1Bildad Šuchský mu na to řekl:2„Jak dlouho povedeš takovéhle řeči? Promluvíme si, až se zamyslíš.3Jak to, že jsme tu za dobytek?[1] To nás považuješ za tupce?4Tvá vlastní zuřivost drásá tě! Copak se kvůli tobě zboří svět? Zhroutí se skály na místě?5Světlo darebáka uhasne, plamen ohně mu zářit nebude.6Světlo v jeho stanu ve tmu změní se a jeho svíce uhasne.[2]7Jeho rázný krok znejistí, jeho vlastní záměry ho porazí.8Nohama zaplete se do sítě, do oka v chůzi chytí se.9Za patu bude lapen do tenat, zaklapne se nad ním jeho past.10Při zemi na něj číhá smyčka, na stezce na něj čeká léčka.11Odevšad ho děsí hrůzy, lepí se mu na paty.12Hladoví po něm pohroma, neštěstí čeká na jeho pád.13Jeho kůži sžírá choroba, jeho údy hltá rána smrtelná.14Vyrván bude z bezpečí svého stanu, odveden bude ke králi hrůz.15Plameny zaplaví jeho stan, jeho příbytek bude sírou zasypán.16Jeho kořeny uschnou zespoda, nahoře uvadne jeho koruna.17Na zemi po něm nezbude památky, jeho jméno nezazní nikde po kraji.18Ze světla vyženou ho do temna, zapuzen bude ze světa.19Nebude mít v lidu nástupce ani potomka, ve svém domě nezanechá ani živáčka.20Na západě se zhrozí nad jeho osudem i všechny na východě pojme děs:21‚Ach, takový je tedy příbytek zlosyna, domov neznaboha takhle dopadá!‘“
Jób 18
Český ekumenický překlad
DRUHÁ ŘEČ BILDADOVA - — Svévolník se sám chytí do sítě
1 Na to navázal Bildad Šúchský slovy: 2 „Jak dlouho ještě povedete tyhle řeči? Rozvažte to a pak budem mluvit. 3 Proč jsme ceněni jak dobytek, jsme snad nečistí ve vašich očích? 4 Ty, který sám sebe v hněvu rozsápáváš, kvůli tobě má být opuštěna země, má se skála přemístit ze svého místa? 5 Avšak světlo svévolníka zhasne, plamen jeho ohně nezazáří, 6 světlo v jeho stanu ztemní, zhasne nad ním jeho kahan. 7 Těsno bude jeho rázným krokům, vlastní plány přivedou ho k pádu, 8 nohama se zaplete do sítě, prochází se po pletivu nad pastí, 9 za patu se chytí do osidla, zadrhne se kolem něho smyčka. 10 Na zemi je ukryt na něj provaz, nástraha na něho na pěšině.
— Obětí Knížete smrti
11 Ze všech stran ho přepadají hrůzy, ženou se mu v patách. 12 Ať vychrtne jeho síla, bědy ať mu připraví pád! 13 Ať po kusech sžírá jeho kůži, ať mu Kníže smrti pozře údy. 14 Vytržen z bezpečí svého stanu musí kráčet v náruč Krále hrůzy. 15 V jeho stanu se zabydlí, co mu nepatřilo, po jeho příbytku bude roztroušena síra. 16 Zdola mu uschnou kořeny a svrchu mu uvadnou větve. 17 Jeho památka vymizí ze země, nezůstane po něm nikde jméno. 18 Vyženou ho ze světla do temnot, zapudí ho pryč ze světa. 19 Nezůstane mu nástupce a následník v jeho lidu, z místa, kde pobývá, nikdo nevyvázne. 20 Nad jeho dnem strnou děsem na západě, na východě se jich zmocní hrůza. 21 Tak to dopadne s příbytky bídáků, s místem, kde neznali Boha.“