1Job na to řekl:2„Jak dlouho budete mou duši trápit a svými řečmi mě ubíjet?3Hanobíte mě už aspoň po desáté – nestydíte se mě urážet?4Pokud jsem opravdu v něčem pochybil, do mé chyby vám není nic.5Pokud se chcete povyšovat nade mne a moji potupu proti mně obracet,6pak vězte, že Bůh mi ublížil – to on na mě hodil svoji síť!7Hle, volám: ‚Násilí!‘ a nikdo se neozve; křičím o pomoc, a právo nikde.8Cestu mi zazdil – neprojdu, na mé stezky vrhl temnotu.9Mou čest ze mne strhl jako plášť a korunu mi z hlavy sňal.10Boří mě ze všech stran, dokud nezajdu, mou naději vyvrací jako strom z kořenů.11Svým hněvem srší proti mně v domnění, že jsem jeho nepřítel.12V jednom šiku útočí jeho armáda, proti mně vrší dobývací val, můj stan obléhají kolem dokola.13Mým vlastním bratrům mě odcizil, moji známí se ke mně neznají.14Příbuzní i přátelé mě nechali, zapomněli na mě15i hosté mí. I mé služebnice mě mají za cizince, dívají se na mě jako na vetřelce.16Když zavolám sluhu, vůbec se neozve, jakkoli úpěnlivě prosím jej.17Mé ženě je odporný i můj dech, hnusím se své vlastní rodině.18Pohrdají mnou i mládenci – jen co se objevím, nadávají mi.19Spřízněným duším jsem odporný, moji milovaní mě zavrhli.20Nejsem nic než kost a kůže, zbyly mi jen holé dásně.21Smilujte, smilujte se, vy mí přátelé, vždyť Boží ruka bije mě!22Musíte s Bohem na mě pořádat ten hon, nemáte ještě mého masa dost?23Kéž by má slova byla sepsána, kéž by jak nápis byla vyryta24olovem a rydlem železným, kéž by je navždy vytesali do skály!25Můj Vykupitel žije, to jedno vím, a že nakonec se nad prachem postaví.26I kdyby ze mě kůži sedřeli, já ve svém těle Boha uvidím.27Já ho uvidím vlastníma očima, ne někdo cizí, ale já – srdce mi touhou umírá!28Jenže vy říkáte: ‚Jak ho přistihnem? Příčina věci je přece v něm.‘[1]29Vy sami ale meče bojte se, vždyť mečem trestá hněv, a tak soud sami poznáte.“
Jób 19
Český ekumenický překlad
DRUHÁ ODPOVĚĎ JÓBOVA BILDADOVI - — Jóba opustili i nejbližší
1 Jób na to odpověděl: 2 „Jak dlouho ještě mě budete trápit a mučit svými řečmi? 3 Nejméně desetkrát už jste mi utrhali na cti. Vy se nestydíte se mnou tak nestoudně jednat? 4 I kdybych opravdu chybil, mé pomýlení zůstane na mně. 5 Chcete se opravdu nade mne vynášet a tupit mě svými domluvami? 6 Uznejte přece, že mi Bůh křivdí, zatáhl kolem mne loveckou síť. 7 Úpím-li pro násilí, zůstávám bez odpovědi, o pomoc volám a zastání není. 8 Mou cestu zahradil zdí, že nemohu projít, mé stezky obestřel temnem. 9 Mou slávu ze mne svlékl a sňal korunu z mé hlavy. 10 Ze všech stran mě boří, abych zašel, vyvrátil mou naději jako strom. 11 Rozpálil se na mě hněvem, považuje mě za svého protivníka. 12 Společně přitáhly jeho houfy, navršily proti mně svou cestu a táboří kolem mého stanu. 13 Mé bratry ode mne vzdálil, moji známí se mi odcizili, 14 moji příbuzní mě opustili, kdo se ke mně znali, zapomněli na mě. 15 Hosté mého domu i mé služky mě pokládají za cizího, v jejich očích jsem cizozemec. 16 Když zavolám na otroka, neodpoví, svými ústy se ho musím doprošovat. 17 Můj dech se oškliví i mé ženě, vlastním dětem páchnu. 18 I padouši se mě štítí, když chci povstat, spílají mi, 19 všichni moji důvěrní přátelé si mě hnusí, ti, které jsem miloval, se ke mně obracejí zády. 20 Jsem vyzáblý, kost a kůže, vyvázl jsem jenom s kůží kolem zubů. 21 Smilujte se, smilujte se nade mnou, přátelé moji, neboť se mě dotkla ruka Boží. 22 Proč mě pronásledujete jako Bůh a nemůžete se nasytit mého masa?
— Vykupitel je živ
23 Kéž by byly mé řeči sepsány, vyznačeny jako nápis 24 rydlem železným a olovem, do skály trvale vytesány! 25 Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. 26 A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, 27 já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém nitru. 28 Říkáte: ‚Jak ho chytit?‘ Ve mně prý je příčina všeho. 29 Lekejte se meče. Mečem na nepravosti je rozhořčení. Poznáte soud Všemocného.“