1Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy[1] Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba.2Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé.3Pro milost, jíž se mi dostalo, říkám každému z vás, ať si o sobě nemyslí více, než by měl. Každý ať smýšlí střízlivě, v souladu s mírou víry, kterou mu Bůh udělil.4Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejný úkol,5tak i nás je mnoho, ale v Kristu jsme jedno tělo a jako jednotlivé údy patříme k sobě navzájem.6Podle milosti, jíž se nám dostalo, máme rozdílné dary: kdo má proroctví, ať je užívá v souladu s vírou;7kdo má službu, ať slouží; kdo je učitel, ať učí;8kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje; kdo rozdává, ať je štědrý; kdo vede druhé, ať je pilný; kdo pomáhá potřebným, ať to dělá s radostí.
Přemáhej zlo dobrem
9Láska ať je bez přetvářky. Mějte odpor ke zlu, tíhněte k dobru.10Milujte se navzájem bratrskou láskou, projevujte si navzájem uctivost.11V pilnosti buďte vytrvalí, ve službě Pánu horliví,12v naději radostní, v soužení trpěliví, v modlitbě vytrvalí,13přispívejte svatým v nouzi, věnujte se pohostinnosti.14Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují – nezlořečte, ale dobrořečte.15Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.16Berte na sebe navzájem ohled, nebuďte domýšliví, ale mějte sounáležitost s obyčejnými. Nespoléhejte na vlastní moudrost.17Nikomu neodplácejte zlo zlem. Ať všichni vidí, že vám jde o dobro.18Pokud záleží na vás, mějte se všemi lidmi pokoj.19Nemstěte se sami, milovaní, ale dejte místo Božímu hněvu – je přece psáno: „Má je pomsta, já zjednám odplatu, praví Hospodin.“[2]20Právě naopak: „Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu jíst, a pokud žízní, dej mu pít. Tím, že to učiníš, shrneš mu na hlavu žhavé uhlí.“[3]21Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
1I appeal to you therefore, brothers,[1] by the mercies of God, to present your bodies as a living sacrifice, holy and acceptable to God, which is your spiritual worship.[2] (Ž 50,13; Ř 6,13; Ř 6,16; Ř 6,19; 1K 1,10; 1K 6,20; 2K 10,1; Ef 4,1; Žd 10,20; 1P 2,5)2Do not be conformed to this world,[3] but be transformed by the renewal of your mind, that by testing you may discern what is the will of God, what is good and acceptable and perfect.[4] (Ž 51,10; 2K 4,16; Ef 4,23; Ef 5,10; Ko 3,10; 1Te 4,3; Tt 3,5; 1P 1,14; 1J 2,15)
Gifts of Grace
3For by the grace given to me I say to everyone among you not to think of himself more highly than he ought to think, but to think with sober judgment, each according to the measure of faith that God has assigned. (Ř 1,5; Ř 11,20; Ř 12,16; 1K 7,17; Ef 4,7)4For as in one body we have many members,[5] and the members do not all have the same function, (1K 12,12; Ef 4,4; Ef 4,16)5so we, though many, are one body in Christ, and individually members one of another. (J 17,11; 1K 6,15; 1K 10,17; 1K 10,33; 1K 12,20; 1K 12,27; Ef 4,13; Ef 4,25)6Having gifts that differ according to the grace given to us, let us use them: if prophecy, in proportion to our faith; (Sk 13,1; 1K 7,7; 1K 12,4; 1K 12,7; 1K 12,10; 2Tm 2,15; 1P 4,10)7if service, in our serving; the one who teaches, in his teaching; (Sk 6,1)8the one who exhorts, in his exhortation; the one who contributes, in generosity; the one who leads,[6] with zeal; the one who does acts of mercy, with cheerfulness. (1K 12,28; 2K 9,7; 1Tm 5,17)
Marks of the True Christian
9Let love be genuine. Abhor what is evil; hold fast to what is good. (Ž 97,10; Ž 101,3; Am 5,15; 2K 6,6; 1Te 5,21; 1Tm 1,5; 1P 1,22)10Love one another with brotherly affection. Outdo one another in showing honor. (Ř 13,7; Fp 2,3; Žd 13,1; 1P 2,17)11Do not be slothful in zeal, be fervent in spirit,[7] serve the Lord. (Sk 18,25; Sk 20,19)12Rejoice in hope, be patient in tribulation, be constant in prayer. (Sk 1,14; Ř 5,2; Žd 10,36)13Contribute to the needs of the saints and seek to show hospitality. (Mt 25,35; Ř 15,25; 1K 16,1; 1K 16,15; 2K 9,1; 2K 9,12; 1Tm 6,18; Žd 6,10; Žd 13,16)14Bless those who persecute you; bless and do not curse them. (Mt 5,44; 1P 3,9)15Rejoice with those who rejoice, weep with those who weep. (Jb 30,25; 1K 12,26; Žd 13,3)16Live in harmony with one another. Do not be haughty, but associate with the lowly.[8] Never be wise in your own sight. (Ž 131,1; Př 3,7; Jr 45,5; Ř 11,25; Ř 12,3; Ř 15,5; 2K 13,11; Fp 2,2; Fp 4,2; 1P 3,8)17Repay no one evil for evil, but give thought to do what is honorable in the sight of all. (Př 20,22; Mt 5,39; Ř 14,16; Ř 14,19; 2K 8,21)18If possible, so far as it depends on you, live peaceably with all. (Mk 9,50)19Beloved, never avenge yourselves, but leave it[9] to the wrath of God, for it is written, “Vengeance is mine, I will repay, says the Lord.” (Dt 32,35; Ž 94,1; Př 20,22; Mt 5,39; Ř 14,19; 1Te 4,6; Žd 10,30)20To the contrary, “if your enemy is hungry, feed him; if he is thirsty, give him something to drink; for by so doing you will heap burning coals on his head.” (Ex 23,4; 2Kr 6,22; Př 25,21; L 6,27)21Do not be overcome by evil, but overcome evil with good.