be put to shame and disappointed altogether who rejoice at my calamity! Let them be clothed with shame and dishonor who magnify themselves against me! (Jb 8,22; Jb 19,5; Ž 35,4)27Let those who delight in my righteousness shout for joy and be glad and say evermore, “Great is the Lord, who delights in the welfare of his servant!” (Ž 34,3; Ž 40,16; Ž 70,4; Ž 149,4)28Then my tongue shall tell of your righteousness and of your praise all the day long. (Ž 51,14; Ž 71,8; Ž 71,15; Ž 71,24)